Část 70.: Bílá obálka

17. února 2012 v 20:52 | Keigh |  Podstata
Adam měl pravdu, fakt se mi chce spát. Ale to se mi chce po sexu vždycky. Plácnu sebou do lehátka, je mi docela zima, jako, než že bych mrznul, ale mikinu bych si oblíknout mohl. Anebo lohnu Adamovi tu jeho.
"Adame," houknu na nej, právě přinesl pivo a věnuje se hostům, trochu nebezpečně přestane poslouchat Keigh a zvedne hlavu ke mně.
"Ano, Mathe?"
"Je mi zima," a starej se, haha.
A taky se stará, svlékne si svou dokonce mi pomůže si ji obléct. Je mi komicky velká, ale to je fuk. Je mi teplo. A pusu nedostanu? No tak, Adame, aby ses nepředal - a ho, dal mi i pusu. To se mi líbí. Kayleigh mě sleduje s nečitelném výrazem, jako by taky nevěděla, co si má vlastně myslet, o mně nebo o Adamovi, nebo jako by měla nějakou myšlenku, nějakou tezi, a my ji právě vyvrátili. Pokud je tak dobrá, jak se o ní říká, nebude mít problém zjistit, co se děje, proč se k sobě s Adamem chováme takhle. Asi trochu rozumím, jak uvažuje. Z jednání člověka domýšlí jeho vzorec chování, jeho povahu, psychický stav - a to dosazuje do minulosti. Všechno musí z něčeho pocházet, všechno má někde začátek. Nesnáším gaye, logicky domyslela, že mi museli nějak ublížit, nebo je to výchovou, u mě je to asi oboje, matka… no, vlastně ani nevím, tehdy si nepamatuju, jak reagovala, sice dodnes mám nějaké vzpomínky, ale nic přesného, jenom zamlžené útržky něčeho, o čem většinou netuším, jestli je to pravda, realita toho, co se stalo, nebo to jsou jenom noční můry, co mě potom provázely. Nevím. Matka to asi nikdy neřešila, prostě se přes to přenesla.
A Kayleigh tohle vidí, umí tohle rozpoznat, věci, kterých se bojím, které mě vyděsí, mé chování, mou povahu.. umí ji vyvodit mnohem dřív, než se mnou promluví, než mě pozná, než… ještě než se projevím. Dnes mě nemohla pozorovat dlouho, všiml bych si jí, během pár okamžiků a některých plků, které slyšela, možná přímo od Adama, nevím, přesně věděla, co se v mém životě stalo, čeho se bojím, jak jsem byl vychován, dokonce i to, že sdílím její názor na cynickou složku života.
Chci ji poznat blíž, jako, nemyslím to tak, že ji chci jako holku, ne, to ani náhodou, ale jako osoba, jako kámoška, možná, je děsně zajímavá. Je dobře jetá. A Adam má právě z tohohle strach, z toho, že mi bude sympatická, podle toho, že ji usadil na opačnou stranu bazénu než mě.
"Chceš taky pivo?" zeptá se Adam a já musím chvíli uvažovat, ke komu mluví, než mi dojde, že pořád ke mně.
"Uh, ne, už ne, děkuju. Zajdu si pro džus, nebo-"
"Seď," pousměje se, otočí se na podpatku - seč je bosý - a odejde do domu.
"He…hej…!" vlastně ani nestihnu zaprotestovat, že mám nohy.
"Nech ho, je v sedmém nebi," mávne rukou Kayleigh.
Ha, vstala ze svého lehátka a pomalým krokem jde k mému. "Jo, všiml jsem si, že je celý vedle z toho, že se o mně může starat."
"Má takový superherovský komplex… Ostatně, podívej se na tyhle lidi," poukáže na partu, co se usazuje na lehátkách, okraji bazénu, nebo jen tak postávají v hloučcích a vykecávají. "Nando, José, Amy, Leah, Nikki, Sue, Adel… všichni, co jsou tady, mu jsou za něco vděční.
Nemůžu se nezeptat: "A ty?"
Podívá se na mě trochu káravě, pak si přisedne na mé lehátko. "No… já zatím za nic. Jsem asi první člověk, kterému za něco vděčí on sám."
"Za co?" moje zvědavost stoupá, může být tohle ta pravda, Nějaká službička, kterou mu Keigh prokázala, a proto se jí teď tak bojí?
"Inu, řekněme, že jsem mu poradila v některých poněkud složitějších situacích," pokrčí neurčitě rameny a zahledí se do toho davu asi dvaceti lidí.
"Vím, že mi do toho nic není a že je to fakt tvoje a Adamova věc, ale… víš, napadlo mě…"
"Že s Adamem spím?" doplní mě úplně klidně, mně málem vypadnou oči z důlku. Ok, uhle otevřenost jsem nečekal.
Ještě než stačím něco říct, na otázku odpoví: "Ne. Spousta lidí si myslí, že spolu máme poměr, ale není to tak, nikdy nebylo. Tvého tá - Adama respektuju, vlastně myslím, že je to jediný muž, který je mého respektu hoden… ale nikdy jsem s ním nic neměla. Neříkám, že jsem nikdy nechtěla mít, jo, měla jsem pár takových zkratů a on upřímně taky, ale nikdy jsme se nedostali do bodu, kdy by se o nás mohlo říct, že spolu máme poměr."
Zvláštní. Na to, jak nejasně a mlhavě se vyjadřuje, jsem dostal poměrně přesnou odpověď. Takže s ním nikdy kromě pár polibků nebo mazlení nic neměla. Tak proč…
"Nedává ti smysl jeho chování?" zeptá se, zase dost přesně ví, na co myslím.
"Uvažuju nad tím. Něco mezi váma očividně je a já nemám vědět co. Proč?" nechápu a začínám z toho být nervózní. "Týká se mě to, tak proč… proč mi nic neřeknete?"
"Znám Adama dobře, dost dobře na to, abych věděla, jak na co bude reagovat. U tebe to nevím." Nechápu, o čem mluví. "Ale je to asi takhle: Adam má pár nevyřešených věcí ve své minulosti a tvůj příjezd sem některé věci ještě zhoršil a zkomplikoval. Práce a vztahy se mu motají v jedno. Ale dnes je nervózní hlavně z toho důvodu, že já znám pár věcí, které by nemusel vědět ani Nando, José, nebo třeba Twins. Ale pokud je mé tušení správné a já mívám špatná tušení jen málokdy, Twins že dnes svou část pravdy dozvědí, tedy… pokud mé vyjednávání bylo co k čemu a Adam není idiot. Nebo pokud Alexovi nerupnou nervy."
Vůbec netuším, o čem mluví. "Zní to jako nadnárodní komplot."
"A taky je," ujistí mě zcela vážně. "A řídí ho mimozemšťani."
Málem bych jí to uvěřil, fakt. Chvíli se na sebe zcela vážně díváme, ale pokazím to, vyprsknu smíchy. "Pako…!"
Pokrčí rameny a otočí se k davu, jde k nám Nando. "Kruci," vydechne a trochu se narovná, "nikdy nemůžu být ani na chvíli sama. Mám je pořád za zadkem. Na chvíli ti tu nechám Toma, hm?"
"Nemusíme nikam odcházet, Kayleigh, pokud jsme se před tím dobře pochopili." Proč mi připadá, že tady až moc věcem nerozumím…? Nandův hlas zní cize, skoro výhrůžně.
"Co? Hej, no tak! Nando, proč jsi nám vlastně zakázal spolu mluvit?" připadám si jako dítě. Jo, jasně, asi i jsem, ale… zas tak to přehánět nemusí, ne? Kromě toho, ona mi nechce ublížit. Teda… myslím.
"Protože ji znám," odpoví ledově.
"Mathe, no tak, uklidni si brášku, buď tak laskav," zasměje se trochu a vstane. "Nando, nechci udělat nic, co by komukoli ublížilo. Ale teď ještě potřebuju poslepovat pár věcí, které Adam natrhnul…" krátce se zasměje. "Na dvojsmysly jsem machr. Dělejte mladému McClaireovi společnost, než se Adam vrátí, nebude pryč dlouho, tedy doufám. A jistě se vrátí v mnohem veselejší náladě, pokud ho Alex nezabije, ale… o tom pochybuju."
"Kam jdeš?" nechápe Nando.
Pootočí se dost na efekt, řekl bych, tajemně se usměje a pokračuje v cestě, až jsme si všichni jistí, že už neodpoví, ozve se: "Napsat dopis."
Co? Jaký dopis? Dvojčata? Adam? …Co…?! Připadám si jak malomocný, nebo tak něco. Fakt se něco děje, nebo to dělá jenom tahle podivná atmosféra zamlčování informací, které se pravděpodobně rovnají státnímu tajemství, soudě podle toho, jak moc jsou někteří opatrní?
Napsat dopis. Zajímalo by mě, co tím myslela. Vchází do vily, vidím, jak se potkala s Adamem, jen něco prohodila a Adam absolutně ztuhne, pak střelí pohledem tady, ven, možná dokonce po mně? Nevím, ale hned jí strčí do ruky podnos, co nesl sem, a vyběhne z terasy ven, směrem na pláž.
"Zajímavé," ozve se vedle mě sympaticky hluboký hlas.
"Vůbec tomu nerozumím. Co se děje?"
"Pravděpodobně teď zjistil, že tady Twins nejsou, šel je jenom zkontrolovat. Slíbil Natelymu, že na Kyla dohlídne," vysvětlí mi Tom.
"Aha," přikývnu. "A ten dopis?"
"Kayleigh je metafora sama," pousměje se a hledí pořád nějak za ní.
Takže "napsat dopis" byla metafora? A čeho? Nebo pro co? - Ale no tak, Mathe, neřeš to. Prostě někam něco šla dělat… a Adam odběhl kdoví kam.
"Chtěl jsi nějaké nealko, ne?" přeruší Tom mé myšlenky. "Dojdu ti pro něj."
"To je v pohodě, mám nohy," ujistím ho a trochu neohrabaně vstanu, pořád jsem nějaký unavený.
Letmo zkontroluju, jak se tváří, ale on se jen tajemně usmívá: "Odpočívej. Všichni jsme po sexu unavení."
A odejde. A mě tam nechá ležet unaveného a naprosto nechápajícího - takže on to ví taky…?
Chvíli mám v hlavě absolutní prázdno, prostě jenom koukám za Tomem a za Kayleigh, oba zmizeli v domě, ze kterého Adam tak vyběhnul, vůbec nerozumím tomu, co se to děje, je to jako… nevím, takové ty hloupé detektivky, kdy se všichni honí za vrahem a nikdo nechápe, že vrah je zahradník. Ležím desítky minut, sleduju holky v bazénu, některé v plavkách, některé bez nich, a i ve své unavenosti je mi dobře.
Ale pak periferně zachytím pohyb, zase od boční terasy, ve tmě toho vidím dost málo, ale jsem si stoprocentně jistý, že je to Kayleigh, vycházející stejnou cestou, jako před tím Adam, a jde směrem k pláži, stejně jako on.
A pokud se nepletu, to svítivě bílé, co má v ruce, je skutečně dopisní obálka.

 


Komentáře

1 kana~♥~ | Web | 17. února 2012 v 21:09 | Reagovat

tak a teď vážně jenom zjistit, jestli je vrahem zahradník nebo náhodou komorník :-D  :-D
prostě perfektní díl, snad bude brzo další a děkujeme za věnování, ale je to především zásluha Keishatko, že ten díl tam dala :-)

2 keishatko | Web | 17. února 2012 v 21:41 | Reagovat

ale no...ten diel musela Kana pekne schváliť, takže má na tom tiež zásluhu :D diel bol ako vždy naprosto užasný a vrahom je vždy záhradník o tom niet debat :D :-D a záhradníci sú niekedy fakt sexi :D no jo...teším sa na pokračovanie :-D venovanie ma moc potešilo :*

3 Kasumi | Web | 17. února 2012 v 22:31 | Reagovat

V prvních deseti sekundách jsem z neznámého důvodu chytila výtlem, pak se uklidnila a nakonec hltala a hltala, žeru tuhle povídku, fakt ^^ Myslím, že ji ze všech tvejch mám asi nejradši, protože... no, možná proto, že Mathův způsob myšlení je mi nejbližší. Stíhat všechno vnímat třeba v Překvapení bylo zkurveně těžký (ne, že by mi nechybělo o__________o)
A fakt mi docházej slova, moje čeština jde k šípku (Šípek? CO? O__O)

4 Kasumi | Web | 17. února 2012 v 22:33 | Reagovat

Jináč, jak tak koukám na tu anketu... jsem dala 14, i když je mi vlastně ještě 13. Ale tak, dělí mě tejden... o.O Já jen, že chudáček třináctka je tam jen jedna :D

5 pepa | 18. února 2012 v 23:27 | Reagovat

Super, keď má niekto sex, vie o tom hneď každý :-D  Nando sa stará a Adam tiež... zlaté :-D

6 heartless | 19. února 2012 v 19:28 | Reagovat

super a kdo neni po sexu unavenej tak je vadnej :-D  :-D

7 Raven | 21. února 2012 v 10:39 | Reagovat

Úžasné. Jako obvykle. Miluju tě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama