Příběhy

3. února 2012 v 19:26 | Keigh |  Překvapení (Slash)

***
1. Poznámka autorky: Ano, já vím, že mi to trvalo týden. Já vím. A máte právo mě zbít a nenávidět a přestat navštěvovat můj blog. Já to chápu. Fakt. Asi jsem potřebivala menší pauzu. Za celý leden jsem napsala 56 dílů povídek. Potřebovala jsem ten týden jenom číst a hrát ojebávačky a organizovat dubnový sabat yaoistek...
***
2. Poznámka autorky: je to dvojdíl, protože vás miluju. A je věnovaný těm, které za mnou přijednou na moje narozeniny.
***
***
Konečně je to tady! Náznak posunu, Kyle je skutečně gay a očividně za sebou má přívěh, který není zrovna šťastný. Co na to dvojčata? A jak se bude situace vyvíjet nadále? A co je to vlastně důvěra?
***




"Prostě… šlo o to, že jsme spolu chodili tajně, nikdo to nevěděl, protože mi bylo jasné, co by se stalo, kdyby se to kámoši dozvěděli - teda, ti lidi, co si říkají moji kámoši. Ale jednou nás spolu viděli, nějak jsem to neodhadli, netušili jsme, že nás v té tmě uvidí a navíc ještě poznají. A druhý den… no, Sam mi pak jenom volal, že je v nemocnici. Řekl jsem si, no co, bít se docela umím, ale nepočítal jsem s tím, že to dopadne takhle. Prostě… byli víc než jenom zlí. Prožil jsem si pár týdnů poměrně těžkého teroru, ale nikdy mě nezmlátili tak, aby to bylo nápadné. Prostě jsem občas spadl ze schodů, občas mě někdo okradl, občas jsem zakopl a narazil hlavou do skříněk… Nikdy neudělali nic tak nápadně, aby to vypadalo jako šikana. Bylo to pořád horší, jednak se se mnou nikdo nebavil, jednak se ke mně postavili zády i učitelé, prostě všechno přehlíželi. Přišly i posměšky, nejdřív to bylo poměrně snesitelné, ať si plácají, co chtějí, ale… když tohle slyšíte několik týdnů za sebou, už vám to tak nepřijde. A vsugerujete si, že jste fakt to, za co vás oni označili. A tak jsem… no, pokusil jsem se… řekněme… utéct napořád. Nikdy před tím by mě nenapadlo, že bych mohl něco takového udělat, ale sebepoškozování se mi trochu vymklo a doteď nevím, jestli úmyslně, nebo omylem, nebo mi to bylo jedno. Ale máma mě našla včas pořád se mě ptala, proč to všechno. Nemohl jsem jí to říct. Nechci,aby si dělala starosti ještě o mě. A tak mi pomáhala jak mohl a pak řekla, že potřebuju změnit prostředí, kolektiv, všechno.
Musel jsem odtamtud utéct a byl jsem strašně rád, že mi to máma nemá za zlé. A tady jsem se pokoušel… prostě… o to, být jako byli oni, abych nedopadl jako před tím." Na chvíli se odmlčí a moje ruka mimoděčně chytí tu jeho, chci mu pomoci, strašně moc, Honeymu se derou do očí slzy a trochu se po mém boku hroutí, ale nesmíme ho přerušit, dokud mluví, musíme mlčet a poslouchat a nevěnovat se ničemu jinému. "Pak jsem se dozvěděl, že má táta přítele, nějak se mi.. ulevilo, ale přesto jsem věděl, že mi to není k ničemu. Musím si hrát na tvrďáka, jinak dopadnu stejně. Ale… pak jsem viděl vás. A… bylo mi jasné, že se budu muset hodně snažit. Protože… no, prostě… potřeboval jsem, abyste mě nenáviděli, abych… aby mě brzo přešly …některé pocity vůči vám. Ale… pak se to nějak zvrhlo a já prostě nemůžu. A dneska odpoledne za mnou přišla Kayleigh a řekla mi, že jestli se ke své orientaci nepřiznám, udělá to ona, protože nechce vidět Filipa a vás dva, jak se trápíte kvůli věcem, které neexistují. A pak mě ujistila, že jestli na mě někdo ve zlém sáhne, osobně ho vykastruje a že se nemám ničeho bát. Tak jsem… se rozhodl, že má… asi… pravdu. A působila, že jí můžu věřit. Takže… vám to říkám."

Chvíli mlčme všichni. Zatracená Kayleigh! Asi ji budu dneškem uctívat, nebo co. Udělala to jenom kvůli nám? Ale…

"Neměli jsme ani tušení, Kyle," zašeptá Honey.

"Neměli jste ho mít." Ujistí nás a trochu nejistě svou dlaň schová trochu hlouběji pod mou a já přirozeně neváhám, něžně ji stisknu a palcem pohladím, chlapec si toho vytrpěl dost a dost.

"Jak je to… jak je to dlouho, co ses…?" nemám odvahu říct pokusil zabít.

"Asi měsíc. Máma mě předala tátovi před pár dny, kdy skončila moje terapie." Vypadá, že to jde mimo něj, mluví, jako by se to jeho osoby vůbec netýkalo, jako by jenom vyprávěl o nějakém kamarádovi, kterého toto potkalo…!

"Vážně se nemusíš bát. Postaráme se o tebe." Pousměju se a on se trochu netečně podívá z okna.

"Nikdo nezná pravou podstatu téhle věci, terapeutovi jsem řekl, že to je všechno proto, že neumím vycházet s lidmi a mámě jsem řekl, že je to kvůli vztahům ve škole. Terapeut mi to nevěřil, ale to mi bylo docela jedno. Potřeboval jsem odtamtud zmizet. Takže jsem tady. Říká se, že Barcelona je mírumilovná vesnice, pokud se držíš na slunci." Pousměje se, trošku smutně, ale je to nádherný úsměv.

Kayleigh měla pravdu. Zase. Úplně ve všem. Chová se JAKO idiot. Protože před něčím utíká, uvažuj Alexi, před čím asi? Bože, a já se choval neomaleně jako orangutan!

"Kyle," zašeptá Honey něžně, chlapec obrátí pohled z okna zpátky k němu a povzdechne si.

"Nejsem sice takový génius, jako vy dva, ale nejsem ani hluchý a ani slepý, takže mi došlo, že jste spolu a nikoho jiného k sobě nepustíte. A proto jsem předtím tak… utekl, prostě… sakra." Protočí oči a povzdechne si.

"Nemusíš nám to říkat, jestli nechceš," ponoukne ho Adam tiše, ale oba dva víme, o co jde. Kyle chce jednoho z nás dvou. A pochopil, že ho mezi sebe nepustíme. Nepustíme mezi sebe nikoho.

"Ne, ne, jde o to, že když jsem teď slyšel to, co jsem slyšel. Už nemůžu nic předstírat, ničí to mě, to bych zvládal, ničí to tátu, to je horší, ale ničí to i vás dva, prostě… nemůžu takhle kazit život všem okolo, Filipovi se musím omluvit jako prvnímu - a vám hned teď. Od první chvíle, kdy jsem vás viděl, mi bylo jasné, že… mě přitahujete. Závidím vám absolutně všechno, co máte. Zázemí, přátele, postavení - ačkoli jste bisexuálové a všichni to o vás vědí, prostě… vás i přesto mají rádi. A máte jeden druhého. Ale když jsem slyšel, jak se bavíte o tom, že vy oba… tak nějak…"

"Že se nám líbíš?" přeruším jeho blekotání klidně, nemůžu zabránit úsměvu.

"Jo. Já…. Vím, že je to zvrácené a tak trochu cynicky altruistické, ale… všichni tři chceme totéž." zamumlá a my s Honeym pravděpodobně koukáme jak idioti s otevřenou pusou a vyvalenýma očima - ten chlapec svou roli hrál zatraceně dobře! Jeho inteligence je někde úplně jinde, než jsme si mysleli, tedy, jak Kyle trefně poznamenal, než jsme si měli myslet!

Ale moment, jak- všichni tři chceme… to jako nám chce nenápadně naznačit… co? Ž já chci, aby byl Honey šťastný, Honey chce Kyla a Kyle chce Honeyho?

"Chtěl bych… ale vím, že vy dva teď jste spolu. Takže já bych byl jenom… úlet?" pozvedne obočí, ale nezdá se ani naštvaný, ani nějak uražený, je to poměrně prostá otázka.

Slova se chopí Honey, ačkoli se nadechuju, ale zaseknu se, nechám ho mluvit. To on je spíš ten, co má city. "Ne, ne, Kyle, proč si to myslíš? Ani by nás nenapadlo, že bys s něčím takovým mohl souhlasit, za okolností, které… poněkud nepředvídatelně znáš… ale ne, nebyl bys jenom úlet, byl bys…" neumí to pojmenovat. Ne tak, aby to neznělo poněkud urážlivě.

"Doplněk." pomůžu mu. "Pokud opravdu máš odvahu vstoupit do tohoto vztahu s námi, musíš pochopit, že pro nás budeš znamenat strašně moc,ale nikdy tolik, jako pro sebe s Honey, znamenáme navzájem. Nechci tě odradit, naopak, ale potřebuju vědět, že tomu rozumíš, tomu, co tě čeká, pakliže nám dovolíš se o tebe starat. Nedovolíme, aby ti někdo ublížil, ale ani nedovolíme tobě, abys ublížil nám. Jsi si jistý, že to chceš vyzkoušet i za takovouhle cenu?"

Honey se netrpělivě zavrtí, chvíli vyčkává, možná chce taky promluvit a podle toho, jak se na něj Kyle dívá, mu dává možnost, ale Honey si to asi rozmyslí, protože si přestane kousat rty a místo otázky mlčí.

Kyle se usměje: "Pokud jste ochotni mi prominout tvé chování…"

…které bylo , nyní, v tuto chvíli, více než pochopitelné? "Jistě že ano. Podal jsi rozumné vysvětlení a Alex ti slibuje, že už tě nikdy neuhodí." mrskne po mně Adam pohledem a já - navzdory situaci - se rozesměju.

"Slibuju. Pokud zase svým chováním někomu neublížíš, slibuju, že tě už neuhodím. Ale pověz mi, proč jsi Natelymu tehdy v noci lhal? Vyděsil jsi ho. A pořád se na tebe zlobí." zdůrazním.

Dnešní ranní loučení bylo k Natelymu velice chladné, Nate se na syna ani neusmál, zato s námi vtipkoval, smál se, objímal nás… "A za to, že jsme s tebou, nás zabije…" zamumlám spíš pro sebe.

"Nebylo to kvůli němu, nevěděl jsem, že bude takový… bylo to jenom kvůli vám, potřeboval jsem vás dostat z hlavy, aspoň vy jste mě museli nenávidět, když já vás… ne." pousměju se, vím, že chtěl říct původně místo "ne" něco jiného. nemělo by, ale lichotí mi to. "S tátou to nemělo nic společného. A myslím, že mi ta facka pomohla. Myslel jsem, že je… slabý na to, aby mě vychoval, nebo se o to pokusil. Ale spletl jsem se. Teda, asi ani tak ne já, máma o něm mluví jako o slabochovi. Pořád nechápu proč. Je to fajn chlap. Sice jsme se nikdy moc nevídali, protože i když jsem tu býval na víkendy, starala se o mě chůva nebo Dave, brácha. Ale nikdy mi nepřipadal jako slaboch." obočí nakrčí vyloženě rozkošně. "Chtěl jsem se na to později zeptat vás, ale pochopil jsem , že tátu taky znáte hodně krátce."

"Ano, známe se pár týdnů, děláme v nemocnici, které šéfuje." vloží se do toho Honey. "Tvoje máma… a náš táta," dodá hned. "ho asi znají lépe."

"Ani nevím, jak dlouho spolu jsou," rozhodí rukama.

"Nám řekl, že půl druhého roku,…ne?" otočím se na Honeyho, ten přikývne, ale Kyle se zamračí.

"To je blbost."

Chvíli mlčíme všichni tři, ale pak se ozve Honey: "Co je blbost?"

"Že jsou spolu takovou dobu." zatěká pohledem, jako by se na něco snažil rozpomenout. "Takhle máma několikrát naznačila, možná úmyslně, možná ne, nevím a neposoudím, že táta není úplně normální chlap a nikdy jsem z toho nebyl moc moudrý, až teď, když jsem se dozvěděl, že má Filipa, ale… Není možné, aby byl s natelym druhým rokem, protože… no…" nadechne se a trochu těžkopádně se dá do vyprávění své vzpomínky. "Protože když s ním máma mluvila, ptala se ho, jestli někoho má, ona očividně věděla o tom, že je táta na kluky, nebo bi, jakkoli tomu chce říkat, ale věděla, že někoho má, protože se ho před dvěma měsíci, když kvůli mně přijel, protože jsem dělal moc problémů, no víte, s partou těch lidí v zádech… a ne řekněme že bych se musel vyskytovat na dvou až třech místech najednou, abych ty věci skutečně mohl udělat... no prostě, máma se ho ptala, jestli jsou ještě pořád spolu, nevěděl jsem s kým a bylo mi to jedno. A táta odpověděl, že jsou pořád jako snoubenci, i po deseti letech."

 


Komentáře

1 kana~♥~ | Web | 3. února 2012 v 19:39 | Reagovat

fíha, to sem se dozvěděla věcí. Chudáček Kyle. Snad už mu bude dobře :)

2 Nixerwil | Web | 3. února 2012 v 20:10 | Reagovat

hehe, to bylo lehce mastné no =) jsem na to zvědavá, Překvapení je plné překvapení :-D

3 Clowers | 3. února 2012 v 20:32 | Reagovat

děkuji, děkuji :) chudáček Kyle, ale svou roli sehrál znamenitě i já jsem mu toho spratka uvěřila...

4 keishatko | Web | 3. února 2012 v 20:57 | Reagovat

no tak toto som nečakala....fakt som si myslela že je zasran, ale teraz doslova čumím O_O

5 Luczaida | Web | 3. února 2012 v 20:58 | Reagovat

A já jsem si říkala co mi ten týden chybělo...

Každopádně tento díl byl, jak říkala Nix, plný překvapení :-D

6 tamias | 3. února 2012 v 21:15 | Reagovat

Skvělá kapitola plná překvapení, opravdu bych neřekla, že Kyla něco takové potkalo. A jsem ráda, že nejsem jediná koho ze začátku Kyle štval.

7 heartles | 3. února 2012 v 23:19 | Reagovat

úža :-D  :-D  :-D  :-D

8 Ivík-chan | 4. února 2012 v 9:14 | Reagovat

To je rychlost! Oproti běžným dílům neuvěřitelná. Vyplatilo se ten týden čekat. :-)

9 Kasumi | Web | 4. února 2012 v 11:36 | Reagovat

*nejdřív jí upadla čelist a potom se sesunula celá*
Máš mě na svědomí.

10 Raven | 5. února 2012 v 18:19 | Reagovat

Kur, a já fakt myslela, že Kyle je takovej kretén jako vypadal na začátku..a on přitom....To je úžasné :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama