Překvapení IV.

4. února 2012 v 15:55 | Keigh | Překvapení (Slash)

***

Ach - trošku zmatek, že? Nate je dva roky s Filipem... ale přesto je tu někdo, kdo je Natelyho milencem deset let.

Kdo to sakra je? A jak to zjistit? A co twins a Kyle? A jak užitečné mohou být maminky? A kdo a proč vlastně tedy lže? A komu, zatraceně!?

***

"Des… deset let?" není pochyb, z jeho výpovědi… Přesto se musím ujistit. "A jsi si jistý, Kyle?"

Protočí oči, ale pak jako by si uvědomil, před kým to gesto dělá, nebo možná si vzpomněl na situaci v té restauraci, nevím, ale hned se omluví: "Promiň, nedošlo mi, že mi nebudete věřit, právem, já vím. Ale i tak, co bych z toho měl? Chcete mě a já vás, kdybych vám lhal, bylo by jednoduché to zjistit a moje šance mít s vámi vztah by šla do kytek, co bych z té lži měl? A ještě by mě mohl táta vyhodit zpátky do Valencie… no, to mi teda pověz, jaký bych z toho měl užitek…"

"Ne, promiň," stáhnu se, má pravdu, nic by z toho neměl. "ne že ti nevěřím, ale spíš… nemohl to myslet jinak? Třeba… já nevím, ironicky, nebo jenom - "

"Hyperbola?" přeruší mě. "Pochybuju. Tohle se jako hyperbola neříká a i kdyby ano, určitě by… ale máma s ním od rozvodu, to je devět let, nemluvila. Předtím mi to bylo jedno, ale teď, když jste se zeptali… jo, tohle je fakt divné. Předtím mi to divné nepřišlo, věděl jsem, že se rozvedli proto, že si táta někoho našel a máma taky nějakou známost měla, takže to nedávám za vinu ani jednomu z nich, ale… je pravda, že ji táta mohl jenom umlčet, prostě to nechtěl rozmazávat, ale on mluvil uvolněně, mile, s úsměvem, takovým tím, jako když si představujete toho milého člověka, o kterém mluvíte… nepřišlo mi, že by to mohl aby lež, nebo jenom… prostě zamlčené události." zavrtí hlavou a dívá se z jednoho na druhého.

S Honeym se na sebe podíváme stejně zděšeně ve stejnou chvíli. Jsou tedy tři možnosti. Zaprvé, Nately neumí počítat. Zadruhé Filip lhal a jsou spolu deset let. Zatřetí, lže Nately.

Následek by měl příčině předcházet. Zatnu ruce v pěst. "Zabiju ho." a i mně přeběhne po zádech, jak nebezpečně chladně jsem ta slova pronesl.

"Alexi, uklidni se." setře mě to malé štěně. "Nic nevíme, možná je to jinak, možná jsem se skutečně přeslech, možná to tak jenom myslel, možná to byla ironie - to je jedno. Prostě… kašli na to. Já jim ten vztah nechci zničit, ať je to jakkoli."

Mrsknu po něm pohledem, ztichne a trochu se přikrčí, očekává ránu? Natáhnu k němu ruku, rozvážně, nechci ho uchodit, když pochopí, že mu nechci ublížit, přestane se odtahovat. Nedosáhnu na něj, chybí mi k němu pár centimetrů, stačilo by, aby se narovnal a přestal přede mnou uhýbat, ale na to se mě asi moc - hej! Ve chvíli, kdy chci ruku stáhnout a nechat všecko na Honeym, se Kyle pohne a vyjde tváří vstříc mé ruce! Srdce zaplesá a trochu se roztřesu. Je tak nádherný…!Pohladím ho palcem přes hebkou pokožku a počkám, než ke mně zvedne pohled, pak se usměju. "Dobře, neublížím mu. Ale pravdu znát chci."

"Tebe to neznechutilo?!" ozve se Honey. "Ať už Nately nakecal tátovi cokoli, očividně mu lže! A ty to tak necháš? Je to náš táta, Alexi, přes všechno, co jsme prožili, pořád je to náš táta! A ty dovolíš, aby mu člověk, kterého Filip miluje, lhal?!"

Pokrčím rameny, uznávám, poněkud cynicky, ale to nic nemění na mém přesvědčení: "Všichni lžou."

"S tímhle jdi do prdele, Hauzi." odfrkne si a prudce vstane od stolu. "Jak můžeš být tak - "

"Tak si uvědom, co říkáš, broučku." vsadím na klidný tón, nechci se hádat. "Kdybychom se na to Natelyho zeptali, nebo to řekl Filipovi, rozešli by se. To bys chtěl?"

"Chceš ho držet ve lži?!"

"Pokud bude šťastný, ano." přikývnu, Honey rozhodí rukama vztekle si odfrkne a pak přiloží prsty ke spánkům. "Tak jako tak, ,miláčku, nemáme do toho co mluvit. Je to Natelyho věc. A Filipova. Bylo to před dvěma měsíci. Možná si Nately vybral tátu. To nevíme a nemyslím, že bychom do toho měli zasahovat."

"Takže ho prostě necháš, aby klidně tátu podváděl?!" jeho rozhořčení nebere konce.

Myslím, že mi rozumí, že chápe, co mu říkám, ale jeho morální kodex mu prostě nedovolí to Filipovi zatajit. Nebo Natelymu. "Kyle?" budu to muset vzít s druhé strany. Nevím, nakolik se Nately stýká se svou bývalou manželkou nebo nakolik ona ví o jeho milencích. Ale budu doufat, že to nemá nic společného s důvodem rozvodu, nebo její zadostiučinění ve lži. "Mohl by ses na to zeptat své mámy? Jak se jmenuje jeho milenec a jak dlouho s ním je?"

"Bude to trochu nápadné a hodně… uh, vlezlé, nemyslíš? Ale máma má ráda klepy, tak jí to snad nepřijde." pokrčí rameny. "Zajdu pro mobil."

Honey se tváří tak nějak všelijak, ale převažuje znechucení. "A co budeš dělat?"

"Chci zjistit, co je na tom pravdy. A ona nemá důvod lhát, Nately jí řekl, že jsou spolu, neví, že je s někým jiným, - pokud Nately skutečně má někoho jiného a Filip je jenom…" chci říct hračka, ale to by mě už asi něčím přetáhnul. "…bokem."

"A až to zjistíš?" otázka je uštěpačnější, než nejspíš plánoval.

"Natelyho se zeptám natvrdo, bude to muset vyřešit, buď se s tím druhým rozejít, nebo opustit tátu. Ale pokud se rozhodne pro tátu a tahle komedie skončí, já to Filipovi neřeknu. K čemu by to bylo? Pokud chce být s tátou a táta s ním, o tom jsem přesvědčen, není důvod Filipovi ničit jeho představy. Nikdy už by Natelymu nevěřil. A to fakt nechci."

Chvíli se dívá do země, pak založí ruce a protočí oči, ušklíbne se, ruce rozplete, podívá se na mě a jeho pohled změkne. Posadí se vedle mě. Chvíli mlčí, já taky, nemá cenu se opírat o domněnku. A taky nemá cenu se kvůli tomu hádat, není to naše věc. Ale musíme Natelyho ponouknout, aby situaci řešil.

"Nemůžu si pomoci." zamumlám.

"Taky nevěříš, že by něčeho takového byl Nately schopen?"

"Nejen nevěřím, jsem přesvědčen o tom, že je to prostě nějaké nedorozumění, nějaká chyba, něco.. nevím, nějaká … prostě…-"

"Takže na c ose jí mám zeptat?" slyšíme po schodech pelášit toho broučka.

Hm, dobrá otázka. "Jak moc bude vadit, když se jí zeptáš přímo?"

"Nevím," přizná. "ale nemyslím, že by mě musela z něčeho podezřívat. Co třeba se jí jenom zeptat, jak se dozvěděla ona, že má přítele?"

… Ten kluk je chytřejší než já. "Jistě."

Vytočí její číslo, dá ho na reproduktor mobil položí na stůl. Zvedne to skoro hned a jakkoli čekám nepříjemně afektovaný hlas, ozve se jemný hlas ve střední hloubkové poloze. Místo supra sopránu alt, žena pravděpodobně bude poměrně sympatická, naproti tomu, co nám o ní řekl Filip. Ačkoli tohle její hloupost a jednoduchost nevylučuje, pravda.

"Ahoj, broučku, co se děje?"

"Ahoj, mami, nic se neděje, jenom jsem se chtěl na něco zeptat, máš čas?" podívá se na nás, jestli posloucháme, nebo jestli ho zmlátíme za španělštinu? Chce se mi strašně moc smát.

"Jistěže mám čas na svého miláčka, povídej, na co se chceš zeptat?"

"No, na tátu." vyčkávavě hledí do mobilu, trochu podupává pravou nohou. Nervózní?

"Proč?" vyloženě cítím, že se zamračila. "Stalo se něco?"

"No… předsavil mi svého přítele." Kyle na to jde dobře, z dobré strany.

"Ale, už? No to si teda dal načas. Vědí to nich všichni, dokonce i Dave. A co mu říkáš?"

"Je… moc fajn. Milý."

"No, on to s lidma umí, hlavně s dětma. Je zatracená škoda, že je na kluky. A mělo mi dojít, že Nately, ještě když jsme byli spolu, ho domů nevodí ani pracovně, ani kvůli mně."

"Takže ty jsi věděla, že má táta partnera?"

"Ano, jistě. Vlastně to jediné, co nás spojovalo, jste byli vy dva s Davem. A když Daveovi bylo dvanáct, komplet se to rozpadlo. A dohodli jsme se, že budeme mít sice společný dům a starost o děti, ale život pravděpodobně každý svůj. Jsme dost chytří na to, abychom se uměli domluvit. A je pravda, že fakt, že si za mými zády našel muže, mě nenaštval tolik, jako kdyby si našel ženu. Víš, takové to ženské ego - v čem je ona lepší než já?" zasměje se.

"A jak dlouho spolu jsou?"

"No, celou dobu. Deset let to letos bylo, myslím. Neřekli ti to?"

"Ne, vlastně jsem se ani neptal." a mluví pravdu. "Ale… jak si reagovala, když ti to řekl?"

"No… asi tak, zlato. Nevěděla jsem, na koho mám žárlit. Jestli na Natelyho, nebo na Adama Spatoniho."