74.: Zaskočený

25. února 2012 v 23:59 | Keigh |  Podstata
Připadám si dost… uh. Nevím, nemístně. Nevím proč, je to jenom… Adamův kámoš. Jó, tohle bude v pohodě. Ačkoli tomu všemu nějak nerozumím. Jako, jó, rozumím, ale… uh. No prostě…
"Nervózní?" zamumlá Adam.
"No…" vlastně nevím, jestli je moudré odpovídat.
"Kayleigh už by tu měla být. Proč tu ještě sakra…" vzteká se, ale mě se zmocní podivný třas - černý McLaren. To bude Casi Manning.
"Doprdele," zakleje a vstane z pohovky. "A Kayleigh…!?"
Zatěkám pohledem mezi hodinama, Adamem, McLarenem a terasou. Ale Kayleigh… ona stojí na terase! "Adame," upozorním ho na Keigh, co si právě vytahuje cigaretu a zapalovač. Proč tam stojí? Okukuje situaci?
Nebo si chce prostě jenom zapálit? …Fakt by mě zajímalo, jestli tu holku někdy pochopím. Asi ne.
"Keigh, sakra!" Adam je fakt dneska nějaký protivný. Možná je jenom nervózní. Ale nic bych teď neudělal raději, než se postavil k ní a taky si zapálil.
Rozhodně by tu pak byl menší zmatek, než je teď. Zůstanu stát trochu vyděšeně, když hned za černým fárem zastaví černá dodávka, a hned vedle druhá a třetí, z ní vyskočí fakt totální nabouchnaci a odběhnou někam do okolí, akorát dva zůstanou na místě a pomůžou vystoupit z vozu našim hostům, první vyleze ten Casi, má na očích tmavé brýle, to nesnáším, sakra, když člověku nevidím do očí, tváří se… jo, chladně. Je docela vysoký, černovlasý, v super hadrech a vypadá jako že je děsně cool, ale myslím, že bude akorát děsně arogantní. Střelím pohledem po Keigh a přistihnu ji přesně v momentě, kdy ho pozoruje a uznale nad ním protáhne obličej. Asi jí přijde jako fakt sexy frajer? No, mně nepřijde.
"Pojď," pokyne mi Adam a vyjde se mnou na terasu, snaží se zůstat klidný, vidím to na něm. Proč s ním kamarádí, když ho tak děsí? …No jo, jasně, možná si nemohl vybírat, ale i přes to, mohl ten vztah udržet v cela profesionálním přístupu, ne? Nebo se nebojí Casiho, ale je nervní ze mě a z Keigh?
… Jo, to je docela dost dobře možné, jo.
"Čau, Keigh," pozdravím ji, Adam se na ni ani nepodívá, ale docela jasně slyším, jak vrčí.
"Adame," ozve se od aut ledově.
Kouknu dolů na něj, trochu zvědavě, trochu bázlivě, následuju Adama dolů z terasy, vede si mě za ruku, nehodlám nic namítat. Sakra. Ten chlap je… jó, jasně, je asi fakt… pro ženy musí být fakt sexy, možná proto si Keigh zapálila? Teda, pochopil jsem, že když si zapálí cigaretu, uvažuje a hodnotí. Co hodnotí? Situaci nebo už rovnou jeho? Vždyť s ním ještě ani nemluvila, neměla by hodnotit někoho, koho nezná, ne?
"Casi, strašně rád tě vidím," usměje se na něj a nechá se jím obejmout… nevím, jestli bych měl odvahu se k němu přiblížit až na tělesnou vzdálenost. Vlastně jsem si teď vzpomněl na nějaké bezpečné místo, něco, kam bych se mohl schovat, než Lucas odjede.
Hele, to mrně, co teď vylézá z auta, to asi bude Axel, ne? Mimino, malé blonďaté… a vypadá tak na třináct. Tohle že je tak staré jako já?!
Taky mě zaregistroval, chvíli přemýšlím, jak ho pozdravit, jestli si s ním plácnout, nebo mu podat ruku, nebo… ale on mi mává! Fakt jako, takovým tím tříletým způsobem mi zamává, jak Krteček v tom večerníčku. No to snad…?!
"Casi, tohle je můj syn, Math," což mě přivede zpět do děsivé reality.
"Ahoj, Mathe, rád tě poznávám," podá mi ruku, jako dospělému, usmívá se na mě.
Vyvede mě to z míry, a jak mi Adam říkal, abych byl roztomilý, myslím, že má smůlu, protože se tvářím asi dost vyděšeně, když mu ruku podávám. "Dobrý den, těší mě."
Drží mou ruku něžně, druhou mě pohladí po rameni, pak se rychle otočí a zavolá rozněžněle Axelovo jméno. Chvíli si myslím, že se snad rozbrečí, tváří se strašně… nevím. Jako, jo, je fakt roztomilý a je fakt… protivně krásný, ale je taky… no, jak říkal Adam. Očividně tupoučký.
"Mathe, můj syn Axel," usmívá se jak měsíček na hnůj.
Asi má fakt rád děti. Ale i přes ten jeho úsměv, skutečně upřímný úsměv, tím jsem si jistý, je v něm pořád něco… něco… hnusně zlého. Něco temného, z čeho mi běhá mráz po zádech. A Asi nejen po zádech, protože mi Adam položí ruku na rameno a jemně stiskne, ale ne, asi mu nedošlo, jak nesympaticky na mě Casi působí, protože mě jenom popostrčí blíž k Axelovi a rovněž mě mu představí. Připadám si jak v nějakém debilním historickém dramatu: Hraběnko Kozo z Prasenic, toto je šestá manželka Mamlasa Mamlasoviče, carevna Kunda von Prdelhajm.
"Ahoj," pípnu, ne proto, že bych chtěl být roztomilý, ale proto, že je mi najednou nepopsatelná zima a z ní mi vyschlo v ústech. Cítím, jak mi mrzne jazyk.
Aha, tak proto je Axel tak potřeštěný: zamrznul mu z chladu, co Casi šíří, mozek! Ahá, no jó, tak to se několik věcí vysvětluje…
"Ahoj, Axele," usměje se Adam, ale chlapce se ani nedotkne.
Počkat, on to o tom dotknutí se Axela a okamžité smrti myslel doslova?! Myslel jsem, že je to jen hyperbola!
"Opravdu rád vás oba zase vidím. Casi, chtěl jsem ti to dát vědět už včera, ale bylo mi hloupé ti volat tak pozdě. Kayleigh se rozhodla přijmout tvou nabídku rozhovoru a dnes se k nám alespoň na chvíli připojí."
"Skutečně?" ačkoli cítím z jeho hlasu údiv, na jeho tváři se nehne ani brva. Ten chlap je úplně… já nevím, prostě… myslím, že i Kimi Raikkönnen by před tímhle týpkem roztál strachy. "To je výborné." …Nějaká radost, nadšení, překvapení?
Ne, vůbec nic. Hlas možná, intonace je poměrně příznačná, ale v jeho tváři nejde vyčíst žádný výraz, žádná emoce. Netváří se hrozivě, netváří se zle, protivně, arogantně, nadneseně, dokonce ani chladně nebo vážně. Prostě vyrovnaně.
Chvíli se snažím rozluštit jazyk, kterým spolu mluví ti dva mega frajeři. A koukám na Axela, jak se přitepleně lepí k papínkovi. Kolik mu sakra je? Pět?
Moment. Tohle je přesně důvod, proč se bojím projevovat nějaké city. Přesně tohle, tohle odsouzení. Odsuzuju někoho, aniž bych ho znal. Přitom se mi vybaví, jak mi José říkal, že toho kluka znásilnili, takže má zatracené právo se bát, navíc tady, v cizím prostředí, Adam je chlap, já jsem taky kluk, musí být zatraceně nervózní a já se mu vysmívám, že se Lucase drží za ruku, já přitom dělám úplně totéž!
Jsem odporný pokrytec.
Fakt nechutný. Stydím se za sebe, to se mi stalo poprvé. Poprvé jsem si uvědomil, jak strašně pokrytecký jsem. Jasně, nesnáším to a sám se v tomhle chovám dost nechutně. Od tohohle se musím odpoutat. Nejdřív musím člověka poznat, abych ho mohl soudit. Proč by měl být teplý? Prostě se jenom bojí. Nedivím se mu. Máme toho dost společného. Stejně jako mě děsí Lucas, on nemusí mít dobrý pocit z Adama.
Chci se s ním pobavit. Možná mu… nevím, dát nějakou hračku? Nebo… sakra, co mám dělat se stejně starým klukem, jako jsem já, ale s výchovou, jako by mu bylo pět? Ne, neodsuzuju ho, muselo na něm zanechat nějaké následky to, co se stalo. Jistě jsou témata, o kterých se musí mlčet, předměty, které se mu nesmí ukazovat a podobně, proto se trochu bojím na něj i promluvit.
Zdá se, že všechno, co mi José a Adam o Lucasi Manningovi a jeho synovi řekli, byla čiročirá pravda a vůbec nic nebylo myšleno s nadsázkou nebo metaforicky.
Doprdele.
Kouká po mně. Myslím, Axel. Až pak si uvědomím, že ještě neřekl ani slovo. Já aspoň pozdravil nebo tak, ale on ještě ani nepípnul. Možná nerozumí katalánsky?
"Dobré odpoledne, Lucasi," ozve se nad námi.
Jsme skoro na terase, chybí pár schodů. Kayleigh se opírá o zídku a pohodlně kouří. Ani se na nás nepodívá, očividně zaujatá pohledem na Adamovo sídlo. Všimnu si, že použila chladně neosobního tónu, žádné potěšení, žádný zájem, žádná emoce. Žádné slovo navíc.
Rychle pohlédnu na Lucase, co on na to. Zaskočený? Skutečně by se teď dal jeho výraz považovat za zaskočený?
 


Komentáře

1 kana~♥~ | Web | 26. února 2012 v 0:18 | Reagovat

to zní velmi zajímavě. Zaskočený Casi. Axel je tak roztomilý, prostě ťuťu ňuňu. :-D Ale ne, nebudu riskovat, že mě Casi odpráskne :-D
a co měli znamenat ksakru ty jména při představování :-D
Kozo z Prasenic a Knda von Prdelhajm...u toho sem se fakt řezala smíchy :-D A co sakra ten mamlas? Asi nikdo konkrétní, že?
Opět se ti to povedlo
I´m happy..very happy. Takhle brzo sem ten díl nečekala. Hm...asi sem budu chodit častějc než teď :-D počkat je to ještě možné? I tak jsme tu víc jak třikrát denně :-D

2 heartles | 26. února 2012 v 1:27 | Reagovat

honem honem honem honem honem honem honem další kapču prosííííííííím :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

3 keishatko | Web | 26. února 2012 v 1:39 | Reagovat

pekný dielik..ja Axela zbožňujem..on je také zlatíčko..jáj ja by som ho mačkala samou láskou :-D Casi a Kayleigh...no znie to desivo..chudák Adam :D :D :-D

4 Clowers | Web | 26. února 2012 v 9:16 | Reagovat

wow, díky díky díky mooooc :) Jsi skvělá, tenhle dílek i ten předchozí no bomba... Mateo se snad trochu ještě projeví, úplný ustrašenec to snad není, no a Axel ten snad taky něco řekne :) Hmm tak Mateovi se nezdál Casi, nooo uvidím uvidíme...

5 Kasumi | Web | 26. února 2012 v 11:19 | Reagovat

Píšu mezitím, co čtu, prodože DOPRDELE KEIGH, tohle se nedá xDDDD
Hraběnko Kozo z Prasenic, toto je šestá manželka Mamlasa Mamlasoviče, carevna Kunda von Prdelhajm.
No do háje, já tak totálně miluju tvoje Mathovský myšlenkový pochody xD
Aha, tak proto je Axel tak potřeštěný: zamrznul mu z chladu, co Casi šíří, mozek! Ahá, no jó, tak to se několik věcí vysvětluje… WAIT? chceš mi říct, že pokaždý, když se uklidním z totálního výtlemu, čeká mě další?! x____x xDDDDDDD *error*
'Jsem odporný pokrytec.' Jó, já taky.
A Lucas má výraz? To vypadá slibně :3

6 Kasumi | Web | 26. února 2012 v 11:20 | Reagovat

[5]: Um, protože, ne prodože. Vidíš, jak jsem mimo o_____o *hlavně, že tam má milion překlepů i normálně*

7 Luli(na) | Web | 26. února 2012 v 13:25 | Reagovat

Em... ehmmm... *mrtvá* ne, prostě... ne, jako... já jsem asi fakt debil, ale jako... já štu... čtu... čtu...jako že: Připadám si jak v nějakém debilním historickém dramatu: Hraběnko Kozo z Prasenic, toto je šestá manželka Mamlasa Mamlasoviče, carevna Kunda von Prdelhajm.
"Ahoj," pípnu, ne proto, že bych chtěl být roztomilý, ale... a pak se seknu a... ehé? WTF?! vrátím se o řádek výš a koukám a... Kunda von Prdelhajm... Kunda von prdelhajm... tywe a asi o takových 15 vteřin mi to mozek sežere... a pak taková šleha čelem o desku stolu, že jsem se do ni málem zakousla a pak jsem se zkácela k zemi... (no, ale jako, já to četla ve tři ráno! Takže mi to došlo později, no :D)

Hehe, no ale jako, to jsem zvědavá, kdo bude vraždit jako první... Kayleigh nebo Casi... em, ale jako... to Mathovo - kočičku, jako že čiči?! (nevím, či to bylo v tomhle nebo v předešlém dílku, četla jsem to ještě před spaním :D) no to mě zabilo. Prostě... čičí? *mrtvá* tywe, on to dělá schválně, nebo se s tou roztomilostí narodil?

8 Kasumi | Web | 26. února 2012 v 22:19 | Reagovat

Ou, Keigh, já ti/si asi něco udělám. Nejen, že jsem už tak dost zkažená, ale poslala jsem tvůj blog Ai a hádej co? =.= Píšeme yaoi na HP *okej, tam se ještě nedostaly, ale nevermind* Přemýšlím, jestli tě mám nejdřív zabít a oživit a pak až tě zulíbat, bo naopak, čéče :D *mimo a nadopovaná Paralenem*

9 Kasumi | Web | 27. února 2012 v 15:00 | Reagovat

Jó, víme. Stejně tak nepíšu čárku před ale. Vsugerovaný chyby, kterejch se nemůžu zbavit >.<
Vlastně se jich dožít nechci, proboha, patnáct mi přijde tak moc. Chci, aby mi bylo pět o.o' Pořád.
Děkuju :3 Strašně, strašně moc.
A máš smůlu, dokud se mě nezřekneš, seš moje mamka :D
Pamparam, jó, to víš, že doporučuju *um, okej, bylo to spíš donucení o_o* :D ^^ To víš, že mám tvůj blog ráda. Stejně jako tebe. Vlastně si neumím představit nikoho, kdo by si něco takovýho nezamiloval.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama