Porozumění

10. února 2012 v 22:06 | Keigh |  Překvapení (Slash)
***
Ale když ono překvapení sončilo taaaaaak blbě a tak nepředpokládatelně brzyyyyy! :D
No jo, máte recht, vyměkla jsem, napsala jsem krátký... epilog? E... a ne, nemyslím si, že je to poslední epilog... :D
(Ďábel hadra, jo.)
***

***
Co se děje v ráji měsíc po zazvonění zvonce?
***





Epilog 1.: Porozumění







"No tááák, Alexi," dotírá to malé štěně.

"Hm?" dělám, že vlastně vůbec nevnímám, ale pravda je, že vnímám až moc. slabá vůně drahého parfému, hladká pokožka, šedé boxerky… jenom ty boxerky…

Sakra. Nechodíme spolu ještě ani měsíc a on už se dožaduje sexu. Teda, neříkám, že bychom mu s Honeym chtěli bránit, ale je něco úplně jiného, když se spolu o půlnoci na pláži milujeme s Honeym, se kterým se známe celý život, anebo když se mazlíme s tím malým třeštidlem.

"Proč pořád říkáš ne? Chci to, tak proč to prostě…"

"Nechceme, abys něčeho litoval, broučku," pousměju se tak, jako vždycky, když se ptá nebo doráží. "máme spoustu času a když počkáme, nic tím nezkazíme."

Mlčí, nic neříká, dokonce se chvíli nehýbe, což je u něj malý zázrak. A já mám na chvíli čas na čtení. Nevím, nakolik je normální, číst si Natelyho eseje o kardiologii, ale nemyslím, že bych se neměl vzdělávat.

"Vy mě nechcete, že?" zeptá se pak tiše, zklamaně.

Co? Kdo říkal něco takového?! "Proč bychom tě… jak jsi na to přišel, Kyle?"

Odhodím esej, stejně se na ni nesoustředím, tedy ne tak, abych z ní skutečně něco měl a ne jen útržky typu …kde… kardiovaskulárního… a… jaké… protože… impulzy… . Připadám si jako zamilovaný puberťák. Což - fyziologicky - vlastně jsem! Takže se tak můžu i chovat. No tak, Alexi, máš tady koťátko v depresi, o svou nevyspělost se můžeš starat později.

"Když… vy mě od sebe pořád odstrkujete. Minulý týden jste zase byli spolu ve vaně a mně jste k sobě nepustili." …protože ni Honey bravurně kouřil. "A celý víkend jste byli pryč."

…no jo, měli jsme v plánu se poprvé pomilovat a shodli jsme se, že bude lepší, když se skutečně pomilujeme spolu a pouze spolu. A že to bylo nádherné.

"A vždycky, když se zeptám, jestli mě máte rádi, jenom se usmějete a pohladíte mě po hlavě."

Ale ne, koťátko nám trucuje… "Kyle? Kyle, no tak," pousměju se a chytám jeho tvář do dlaní. "máme tě rádi, jistěže. Kdyby ne, pověděli bychom to. Ano? Jenom… nechceme, aby sis pak něco vyčítal."

"Nebudu si sakra nic vyčítat!" vystartuje po mně a setřese ze své tváře mé dlaně, pak mě odstrčí. "Nejde o to, že se mnou nechcete spát, fajn, dobře, chápu. Ale… vždycky, když se chci přitulit, vždycky, když doufám, že bych mohl dostat aspoň pár polibků a trochu se s váma pomazlit, vždycky to dopadne tak, že dostanu od každého jeden a pak mě pošlete pryč. Jednou spát, jednou pro džus, pak zase pro něco jiného, pak zase musíte vstávat, protože jdete do práce, a pak zase brzy spát, protože ráno musíte brzy vstávat. A když máte čas, studujete. Spolu. A mně si nevšímáte. Ne, nechci vám nic vyčítat, chápu, že pracujete, ale když už jste doma, nebo máte chvíli čas, vždycky mě odeženete. Už od začátku to tak je. Takže… jestli mě mezi sebou nechcete, tak mi to aspoň povězte."

Zamračím se a na chvíli se zamyslím, vážně…? jistě, nemáme zrovna nejvíce času, ale když ho máme, vždycky jsme spolu, koukáme na filmy, studujeme, chodíme sportovat, plavat, o víkendech pořádáme párty a jsme… no jo. Má pravdu. "Zanedbáváme tě, viď." pousměju se. "Mrzí mě to, nenapadlo nás, že to… vidíš takhle."

"No jo, ono se to ani jinak vidět nedá, Alexi."

"Ale no tak," ponouknu ho něžně. "kdybychom tě nechtěli, vůbec bychom si s tebou nezačínali, broučku. No tak, pojď ke mně, pojď, ty naše koťátko…" natáhnu k němu ruce a pomalu si ho přitulím k hrudi, aby se mi mohl kdyykoli vysmeknout a v hádce pokračovat, má důvod být naštvaný a já nemám právo hádku ukončovat.

"Honey vždycky říká, že jsi úžasný partner v hádkách." zamumlá a nechá se klidně hlavně hladit po vlasech.

Krátce se zasměju. "Vážně to o mně říká?"

"Hm, hm," zavrní a obejme mě okolo krku. "vždycky víš, jak se hádat, aby to bylo kompetentní. A vyvážené. Ale… fakt jste se spolu nikdy nepohádali?"

"Jako, myslíš italskou domácnost? Křik, rozmlácené nádobí, oblečení vyházené z okna?"

Rozesměje se, nemusí odpovídat.

"Ne, nikdy." odpoví za mě hlas mi sice velice podobný, ale můj vlastní to není. "Nepamatuju, že by na mě Alex kdy zvýšil hlas. Na mě nikdy, já na něj.. no, občas jo. Alex se rve jako lev, nejvíc vždycky za mě, za nás… a teď i za tebe. Ale na mě nekřičel nikdy."

"Na to, co miluju, se křičet přece nedá." pousměju se. "Ahoj, lásko."

"Bavili jste se, koukám," pousměje se a vleze si k nám do postele.

"Trošku jsme měli na věc jiný názor, než naše miminko," políbím ho na čelo a čekám, kdy se azčne vztekat, že není žádné miminko. "myslí si, že ho chceme opustit."

"Ale to snad ne," Honey rozněžněle natáhne ruku k jeho nahým zádům a pohladí je. "a jak jsme na to přišli, kocourku?"

"Nedostatečná péče," a jenom silou vůle bráním výbuchu smíchu.

"Abych se nevrátil zpátky do útulku," ušklíbne se trochu sarkasticky Kyle, ale nebrání se, když se i s ním v náruči položím do peřin.

"Kde jinde by se o tebe tak hezky starali…" odrazuje ho Honey a přitulí se k nám z druhé strany. "A kde jinde by… hm…" políbí ho na rameno. "se tě ujali…" další polibek, teď na krk. "takoví sexy kusanci, jako my…" další polibek, na ucho. "a ještě navíc dva?"

Kyla to rozesměje a úsměv udržuje pořád, celou dobu, co ho s Honeymu laskáme na tváři, na šíji, na ramenou, na zádech… občas se zasměje, když ho někde zašimráme, jazykem pod krkem, prsty na bocích…

"Jak tě můžeme přesvědčit, že nám na tobě záleží, broučku?" skoro až zašišlám. Fakt se před ním přestávám ovládat, a to jsem jenom… sakra. O víkendu jsme se o tom s Honeym bavili. Musíme mu říct, že ho milujeme.

A dnes dokázal, že tenhle vztah opravdu chce. Možná si můžeme dovolit… to dnes udělat. Milovat se s ním.

Otřu se tváří o jeho a přes jeho rameno políbím Honeyho na rty, krátce, vlhce, a podívám se mu do očí. Pochopí, ví, co se mi honí hlavou a asi taky ví, jak moc… nás Kyle potřebuje. A my jeho taky. kdyby ne, není tady a tohle všechno by byla jenom hloupá hra. Ucítím na krku jeho rty - Kyle, ty se nezdáš! Honey nejspíš vidí, co to koťátko dělá, usměje se a políbí ho na lopatku, pak se zase věnuje mně, dávám si záležet, abych Kyla nepřestával hladit po zádech, líbat Honeyho a přitom se občas i nadechnout - to kotě docela dobře ví, co dělá, mám husí kůži po celých zádech…! Odpojím se od Honeyho a něžně převezmu Kylovu roli, oddálí se ode mě, podívá se mi do očí a ačkoli si myslím, že to já jsem ten, který nás vede, políbí mě jako prvního. Série našich polibků je dlouhá, sladká a procítěně něžná, to sice s Honeym taky, ale to je tak nějak… nevím, tak… trochu… nevím. Asi jsme si u sebe navzájem jistí, víme co ve kterou chvíli, ale s ním je to… a navíc, pokud se dnes skutečně odhodláme jej pomilovat, bude to jeho poprvé. S přítelem se nikdy nedostal dál než k líbání, s námi… nevím, jestli je to dobrý nápad, ale raději s námi dnes, než s někým, kdo by mu mohl ublížit zítra. U nás má jistotu, že pro jeho pohodlí uděláme cokoli.

Ta malá příšerka tak jak je, v leže, zatahá za lem mého trička - hej, ale no tak…! Honey se na mě přes jeho rameno usměje a zajiskří mu v očích. Ostatně, proč vlastně ne? Vyhovím mu, nadzvednu se, ale než si ho stihnu svléknout, to malé koťátko mě předběhne a vyloženě si pocit, že mě může svlékat, užívá. Mám co dělat, abych se nerozesmál, ale udržím se, Honey pochopí dřív než já a taky si poměrně dobrovolně nechá svléknout své tričko, pak se znova položí na bok a jeho úst se pro změnu zmocní sám, ke mně je Kyle náhle zády, ale nestěžuju si, naopak. Laskám ho a hladím stejně, jako před tím Honey, užívám si, jak je hlaďoučký, proti nám malinký a drobný, hladím ho kam dosáhnu, tisknu se k jeho zádům a klín mimoděčně tisknu k jeho zadečku, seč se snažím silou vůle, morálky i všech mých zásad, vzrušení je pudové a erekci nezabráním, takže za chvíli může naše koťátko cítit, čím jsem vyzbrojen, jakkoli doslova je to myšleno. Honey se na mě podívá zpytavě, pokrčím rameny a přivřu oči, zasténám pocitem náhlého blaha, - Kyle!!! Ta malá příšerka proti mému penisu, tlačícímu se na jeho půlky, přirazila! Honey mi zasténá ozvěnou, jistě, jak taky jinak, ležíme všichni dost namačkaní k sobě, když se jede pohne, natož ten uprostřed, logicky to cítí oba a kyle si toho je zatraceně dobře vědom.

Měli bychom se ujistit, jestli doopravdy chce, aby…

"Kyle, rozmyslel sis to dobře? Nechceme na tebe spěchat, nechceme, aby sis myslel, že tě máme jenom na sex, není to pravda, my," Honey se na chvíli zarazí a spojí se mnou pohled trochu váhavě. Přikývnu mu. Je vhodná doba mu to říct. A jako správný Cit by měl promluvit právě Honey, takže mlčím. "milujeme tě, Kyle."

Zarazí se, otevře oči a pootočí hlavu, aby se mi mohl podívat do očí, pak Honeymu, pak zase mně, pak se na chvíli zatváří jako ztracené kotě. Zase. "Opravdu?"

Oh, zatraceně, mám pocit, že šlapu růžovoučkým králíčkům po zelné travičce v zablácených holínkách. Nemáme sílu odpovídat ani jeden. Pevně ho obejmu a naléhavě ho mazlím a tulím v náruči, stejně tak i Honey z druhé strany, a Kyle mezi náma je, smím-li soudit, zcela spokojený. Vážně? Tohle stačí? Jenom tohle? Prostě chtěl být jenom s náma? Tulit se mezi námi a spokojeně vrnět a nic jiného? Jsme my to ale dva idioti, Honey…! Tohle vědět, jeho dnešní výbuch se vůbec nemusel stát! - Ne, my nejsme jenom idioti, my jsme korunovaní idioti!

"Miláčku…" políbím to koťátko na paži a na chvíli si vyměníme s Honeym vyčítavý pohled, jsme oba stejní, fakt. "zlobíš se?"

"Ne, nezlobím, jenom jsem se bál, že…" všichni tři víme, čeho se bál.

Hladím ho stále naléhavěji, líbám na záda, šíji, ramena i krček, Honey, pokud dobře vidím, jej líbá na tváře, na čelo, na noc, něco mu špitá do ouška, vždycky mu něžnosti šly, takové ty řečičky. Já raději jednám, ale uznávám, že teď potřebujeme právě ty řečičky.

…Zabiju tě, Kayleigh. Protože jsi měla pravdu. Rozum a cit, ale obojího je potřeba ve stejné dávce, jen v jiné doby.

"Alexi?" vytrhne mě z mého spílání Kyle a nastaví mi tvář, políbím ho na ni, usměje se, trochu unaveně, nedivím se.

Stres vyčerpává.

"Ano, copak?"

A až teď mě napadlo, že se chtěl jenom ujistit, který z nás je který. No jo, s náma to nebude mít jednoduché.

"Můžu tady zůstat?" …občas mi fakt připomíná spíš Filipa, než kohokoli jiného. Umí nahodit stejně ublížený pohled.

Sakra, přijde mi, že to Nate je náš otec a Filip Kylův. A vlastně je to stejně jedno, dokud jsme rodina, nezáleží na tom.

"I kdybys chtěl odejít, nepustíme tě." kouknu na Honeyho, jestli jsem to nepřehnal, ale on se jenom usmívá. Možná i Rozum se smí naučit citu.

 


Komentáře

1 kana~♥~ | Web | 10. února 2012 v 22:31 | Reagovat

jo bože jo. já to ztracený kotě miluju :-D  :-D
tedy mylsím tím Kyla :-) ¨prostě perfektní epilog a fakt se těším na další, pokud bude, jako že doufám že jo :-D  :-D
ti dva zabedněnci taky na to mohli přijít dřív, ale na druhou stranu je hlavní, že na to vůbec přišli :-D
A pravda, Kyle se v některých ohledech vážně nezdá :-D  :-D

2 kana~♥~ | Web | 10. února 2012 v 22:32 | Reagovat

držím jim palce, ať jim to vydrží ;-)

3 heartles | 10. února 2012 v 22:33 | Reagovat

nádhera honem další kapču :-D  ;-)

4 Avi | 10. února 2012 v 22:41 | Reagovat

Epilog 1, takže jich bude víc? Já bych byla jedině ráda. Další fajn díl :-)

5 Nixerwil | Web | 10. února 2012 v 22:43 | Reagovat

Věta: mám pocit, že šlapu růžovoučkým králíčkům po zelné travičce v zablácených holínkách. ... tak ta mě dostala. Jak jen to děláš?

Miluju tě! Takový krásný Epilog *rozplývá se*

6 keishatko | Web | 10. února 2012 v 22:49 | Reagovat

Kyle je tak rozkošný...takto ho zanedbávať..zbiť ich je málo :D

7 Kasumi | Web | 10. února 2012 v 23:33 | Reagovat

Éééé *jakožto podivná hmota rozpuštěná na podlaze nemůže normálně mluvit*

8 anonymus | 11. února 2012 v 13:28 | Reagovat

Jééééééééééé, to bylo rozkošnééééééé... A co Podstata? A Osud?! Kdy bude nějáký další díl? A... a vůbec?

9 Luczaida | Web | 11. února 2012 v 17:22 | Reagovat

Jééžiš to bylo pěkňoučký :-) Miluju to ztracený koťátko ! :-D

10 os00 | 11. února 2012 v 20:06 | Reagovat

Jůůůůůůůůů to bylo tak rozkošňounce slaďoučký... člověka to úúúplně rozněžní :-D

11 Jituí | Web | 11. února 2012 v 20:36 | Reagovat

Hrozně se mi líbí ten tvůj nový dess... ten jak tu byl minule byl taky hezkej ale tenhle podle mě hezčí....jinak ten Facepalm dne se ti povedl.... :D  :D  :D  :-D  :-D  :-D

12 Clowers | 12. února 2012 v 18:30 | Reagovat

Díky díky moc, nádhera... Já kyleho mám vážně moc ráda.

13 Raven | 19. února 2012 v 11:09 | Reagovat

Teda Keigh, týden tady nejsem a zas taková hora nových dílů, epilogů a všeho možného xD Aspoň mám co číst ^^

A ten epilog byl skvělej! napsalas i další že? :D jestli jsem si dobře všimla..super :D

14 Karin | 11. září 2014 v 21:54 | Reagovat

Kyle je doopravdy koťátko. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama