Ďáblův epilog

1. února 2012 v 4:00 | Keigh |  Ďábel
***
Já se hrozně omlouvám. Strašně moc, že vás pořád nutím tohle číst. Ale když já jsem si nemohla pomoct a tohle je to, co by muselo zákonitě následovat, kdyby Ďábel skutečně proběhl. Musel ajsme to napsat. Muselo to být. A mělo to přednost dnes před vším ostatním.
Omlouvám se.
Chápu vaši otrávenost. Taky bych asi byla.
Toto je skutečně závěr, jaký jsem si představovala. Závěr musí být.
Jsem příšerná, já vím.
***

***
Tenhle díl je speciálně pro tebe, - ale vždyť ty víš.
***












Prázdná místnost, očividně tma, u stěny s obrazem malé korejské postavičky, zvané snad Pucca, u stolu, hledící do monitoru notebooku poněkud zamyšleně. Jediný zdroj světla pochází právě z obrazovky, světlo dopadá na poněkud netečnou tvář - nyní, v prázdném výrazu, působící téměř nevinně.
Netečnou, lež zaujatou. Ať už sleduje cokoli, přemýšlí pravděpodobně nad něčím jiným. Či s tématem spjatým, avšak zde imaginativním?
Nohy přehozené přes sebe na stole vedle položeného mobilu značí uvolněnost a převahu domácího prostředí, pokud řeší nějaký úkol či hádanku, očividně právě zvažuje možnosti.
Natáhne ruku, klikne myší na tlačítko play u videa, které pravděpodobně viděla už několikrát. V titulku se stkví nápis: "Lostprophets interview - Ian Watkins, leader", na obrazovce muž okolo třiceti let, plynulou, leč přehnaně americkou angličtinou pronáší do pomyslné kamery jakousi řeč, pro nezasvěceného nesmyslnou, jelikož puštěnou z poloviny.

"…za ruku a dovedl mě k porážce. Měl jsem se mu vytrhnout už tehdy, ale on pohltil mé srdce a já nyní nemohu jinak. Oči mám až příliš rozevřené a mé rány se zcela zahojily. Horský šarlat je pryč. Opustil mě ve čtyři ráno, ačkoli jsem tím získal. Pokrytectví tvrdí, že láska existuje. Proč, Ďáble?"

Ian nejspíš v promluvě pokračuje, ale ona video stopne. Nezajímá ji, co je dál?
Dlaní se podepře bradu.
Na volný list papíru napíše několik slov.


…potřebuje se sejít

…čtyři ráno

… došla inspirace

…na tvorbu příliš šťastný.

Očividně nad něčím přemýšlí. Musí rozluštit hádanku. Proč něco značí. Musí přijít na to, co... nespokojeně, trochu vztekle mlaskne, zmuchlá papír a hodí ho do koše. Poněkud frustrovaně vydechne a spustí video ještě jednou.

Vezme nový papír a napíše na něj tentokrát poměrně smysluplnou větu:


Schůzka s Ďáblem ve čtyři ráno, - došla inspirace.



Jaká schůzka? Kde? Kdy? A proč o tom mluví veřejně? A proč to schůzka s Ďáblem? Kdo je Ďábel? A kdo se chce s kým sejít? Ten muž s Ďáblem? To je kód? A pro koho?

Pustí si ten úsek videa ještě jednou. Tentokrát se dívá pozorně. Musí dělat nějaké nápadné signály, musí nějak zdůrazňovat, o čem to vlastně mluví. Ke komu. Jak. Je to jistě šifra. A opravdu patří té, která ho dekóduje? Proč jí říká Ďáble? A proč je s ní v kontaktu přes média a ne jinak?Dnes, ve světe mobilů, internetu a sociálních sítí? Co to má znamenat?

Přiblíží tvář k monitoru a pozorně muže na obrazovce sleduje. Tady! Při slově 4AM se podává přímo do kamery. Při slově hypocrisy a love taktéž. Stejně tak při slově why.

Znova se chopí tužky a papíru a slova si naše v angličtině.

4Am, hypocrisy, love, why.



4 ráno, pokrytectví, láska, proč.
Očividně není moc spokojená. Dlaň podpírající bradu vyjede do vlasů a sevře pár pramenů v dlani. Přemýšlí přímo horečnatě.

Ve čtyři ráno.

Hypocrisy, love… pokrytectví, láska… hypocrisy love… hypocrisy… hypocrisy… love… pokrytectví, … láska… pokrytectví a láska - pokrytecká láska!

Rozzáří se jé oči a zběsile, rychle, přesto jaksi nedbale hezkým písmem napíše na kus papíru: Valentýn, 14.2.

Schůzka s Ianem 14. 2. ve čtyři ráno.

Zadívá se na poslední slovo, které považuje za šifrované.

Why.

Znova ho napíše na papír, pod větu s datem setkání. Píše ji pořád dokola.

Why why why why
whywhywhywhywhywhy
….
w h y …
Why. Why. Why. Why. Why. Why. Why. Why. Why. Why. Why. Why. Why. Why. Why. Why.
Why. Why. Why. Why. Why. Why. Why. Why.
Why. Why. Why. Why.

Ještě jednou se podívá na tu část videa, jako před tím. Hledá něco, neví, co přesně, hledá cokoli. Nápad plní rychleji, než ho domyslí, hledá, kde to bylo natočené - Londýn. To je dost velké město, na slepo jej tam asi nenajde. Do vyhledavače zadá webovou adresu oficiálních stránek Lostprophets a hledá seznam živých koncertů, natáčení, program, něco, co by jí mohlo napovědět, kde se bude kapela okolo 14. února nacházet. Londýn, 2. února, natáčení videoklipu, 9. února, koncert ve Wembley.

Podívá se znovu na slovo, které prozatím neumí rozluštit.

Why.

W. H. Y.

Wembley…?

Slovo si zapíše pod slovo Why a chvíli se na něj dívá. Pokud první písmeno je zkratka pro Wembley, co značí H. a Y.?

H - to může znamenat hotel. A ypsilon bude jméno toho hotelu! Do vyhledavače a zadá adresu internetových map, tam zadá London, Wembley a hledá, co by mohlo mít značku nebo jméno H.Y.

Hledá několik desítek minut, píše si různá slova, ale nakonec je všechny zaškrtá. Jediné, co se jeví jako poměrně možné, je hotel Ibis vedle obrovského stadionu Wembley. Hotel Ibis Wembley. Ale i to he málo. Potřebuje alespoň číslo pokoje, nebo něco, co by dávalo mnohem větší smysl.

Číslo. Jistě, číslo! Wembley je nejspíš správně, ale H a Ypsilon budou s největší pravděpodobností čísla! Ale jaká? Podle jakého kódu?

Znova se zadívá na všechny slova, které si poznačila v záhlaví listu.


4Am, hypocrisy, love, why


4, h, l, w. Jsou řazeny podle abecedy…! Záměrně? Jistě ano!

H je v anglické abecedě 8. v řadě, ypsilon je v řadě 25. Bude to číslo popisné a číslo pokoje? Prohledává celé Londýnské Wembley, jestli nemá něco společného nějaké budova, ulice, cokoli, jakákoli stavba, číslo jakkoli spjaté s číslem 826 nebo 8. Ale nic z toho nedává smysl, nic se nezdá pravděpodobné.

Už si myslí, že to vzdává, že na ten kód nepřijde a že se s Ianem za 14 dní nesetká, ale napadne ji… co kdyby… Zadá do vyhledavače Wembley 825 a jako úplně první odkaz jí vyskočí sice skutečně Wembley, ale ulice ve městě Neath na jihozápadě Británie.

Přiblíží mapu co nejblíže to jde. Je to domek. Obyčejný řadový domek na periferii města Neath. Zde se tedy 14. 2. sejdou?

Nakloní hlavu na stranu - ale co když je to špatně?

Kde se Iana narodil? Wales, Pontypridd - je to od Neathu kousek. Kromě toho se proslýchá, že někde tam Ian skutečně bydlí. Dal jí adresu svého bydliště?

Skutečně tak moc touží po pomoci Ďábla? A proč tedy vzkaz luští tato dívka? A proč se tak usmívá? A proč je náhle její něžně nevinný a poněkud mimózní výraz tak děsivě dravý, pohled lačně toužebný a postoj agresivně nadnesený?!

Tedy Neath. čtrnáctého února ve čtyři ráno.
Ulice Wembley, číslo popisné 825.

Uchechtne se. Tuhle šifru musel vymýšlet už od té noci v hotelu, a to je to přes půl roku. Cynismus z jejího výrazu jenom čiší. Zkontroluje datum a čas na liště.

Je prvního února, čtyři hodiny ráno.
 


Komentáře

1 heartles | 1. února 2012 v 7:38 | Reagovat

heh jo to bude dostaveníčko :-D  :-D  :-D

2 kana~♥~ | Web | 1. února 2012 v 14:08 | Reagovat

tak ho fakt zajímavé a víc než to. já bych nic takového zašifrovat nedokázala a odšifrovat už vůbec ne XD
no jo, genius se v tobě nezapře :-D
opravdu pěkné, a nemyslím jenom tenhle epilog, ale celá ta povídka :-)

3 Raven | 1. února 2012 v 14:20 | Reagovat

Hej, nech toho, my to čtem rádi! A ta šifra...je úžasná. Je to přesně něco, co já bych nikdy nevymyslela xD
Ta povídka je geniální..četla jsem ji hrozně ráda.

btw. Miluju tě ^^ (nejsi příšerná!)

4 Nixerwil | Web | 1. února 2012 v 15:17 | Reagovat

zajímavá šifra, nemáš něco společného s Da Vincim? Je to...více méně luxusní :-*

5 Kasumi | Web | 1. února 2012 v 17:42 | Reagovat

Panebože *není schopná ničeho jinýho* Keigh... Keigh! Tohle mi- *zarazí se* dělej, jo, zatraceně!

6 neru-chan | 2. února 2012 v 18:06 | Reagovat

:D dostaveníčko s Ianem..hmm takže bude ještě jedna nebo dvě kapitoly? *s nadějí*
mmohli by :D no kdyby nejen tak dál! ^^

7 Azrea | Web | 23. února 2012 v 20:21 | Reagovat

Naprosto normální, že?

8 Karin | 7. září 2014 v 19:32 | Reagovat

To jsem zvědava na to setkání. O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama