Červen 2012

137. Vysvětlení

29. června 2012 v 14:39 | Keigh |  Podstata
Doprdele, jak jsem vedle něj mohl takhle v klidu existovat? Nechal jsem ho, aby se mě dotýkal, dovolil jsem mu, aby mě objímal, hladil, aby střežil můj spánek - a on zatím…!




And watch the fire as it slowly burns away
Glowing embers fly across the sky


Bože! To je tak odporné!!! Připadám si špinavý a hnusný a není nic, čím bych tohle mohl spravit, není nic, co bych mohl dělat, není nic, čím bych to mohl nahradit - tyhle vzpomínky už mi zůstanou a čím víc chci, aby zmizely, tím hlouběji se mi zarývají do paměti!


Here by my side, in the summer, our last summer
The way it all passes by, in the summer, our last summer
The light makes shadows fall, surrounded by each other
Alive to watch it all, the view from our last summer


Dokud nebudu rozumět. Dokud nepochopím.


We trace the sun across the sky
And we laugh till we cry
Always so hard to say goodbye (goodbye)
And we all sit round here in our home town
It's so good like this, these are times we'll miss
The memories, I hope they'll never fade
Glowing embers fly across the sky


Dokud nebudu rozumět. Dokud nepochopím.


Here by my side, in the summer, our last summer
The way it all passes by in the summer, our last summer
The light makes shadows fall, surrounded by each other
Alive to watch it all, the view from our last summer


Dokud nebudu rozumět. Dokud nepochopím.


The view from our last summer...


Nebudu… rozumět. Nepochopím… ale… co mám pochopit?


I would stop time to stay with you


Čemu mám rozumět?


I would stop time so we don't move


Jasně, možná mě nechtějí všichni znásilnit nebo tak něco, ale… co mám pochopit?


I would stop time


Neříkám, že nejsou lidi.
I would stop time


Jenom říkám, že už je v životě nechci vidět, že jsou mi odporní a že je nenávidím.


I would stop time to keep you…!


Co na tom mám chápat? Jak jinak to mám chápat? Čemu jinému mám rozumět?


...Here by my side, in the summer, our last summer
The way it all passes by in the summer, our last summer
The light makes shadows fall, surrounded by each other
Alive to watch it all, the view from our last summer


Jak o tom mluvili… Leah říkala, že dokud nebudu rozumět, nejsem vítaný. A nezdálo se, že by s ní někdo nesouhlasil. Vyjma Kayleigh.
Ale tu nenávidím - ačkoli se mě zastala.
Ale to neznamená, že ji budu mít rád - to ONA mě sem dostala, to ONA je důvod, proč jsem všechno ztratil, to ona je důvod tohohle všeho!!!
O všechno jsem přišel, všechno jsem ztratil - a nemůžu se vrátit ani k otci ani k matce. Otce nenávidím já a matka nenávidí nás oba, mě i otce! Protože té pohádce o Kayleigh nevěřím.
Nevěřím.
Ačkoli by to mnohé vysvětlovalo, ani Kayleigh není tak dobrá, aby vydedukovala, že má Adam syna, kde je a jak se k němu dostat. Zas tak dobrá není!!!
Vysvětlovalo by to strašně mnoho.
Vysvětlovalo by to všechno.
Pravděpodobně by to vysvětlovalo i to, proč hned na začátku znala moje jméno. Věděla o mé minulosti, o tom chlapovi, co se mě dotýkal. Věděla…
Co to Tomovi řekla? Než jsme odešel do pokoje, tu noc, kdy jsem tak křičel na Kayleigh… co mu to řekla? Tom se zeptal, jestli mám důvod nerozumět. A ona řekla, že mám větší, než měli oni všichni.
Co to je kurva za blbost?! Nedává to smysl! Čemu mám rozumět?! A proč nerozuměli oni a teď rozumí?! Doprdele, tady je všechno jedno velké tajemství! Co to má sakra být?! Je to něco jako s tou pravdou, kterou všichni vědí a já se ji nesměl - … to je ta pravda.
Ne to, že je Adam… že je… kurva! Adam je zkurvená buzna! Ale to není podle mě ta pravda, kterou jsem neměl vědět. Teda, jo, jasně, rozhodně to spolu souvisí, to jo, ale myslím, že je tam ještě něco. A právě to mi naznačila moje matka. Co to je? To něco, čemu mám rozumět, co mám pochopit. A mám důvodů nerozumět více, než všichni ti, co byli v Aťasu. Co to sakra je?
Počkej, pomalu. Mám víc důvodů nerozumět než oni. Ale oni všichni mají hodně důvodů nerozumět. Ale všichni rozumí. Já nerozumím. A nemám rozumět. Z nějakého důvodu. Proč? A co pro to musím udělat? Co je ta pravda, na kterou nemám přijít…? Teda, na kterou mám přijít. Ale kterou mi nesmí nikdo říct. Je to pravda, na kterou musím přijít sám…?
Možná nad tím jenom moc přemýšlím.

136. Pomalu

29. června 2012 v 13:51 | Keigh |  Podstata
Je deset ráno. Možná jsem i na chvíli usnul. Nevím. Nevzpomínám si. Jenom brečím a snažím se… snažím se… nevím.
Asi se nesnažím o nic. Nemůžu ani nic dělat.
Je mi trochu špatně a taky mám žízeň. Ale okázale oboje ignoruju. Jsem unavený k smrti. Pláč vysiluje, to dobře vím. Je mi špatně.
A nevím, co mám dělat. Co teď bude? Co bych měl dělat? Poslouchám Losty, znám jejich texty zpaměti, přesto… přijde mi, že Sway jsme dnes slyšel poprvé. A Milion miles away taky. A 4AM… tu uslyším už navždy.
Jakkoli velký význam jsem si myslel, že texty mají, uvědomuju si, že jsem jim přidával hodnotu naprosto nesmyslnou texty si téměř všechny vykládal špatně. 4AM Forever jsem pochopil dnes úplně jinak.
Nemůžu než… tady zůstat. A poslouchat je do zblbnutí. Možná to pomůže. Možná mi bude líp.


The Friday sun bears down again
As we drive with our friends


Kéž by. Žádní mi nezbyli. A i z těch posledních… kdo je nejbližším přítelem dítěte? Měla by to být matka, ne? A i ta zradila. Jinak než jsem si myslel.
A Kayleigh… není to moje vina. Nemůžu za to, že tady jsem. To ona… našla si mě. Našla mě a zničila mi život. Shora dolů, komplet se vším všudy. Proč sakra nemohla zůstat u svých milenek a na mě zapomenout?! Proč tohle udělala?! Říká, že cítí jako matka, ale zničila život dítěti! A teď se ani nenamáhá mě najít, to si říká matka…?! Jedna jako druhá!


And on these longest days we spend
All the time trying to pretend


Ani jedna se o mě nebojí. Ani jedné nechybím. Ale já je nenávidím. Nenávidím je, tak proč mi vadí, že mě nehledají, že jim na mě nezáleží?! Nenávidím je obě stejně, ale… mrzí mě, že o mě nemají starost? Mrzí?! Vážně mě to mrzí?!


All the time trying to pretend
That our stories could be true


Tak co vlastně sakra chci!?!
Chci se vrátit?
Chci na Manhattan?
Chci tu zůstat?
Chci jim odpustit?
Nechám je, aby mi věřili?


Our chance to be cool
The setting sun says the day is through
If only we knew...


Dovolím jim… dovolím jim, aby to napravili? Aby… to bylo jako před tím? A udělají to pro mě? Leah… Leah řekla, že… řekla, že dokud nepochopím, dokud nebudu rozumět, pak… nejen nesmím do Ateliéru, ale nejsem v jejich společnosti vítaný.


And we all sit round here in our home town
Listen to the waves as they all crash down


Ale… totéž mi přece řekla matka! Řekla mi úplně to samé, řekla mi, že mě na Manhattan nevezme, dokud nebudu rozumět, dokud nepochopím!!!
Ale CO mám chápat?! Čemu mám rozumět?! Že jsou to buzny, co si to dělají do zadku?! Ne! Ne! promiň, mami, ale tomuhle nikdy rozumět nebudu!!!
A že je pořád Adam ten samý člověk? Ten samý Adam? Ale jak se k němu mám teď chovat, když si mě může třeba představovat nahého - a on už mě sakra nahého viděl!
Doprdele, jak jsem vedle něj mohl takhle v klidu existovat? Nechal jsem ho, aby se mě dotýkal, dovolil jsem mu, aby mě objímal, hladil, aby střežil můj spánek - a on zatím…!


And watch the fire as it slowly burns away
Glowing embers fly across the sky


Bože! To je tak odporné!!! Připadám si špinavý a hnusný a není nic, čím bych tohle mohl spravit, není nic, co bych mohl dělat, není nic, čím bych to mohl nahradit - tyhle vzpomínky už mi zůstanou a čím víc chci, aby zmizely, tím hlouběji se mi zarývají do paměti!


Here by my side, in the summer, our last summer
The way it all passes by, in the summer, our last summer
The light makes shadows fall, surrounded by each other
Alive to watch it all, the view from our last summer


Dokud nebudu rozumět. Dokud nepochopím.


We trace the sun across the sky
And we laugh till we cry
Always so hard to say goodbye (goodbye)
And we all sit round here in our home town
It's so good like this, these are times we'll miss
The memories, I hope they'll never fade
Glowing embers fly across the sky


Dokud nebudu rozumět. Dokud nepochopím.


Here by my side, in the summer, our last summer
The way it all passes by in the summer, our last summer
The light makes shadows fall, surrounded by each other
Alive to watch it all, the view from our last summer


Dokud nebudu rozumět. Dokud nepochopím.


The view from our last summer...


Nebudu… rozumět. Nepochopím… ale… co mám pochopit?


I would stop time to stay with you


Čemu mám rozumět?


I would stop time so we don't move


Jasně, možná mě nechtějí všichni znásilnit nebo tak něco, ale… co mám pochopit?


I would stop time


Neříkám, že nejsou lidi.
I would stop time


Jenom říkám, že už je v životě nechci vidět, že jsou mi odporní a že je nenávidím.


I would stop time to keep you…!


Co na tom mám chápat? Jak jinak to mám chápat? Čemu jinému mám rozumět?


...Here by my side, in the summer, our last summer
The way it all passes by in the summer, our last summer
The light makes shadows fall, surrounded by each other
Alive to watch it all, the view from our last summer


Jak o tom mluvili… Leah říkala, že dokud nebudu rozumět, nejsem vítaný. A nezdálo se, že by s ní někdo nesouhlasil. Vyjma Kayleigh.
Ale tu nenávidím - ačkoli se mě zastala.
Ale to neznamená, že ji budu mít rád - to ONA mě sem dostala, to ONA je důvod, proč jsem všechno ztratil, to ona je důvod tohohle všeho!!!
O všechno jsem přišel, všechno jsem ztratil - a nemůžu se vrátit ani k otci ani k matce. Otce nenávidím já a matka nenávidí nás oba, mě i otce! Protože té pohádce o Kayleigh nevěřím.
Nevěřím.
Ačkoli by to mnohé vysvětlovalo, ani Kayleigh není tak dobrá, aby vydedukovala, že má Adam syna, kde je a jak se k němu dostat. Zas tak dobrá není!!!
Vysvětlovalo by to strašně mnoho.
Vysvětlovalo by to všechno.
Pravděpodobně by to vysvětlovalo i to, proč hned na začátku znala moje jméno. Věděla o mé minulosti, o tom chlapovi, co se mě dotýkal. Věděla…
Co to Tomovi řekla? Než jsme odešel do pokoje, tu noc, kdy jsem tak křičel na Kayleigh… co mu to řekla? Tom se zeptal, jestli mám důvod nerozumět. A ona řekla, že mám větší, než měli oni všichni.
Co to je kurva za blbost?! Nedává to smysl! Čemu mám rozumět?! A proč nerozuměli oni a teď rozumí?! Doprdele, tady je všechno jedno velké tajemství! Co to má sakra být?! Je to něco jako s tou pravdou, kterou všichni vědí a já se ji nesměl - … to je ta pravda.
Ne to, že je Adam… že je… kurva! Adam je zkurvená buzna! Ale to není podle mě ta pravda, kterou jsem neměl vědět. Teda, jo, jasně, rozhodně to spolu souvisí, to jo, ale myslím, že je tam ještě něco. A právě to mi naznačila moje matka. Co to je? To něco, čemu mám rozumět, co mám pochopit. A mám důvodů nerozumět více, než všichni ti, co byli v Aťasu. Co to sakra je?
Počkej, pomalu. Mám víc důvodů nerozumět než oni. Ale oni všichni mají hodně důvodů nerozumět. Ale všichni rozumí. Já nerozumím. A nemám rozumět. Z nějakého důvodu. Proč? A co pro to musím udělat? Co je ta pravda, na kterou nemám přijít…? Teda, na kterou mám přijít. Ale kterou mi nesmí nikdo říct. Je to pravda, na kterou musím přijít sám…?
Možná nad tím jenom moc přemýšlím.

New guy

29. června 2012 v 9:08 | Keigh |  And she may die

Tak jo, ačkoli jsem chtěla přidat první díl až večer, zveřejním ho hned. Protože vás miluju. (A nemá to co dělat a Nanou a Nickym, kteří s velice agresivním výrazem ve tváři třímají hrábě. ...Netuším proč.) Byla bych vám moc vděčná za komentáře a hodnocení, jestli a jak se vám povídka líbí, nebo jestli myslíte, že má vůbec potenciál. Víte, ty nápady ve tři ráno občas stojí za dost za nic... :D



Prolog

29. června 2012 v 8:39 | Keigh |  And she may die
Znáte takový ten pocit, když ve tři ráno dostanete nápad a říkáte si jó, to nezapomenu, to je boží nápad, to se mi z hlavy určitě nevykouří a do rána si to zapamatuju a hnedko jak se vzbudím to hodín ma papír... a pak se ráno vzbudíte a nemůžete si vzpomenout, co vás to vlastně tak božího napadlo?

Už jsem to vyřešila. S píp s papírem a tužkou hnedko vedle hlavy. Takže když se vzbudím v noci a na něco přijdu, zapíšu si to. A víte vy co? Tohle je přesně ten případ. Kdybych si to nenapsala, nedočkali byste se historicky první kapitolovky, myslím dějové, ne toho odporného hnusu jménem Kachnička, na fandom Super Junior (+ hosté).

Jste rádi, nebo mě fakt už jdete prohlásit za blázna, ať si mě někam už proboha odvedou a zastřelí...?^^




135. Matka

28. června 2012 v 12:40 | Keigh |  Podstata

Ačkoli bychom o Mthově příčetnosti mohli vést debaty, pravda je, že úplný blbec to není. Taky uvažuje logicky. Jen potřebuje vystřízlivět. A všichni potřebujeme po šoku restart. Ale kde je ta hranice, za kterou všechno padá? Kde je ta hranice, která nám může zničit život? A kde je ta hranice, která nás přinutí se zamyslet, něco změnit, sebrat se a prostě to vyřešit? A kdy je ta sebevrahova chvíle...? Mimochodem, pamatujete Mathovu matku? Kdesi jsem tuším potvrdila, že i ta bude mít v příběhu nějakou dohru. Matka, normální matka, se svého dítěte přece nevzdá.

Podstata vás má naučit, že nic není černobílé. A že všechno nemusí být tak, jak se to v té naší hlavičce jeví. Některé záměry nepochopíme roky. Tento díl je pravděpodobně jedním z klíčových celé Podstaty. Prosím, čtěte pozorně. Každé slovo je důležité. A pravděpodobně každé něco znamená. Užitý text písně Sway by vám měl napovědět budoucnost Podstaty. Možná.





134. Čtyři ráno

28. června 2012 v 4:31 | Keigh |  Podstata
Možná jsem i na chvíli usnul. Nevím. Není mi moc špatně. Teda, aspoň ne tolik jako před tím. Teď jenom… nevím. Neumím si srovnat myšlenky. Není moc, na co bych skutečně myslel. Je to jenom… já a tohle.
Moje vysněné město.
Barcelona.
Plná buzerantů. Má to i ve jméně. Všechno je od B. A všechno, co je od B je gayské. A taky g. To je gayské samo o sobě. Ještě že v Lostech nic gayského není. Další bandu buzerantů už bych asi nepřežil.





Oh, take these storms away
Start a brand new story.


Kéž by, Iane, kéž by!
Chtěl bych. Ale nejde to. Protože tohle se jenom tak smést ze stolu nedá. Jsem moc sjetý na to, abych mohl o něčem uvažovat. Jsem moc sjetý na všecko.
Vlastě se mi chce strašně moc smát.


I know these clouds are gray
That I am living under.


Přijde mi strašně vtipné, že je vlastně ani nestíhám. Prostě… zpívají a já vnímám asi tak každý desátý verš.
Ani nevím, co vlastně teď chci dělat.
Asi tady ležet, dokud mě něco nenapadne. Možná mě nikdy ni nenapadne.
Možná nikdy nepřestanu cítit tenhle vztek. A tohle všechno, Mišmaš znechucení, odporu, hnusu, smutku, lítosti, strachu… nevím, co všechno cítím. Dělám i v tom zmatek ta dávka. Plete mi do toho euforii a vyčerpání a únavu a pocit, že když se vybliju a vyspím, bude mi líp.


And these answers I'm needing
I guess they're being smothered by the sound.


Nejsem schopný si vzpomenout, o čem to je. Jako, ten song. Nějak neumím zaostřit myšlenky. A nepřijde mi to důležité. Je to trochu vtipné. Vlastně se mi chce smát. Padá na mě vesmír.


Of all this emotion
And all of this hate.


Emoce… nenávist… jo, to je ono. nenávist. Ta je teď všude. V celém mojem já. Je úplně všude. Cítí ji, jak na mě padá i s tím vesmírem. Trochu se to točí. Ale planeta se točí, ne? A já se točím s ní. Akorát to spíš vypadá, jako bych se já houpal a ty hvězdy… nevím. Kroužily. Asi.
Budu zvracet. Ne. Nebudu. Nebudu. Jsem v pohodě. Jenom nesmím koukat nahoru. Moc rychlý pohyb, ty hvězdy. Zpomal to. Zpomal…!!!





Yesterday I lost my closest friend
Yesterday I wanted time to end


… Proč teď už zase vnímám? Mám zavřené oči. Asi proto. Žádný vesmír. … Včera jsem… chtěl, aby skončil čas. Včera jsem chtěl, aby skončilo všechno. Úplně všechno od počátku do konce. Včera jsem si poprvé za celou dobu, co tady jsem, přál, abych nikdy neopustil Manhattan.


I wonder if my heart will ever mend
I just let you slip away


Já? JÁ?! No to snad ne?!? To ON mě nechal… a já - ale tohle vůbec není o Adamovi. Tohle je o…
Filip. Tohle je o něm. Já ho nechal… prostě odejít. Opustil mou mysl stejně, jako já opustil Manhattan. Navždy.


4 AM forever


A ono skutečně je. Jsou přesně čtyři ráno. Tma ustupuje. Hvězdy nejsou tak viditelné. Už se tolik netočí. A přesto.. ani na chvíli mi nepřišlo divné, že ho opouštím bez možnosti jediné vzpomínky.
Nenávist, které mě zachvacuje vůči Adamovi znamená, že se loajalitou vracím k Manhattanu?
Potkalo mě tam více dobrého?


Maybe I'll never see you smile again
Maybe you thought that it was all pretend


A proč mi to říkáš až teď?! A proč mě to nikdy nenapadlo?! Proč nikdy neuvidím tvůj úsměv? Mihne se mi jeho rozesmátá tvář zdrogovanou myslí.
Možná sis myslel, že to všechno byla… jenom přetvářka. Myslel? Myslel jsem si, že mě něco takového nemůže ovlivnit? Že přátelství na mě nemůže mít žádný vliv? Že přátelství, která tam existovala - EXISTUJÍ! - byla jenom… nutnost? Smečka psů, co si vzájemně lízala rány?!


All these words that I could never say
I just let them slip away


Proč?! Proč jsem… nikdy jsem jim neřekl, že mi na nich záleží. Nikdy, protože jsem nevěřil, že ano. Skutečně pro mě byli smečkou psů.
No jo, no jo, co máš, si uvědomíš, až o to přijdeš…! Nenávidím tyhle kecy! A přitom… doprdele, a přitom…
KURVA!!!


Why don't you hear me when I'm calling out to you (to you)
Why don't you listen when I try to make it through (to you)


Proč?!
Proč?!
Kurva, proč, proč neslyšíte, když vám chci něco říct?! Proč tu nejste?! Proč… proč?!?!? Nemůžu se nikomu ozvat, neznám jejich čísla, musel bych se vrátit k Adamovi a spojit se s nimi přes skype, ale nemůžu, nejde to , ne teď - Teď, když je potřebuju tak, jako ještě nikdy v životě! proč?!?! A přitom…
Chtěl bych umět číst myšlenky. Chtěl bych… ne. Stačily by mi ty Filipovy. A ty Daveovy.
Chci tu Alic.
Chci tu… já nevím.
Je mi zima. A jakkoli nechci, musím vymyslet, jak odtud.


Goodbye, goodbye
Goodbye, you never know
Hold a little tighter


4 AM forever


Jen obejmout? To by stačilo? Možná. Nevím. Chtěl bych… chtěl bych, aby to nikdy neskončilo, to, co bylo na Manhattanu. Můžu si za to sám. Kostel svaté Heleny byl můj doprdele zatracený nápad. Kdybych to neudělal, kdybych raději celou noc prohulil a prošukal s Adélkou a Alice… další den ráno bych zavolal Filipovi, sešel bych se s ním, on by mi ukradl krabku cigaret a já bych ho s úsměvem pokáral, pak bych mu zapálil… a kecal bychom o holkách, o fotbale, o šukání, o rodině, o nás, o budoucnosti… o pičovinách, které jsou úplně nepodstatné.


Maybe one day when I can move along
Maybe someday when you can hear this song
You won't let it slip away


Možná? Jednou? … To nejsou nejlepší vyhlídky. Je mi z toho na nic. Až uslyší… a já… tohle není můj případ, Iane. Já už své přátele neuvidím.
Možná bych měl jít za tím chlápkem, aby mi dal ještě jednu dávku. Akorát už nevím, kde jsem ho našel. Netuším, kde jsem, jak jsem se ti dostal… proč tu jsem. Ještě pořád. Proč nejsem jinde.
Proč jsem… já nevím.
Možná bych se měl nechat zastřelit.
Možná by to nebylo tak těžké, prostě zemřít.


And I'd wish the sun would never come
It's 4 AM and you are done
I hope you know you're letting go
It's 4 AM and I'm alone


Ani nevíš, jak strašně moc si přeju, aby to slunce nevyšlo už nikdy! A já nemusel… a já nemusel… já… já by neexistovalo.
Jsou čtyři ráno a já přemýšlím o smrti.
Kýč.


Why don't you hear me when I'm calling out to you (to you)
Why don't you listen when I try to make it through (to you)
Goodbye, goodbye
Goodbye, you never know
Hold a little tighter


Sbohem, sbohem… Nikdy nevíš, tak mě obejmi trochu pevněji. Protože nikdy nevíš. Proč mě neslyšíš, když volám tvoje jméno?
Proč neposloucháš… proč jsi mi v tom nezabránil, proč… existuje spravedlnost? A pokud ano, je tohle trest nebo odměna?
Co mi dala Barcelona?
Víc dobrého než špatného?
Víc špatného než dobrého?
A dala mi vůbec něco?
A vzala mi něco?

Nejlepší přítel, díl poslední

25. června 2012 v 12:44 | Keigh |  Nejlepší přítel
Poslední díl. Nicky se uvolil, že ho dopíše se mnou. Děkuju, zlato. Nejlepší přítel byla podivně zábavná zkušenost. Opravdu mě bavilo to psát. Hlavně proto, že 7. řadu považuju za konečnou, osmou jsme neviděla a dívat se na ni nehodlám. Děkuju za vaši přízeň, děkuju za komentáře, doufám, že se vám povídka líbila, že naplnila vaše očekávání a poslední díl věnu Baře, protože si to přečetla, aniž by ji tento pár lákal.




Název: Nejlepší přítel
Počet kapitol: 9
Počet stran ve wordu: 33
Počet slov: 9 851
Počet čtenářů: okolo 550
Počet komentářů: 78
Moje spokojenost s povídkou: 2-3, po Ďáblu je všechno nedokonalé. :D


133. Děvka

25. června 2012 v 11:19 | Keigh |  Podstata
e mi příšerná zima. Kde to sakra… znova se pozvracím. Super. Jsem v nějaké ulici. Zběžně se prošacuju. Mám cigára. A odřené ruce do krve. A taky kolena. Štípe to. Asi jsem někde spadl. Jakto…? Jak jsem se tu dostal? A co jsem… jaktože mám cigára? A proč jsem spal? A kde to… kde to jsem? Ulice, ležím někde za popelnicemi. Vstanu. Točí se mi hlava a mám hlad. A žízeň. Jdu po ulici. Vychčiju se u jiné popelnice. Hellyeah - Vivat, Barcelona, Vivat! Obchčil jsem ti zeď.
Najednou se mi vybaví scéna tak dva týdny stará, z předposlední noci, co jsem strávil na Manhattanu, jak Leo přes celou Wallstreet zařval, že tohle město je nejkrásnější děvka.
Barcelona je zkurvená děvka plná zasraných teploušů. A toho čuráka, kterého znásilnila moje popičená matka, haha, kurva, co se to stalo…? Co jsem dělal? No jo, můj otec je zkurvená buzna. Rozesměju se na celou ulici, doprdele, ale když ono to je tak vtipné…!!! Ale co se… kurva, co se dělo… co se dělo mezi tím, co jsem odtama utekl, a teďkonc tím, co teď je?
Hehe, doprdele, neumím sestavit normální to… no, … jak se to řekne… hrozně vtipné mi to připadá. Nemůžu si vzpomenout na strašně hodně toho, no… Třeba to… no… hahaha. Co se dělo?
Jasně, v tom baru. Jo, od tama mám asi cigára. Ale teď je totální noc. A já jsem utekl ráno. Měl bych vypadnout. Tahle ulice se mi nelíbí.
Co to kurva… jo, doprdele! To bručení mě vzbudilo. Akorát to… no, nevím, proč jsem spal… nevím. Asi mě očaroval dědeček Hříbeček. Nebo nějaký teplý ten… no… poník s rohem, růžový a gayský… jak se to… Jo, teplý ken!
He, proč mi zná slovo ken jako kretén? Haha, teplý kretén.
Rozesměju se tak moc, až se skácím na zem. A je mi to úplně u prdele. Mobil v kapse vibruje celou dobu. Možná jsem i na chvíli usnul. Střídavě asi spím a střídavě se hystericky směju. Zvednu se až po mnoha a mnoha hodinách.
Netuším, kde to jsem. Prostě jdu. Nikdo si mě nevšímá. U jednoho baru zastavím, vlezu dovnitř, na záchodě piju vodu z kohoutku snad půl hodiny. Když procházím okolo baru zase ven, všimnu si, že na stole je košík s pečivem. Nenápadně s sebou vezmu celý košík. Barmanka má sklopenou hlavu, nevšimne si mě.
Jdu dál a jím ty housky nebo co. Teď je mi fajn. Zvláštním způsobem… dobře. Už vím, co se mi stalo. Měl jsem dávku. Akorát nevím, kde jsem k ní přišel. Nemůžu nad ničím přemýšlet. Bolí mě hlava. Ale jinak je mi docela dobře. Mobil pořád vibruje v kapse. Ani mě nehne.
Největší vztek mě přešel. Nějak mě ani vůbec nesere, že nevím, kde jsem. Totálně nikam netrefím. A nikoho tu neznám.
Hele, park. Je tam houpačka.
Cestou se zbavím košíku, poslední dvě housky si nechám v ruce.
Sednu si na houpačku.
Dojím.
Koukám do písku na kameny.
Přijde mi, že tam tak sedím hodiny. Možná i dny. Vytáhnu mobil. Jsou skoro tři ráno. Spočítal bych si, jak dlouho už jsem venku. Ale nemůžu to spočítat. Točí se mi hlava, když si představuju, jak se točí ručičky hodinek.
Nehoupu se. Jenom sedím. Kolem projdou dva, tři lidi. Jeden si mě podivně měří. Zvednu ruku a ukážu mu prostředníček. Zavrtí hlavou a už si mě nevšímá.
Mám v hlavě úplné prázdno.
Ne takové to prázdno, kdy vím, že pak přijde šílená smršť myšlenek. Ale takové zoufalé ticho. Nevím, na co mám myslet. Nebo proč bych vůbec měl myslet.
Já přemýšlím v angličtině. Proto mi asi ze začátku vypadávaly slova. Z ničeho nic... jsem zase začal přemýšlet v angličtině. Zatřepu hlavou.
Vytáhnu mobil. A sluchátka. Můžu si to dovolit, ale raději bych… netuším, kde jsem. Zakloním hlavu. Ignoruju vibrace. Vidím hvězdy. Kde jsem? Rozhlédnu se. Na dětském hřišti. Tam je nějaká prolézačka. Můžu vylézt nahoru a lehnout si tam. Možná se trochu prospat.
Dělá mi trochu problém udržet rovnováhu… mám žízeň. Rozhlédnu se. Jo, tam je nějaký bar. To by šlo. Nejdřív tam. Není moc daleko. Ale zdá se, že se vzdaluje. Přijde mi, že k němu jdu několik let. Ale dojdu tam. Bože, to je nějaký klub pro starochy…?!
"Hej, mladej, tady nemáš co dělat!"
"To vím taky," protočím oči, "potřebuju jenom na záchod."
"Kdo to je, Georgi?"
"Nevím, kluk. Vypadá… jako opilej."
"Mám zavolat policii?"
"Ne, nejsem opilý, jenom… mám hroznou žízeň. A jsem starší, než na kolik vypadám."
"Jo," vyzve ho nějaký týpek. "Je to ještě dítě, jistě o něj mají rodiče strach."
Vykoukne zpoza rohu druhý týpek. Mám pocit, že už jsem ho někde viděl. "Ale… no tak, opravdu ti přijde, že mu ještě nebylo osmnáct? Nech ho, Jimme. Záchod je tam vzadu."
"Díky, brácho," konečně normální chlap. Fakt se vychčím. Když si myju ruce, koukám na sebe do zrcadla. Vypadám… bídně. Kruhy pod očima, vyhublý, zpocený, čelo od krve. Co se mi sakra stalo? Oral jsem brázdy, nebo co? Jsem talent. Voda z kohoutku chutná dost dobře. Je úplně ledová. Je mi zase trochu líp. Oplachuju si obličej. Smyju krev z kolen. Prodřel jsem si Diesely. Haha.
Vypadnu z hajzlu, trochu se na chvíli ztratím v chodbě, nejdřív jdu na opačnou stranu, ale když narazím do stěny, dojde mi, že musím opačně.
"…jo, dobře. Zkusím to. Pochybuju. Dobře, ale ať sebou hodí, nevím, jak dlouho mu to bude trvat," týpek, co mě pustil na záchod, mluví do telefonu.
"Chceš něco k pití?" nabídne mi ten druhý.
Vytáhnu ruby kapes. Pousměje se. "Sedni si."
Trochu nedůvěryhodně se posadím. Rozhlédnu se po baru. Nikde nikdo. Hm. Divný interiér.
"Nezvedneš to?" zeptá se. Asi slyší, jak mi mobil vibruje v kapse.
"Shání mě máma. Asi aby se ujistila, že jsem si vzal termo prádlo," protočím oči.
Vím, kdo mi volá. A nejsměšnější na tom je, že bych ji byl fakt za svou mámu přijal!
Nikdy, lhářku pokryteckou! Pak si uvědomím, že na mě mluví. "Jak se jmenuješ?"
"Ian." Hej, počkat, to už jsme někde dneska řekl… matně se mi vybaví potetovaný xicht a chlápek z profilu s cigárem za uchem.
Ti dva se na sebe podívají tak nějak divně. Mám z nich špatný pocit. Tohle město je plné buzen! Musím se nenápadně vypařit. Rozhlídnu se po baru, abych jako vypadal, že nic neplánuju. Kurva. Toho jsem si… toho jsem si nevšiml!!! Na zdi tu vidí všude zarámované fotky… líbajících se chlapů!
Vypadnu jak nejrychleji můžu. Běžím stejně rychle jako před tím z toho baráku hrůzy. Přijde mi, že běžím dýl než před tím. Ale asi to je jenom tím, že jsem tak unavený. Ale utekl jsem jim. Zastavím se, fakt se musím vydýchat. Mobil pořád vibruje.
Rozhlídnu se kolem. Jsem v tom samém parku, nebo se mi to jenom zdá…? Asi jsem úplně mimo centrum Barcelony. Možná už ani nejsem v ní, ale někde za městem. Neumím určit, jestli na severu nebo na západě města. Ale moře musí být daleko, necítím jeho vůni. Jsou tu všude stromy. Prostor je větší, domy nejsou tak nalepené na sobě. Tady tyhle jsou menší, dál od sebe, ulice jsou širší. Od centra jsem hodně daleko. Vytáhnu mobil, ty vibrace mě pěkně serou. Nastavím hovory na režim nerušit. Mám dvě stě patnáct zmeškaných hovorů. Od Adama, Toma, dokonce dvojčat a Kyla, Nanda a všech těch buzen. Volala mi dokonce Amy a Jaime, a co víc, volala mi Nana. Dokonce Paskal - netušil jsem, že na ně mám čísla… - Kayleigh. Musela mi je do mobilu nahrát na té pláži, když jsem usnul.
Vrací se mi moje normální myšlení. V katalánštině. Asi mě probral strach o vlastní zadek. A ta voda. A taky ten běh. Bodlo by kafe. Ale tohle bude v pohodě. Zvládnu to i bez kafe. Tohle je jiný park. Jsou tu jenom lavičky a támhle je pískoviště. Mohl bych si lehnout na jednu z laviček.
Jo. Lehnu si. Koukám na nebe. Už není tak tmavé. Bude svítat.Pustím si hudbu. Strčím si do uší sluchátka, mobil položím na hruď a ruce dám za hlavu.

132. Dávka

24. června 2012 v 20:16 | Keigh |  Podstata
"Co to bude, mladý pane?" Všichni tu jsou otrhaní a zarostlí a staří a potetovaní. Připadám si úplně nepřístojně. Značkové hadry, parádní styl, drahý mobil a jediná velká bankovka.
Přejede mi mráz po zádech. Kurva!!! Potřebuju, aby byl zpátky ten kluk z Manhattanu!
"Vodku," poručím si. "A Marlbora."
"A osmnáct nám bylo, chlapečku?" zeptá se posměšně tlustý barman s cigaretou za uchem.
"Jdi se vysrat," poradím mu a je mi jedno, jestli mě za to zmlátí. Ale on se akorát zasměje, a s ním i pár štamgastů. Posadím se k baru, blíž k té ženě, co mě oslovila. Je tlustá, má červené vlasy a tetování na krku, tváři i čele. Má šíleně modré oči a černé triko. A vypadá tak na pětadvacet, třicet. "Ty mi jistě naliješ, že jo, zlato," použiju ten úsměv, co jsem mám naučený z Manhattanu na balení holek.
Skoro se začervená, punkerka. Podá mi Marlbora a nahne se tak, až jí vidím spodní krajku podprsenky. "Jak si poroučíte," mrkne na mě. Chce se mi zase zvracet. Ale ustojím to. Potřebuju panáka i cigára. Pokud se s tou nechutnou štětkou budu muset vyspat, klidně to udělám.
Nalije mi panáka, kopnu ho do sebe, ani se neotřesu. Cokoli chutná líp, než neustále se vracející chuť žaludečních šťáv. "Ještě jednu." A ještě jednu. Kopnu do sebe i pátou a šestou.
Vodka je vodka. Až pak se mi přestanou klepat prsty natolik, abych si byl schopen připálit. Kurva. Kurva!
"Vypadáte naštvaně," zapřede hovor.
A taky kurva sem. "Život je jedna velká kurva."
"To si kurva piš," pronese moudře barman, co jsem ho poslal, ať se de vysrat. "Co tě nasralo, kámo?" přijde blíž ke mně a holce gestem naznačí, aby vypadla někam dozadu.
"Všechno. Myslel jsem si, že je všechno v pohodě. A pak… přijde jedná pičovina, kvůli které se všecko posere."
Barman přikyvuje a nalije mi sedmého. Nabídnu mu z krabky cigaretu, když tu svou típne do popelníku. Vezme si beze slova, zapálí si a vyfoukne úzký proužek kouře. "Všichni přicházíme o iluze."
"Tohle bylo horší." zavrtím hlavou a pořádně si šluknu.
"Jakto?"
"Protože tohle se zdálo být jako realita. Dělo se to, bylo to super. A pak jediné slovo rozmetalo úplně všechno," povzdechnu si.
Chlap se na mě zadívá. Je mu tak čtyřicet, možná. "To by chtělo něco trochu ostřejšího," típne cigáro a sehne se někam pod bar. Když se zase vynoří, má v ruce brčko a malý sáček.
Kurva, jo! Tohle potřebuju! Dávku, zatraceně, potřebuju dávku! Pomůže to. Určitě to pomůže.
"Měl jsi to někdy?"
"Jasně, že jo." Sice jenom jednou, ale měl.
Vysype prášek na kapesní zrcátko, žiletkou udělá dvě čáry a podá mi brčko. není to velká dávka. Ale dávka to je. Sjedu lajnu na jeden nádech. Zamotá se mi hlava, doprdele! Tohle bude čisté zboží, ničím nešlehnuté. Chlápek se zasměje.
"Jsem Bart, kámo. Jak říkají tobě?" zeptá se a vezme si ode mě brčko.
Nejsem idiot. "Ian," logicky se mi vybaví jméno toho jediného, koho jsem měl kdy rád a kdo mě nezradil.
"Jak ses sem dostal?"
"Nevím," přiznám. "Prostě jsem běžel, dokud jsem nedoběhl sem."
"Útěk je dobrý," přikývne barman. Nalije mi kolu. "Vypij to, brácho."
"Díky, kámo," mám fakt žízeň. Zapálí si cigáro a potáhne. Vypiju kolu. Je to lepší. Už se mi nechce zvracet.
"Vždycky máme sny. Ale realita je brutální hnus. Chtěl jsem, aby dcera studovala," kývne za rameno. Aha, ta čubka je jeho dcera…? Hm, hm. "Ale nesehnal jsme dost dobrou práci. Dělal jsem na směny v továrně, dvojáky, trojáky, ale pak mě vyhodili. Hajzli. A tak jsem skončil tady. A jsem rád, že nás zvládám uživit."
"Co její máma?" zeptám se.
"Kurva je to," odplivne si. "Utekla, když bylo malé pět. Zůstal jsem s ní sám."
"Taky jsem zůstal sám, akorát s mámou," přikývnu.
"Jó, fotři jsou kurvy. Já jsem toho svého nikdy nepoznal. Tak nevím, jestli byla moje matka kurva, nebo můj otec čurák. Nikdy o něm nemluvila," zamyslí se.
Chvíli je ticho. Ani nevím, co se mi honí v hlavě. Pár kurev, něco málo z života s matkou. Ale jsem tak nějak klidnější. Možná za to může ten kokain. Možná jenom ta vodka. Možná tenhle týpek. Nebo ty cigára.
"Díky, brácho. Je mi tak nějak… líp."
"V poho, kámo. O nic nejde. Nemám ti zavolat taxíka, nebo něco?"
"Ne, to je v pohodě," položím na stůl bankovku, půjdu dál. "Hej, brácho, co blbneš," zarazí mě ten týpek. "Tohle je můj měsíční plat, no tak, počkej, vrátím ti."
Mně je to fuk. A on ty prachy potřebuje víc než já. Navíc jsou od… a dal mi dávku. A pokecali jsme. Zasloužil si je.
Vypadnu z toho pajzlu, štípou mě oči. Vezmu si akorát tu krabku cigaret. Ty se dycky hodí. Zapalovač mám v kapse. Ten od Leah. Pořád mi vibruje noha. Kurva, no jo, mobil. Tse, to víš že jo. Tobě zrovna to zvednu, čubko.
Najednou je mi skvěle. Rychlost. A barvy. A super lidi. Všechno je nádherné. Všechno je jednoduché. Chtěl bych lítat…! Nic nevnímám. Bolest, smutek, nenávist, zklamání nebo něco podobného, teď neexistuje. Jenom já a moje smysly. Musím být v jednu chvíli dost blízko pláže, protože slyším hukot moře.
Jako bych neměl tělo. Je to lepší než předtím. Přijde mi, že jsem lístek, dopadající v záři toho slunce na trávu. Nebo že jsem medúza v tyrkysovém moři. Mezi spoustou dalších medúz. Všechno je jedna velká barevná šmouha. Cítím třešně a taky písek.
Možná jsem u tety Mary na dvorku. Zajímalo by mě, jestli už bude svačina. Vždycky mi nosila koláč. Nejraději jsem měl ten malinový. Byl červený. A když jsem byl malý, myslel jsem si, že koláč krvácí. A bál jsem se ho sníst, abych mu ještě víc neublížil. Možná jsem ten koláč. Krvácím…?
Lehnu si na záda a kontroluju, jestli mi neteče krev. A dívám se na svoje nohy a ruce, zdvižené do vzduchu. Je mi krásně. Všude je žlutá barva. Je tu teplo. Někdo se mě ptá, jak se jmenuju.
Jsem kapka rosy, co se vypaří na ostrém slunci. Jsem led v drahém alkoholu. Jsem poslední kaluž na rozpáleném asfaltu.
Taky se rozpouštím.
Zůstanu tam ležet.
Je mi nádherně.
Chtěl bych splynout s harmonií světa a být takhle šťastný do konce života.

131. Pokrytec a buzerant

24. června 2012 v 16:47 | Keigh |  Podstata

Psychický stres a vztek prý vyvolává různé reakce. Někdo křičí, někdo omdlí, někdo dlouhé dny mlčí. Já se pozvracím. Dvakrát nebo třikrát. Nevím. Možná je to tím dlouhým během. Musel jsem běžet víc než hodinu. Teď jsem jenom unavený. Příšerně unavený. Chce se mi spát. Potřebuju cigára.
Proč já, doprdele, proč já?!? Za všecko může moje zkurvená matka, to ona mě sem poslala! Ona to věděla, určitě přesně tohle byl důvod, proč odjela, proč ho nenáviděla, proč mi o něm nikdy nechtěla říct -
Jsem syn buzeranta! Syn zkurveného teplého zmrda!!!
Hnusím se sám sobě, nenávidím úplně všechno, všechno z toho, co jsem, co jsem byl, co… všechno, co mě tvoří, všechno je to sběr toho největšího hnusu! Matka sobec, lhář a pokrytec a otec… otec teplá buzna!!!
Všechno tohle je… tohle… kde je kurva chyba?! Jak se to mohlo stát - a jak jsem to mohl přehlédnout?! Mohlo to být od začátku jasné, všechny ty náznaky, ta pravda, kterou mi nechtěl říct, to, co přede mnu všichni skrývali, důvod, proč mi všichni lhali, proč se o mě tak úzkostlivě starali, dokonce i proč mě Kayleigh nespouštěla z očí - a taky to, proč se kolem nich motá tolik buzerantů - proč mi to nedošlo?!
Protože jsem to nechtěl vidět? Dělo se to celou dobu.
A já to celou dobu věděl!!! Věděl jsem, co za tím je, tušil jsme to ve svém podvědomí, co je ten zádrhel, co je ta chyba v ráji, vždycky jsem to věděl, celou dobu, co jsem tady, jsem to musel aspoň tušit, tohle, tohle, tohle, přesně TOHLE byl důvod mé neustálé nevyrovnanosti!
Tohle bylo určitě ono, to, co mě ničilo. Proč jsem byl šťastný, ale zároveň nešťastný, něco mě celou dobu mučilo a já nevěděl, co to je. Moje podvědomí to vědělo! A vědělo to doprdele dobře!!!
A teď… teď…
"Kurva!!!"
Šok přechází ve vztek. Kopu do popelnice, u které jsem zvracel, několik minut. Nezdá se, že by tu někdo byl. A i kdyby, seru na ně. Všichni mi můžou kurva políbit prdel!!!
Ke vší nenávisti, kterou v sobě mám, nenávidím ze všeho nejvíc sám sebe. Jsem jako plný stigmat. Syn buzny. Proto mě matka tak nenávidí! Musí mě nenávidět všichni, když to vědí!
A ti lidi okolo něj… Casi, Nately a ten zkurvený Ateliér - všechno mi to dávalo jasné nápovědy a já zoufale zavíral oči a nevěřil těm náznakům, ničemu z toho jsme nevěřil a nikdy neuvěřím!!!
A Lauri… Lauri! I to přibuzněné jméno mi mělo napovědět, co to je zač!!!
Je to jakoby všichni číhali, až si zvyknu, a pak se proměnili v nestvůry, kterými jsou ve skutečnosti. A po mně chtějí co?! Abych se proměnil taky v nestvůru, jako jsou oni?!?
NIKDY!!!
"Kurva, kurva, kurva!!!" chytím se za hlavu. Co mám doprdele dělat?!
Dá se s tímhle vůbec vyrovnat?! Co mám kurva dělat?!
Co?!?
Potřebuju zkurvenou cigaretu.
I když vím, že u sebe nic kromě mobilu nemám, zběžně se prošacuju. Potřebuju cigáro. Potřebuju trávu. Potřebuju… nevím. Nevím, ale je to doprdele úplně jedno, protože u sebe nic nemám! Ale počkat, v zadní kapse kalhot něco je. Co to…? Vytáhnu to ven, ačkoli tuším, že je to bankovka. Je. Musel mi ji tam dát, než včera ráno odjel. Nebo ona.
Nechci od nich žádné milodary! Ale potřebuju cigára. Tahle ulice je nějaká divná. Je tu tma, trochu zima, jenom popelnice, hnus, špína, smrad a támhle myslím někdo leží. Jdu pryč. Nevím ani, ze které strany jsem přišel. Jdu prostě pryč od toho místa, kde si myslím, že leží nějaký feťák nebo buzerant.
Tohle město je jich plné!!!
A největší buzna je Adam - lhář, pokrytec a zasraná buzna! A to jsem ho měl rád a doufal jsem, že on je tím světlem, které mi všechno vysvětlí, že je tím, kdo mě uklidní a kdo mě bude mít rád a kdo mě bude rozmazlovat -
Ale on už na mě nešáhne!!!
Zahnu za roh, ale moc jsem si nepomohl. Netuším, kde jsem. Je to docela děsivé místo. Vypadá to trochu jako New York v noci v těch nejhorších čtvrtích. Moc jsem tam nechodili, holky se bály.
Nevím, jak se odtud dostat. Netuším, kde jsem, nevím, odkud jsem přiběhl. Ale od historického centra jsem asi hodně daleko. Hele, tam je nějaký klub. Možná by mi panák pomohl.
Vejdu dovnitř, je mi jedno, že to je putyka tak desáté kategorie. Potřebuju cigára. A něčím zapít tu pachuť po zvratcích. Točí se mi hlava, je tu zakouřeno. A ticho.

Tajemný 20.

24. června 2012 v 1:29 | Keigh |  Tajemný
Probere se hodně pozdě. Přijde mu, že prospal více než dva dny. Ale cítí se lépe. Je odpočatý. A pak pochopí, co ho probudilo. Chris sedí na židli, vytočené k vrahovi a sleduje ho. Hledí si do tváře, pokud vrah chápe dobře, chlapec z něj má respekt, ale dívá se trochu zvědavě. Neznalost asi zbavuje strachu, usoudí vrah. Posadí se, je pořád unavený a pořád hodně hladový, ale už mu není taková zima. Horečka nejspíš ustoupila.




Nejlepší přítel 8

22. června 2012 v 12:40 | Keigh |  Nejlepší přítel
Nicky vycouval, sex mezi muži se popisuje těžko. Přesto mu děkuju za betaread. Znáte mě, každou sexuální akci mezi protagonisty se snažím popsat jinak, podle jiného vzorce, jiným způsobem, abyste po dvou zveřejňených povídkách neprotáčeli oči nad okopírovanými částmi textu z jichých povídek. Tahle mi dala skutečně zabrat, protože je plná ryze emočních stavů. Naní tam nic logického, čeho jsem se mohla držet, doufám, že mou snahu oceníte hodnocením, nebo komentářem, protože jenom tento díl jsem psala čtyři hodiny. Pakliže jste starší 18 let, smíte pokračovat ve čtení.




130. A tebe nejvíc

20. června 2012 v 16:24 | Keigh |  Podstata
Nespím. Jsem vzhůru. V uších hraje kytarové sólo, které nejdřív nepoznám. To mě vzbudilo. Venku je světlo. Musel jsme usnout někde uprostřed mého rozjímání o nefér životě. Jo. Půl dvanácté. To mě nemohli vzbudit?! Škoda, zaspat den.
Počkat. Buzny. Všichni. Ještěže jsem spal! Hnus. Možná už bude Adam doma. Řeknu Keigh, ať mě odveze. Tady být nechci.
Vymotám se z deky, je mi horko. Něco se mi zdálo, myslím. Ale už nevím co. Vypnu hudbu, je mi trochu na blití. Ale jinak v pohodě. Bolí mě hlava. Asi z té hudby, nebo co. Kde jsem nechal oblečení včera…? A jo, na židli. Hej, mám tu i čisté prádlo - byl tu někdo, když jsem spal…? Já věděl, že se tu mám zamknout! Mohli mi něco udělat, mohli mi… no tak. Jsem paranoidní.
Ale na druhou stranu, jsou to buzny. Můžou mi udělat cokoli. Strach z nich je oprávněný, jsou to nechutné zrůdy. Fuj, Adame, Adame! Já chci pryč!
Musím najít Kayleigh, tak jako tak. Ale z tohohle pokoje se mi vylézat nechce. Kdoví, koho můžu dole potkat. Nechci pryč. Ať si pro mě Adam přijde, já tu zůstanu a nikam nepůjdu. Rychle zkontroluju pohledem dveře a našpicuju uši. Zdá se mi to, nebo za nima někdo je…? Tohle je fakt paranoia, za dveřma je hrobové ticho a já přesto poslouchám, co slyším, když neslyším vůbec nic.
Měl bych se dát vyšetřit, tohle není normální. Však co, jen si přijďte, vás všechny zbiju. A když ne já, Adam určitě! Tohle je horší než Zombie. Taky mě můžou sežrat! Nebo hůř, udělat ze mě jednoho z nich, stejně nakažlivý virus jako všechny ostatní, určitě jsou nakažení všema možnýma nemocema a chcou mě nakazit taky a mají velký sexuální apetit, takže šukají pořád a cokoli. A já jsem dost slabá oběť.
Nesnáším pocit strachu! A teď se mi svírají vnitřnosti skoro nesnesitelně, je mi fakt špatně, skoro nedýchám a přitom vím, že na mě za dveřma nikdo nečeká, přesto jsem posraný strachy.
Doprdele!
Mathe, vzpamatuj se!
Ale když oni to tak zatajovali a nic mi neřekli a spoléhali na to, že když se to nedozvím, budeme dál kámoši - a já jim to věřil! A já jim to DOPRDELE uvěřil! Jasně, kámoši, máme tě rádi, Mathe, protože si myslíš, že jsme hetero a proto, že tě chceme, tak ti budeme lhát a počkáme, až si zvykneš, a pak si to s tebou rozdáme - a tobě se to bude líbit…
Ne! Nemyslím na to, nemyslím na to, nemyslím na to! Myslím na Adama. Na Adama. Jenom na Adama. Těším se na něj. Říkal, že už bude doma, až se vzbudím. A jsem vzhůru. Mohl by… mohl by mi zvednout mobil?
Sáhnu vedle sebe a vytočím jeho číslo znova. Nezvedá to. Sakra. Fajn, tak vstanu. V pohodě se oblíknu, nikdo mi nic neudělá, na chodbě nikdo není a já jsem v pokoji sám. Je to v pohodě. Žádní zombie v dohledu. Jasně. Zombie neexistujou.
Ale ti zatracení přiteplení buzeranti jo!
Sakra! Seru na to, prostě vylezu z postele. A obleču se. Jo. V pohodě. Ale snad ani nedýchám, když si svléknu kalhoty. Oblíkám se rychle, ale třesou se mi ruce, takže to nejde tak dobře, jak bych chtěl a akorát mě to ještě sere, takže jsem tím vzteklejší. Paráda, fakt!
Ale zvládnu to, tričko už si obléknu poměrně v klidu. To nejhorší mám za sebou. Teď se akorát potřebuju nenápadně vyplazit z pokoje. A stejně nenápadně zkontaktovat Kayleigh, když mi to Adam nezvedá.
Ustelu postel, vezmu si mobil, nic jiného tu nemám, a vyjdu na chodbu. Rozhlídnu se. Nikde nikdo. A je tu ticho. Že by ještě všichni spali? Nebo už jsou mimo Ateliér? Hm.
Sejdu ze schodů do přízemí, v kuchyni slyším nějaký hluk, jako tichou mluvu, možná tam někdo je? Jdu tiše, abych se připravil na to, co tam dělají, jestli to jsou Tom nebo Nando nebo Jaime, tak bych se měl připravit na něco fakt nechutného. Ale možná to je Kayleigh nebo některá z holek, nebo možná přijel Adam! Usměju se, jenom představa mého Adama mi stačí ke štěstí! Seběhnu zbývající schody a ohlídnu se do obýváku, na gauči sedí Leah a drží v ruce knihu, ale teď se dívá do kuchyně a usmívá se, mě si nevšimla, nebo mě ignoruje záměrně, nevím. Dva kroky mě dělí od kuchyně, určitě je tam Adam, jeho hlas poznám, ačkoli mu nerozumím.
"Adame…!!!" navzdory původnímu nadšení se můj hlas zlomí. On stojí v kuchyni a usmívá se a líbá… a líbá Lauriho.
On je… On je gay?!? Neslyším, co mi říká, vidím jenom, jak jeho pohled zvážněl, znejistěl, Lauri se otočí ještě s úsměvem, ale sotva mě uvidí, úsměv zmizí.
Myslím, že na mě mluví. Nevím. Ačkoli mi říkali, že jsem inteligentní, racionální a poměrně vyspělý na svůj věk, teď si tak nepřipadám. Uteču jako malé dítě. Chci utéct od všech. A od všeho.
Myslím, že za mnou něco volají, myslím, že někdo vyběhl za mnou, nevím. Ale běžím jako ještě nikdy před tím. Nevím proč, nevím kam, nevím nic. Vím jenom, že tenhle pláč jenom tak nezastavím. Ani pocit zrady, co mi prohryzává hruť někde v místě srdce, a prudkou nenávist, která zachvátí celou moji mysl.
Nenávidím vás všechny, všechny, a Adame, tebe nejvíc!!!

Light

19. června 2012 v 22:26 | Keigh |  Vrah
Tak jo, mamince začíná fakt dost přijebávat. Pamatujete na povídku Vrah? Tu, věnovanou Papimu? Včera na to nějak přišla řeč, že jsme se vlastně nedozvěděli, jak to skončilo. A tak jsem se rozhodla napsat epilog. Poněkud... překvapivý. Zajímalo by mě, co si o tomhle myslíte. Jak tedy skončil Lightův příběh - dobře, nebo špatně?





129. Disenchanted

19. června 2012 v 17:09 | Keigh |  Podstata
Chci jenom spát. Nic víc. Jenom spát. Ale spánek ne a ne přijít. Přitom jsem vyčerpaný k smrti. Pořád brečím, tak napůl. Chci jenom usnout a uvěřit, že takhle špatně mi je i z jiného důvodu, než jenom proto, že si připadám strašně zhrzený. Že mě někdo zradil, nebo tak. Přijde mi, že se proti mě spiknul celý svět.



Some say now suffer all the children
And walk away a savior
Or a mad man and polluted from gutter institutions
Don't you breathe for me.
Undeserving of your sympathy
'Cause there ain't no way that I'm sorry for what I did


To skutečně není. Jsem hrdý na to, co si myslím. Stojím si za svými názory. A i když mi Keigh dala jasně najevo, že se mnou nesouhlasí, pořád mám pravdu. To je přece jasné. Jak by někdo mohl podporovat něco tak hnusného?!


And through it all.
How could you cry
For me?
'Cause I don't feel bad about it


To teda ne. Teda, jasně, cítím se příšerně, ale ne proto. Za tím si jednoznačně stojím. Je mi blbě proto, co jsem se dozvěděl a proto, že tu musím být a proto, že se pořád nemůžu dovolat Adamovi. A přitom bych to doprdele moc potřeboval slyšet!!!


So shut your eyes
Kiss me goodbye
And sleep
Just sleep


Just sleep… to by mi zatraceně bodlo! Jenom spát, sakra, chci jenom spát a nemyslet na nic z toho, co se stalo, nebo z toho, co se může a nemusí dít ve vedlejších pokojích!!!
A přitom si za to vlastně můžu sám, měl jsem Adama poslechnout a nebrat tohle na lehkou váhu. A rozhodně jsem měl přijmout jeho nabídku ohledně Kyu! Pohlídal by mě jistě lépe než ona - rozhodně by mě nebil!


A drink for the horror that I'm in
For the good guys and the bad guys


Díky, cynismus mi tu chyběl. A taky trocha ironie. Co bych bez tebe dělal, Gee…! Ale přijde mi, že jediný good guy jsem tu já. Všichni ostatní jsou totiž odporné buzny!


For the monsters that I've been
Three cheers for tyranny
Unapologetic apathy
'Cause there is no way that I'm coming back again


To doufám, zatraceně! Sem už se nevrátím nikdy. A nikdy už nechci nikoho z nich vidět!


And through it all.
How could you cry
For me.


A Adam… a Adam… jistě to pro mě udělá. Když se ho zeptám…. když mu řeknu, jak špatně se cítím…


'Cause I don't feel bad about it


A to se mám jako cítit špatně?! Proč?! Protože chci být šťastný? Protože chci vzít Adama, kterého jsem poznal, do svého života? A nahradit příšernou matku v poho otcem? Chci mít přátele, chci mít klid, chci chodit na střední, chci nastoupit do druháku a prostě jenom… chci jenom… chci jenom… cítit se…
Kurva! Já už tu buznovatím! Patos, city, kňourání a objímání?!
Matthewe z Manhattanu, přijď nakopat prdel i mně, prosím!!!
Potřebuju spát.




And sleep
Just sleep


Nepovídej, Gee?!?
Mluvit nahlas, byl by můj tón hodně blízký hysterii. Jsem fakt jako oni, ještě bych si měl najít přítele a píchat s ním - k tomu brečení a stěžování si a depkám a citečkům pro holčičky se to fakt hodí!


The hardest part is the awful things that I've seen


… Vážně, Gee. Jdi do prdele! Vím sám, co jsem viděl! … Neviděl jsem nic. Jenom jsem… slyšel. To je dost na to, abych si udělal vlastní obrázek o tom, co se tu děje! Proč mi to nedošlo?! Proč jsem neposlechl Adama, když mi říkal, jaké věci se tu dějí?! A proč jsem tady?! Kayleigh, tohle jsme si nedomluvili! A kromě toho, Adam nechtěl, abych tu strávil celou noc, chtěl jenom, aby mě Kayleigh ohlídala - takže to je její vina! Jenom její!!!


Just sleep
Just sleep
Just sleep
Just sleep
Just sleep
Just sleep


Kéž by, Gerarde. Kéž by.
Měl bych poslouchat méně depresivní songy. Měl bych poslouchat Losty. Ale neposlouchám. Ne proto, že bych nechtěl, ale spíš proto, že se mi nechce je hledat v mobilu. Kromě toho jsou myslím hned po Chemicích.




Well I was there on the day
They sold the cause for the queen,
And when the lights all went out
We watched our lives on the screen.


Super, trocha nostalgie mi tu fakt chyběla. Možná bych… mohl zavolat Filipovi? Vždycky mě uměl rozveselit. Vždycky věděl, co mi říct. Vždycky věděl…
Ne. Nemůžu mu zavolat. Nezavolám mu. Není důvod obracet se zpátky na starý život. To tenhle blbý song…!


I hate the ending myself,
But it started with an alright scene.


…A pamatuju, jak jsem si říkal, jak mám parádní přátele!!!


It was the roar of the crowd
That gave me heartache to sing.
It was a lie when they smiled


- A jak doprdele moc! A přitom jsem věděl, že lžou! A jim to bylo jedno, prostě mě nechali v téhle lži a já neměl jinou možnost, než to snášet - a pak… mi řekli pravdu. A co udělala pravda?
Nenávidím ji, nenávidím! Nenávidím na ní nejvíc to, že měla pravdu, i když nesnáším pokrytectví, měla pravdu, bez něj to prostě nejde, protože pravda zničila to, co jsem si myslel, že mám!




If I'm so wrong
How can you listen all night long?
Now will it matter after I'm gone?
Because you never learn a goddamned thing.




Záleží…? I když jsem… i když jsem pryč? A naučil jsem se spoustu věcí, sakra! Jenom jsem… nenapadlo mě, že by mohli mít pravdu. Lepší nevědět. Minimálně některé věci!


You're just a sad song with nothing to say
About a life long wait for a hospital stay
And if you think that I'm wrong,
This never meant nothing to you


Co…? O čem to sakra… doprdele, o čem je tenhle song?! Nějak to nechápu. Vždyť to nedává smysl. Ta slova na sebe vůbec nenavazují, co to… Kromě toho, takového idiota bych nikdy potkat nechtěl, o kterém, nebo o které, nebo o kterých Gee zpívá. Je to úplná blbost. A hlavně to vůbec nesedí, netuším, co si pod tím mám představit, nebo co tím Gee myslel…? Jak… pokud si myslíš, že se mýlím… tohle nikdy nepochopíš. Jak by to mohl pochopit, když se ten, co mu to říká, mýlí?!
Nechápu to. Rozhořčenost nad textem vyhraje nad mou leností a rozhodnutím se ani nehnout, dokud tu nebude Adam.
Potřebuju Losty. Jejich texty aspoň dávají smysl.
Chci Adama u sebe. Chci domov. Chci přátele. Chci… chci Manhattan.

Tajemný 19

17. června 2012 v 18:34 | Keigh |  Tajemný
Sice napůl spící, ale pořád docela schopná. Mimochodem, miluju vác, děti, už jsme vám to dneska řekla? Nejnovější díl Tajemného (a omlouvám se, že to tak trvalo, ale fakt jsem se zasekala nad Postatou) věnuju Lulu a Ada. Nakoply mě k poměrně zajímavému dalšímu vývoji Tajemného. A mimochodem, zmínila jsem se, že pro něj už mám jméno...? :D Bude se vám líbit, je totálně badassácké :D







128. Could I? Should I?!

17. června 2012 v 17:11 | Keigh |  Podstata
Děkuju vám za vaši přízeň i za vaši podporu. Teď, v krizi Podstaty, jste mi jedinou oporou. Adamovi, Nickovi a Elis se omlouvám. Ale na někoho jsme svoje myšlenky vyblít musela. Nespala jsem přes 40 hodin a za noc koukla na více než dvě desítky gay filmů - je mi jenom hůř. Každý druhý gay film je totální fraška. Hnus. Moc mi to nepomohlo. Podstata se žene do záhuby, děti, k příšerně špatnému konci.

A to já doprdele nechci!!! Na počátku Podstaty byly tři myšlenky, první byla zřejmá, zakódování jistých aspektů mého života do jednoduchého příběhu na bázi vyrovnávání se s osudem, druhá poměrně snadno pochopitelná, vyvarování se zažitým stylizačním stereotypům v homosexuálním prostředí a třetí, podat o tom reálně pravděpodobné svěděctví.

Ale rozhodně nebylo mým záměrem udělat z podstaty hypergolickou tragikomedii o 150 jednáních.

Zatraceně. A já se z toho nemám jak vysekat.


127. Koordinace 1/2

16. června 2012 v 20:29 | Keigh |  Podstata
Dětičky moje milované, přináším vám další díl Podstaty. ...Který je velice specifický. Omlouvám se všem, že ji do toho zase zatahuju a že ji do toho zatahuju TAK MOC, ale chci se z tohohle průseru nějak vysekat. A není jiná možnost, než aby do toho vstoupila ona, protože neexistuje způsob, jakým byste se dozvěděli, co se vlastně děje.

Na druhou stranu, ti, co se ptají, se dnes dočkali. (Moji Ateliéristé.) V 2000 slovech se dostanete do hlavy Kayleigh McCamyo, uvidíte moje skutečné a reálné myšlenky a hlavně reálně se odehrávající situaci před téměř třemi roky. 127. díl Podstaty je dvojdíl, je poměrně důležitý, pro několik desítek lidí zajímavý a už několik měsíců žádaný, ale hlavně se dozvíte, co vechno se děje na pozadí Mathova příběhu.

Toto se skutečně týká jen tohoto dílu, všechny ostatní budou zase z pohledu Matha, tak, jak jste zvyklí.

Tady to je, 127. díl Podstaty s názvem Koordinace, vypráví Kayleigh.





126. Proč já?

15. června 2012 v 21:22 | Keigh |  Podstata
Bojím se vlézt i do sprchy. Sakra. Přijde mi, že na mě číhají a chtějí mě znásilnit, budou se smát a užívat si to a já budu trpět a budu mít další trauma a -
"Koupelna je volná," Keigh se nenamáhá klepat. Projde pokojem, vezme si laptop a odejde. Nezavře za sebou. Asi si myslí, že teď jako půjdu do koupelny a úplně v pohodě se tam svléknu donaha, aby mě někdo mohl zezadu, až to nebudu čekat, přepadnout a zacpat mi pusu a narvat mi péro do zadku -
"V koupelně se můžeš zamknout," podotkne, vrátila se. Jde ke skříni, vytahuje oblečení.
Jaktože zase ví, nad čím uvažuju?! Nebo to je náhoda? Nevím a nechci se na nic ptát. Ještě by mi přiletěla další, že! "Děkuju," předstírání je skvělá věc. A v mnohém měla Kayleigh pravdu. Když víš, že pravda způsobí víc zla, než dobra, jednoznačně lži. Teď bych akorát schytal facku a hodně zlý pohled. Ale když jí poděkuju a zvednu se z postele, že udělám, co chce, klidně přikývne a podá mi velké triko a kraťasy. Řekl bych, že je Tomovo, nebo Jaimeho. To mám jako nosit oblečení těch buzen?! To si ze mě dělá srandu?! Ještě to chytnu a budu jako oni!!!
Kayleigh se na mě dívá trochu zamyšleně. Nedám najevo svoje znechucení, fakt by mi mohla ublížit. Pousměju se a vyjdu z pokoje. V koupelně je rozsvíceno, ale nikdo tu není. Klíč je fakt ve dveřích, oddychnu si. Tohle bude v pohodě. Zavřu a zamknu na dvakrát. Je mi líp. Vydechnu a podívám se na sebe do zrcadla. Zarudlé oči, bledá tvář, kruhy pod očima, pohublá postava, ubrečený výraz…
Doprdele.
Kurva.
KURVA!!!
Co to se mnou je? Co se to stalo s frajerem Mathem? Kde je ten pařmen, hulič, ten, co si bere do postele dvě pololesbické holky? Kde je ten ten, co rozhodoval o osudu svém i party? Kde je ten zasraný zkurvysyn, aby mě a i všechny tam dole, nakopal do vaječníků?!?
To to se mnou je, co se stalo?! Kde je ta chyba, co se změnilo?!
Jasně, prostředí a lidi - ale co se změnilo ve mně?! A hlavně kdy? Ten frajer ve mně to vůbec nepostřehl a nechal tady akorát tuhle slupku, tuhle třasořitku, tohle nic, co se bojí pár buzen a nějaké zatracené krávy, co si hraje na tu nejlepší, co všecko ví a všecko zná!
Nepoznávám se. Nepoznávám na sobě vůbec nic. Moje předchozí chování, moje zvyky a moje snahy ukázat všem, že se o sebe umím postarat sám a nepotřebuju jejich starost, že nepotřebuju otravné dospěláky, kteří mi něco přikazujou a pořád mě omezujou - tohle všechno je pryč a já nejenom že nevím, kde to je, ale hlavně netuším, kdy se tohle stalo!
Jenom kvůli Adama? Skutečně tohle všechno zmizelo jenom kvůli němu a jenom proto, že mi nabídl cukr? Fakt poběžím za každým, kdo mě rád uvidí a pro koho nejsem přítěž?
V tom měla Kayleigh pravdu - jsem neuvěřitelně k posrání pokrytec!!!
A teď?
Co teď?
A hlavně proč?
Co bych měl dělat? A co z toho budu mít?
A kdybych se začal chovat tak, jako tehdy - nemůžu! Prostě nemůžu, hlavně proto, že tady prostě nemám s kým! Nemám přátele, ke kterým bych se mohl chovat jako k rodině, nemám tu nikoho, kdo má stejné zájmy jako já a hlavně normální názory, ne jako tihle magoři, co si to dělají do zadku!
Bože - proč já? Proč musím zrovna já takhle trpět?! Co jsem komu udělal?!?
Musel jsme být nějaký Kimčongil v minulém životě, nebo nevím, proč musím tak trpět. Musel jsem provést něco strašného. Třeba jsem vynalezl dynamit. Nebo samopal. Nebo jsem porodil Hitlera.
Ach jo. Sarkasmus mi jde. Protočím oči. Sám nad sebou. … Jak hluboko jsem klesl!
Nejistě se ohlédnu po dveřích. Určitě jsou zamčené? Fakt? Vsadím na to vlastní prdel…? Zkontroluju to, vezmu za kliku. Jo, zamkl jsem. Dobrý. Jo.
Svlíknu se rychle, a stejně rychle zalezu pod sprchu. Voda je teplejší než u Adama., ale rozhodně se tady necítím tak bezpečně. Umyju se rychle, jednak proto, že se tu necítím dobře a taky proto, že bych nerad někoho zdržoval. Nebo pak na někoho narazil.
Nepoznávám se. Já mám strach? Nikdy jsem neměl. Nikdy sem se nenechal nikým rozhodit. Měl jsem partu super kámošů a teď mám co?! Jasně, mám Adama, který ale…
Počkat.
Pokud se Adam a Kayleigh a tahle odporná společnost znají tak dobře, Adam musel vědět, že to jsou buzny, ne? A taky musel vědět, že se s nimi budu stýkat a věděl, že mě nechává právě Kayleigh a jejím přihřátým přátelům na starosti, takže… proč to udělal? Chce, aby mi ublížili? Chce, abych měl strach, chce, aby se mi tu nelíbilo?!
Adam… usměvavá tvář, plácací monology, zelené oči, jeho náruč… ne. On to nemohl vědět. Neví to, jinak by mě s nimi přece neseznamoval. Ví, že buzny nesnáším, moc dobře to ví, určitě by mi to neudělal naschvál. On mě má rád.
Určitě.
Sakra, mám divné myšlenky! Skoro bych si myslel, že Adam o tomhle ví a udělal mi to naschvál! Měl bych tenhle hnus zaspat. A taky mu musím zavolat.
Vylezu ze sprchy, rychle se utřu a oblíknu. Rozhodně mu musím zavolat, jenom si vyčistím zuby a tohle si vyjasním. Zavolám mu a zeptám se ho, jestli by ještě mohl domluvit s tím řidičem, o kterém předtím mluvil, aby pro mě přijel a zůstal se mnou v Adamově vile. Tady se mi fakt moc zůstávat nechce, rozhodně tu není bezpečno.

Vulkánská zkouška

14. června 2012 v 19:12 | Keigh |  Nezařazený slash
Milé děti, mamince Keigh pro změnu jeblo. (Měla by přestat pít malinový džus.) Ale znáte mě, není nic úžasnějšího, než yaoi a přátelé. A taky dost dobré filmy, plné super sexy bishíků. A hlavně takových těch, které všichni známe, všichni je uctíváme a všichni je chceme vidět šukat. (Mám pochopitelně dobrou náladu, udělala jsem další zkoušku a moje ročníkovka byla přijata a zajistila mi postup do druhého ročníku.)

(Miluju vysokou!)

Drahé děti, víte, jak to dopadá, když Keigh kouká na Final Fantasy: Advent Children, zdá se jí úchylácký sen a ještě vedle sebe má úchyláckého kamaráda? Ne? Ti, kterým už bylo 15 let, mohou pokračovat ve čtení.



125. Nenávist

13. června 2012 v 8:24 | Keigh |  Podstata
Jak ubrečená Alenka v říši divů. Ale jdu za Keigh a ani mě nenapadne odmlouvat. Raději. Tom si mě změří trochu zlým pohledem, trochu se schovám za Kayleigh. Myslím, že otisk její ruky musí být na tváři ještě vidět.
Proč mě bila za moje názory?!
Na Nanda se nemůžu ani podívat.
"Mathe," kupodivu mě jako jediný osloví Jaime. A to jsem ho měl nejradši!
"Ahoj," zamumlám. Ale jdu nahoru na ní, ani se nezastavím. Chci se jenom vyspat a zítra všechno požaluju Adamovi. Už aby přijel!
Šuškají si něco mezi sebou, ale neslyším co a nevím, jestli to je jazykem, kterému rozumím. Všimnu si, že vzadu v obýváku sedí Leah a Amy, je tu ticho, až na to šuškání.
Vím, co musím udělat. Jenom je mi na zvracení. Keigh se zastaví, dál musím jít sám. Pořád mám pocit, že se na mě někdo vrhne a zmlátí mě, nebo tak něco. Ale nikdo se nehýbe, všude je ticho. Dojdu před Leah. "Omlouvám se," do očí se jí podívám jenom letmo, je tu na deset lidí a všichni poslouchají, jak se tu ztrapňuju. Doprdele! "Keigh… mi to vysvětlila a omlouvám se. Všem," je mi jasné, že všichni o tom výstupu věděli, Leah možná slyšeli až dovnitř, a mě pak možná taky. Nevím. Ale určitě si to stihli říct.
"Mysleli jsme, že když jsi tak podobný Kayleigh vším, co děláš, jsi i stejně inteligentní jako ona. Mýlili jsme se. Nezlobím se, ale nemůžeme být přátelé. A v Ateliéru nejsi vítaný, dokud nás nepochopíš."
"Leah," ozve se Kayleigh od schodů a trochu pootočím hlavu. Zastane se mě? "Omluvil se ti. Ano, nerozumí, protože nemůže rozumět. Ale nebuď tvrdá na mého hosta."
"Že je to tvůj host - to je jediný důvod, proč ještě pořád klidně sedím, Keigh," proti klidu, kterým vyzařuje Keigh, je tón Leah chladný.
"Dohoda zněla jasně. Jen těm, co rozumí, je poskytnut Ateliér jako útočiště," vloží se do toho Tom.
"Zavázala jsem se slibem, že se chlapci nic nestane. A pokud nepamatujete, co to znamená, když někomu já dám slib, sbalte se a běžte," Keighin hlas je sotva slyšet, přesto je podivně silnější než nenávistné hlasy Toma i Leah.
Asi chápu, proč je tak dobrá v manipulaci. Zmlknou. Oba.
"Odpouštím ti, Mathe," ozve se Leah. "Ale dokud nerozumíš, sbohem," nepodívá se na mě. Přikývnu, jako bych o to stál, od lesby co na mě řve a nutí mě k takovému ponížení! Otočím se a chci odejít, utéct, zmizet.
Ale všimnu si neuvěřitelné věci - pod schody sedí dvojčata i s Kylem. Znamená to, že oni…?!
"Tome?" vyzve společníka Kayleigh. "Zažili jsme spolu mnoho podobných situací. Adam pro nás udělal víc než kdokoli jiný. I ty se obrátíš zády?"
Tom mlčí. A já se na něj podívat bojím. Vlastně i na Kayleigh.
"Má reálně existující důvod nerozumět?"
"Má jich více, než jsme měli my," její tón je pořád tichý.
Slyším pohyb, zvednu hlavu, Tom stojí přede mnou, tváří se jinak. "Pak je to v pořádku. Můžeš být hostem. Pokud slíbíš, že nedáš najevo názory proti nám."
Nemůžu mluvit, mám v krku něco, přes co nemůžu. Chce se mi brečet. A potřebuju se napít. Přikývnu, ale nepodívám se na něj.
Položí mi ruku na rameno, trochu stiskne, ale nic neřekne. Vzhlédnu a letmo se mu podívám do očí, pousměje se a postrčí mě za Kayleigh. Poslechnu ho, otočím se a jdu za ní, nechá mě jít po schodech jako prvního.
Chci jí to říct? Moc si toho nepamatuju, zatraceně, je to hnus!
"Sedni si," pobídne mě a zavře za náma dveře od pokoje, "a povídej."
Pokrčím rameny. Není toho moc. "Pamatuju si jenom… že mě hlídal. Nevím už jak vypadal, nebo jak se jmenoval. Pořád na mě sahal, když byl se mnou, pamatuju si jenom útržky…"
"A to je všechno?" posadí se znuděně na postel.
A jí to nestačí?! "Sakra, můžou mě znásilnit, jsou nechutní, Keigh!" Fakt to nechápe?!
"Uklidni se, tak neodolatelně krásný, aby s tebou chtěli muži spát, doopravdy nejsi. Zrovna ty se nemáš čeho nebát, protože svým chováním odradíš úplně všechny, nejen gaye," prohodí.
No a? Nemám je rád a oni to ví, tak mě za trest znásilní, to není dostatečný důvod ke strachu?!
"Tohle není racionální strach, Mathe. Obávám se, že nemám jinou možnost, než požádat Toma o odpuštění a připustit, že jsem se v tobě hluboce mýlila. Nejsi ani z poloviny takový, jako jsem si myslela," zase se zvedne. "Dobrou noc, chlapče," a odejde.
… A to si ze mě dělá srandu?! Jakože usnu v baráku plném buzen, které můžou kdykoli přijít a znásilnit mě?! To jako fakt!?! Taky jsem doufal, že je chytřejší a tohle jí dojde!!
A jak to myslela s tím, že nejsem chytrý? A že můj strach není racionální? Co to plácala, chovám se mnohem racionálněji než ona, nejsem tak nechutně povýšený, nikým nemanipuluju a rozhodně jsem lepší než ona, to v každém případě! A ty dvě facky si teda vyprošuju! Všechno to Adamovi zítra požaluju a on ji potrestá, určitě. S další pomocí od něj se může rozloučit, tím jsme si jistý!
Zatraceně, už aby byl zítřek, nenávidím to tady, nenávidím Kayleigh, nenávidím Leah, i Toma, i ty buzerantské dvojčata, co spolu šukají - fúj, bože!!! Ne, kam jsem se to dostal! Musím to říct Adamovi, aby se s nima hned přestal stýkat a nahlásil to policii!
Fuj, fuj, bože, proč já?! Chci pryč, chci tady Adama, všechny do jednoho je nenávidím!

Tajemný 18.

12. června 2012 v 12:06 | Keigh |  Tajemný

Tak, jak jsem slíbila, tady máte nejnovější díl Tajemného. V\víjí se už ne tak zajímavě jako Podstata, ale přesto myslím, že i když napětí povolilo, máte se na co těšit. Náš bezejmenný je zraněný, unavený a hladový, a Andrew přemýšlí.





Penis

11. června 2012 v 19:41 | Keigh |  Drabble
Drahé děti, Lula už půl roku otravuje, ať ji napíšu povídku. A protože mám dokonale úžasnou náladu (a jsem trochu opilá, protože Nicky ÚSPĚŠNĚ složil bakalářskou zkoušku), napsala jsem ji dneska (ačkoli mám ve středu zkoušku a měla bych se učit...). Ale prootže vás všechny miluju a Lulinu taky, věnuju se psaní a blbostem a nasírání lidí okolo a bojům se světelným mečem s PasKalem de BI la Anča.

... nechápete-li, přečtěte si komentáře ke 123. dílu Podstaty. Umřete.

Tímto vším se ospravedlňuji při psaní této povídky. Komentáře by mě skutečně potěšily, hodnocení rovněž, protože s touto povídkou jsme měla skutečné trable, doufám, že oceníte její kvalitu.

Název: Penis
Autorka: Kayleigh
Fandom: ?
Páry: ?
Zadání: Penis
Zadavatel: Luli
Věnování: Lulině, protože je tak neodbytná (a taky proto, že za tuhle povídku mě zabije.)





124. Skutečná emoce

10. června 2012 v 23:15 | Keigh |  Podstata
Tohle přesně jsem vědět nechtěl! Otřesu se odshora dolů. "To si děláš srandu."
"Hele, Keigh se sice zavázala ke slibu mlčení a teď ho drží proto, že jsi nevyrovnaný puberťák, ale já své přátele nebudu omezovat - kromě toho, myslím, že ti bylo naznačeno mnohokrát, co se v Ateliéru děje. Jen tě varuju, abys neudělal nějakou scénu, kdybys náhodou něco viděl. Nemělo by se to stát, ale pokud ano, měj na paměti, že Tom, José i Nando se umí stát velice hrozivými. A to nemluvím o Anett, o sobě a v neposlední řadě o Kayleigh. A - podívej se na mě, Matthewe," osloví mě, když převrátím oči, "uvědom si laskavě, jak pokrytecký jsi. Všechny ty tvoje řeči, jak je Keigh neupřímná, pokrytecká a cynická - není. To ty jsi. A víš, že homosexualita zahrnuje jak lesbičky, tak gaye? A nezapomeň, že s jednou lesbičkou teď mluvíš, takže svůj slovník uprav, prosím. Je mi jedno, jak moc v rukavičkách s tebou zachází Keigh a Adam, já se ti přizpůsobovat nebudu. Takže si nech svoje homofobní poznámky a pojď."
Co si o sobě sakra myslí?! Že na mě může takhle syčet a vyhrožovat mi?! No a co, tak nesnáším gaye, měla by být zatraceně ráda, že se s ní vůbec bavím! Měl bych se otočit a odejít -
"Zdravím, sluníčka moje," Keigh.
Musela přijít z druhé strany. Není poznat v její tváři, jestli náš rozhovor slyšela nebo ne. Ale moje bojovnost se vytratí. Respekt…? Možná je to tím, že Tom je jenom pár kroků za ní.
"Děje se něco, Leah?" zeptá se něžně.
"Měla bys ho trochu poučit," prskne rozrušeně, pitka zatracená, a to jsem si myslel, že bych ji mohl mít rád! - nebo dokonce víc než Kayleigh! Když už nic, Keigh je aspoň vyrovnaná a v klidu a nevyhrožuje lidem, sakra!
"Na to bude čas pak. Kromě toho, většina aspektů dnešní noci se promítne i do jeho pozdějších názorů, prozatím jsem ale vázaná pravidly a jistým kritériem dohlížení na jeho výchovu. Nemůžu mu přikázat, aby přijal nějaký názor, ale pokud je alespoň z poloviny tak inteligentní, jak předpokládám, naučil se dnes jednu velice podstatnou věc: pakliže víš, že říct pravdu nadělá více škody než užitku, rozhodně lži."
… Jo. Já vím. Dobře, dobře, budu mlčet - Tom pozvedne obočí a chvíli se na mě dívá. Muselo mu dojít, o co šlo. I kdyby nás neslyšel. Ale podle toho, co řekla, nás nejen slyšela, ale hlavně předpokládala, co uslyší a Tom…
"Nikdo ti tam neublíží. Jen bys neměl mít negativní postoj. Někteří z nás by se…" usměje se tak nebezpečně, až mi přeběhne mráz po zádech, "nemuseli držet společenských konvencí při vysvětlování pravidel Ateliéru."
Doprdele - buzna, a takhle mi nahání strach?! Kurva, Mathe, kam se sto propadl?! Tohle se mi na Manhattanu rozhodně nemohlo stát! Rozhodně ne!!!
"Tome, běž pryč, buď tak laskav," … neměla by se Keigh postavit spíš za něj, než za mě? "Nechci žádné problémy, něco jsem Adamovi slíbila. Běžte je uklidnit, oba. My se s Mathem projdeme."
"Keigh -"
"Nepůjdeme nikam daleko, Tome, slibuju, že se mi nic nestane. Projdeme ulici, zakouříme si," neotočí se na něj, prostě jdeme.
"Keigh - myslela to vážně? Tom a Jaime a Nando…?!?"
Povzdechne si, mně je na zvracení a jsem nasraný na Leah - na mě se řvát sakra nebude! "Má pravdu, zlato. Pokud přijímáš lesbičky, je zatraceně hloupé nepřijímat gaye. Pracuje to na stejném principu, víš? Homosexuální jedinec jako homosexuální jedinec. A upozorňuju tě, že jestli si tohle neuvědomuješ, budu tě muset předat psychiatrům - tohle smýšlení je nejen sociopatické, ale i psychopatické, protože tady se dostává do konfliktu tvoje trauma s tvým světovým názorem a tvou labilitou. A v tom případě jsi značně nejen hloupý, ale hlavně nebezpečný okolí. Tedy, jak naznačil Tom, nebezpečné bude za pár minut okolí vůči tobě, pokud se nebudeš řídit tím, co jsem tě dnes celý den učila."
"Ale - to je proti přírodě, je to zatracený hnus, Keigh, už jsem ti svoje stanovisko vysvětloval, je to nechutné a odporné. Nechápu, jak tohle můžeš podporovat!!" křičím na ni, jsem vzteklý a znechucený, chce se mi zvracet a mám divné vzpomínky, nedávají moc smysl a tím nervóznější pocit mám, taky takový divný, svírá mi hrdlo a všechno se trochu točí a je mi trochu jako bych se topil, nebo tak něco, valí se to na mě a jsem naštvaný a nepochopený a přitom tak nějak tuším, že má… že ony obě mají pravdu.
"Jak to vysvětlit, aby to pochopil i někdo tak hloupoučký a nesnesitelný…"
"Jdi do prdele!" zařvu na ni a otočím se, tohle nebudu poslouchat!
Pevně mě chytí za ruku a sotva se otočím, abych jí řekl, co si o ní ještě myslím, vrazí mi facku! Ale jakou, zatraceně to bolí!
"Děti se musejí vychovávat, Mathe," ten její úplně klidný tón mi jeze krkem, doprdele! Nech mě být! A navíc se rozbrečím. Něco mezi bolestí, zostuzením a zoufalstvím, taky tím, že si připadám jako v hodně špatném seriálu pro dospívající, nebo tak něco. "A občas k tomu slouží i tahle forma. A věř mi, raději já než Tom. Za tohle chování, jednak k homosexuálům, a jednak ke mně, by ti Tom zlomil obě ruce. Věř mi, většina z lidí, kteří nedodržují dostatečný respekt skončila v nemocnici pro méně. Takže máš dvě možnosti. Strávit dnešní noc v Ateliéru, nebo na pohotovosti, jinou možnost si nezasloužíš."
Nenávidím ji. Ji i celou tuhle zpropadenou sešlost!
"Tak, pojď a buď hodný, ano? Nikdo ti nebude dělat naschvály, pokud se Leah omluvíš za své jednání."
"Proč bych se měl omlou-?!" a přiletí mi druhá.
Teď se rozbrečím nahlas a je mi jedno, co si myslí.
"Nedostatečně mě posloucháš, Mathe. Miluju tě, nechci ti ubližovat. Ano? Jen mě poslouchej. Dnes jsme se společně naučili, že pravidla společnosti jsou tím nejdůležitějším blbým výmyslem, které lidstvo má. Kdybychom se všichni chovali jako ty, byli bychom stádo nevychovaných prasat. Pokud si teď myslíš, že společnost je prohnilá..."
To teda myslím!!!
"Zamysli se dobře. Máme pravidla a zákony. V celém Španělsku platí zákony o rovnosti homosexuálních vztahů s heterosexuálními. Pokud si myslíš, že je špatná společnost - skutečně je, když společnost, potažmo už téměř celý svět tohle pravidlo přijal, ale ty ne… nemyslíš si, že je ta chyba v tobě spíš než v komkoli jiném? Skutečně je tohle chyba zdegenerované společnosti, nebo tvoje nedospělost a bezdůvodná homofobie?-"
"Bezdůvodná?! Kurva, Kayleigh - Netušíš, co se stalo, když mi bylo osm, netušíš, jak jsem se s tím smiřoval nebo jak reagovalo okolí!!! Nic nevíš, ale hraješ si na chytrou! Nemáš tušení, co děláš, žiješ si tady v tom svém dokonalém světě a žiješ z výhod manipulace s lidmi, všechno děláš jenom pro svůj prospěch, na nikom ti nesejde, jenom všechny poučuješ!! Znám tě týden a chápu, proč tě všichni nenávidí a dělají si z tebe srandu!!!" ačkoli na ni řvu přes celou ulici, ji to nevyvede z konceptu. Sere mě, tak šíleně moc!
"Ale ne, konečně nějaká skutečná emoce," zabil bych ji, na místě, fakt. Nevím, proč to neudělám. Asi mě skolí vlastní pláč. "Tak pojď. Vrátíme se, dáme si zmrzlinu a konečně mi povíš, co se vlastně stalo. Pak zavoláš Adamovi a půjdeš spát. Dobře? A teď pojď."

123. Hello Again

10. června 2012 v 11:09 | Keigh |  Podstata
"Myslela jsem, že budeš naštvaný, když tě Keigh vystavila tomu v Nanou."
"Měl bych být?"
"No, na tvém místě bych si připadala jako pokusný králík. Ale na druhou stranu, mít sex za těchle okolností… jaká byla?"
Tohle mě zarazí. "Chceš se se mnou bavit o sexu?"
"No, oba máme stejné zájmy, ne? Líbí se nám holky… chceme občas zabít Keigh…" zasmějeme se oba, pravda.
"Jo, měl bych otázku, ale nechci tě urazit," nevím, nakolik je podobná Keigh.
"Ne, na rozdíl od Keigh netrpím její bisexuální posedlostí. Ale jinak jo, mám stejné zájmy jako ona. Takové ty… jako, poněkud… jak to říct slušně… no, jak říká Žumpa, nekřesťanské," pokrčí rameny.
Což mě pobaví i znechutí. Ale asi rozumím. "Takže čteš taky myšlenky?"
"Ne. Bylo zjevné, na co se chceš zeptat."
"Super."
"Sarkasmus?"
"Už ti někdo řekl, jak moc jsi geniální?"
"V tom sarkasmu se lepšíš."
"Neměli jste mě nechávat tak dlouho s Kayleigh," pokrčím rameny. A zesílím rádio.


Wasn't time your friend? I must be told


"To je Hello again?"
"Jo. Tuhle žeru. Ale asi je to spíš tím, jaké na ni mám vzpomínky…"
"Mám to chtít vědět?"
"Um… myslím, že ne…"


Hello again, it seems so long
Since we last met, how has it gone


Rozesmějeme se dost nahlas, na to, že by Leah měla dávat pozor na cestu. "S Kayleigh?" zeptám se přesto.


Don't accept the blame, I would not complain,
'Cause I'm sure it wasn't your own fault
That you never made it out your vault
Just lock the door, and find some time to scream


"Kdyby jenom…"
Rozesmějeme se s refrénem, jako bychom na něj čekali, nebo spíš Ian čekal na nás. Je… pohotovější než Keigh. A ještě jsem neměl chuť ji zabít. "Fakt nechápu, jak to s ní dokážeš vydržet."
"Hm? No, nemáme spolu vztah založený na konvenčních hodnotách. Když mě nasrala poprvé, vyspala jsem se s Amy. A pak jsem nás vyfotila a dala to na facebook. A čekala, co na to Keigh řekne. Ale ona na to vůbec nereagovala, tak jsem jí řekla, teda, spíš jsem na ni řvala, že jsem byla s Amy a naše nahé fotky obletěly svět. A ona se na mě ani nepodívala a zeptala se mě, co to je facebook."


Hello Again, it's not that hard.
No Dead ends, even with the scars


Bože, úplně ten její výraz vidím. Směju se asi jako idiot, ale to je fuk.
"Pro tvou představu, bylo to před pěti lety, první a největší vlna facebookové mánie… a vůbec se jí to nedotklo. Pamatuju, že Tom se tehdy málem utopil v ovesných vločkách…"
To je jeden z důvodů, proč je mi tak sympatická. Vztahy neřeší, já měl taky Alic. Prostě jsme pro sebe byli jistota, i když jme měli i jiné známosti. Současně. "A ty ses s tím srovnala?" …pochopil jsem, že ne všechny holky můj styl berou. Vlastně, většina z nich mi dala facku.


Don't accept the blame, I would, I would not complain,
'Cause I'm sure it wasn't your own fault


Rozesměje se. "Vůbec ne. Odešla jsem z Ateliéru a pár dní bydlela u jednoho kamaráda. Ale víš ty co? Chyběla mi. Tak jsem šla zpátky za ní a když jsem otevřela dveře, vběhla mi do náruče a ptala se, proč jsem odešla, a že jestli udělala něco nepředloženého, omlouvá se. Myslela jsem, že ji zabiju, ale pak mi přišlo, že to vlastně dobré pojetí vztahu."
"Proč tohle nechápou všechny holky?" povzdechnu si.
"Zeptej se Kayleigh, vysvětlí ti svou teorii sexuální tolerance. Nebo Adama, vytvořili ji spolu."


That you never made it out your vault
Just lock the door, and find some time to scream


"Můžu se…"
"Kayleigh s tvým papá fakt nic nemá," předběhne mě. A prý že nečte myšlenky. "Zase, bylo zřejmé, na co se chceš zeptat. Fakt nemá, věděla bych to. Nejsem si tak jistá u jiných - třeba Van der Vaarenta, to fakt netuším, nebo u Casiho, což je sporné. Ale Adamem jsem si jistá. Možná to chvíli, asi loni, vypadalo velice podivně, ale ne, myslím, že něčeho tak nechutného by se nedopustila."
"Nechutného?" i ten nekompromisní tón mě… nevím, uráží, nebo, ne uráží, ale… jako by Adamem pohrdala, nebo tak.


You have no home, you lost your throne, where has it gone?
Well it could all come back



"No, bylo by to divné. Jako, ne zvláštně a hezky divné, ale nechutně divné. Keigh má všeobecně k mužům podivné postoje. Buď je to povýšenost, když jsou to cizí lidi, kteří by mohli být nepřátelé, nebo postoje mateřsky pudové, hezké, v tomhle případě. A u Adama to bylo fakt mateřské. Pomohla mu se vypořádat s některýma věcma… aspekty minulosti a tak. Bylo by to fakt divné," zavrtí hlavou. "Tak jo, jsme tu. Nemyslím, že by se tam mělo dít něco nepřístojného," zaparkuje před Ateliérem, "ale kdyby ano, stůj za mnou a koukej do země."


But you're being led by the walking dead,
You stumble and you cracked the ground,
You're pinned down...




Nakrčím obočí, i když mě někteří varovali. "Co by se tam mohlo dít?"


Just Say "when" you could stop the pain,
Just say "when", and you could make amends
Just say hello, say Hello Again,


"No… asi ti to nikdo neřekl, co? Prostě, Tom, Jaime a Nando… no, zakletá trojka. Jsou jako Keigh, Amy a já."


Hello Again, Hello Again, Hello Again, Hello Again, Hello Again,


It's not the end if you just say hello again...

Tajemný 17

9. června 2012 v 14:53 | Keigh |  Tajemný
Omlouvám se, že to tak trvalo, házení kamenů po Kayleigh se povoluje. Vím, vím, zasloužím si to. (Zase.) Ale víte vy co? Je to docela dřina, psát povídky, když skoro nekomentujete. Mrzí mě to. Myslela jsem, že už jste pochopili, že čím více komentářů a hodnocení, tím lépe se mi píše a tím rychleji povídky přivádám. Opravdu bych byla ráda, kdybyste víc komentovali a hodnotili. Potěšilo by mě to. :)








Nejlepší přítel 7

7. června 2012 v 11:16 | Nicky |  Nejlepší přítel
É, vím, že vás Keigh tituluje "děti", ale ode mě by to bylo hloupé. Jak už avizovala, nemá teď čas na dopisování svých povídek, takže Nejlepší Přítel zbyl na mě - a ano, ty erotické scény zbyly na mě. Přiznám se, že jsem je s Keigh konzultoval (...), nemusím proto asi zvlášť zdůrazňovat, že tahle část má omezení (podle Kayleigh nad 12 let... asi jsem málo zkažený.)

Kayleigh, vím, že za dvě hodiny máš zkoušku, takže ti přeju hodně štěstí, ačkoli nemyslím, že bys to potřebovala. Miluju tě a víš, všichni bychom měli občas prohrát, abychom si uvědomili moc výhry. Měla bys na to pamatovat. Občas je dobré prohrát - protože když prohraješ, navzdory všemu, co říká Dr. Zloun, jenom tím dokážeš, že jsi člověk. A to je dobré.




Tajemný 16.

6. června 2012 v 13:39 | Keigh |  Tajemný
Drahouškové moji, nebijte mě. Já za to nemůžu. Fakt za to nemůžu. To samo, fakt!!! Za způsobení infarktu, náhlého pláče, tendence Kayleigh zabít, začít 3. světovou válku nebo touhu vynalézt stroj času Společnost Nepřátel s r.ž. neručí, PAMATUJTE NA MOJE SLOVA!

Tento díl je jednak pro Aki, která poctivě komentuje, a jednak pro Nickyho, aby zatraceně pohnul a dopsal Nejlepšího Přítele. (Jinak ho zbiju.)



122. Still Laughing

6. června 2012 v 7:28 | Keigh |  Podstata

Maminka je docela vzteklá, protože vám zase chtěla do textu strčit video s písní, ale z youtube to smazali, takže mi nezbylo, než najít odkaz na audio.

http://bomb-mp3.com/mp3/lostprophets_still_laughing_acoustic_ozzfest.html



121. Canť catch tomorrow

5. června 2012 v 15:21 | Keigh |  Podstata
Sedím tam, přijde mi, děsně dlouho. Ale asi moc ne, protože moc písniček jsem neslyšel. Asi se jenom snažím pochopit, co se to vlastně děje. V životě, se mnou, v mé mysli, nebo tak v něčem. Nebo ve všem. Přijde mi, že netuším, co jsem vlastně zač, co dělám, co bych měl dělat, co si myslím - nevím.
I když je to blbost. Přece během dvou hodin nemůžu mysl dostat do takové depky - úplně nesmyslně. Teda, aspoň jsem si to myslel, že to nejde. Ale si jde, protože tu sedím úplně zničený a zoufale kouřím ukradené cigáro.
A přitom nemám důvod! Byl jsem zmatený, pak v šoku, ale pak šťastný! A měl bych být pořád!
Je to jenom tím, že tu Adam není?
Je to tím rozhovorem s Kayleigh?
Je to tím, že mi něco tají a já nemám vědět, co to je?
Ne, řekl jsem jasně, že pokud by mě to mělo ohrozit, pokud je pro mě doopravdy horší to vědět než nevědět, pak jsem řekl jasně, že o to nestojím a nevadí mi to.
Tak co mě doprdele ničí, co?!
Je to smutek? Po Manhattanu? Ale vždyť mi nechybějí, to jsem si ujasnil už po dvou dnech, lepší zpřetrhat vazby, než trpět vidinou, že s nimi občas mluvím na fb nebo na skypu nebo tak, a přitom s nimi nemůžu nic podnikat. Věděl jsem to od začátku, tak co je teď za problém?


The people have gone and the offices all closed
The weeds are still here, they're the only things that still grow




Nerozumím tomu. Vydechnu a típnu retko. Poslouchat Iana není tak náročné. Tahle skladba je podivná. Jmenuje se Can't catch tomorrow demo, ale přitom to má úplně jiný text a jinou melodii, než původní Cant catch tomorrow.


Were sitting on benches and watching our lives pass us by
I don't wanna move and can't think of reasons to try


A dost, Iane, sakra! Je noc, utekl jsem Leah jenom sem, na lavičku před vchod, takže ano, sedím tu a čekám. Kurva řekám, až se vzpamatuju, protože nemůžu přijít na důvod, jak to udělat. - Proč máš doprdele pravdu, Iane, proč, zatraceně, proč?!


And it's all these things that we could be
There is always time to spare
But the only thing I need is still not here


Jo, a co je to za věc? Co mi chybí? Za zkurvená pravda ?! Jó, ta mi DORPDELE chybí, Iane! A neser mě, fakt mě neser. Jak doprdele můžeš vědět… tohle všechno?! - Anebo ne, počkej, nechci to vědět, raději to fakt nechci vědět!
Co mi chybí?!
Upřímnost? Kázeň? Vyrovnanost? … Láska, Iane? Nebuď naivní, prosím. Nikdy jsem nemiloval. Nikdy jsem to neuměl. Šukal jsem, bavil se, pil a kouřil, neučil se a od života nic moc nechtěl, protože to byly akorát sny - blbé sny! Vidět Barcelonu a studovat umění - proč jsem doprdele nezůstal na Manhattanu?! Nic mi tam nechybělo, nic jsem nepotřeboval, nic jsem si nemyslel, protože mezi slepýma, hluchýma a blbýma jsem byl jednooký král!
Ale nic mi nechybělo. Všechno, co jsem chtěl, jsem měl - kamarády a prachy na zábavu. To bylo všechno, víc jsem nikdy nechtěl, nikdo z nás! Teď mám fotříka milionáře, přátele pokrytce a mafiány a jsem sám! Sám, doprdele, SÁM!!! Na Manhattanu mě nikdy ani nenapadlo, že bych mohl být osamělý, nenapadlo, protože jsem měl kupu ještě zoufalejších lidí a nic jiného jsem neznal, myslel jsem si, kdovíjaký jsem king, ale byl jsem akorát zoufalec. A tím víc si to uvědomuju teď, právě teď, kdy mi to chybí, kdybych mnohem raději seděl v klubu s Adélkou na klíně vedle Alic a těšil se na sex, opilý a s cigárem v hubě, protože to bylo jediné na co jsem se mohl těšit, víc jsem neznal - a teď mám víc a chybí mi to málo, které jsem měl tam, dopedele, jsem já aspoň trochu normální?!
Aspoň trochu?!?


We don't seem to care
and we don't even know what to do
We don't have to wait, but it's all that we now seem to do
The concrete is cracked under stars we can no longer see
The last call was made but still no one set themselves free




Jo. Bylo mi to jedno, nebo jsem to o sobě aspoň tvrdil. A pořád nevím, co mám dělat, díky, žes mi to připomněl! … Čekám? A na co?! Až se laskavě uráčí mi říct, co mi všichni tají? - a poslední…
Ani jsem se jim neozval. Nikomu z nich. A to jsme přátelé. Tedy, myslel jsem, že jsme. Nevím. A bojím se, že - … zase jsi měl pravdu, Iane.
Nesnáším tě, abys věděl. Víš, co mě má napadnout ještě před tím, než mě to napadne - vsadím se, že se zná s Kayleigh.


And I can't stop waiting
Everyone's changing
But these words are for you
These words are for you


Ale na co?! Na co čekat - … ale počkat. To JÁ čekám!! A to je holý fakt - sakra, ten chlap má křišťálovou kouli, nebo co, to není možné, napsal podle mého života 4 alba!
Mění? Kde? Kdo se - no jo. Takže já taky? Ano, asi ano. Já se změnil. A oni? A má matka?! A… změnil se nějak Adam? Byl jiný? Nebo je? Pochopil jsem, že dost řádí a uklidnil se, když jsem přijel. Ale já mu přece nebráním v tom, aby si dělal co chce. Nebo jo?
Jaká slova? A proč jsou pro mě? Jako… tahle? Ta, která zpíváš? No, jsou spíš O mně, než PRO mě, nemyslíš? Ale ano, chápu, chápu.


I can't find a reason to get up out of this town
And I can't find the answers to problems that keep us all down


Přesně. Dorpdele přesně. Nechápu, proč tu pořád ještě jsem, nechápu pořád, proč jsem se ještě nevrátil, nechápu, proč tohle řeším, nechápu, proč si kladu otázky na které neznám odpověď, nechápu, proč si připadám tak neschopný a ano, na dně, když vlastně nemám žádný důvod, minimálně logicky reálný důvod?!




And I'm still waiting here for you
And I'm still waiting here for you
And I'm still waiting here for you
And I'm still waiting here for you

Tajemný 15.

4. června 2012 v 21:00 | Keigh |  Tajemný
Drahé děti moje milované, omlouvám se, že na vás teď tak kašlu, ale ve čtvrtek mě čeká poměrně náročná zkouška z literatury 19. století a potřebuju se věnovat četbě (rozečtený Haman), stejně jako mám zkoušku hned příští středu a pátek, takže ačkoli se budu snažit, abyste to na blogu nepoznali, pravděpodobně se budete muset následujících 10 dní smířit s mou velice malou aktivitou. Doufám, že na mne nezanevřete, zlatíčka moje. Moc vás miluju. A děkuju vám za komentáře i hodnocen, které mi tady necháváte.



120. Choreografie

3. června 2012 v 15:26 | Keigh |  Podstata
Kayleigh asi hodně chtěla, abych se bavil. Motají se okolo mě úplně neznámé holky, ukazujou mi kroky a mají na sobě akorát šortky a sportovní podprsenky, Leah taky, a všechny tak jako, nevím, prostě mi přijde, že takhle tancujou schválně, aby mě vzrušily, nebo co. Ale pak mi dojde, že tohle jsou legitimní pohyby a že se na mě ty holky vůbec nedívají a nevnímají svět okolo, koukají akorát na Leah, která jim předcvičuje, nebo na sebe do zrcadel a mě asi vůbec nezaregistrovaly. Jé, hele, támhle vzadu jsou dvě řady kluků. No jo, přes ty tři řady holek jsem si jich nevšiml. A tancujou jenom v kalhotách. No jo, trika asi vadí v pohybu, všeobecně. Ale ti teda vůbec sexy nevypadají. Zajímavé, oni tančí něco trochu jiného, než holky, ale dokupy to vypadá hodně dobře. Leah dá tanečníkům přestávku a jde za mnou. Usměju se. "Jste dobří."
"Líbí se ti to?"
"Jo," ty kombinace streetu a salsy jsou boží, "tu choreografii děláš ty?"
"Tak nějak ji děláme všichni, je to dost kolektivní. Teď nacvičujeme nové věci, takže to vidíš jenom takhle hloupě v řadách, ale mohli bychom ti předvést něco staršího, jestli chceš," nabídne mi.
"Nechci vás zdržovat od tréninku," pousměju se, ale viděl bych to rád, "ale pokud vás fakt nezdržím, chtěl bych to vidět."
"Fajn," zvedne se a jde zpátky za týmem, něco jim řekne a pak mávne rukou ke mně, někteří se otočí, jiní jsou rovnou na místa. Rozestaví se jinak, v popředí je jeden kluk a dvě holky, rozezní se hudba a oni začnou nějakou kreací, připomíná to flamenco, i ta hudba, pak to trochu upraví a holky se vlní okolo kluka, ony tancujou něco jako rockový balet a kluk pár breakdance kroků.
Připomíná mi to naše seance se Street artists. Kde jsou ty časy… Filip, jak pobíhá okolo nás a nechápe, jakto, že umíme s Leem a Davem pár salt, nebo trochu náročnějších dance kroků, Alice, jedna z nejlepších tanečnic a choreografů, Claire, která navzdory všemu, co se o ní tvrdilo, byla skvělá tanečnice. Mimoděčně sleduju jejich tanec a před očima se mi míhají výjevy z toho, co jsem zažil s partou. Těch lidí, které jsem nazýval přáteli. Byli jimi? A pokud ano, jsou ještě? A pokud ne… proč? Je tak velký rozdíl mezi mnou před 14 dny a teď? Miloval jsem je, všechny do jednoho. Tady jsem si uvědomil, že jsou to ubožáci. A já byl taky. Ale v čem je to jiné? Matka mi lhala. Otec mi lže taky. Měl jsem přátele, kteří mi aspoň tvrdili, že mě měli rádi. Tady je mám taky. A tvrdí mi to samé. Ale oni mi lžou. Jasně, na Manhattanu mi taky lhalo hodně lidí. Dospělí mě nesnášeli. Tady mě sice mají rádi, ale ze všeho mě vynechávají. Mluví se mnou jako s dítětem - a já dítě přitom nejsem, nebo si tak nepřipadám. Tvrdí mi, že nejsem vyrovnaný, prošel jsem šokem.
Ale na Manhattanu jsem vyrovnaný byl! Takže tohle je jenom vina Barcelony a lidí tady? Tak proč jsem tu spokojenější?
A jsem tu spokojenější?!
Já nevím.
Já sakra nevím!
Je to jako ve světě za zrcadlem. Koukám na sebe a nevím, co je lepší. To před tím, nebo to teď? Co mě dohánělo k šílenství? Kde jsem se zhroutil? A proč? A kde jsem byl vyrovnanější, kde jsem se cítil líp a méně odstrkovaný?
Na Manhattanu.
Je to divné, ale… ono mi tam bylo líp. Znal jsem jenom pohrdání a svou partu, která nemohla jinak, než mě mít ráda, byli jsme všichni stejní zoufalci a já byl se svým osudem smířený!
Ale pak jsem se dostal sem. Můj sen, úžasný Adam, pár přátel.
Je neuvěřitelné, jak přemýšlím. Jako bych ty dva týdny byl v nějaké hibernaci a všechno sledoval tak nějak jenom jako komentátor. A teď jsem se vzbudil a mám mít vlastní názor. Ale tenhle utváří příšerně těžko, když…
Já nevím.
Nevím.
Potřebuju cigáro.
A Losty.
Hned.
Leah kouří, vytáhnu jí z tašky cigáro a zapalovač, s mobilem v ruce vypadnu ven.
Jak jsem tohle mohl zvládat tak dlouho? Můj mozek zešílel? Nebo je mozek v pořádku a akorát mu trvalo, než zpracuje tyhle podivné informace?


Leah je ke mně zády, ani si nevšimne, že jsem zmizel. Jdu jenom ven z tělocvičny, sednu si na lavičku a zapálím si.
Nekouřil jsem přes týden, nebyl důvod. Teď si zapálím trochu roztřeseně. Tahle zvláštní naléhavost se nedostavila už dlouho.
Strčím sluchátka do uší, nastavím náhodný výběr.


Away from nowhere.


A jenom poslouchám, nepřemýšlím nad ničím jiným. Jenom ten text, Ianův hlas z nahrávky přes deset let staré.


Funny, it seems like a scene from the movies
Wasn't long ago that we told you
about all the times
you never made the grade
You never listened


Bože, proč vždycky narazím na píseň, absolutně nezaviněně, tak, že prostě sedí do situace?! Jo, je to trochu cynické - ale ono to je fakt jako scény z filmu, fakt mi řekli to, co mi měli říct už dávno, nebo mi to neřekli a měli - a i kdyby chtěli, neposlouchal bych a neposlouchám, protože se příliš bojím toho, co bych slyšel?! A když mi říkají, že je to pro mě dobré - neposlouchám a ještě se cítím uraženě!


And you tell me
Never been more
And you hide me
All has been done


Tohle se mi melodicky děsně líbí. Ten refrén je úžasně naléhavý. A jo, stejná naléhavost i s mou cigaretou. Ale významu nerozumím. Jako, rozumím, nejsem negramot, ale nechápu… co chce schovat? Přede mnou? A kdo? A co je už dávno určeno…?


Sorry if I just don't understand you
Its just I'm not good with people shouting
I never thought for a second that I
Would be scared of higher planes
On my own, it seemed like more


Teď už jsme úplně mimo. S lidma problém nemám. A strach taky ne, už vůbec ne v tomhle smyslu. A vůbec… o čem to sakra plácá?




And you tell me
Never been more
And you hide me
All has been done
And you tell me
Never been more
And you hide me
All has been done


Ne, nechápu, co schovává? Přede mnou - proč, kdo, co?! Nebo před kým mě skrývá? - A co už je dané? Co mi chceš říct, Iane? Co tím myslíš? A proč by někdo něco schovával, přede mnou? Proč? Vždyť -
Pravda.
To je ono.
Pravda, schovávají ji přede mnou, nebo schovávají mě, protože je to pro mě lepší, ale já nechápu proč to dělají a já mám právě z toho strach!!!
Ian je doprdele přesný v tom, co mi chce říct - já to jenom nechápu, doprdele, nechápu!!!

Tajemný 14.

3. června 2012 v 10:50 | Keigh |  Tajemný
"Zase budeš ponocovat?" zeptá se otec, ale není v tom nic káravého, spíš něžného a starostlivého. Není si jistý, tato slova zná jenom z učebnic a slovníků, či z toho, jak mu to prezentovaly chůvy, když se o něj ještě staraly před jeho pátým rokem, teď poprvé vidí něco podobného v praxi. Zajímavé. Poznamenal by si to, ale nemá kam. Musí si to zapamatovat. Andrew si všimne, jak zkoumavě se na ně vrah dívá a dojde mu, že asi netuší, která bije. Je mu teď ze sebe přímo špatně, když si uvědomí, jak s chlapcem jednal, připadá si jako netvor.



119. Nezapomeň

1. června 2012 v 22:14 | Keigh |  Podstata

"Zdravím, hrdličky," ozve se za námi.
"Kayleigh," pousměju se. Pustím Nanu z náruče a oba vstaneme. Oblečení a připravení.
"Jdeš brzy," poznamená Nana a políbí ji. Zajímavé. Zase jsem zapomněl, že to Kayleigh je primární milenkou Nany.
"Bylo to rychlé. Jenom jsem mu řekla, o co by šlo, a August mě prosil, abych mu svěřila restaurátorské práce. Mrzí mě, že tu nebudeš, až práce začnou. Šlo by zařídit, aby ses po prázdninách vrátila sem, myslím."
"Keigh," zarazí ji Nanam "ne. Už jsme o tom mluvily. Vážně ne."
Proč ne? Nelíbí se jí tu? Proč nechce zůstat, když jí nic nebrání a Keigh jí nabízí i pomoc?
"Musím to vyřešit. Všechno. Teď už je situace jiná a já se tu nemůžu schovávat nadosmrti. Ačkoli bych chtěla," povzdechne si. A já se zamračím. Je tady jako ou pair, ne? Tak jaké schovávání? "Musím domů, dokud mám dost odvahy. Tady to bylo super a jednou se možná vrátím. Ale do té doby… Kayleigh, slib mi, že na mě nezapomeneš. Že se mnou zůstaneš v kontaktu."
Keigh neodpoví, místo toho Nanu obejme. A pak jí něco řekne v řeči, které pořád nerozumím. A Nana přikývne. Ve Švýcarsku se mluví francouzsky, ne? Tomu bych rozuměl, ale francouzština to nebyla rozhodně. A proč mám takový hloupý pocit, že mi lhala i Nana a z žádného Švýcarska není?!
Uvědomím si, že se na mě Keigh dívá přes rameno Nany. Asi ví, že mi došlo, že mi lhala. Podle toho úšklebku. A podle toho, jak posunkem naznačí, abych mlčel. O tom pokrytectví jsme se bavili několikrát. A asi to začínám chápat. Přikývnu. Takže není žádná ou pair. Říkala něco o minulosti, takže… utíká před ní, tady se dala do kupy a teď jede zpátky, aby to nějak vyřešila. Asi.
"Děkuju ti, Kayleigh. Strašně moc… netušila jsem, že… že…"
"Já vím, sluníčko. Já vím. Musíme jít, ano? Počkáš tady chvilku? Tom pro tebe přijede a odveze tě domů, já za tebou přijedu po desáté a všechno probereme. Ano?" ten mateřský tón poznávám, mluví na mě taky tak. Připadám si dost nepřístojně. Ale zajímá mě, co se vlastně stalo. Nebo děje. Nebo co.
"Miluju tě, Kayleigh."
Překvapí mě, s jakou naléhavostí to Nana říká. Zatím jsme tyhle dvě slova slyšel jenom jako sarkastickou poznámku, nebo ve filmech, ale takhle… ještě nikdy. Kayleigh jí něco poví zase v tom cizím jazyce. Možná jí opětuje, nevím. Mrzí mě, že jim nerozumím.
Pustí Nanu a ještě jednou ji políbí. Nana se pak se smutným úsměvem otočí ke mně. "Děkuju, Mathe. Ani nevíš, jak jsi mi pomohl. Opravdu ti jsem vděčná. A sbohem," políbí mě na čelo.
"Jdeme, sluníčko," vezme mě za ruku Kayleigh, ačkoli jsem se ještě nerozloučil já.
Neruš, sakra! "Ahoj…" Jak to myslela? Jak jí sakra pomohl sex se mnou? Uvědomit si, že je fakt na holky, nebo co? Musím se na to později zeptat Keigh.
Ale ona mi zase bude lhát. Určitě ano.
Ačkoli mě za sebou trochu popotahuje, jdu docela dobrovolně. Chtěl bych vědět, co se to děje a jestli je pravda alespoň něco z toho, co jsem se dozvěděl. Pořád platí, že lže v můj prospěch…? Nebo v její, jako, v prospěch Nany? Uznávám, že do jejího soukromí mi nic není, ale proč mi lže, stačilo by přece říct, že o tom nechce mluvit, tak -
"Mrzí mě, že odjíždí. Na druhou stranu je to její rozhodnutí. Celý rok jsem makala na tom, aby se dala psychicky dokupy," zdá se rozesmutněná. U ní nezvyk. Ale měl bych toho využít.
"Co se doopravdy stalo?"
"Teď už ti to říct můžu. Nana… je ze stejného státu jako původně já. A stíhal jí příšerný osud. Nejmenuje se Nana. Ale říkáme jí tak pro Zolův román, stejnojmenný, který pojednává o prostitutce. Proto… Nana."
"Prostitutce?!" Další děvka, a tady?!
"Není to tak jednoduché," povzdechne si. "Její otec ji prodal. Utekla, našla jsem ji náhodou a nabídla, že tu může zůstat. Našla si práci a teď si vydělala dost na to, aby odletěla zpátky, má mladšího bráchu a ségru, zjistila jsem, že otec zemřel na delirium a oba jsou v děcáku, Nana je chce vychovávat, proto se musí vrátit. A ty… ty jsi byl měřítko, nakolik je se svou minulostí vyrovnaná. Promiň, nechtěla jsem ti to říkat, ale když jsi naléhal..." nastartuje a mluví pořád tím věcným tónem.
Ačkoli jsem znechucený a zaražený a taky uražený, mohla mi říct, že jsem pokusný králík, cítím se… nevím. Užitečně, nebo tak. Jako, jasně, blbě použitě, ale…
"Omlouvám se, ale byl jsi nejlepší možnost. Neznáš ji. A ona nezná tebe. Prostě to bylo… dobře, uznávám, ode mne zbabělé. Ale přesto… vyšlo to."
Zazvoní jí mobil. Povzdechne si a přijme hovor přes handsfree. "Zdravím, Adame."
"Ahoj, sluníčko, měla jsi pravdu, fakt-"
"Nepozdravíš Adama, Mathe?" zeptá se Keigh něžně , jakoby Adamovo blábolení nevnímala.
Usměju se, chybí mi. "Ahoj."
"Miláčku…!" zarazí se, slyším v jeho hlase, jak původní nadšení opadlo. Co se děje?! "Jak se máš, Mathe? Nezlobí tě Keigh?"
Jó, děsně mě sere. Ale dost si to vyžehlila, když mi domluvila sex s Nanou. "Ne. Kde jsi?"
"V centru Valencie, vrátím se zítra brzy ráno, neboj, až se vzbudíš, budu u tebe. Stýská se ti?"
Vlastně moc ne. "Jo."
A dělám, že nevidím, jaký pohled po mně Keigh hodila. No a?! Sama říkala, že na téhle bázi funguje společnost a bez ní by to nešlo…!
"Mně taky, maličký, zítra už budu zase jenom tvůj, vynahradím ti to, jo? Ale tentokrát to nebudeme tak přehánět s pitím, víme, jak to skončilo…"
"Co potřebuješ?" přeruší ho Keigh zase tím podivně něžným tónem. "Říkal jsi, že jsem měla pravdu, myslíš to s Augustem? Říkala jsem ti, že neodmítne. A co se Lauriho týče, o tom vím svoje už pár týdnů, to tys mě nechtěl poslouchat."
Co o Laurim?
"Neznal jsme ho tak dobře jako ty," opáčí Adam, trochu veseleji, než když mluvil se mnou, ale stejně už ne tak nadšeně.
"Dobře, teď řídím, zavolám ti později, ano? Rozluč se, Mathe."
"Zavolej mi, než půjdeš spát, dobře? Zatím ahoj, Mathe."
"Jo, ahoj."
A Kayleigh hovor ukončí.
Proč mám zatraceně zvláštně vlezlý pocit, že předmětem hovoru, který chtěl Adam vést, vůbec nebyl nějaký August nebo Lauri?!
A podle toho, jak si povzdechne, asi ví, že mě to napadlo. "Miluje tě. My oba tě milujeme. Nezapomeň."
Jo. Ale pamatuje se na to stále hůř a hůř!

118.: Pláž

1. června 2012 v 10:08 | Keigh |  Podstata

Drahé dětičky,

dočkaly jste se. 118. díl podstaty je skutečně nadepsán omezením 18+, a na mých stránkých se skutečně odehrává 3. het sex. Proto pokud vám ještě nebylo osmnáct, doporučuji tento díl vynechat a počkat si na další, jelikož je díl nastaven tak, aby ti, co sex číct odmítají, nebyli o nic ošizeni, kdyby 118. kapitolu přeskočili :)






Líbání mi oplácí, ale stále nechává všechno v mých rukách, doslova. Dlaní se odvážím stisknout v rukou její zadeček, překvapeně vydechne, ale nestěžuje si. Pousměju se, položím tak obě dlaně a vyzvednu si ji do náruče, ve vodě to jde snadno a ona mi nebrání. Jak moc troufalé je… vyspat se s ní? Nebo teda, asi těžko, fakt mě nenapadlo, že bych měl Keigh požádat o kondom.
Odpojí se ode mě, usměje se a sáhne si do košíčku vršku plavek. … Kondom?! Ona fakt měla v plavkách…?! Tak proto se tak zvláštně Keigh usmívala, když se Nanu tiskla k sobě a něco jí šeptala, ona mi zatraceně fakt zase domluvila sex! Tomu říkám maminka s výhodama.
"Jsi si jistá, že -"
Nenechá mě domluvit a znova mě začne líbat. Nebudu jí bránit, nejsem v situaci, kdy bych Kayleigh mohl urazit… a tohle je asi poslední logická myšlenka. Držím Nanu za zadek a nesu si ji na pláž, pokud takhle začala, nemůžu skončit jinak, než -
Není to dlouho, co jsem měl sex každý den. Co jsem tady, užil jsem si jednou, a to navíc ani neužil, protože jsem byl myšlenkama mimo. Ale teď, s Nanou… to je to, co jsem potřeboval. Je to jiné než předtím se Soniou. Tohle je…
Písek je teplý, ale ne horký a v místě, kam Nanu položím na zem a sám se položím na ni, zapírám se rukama, abych na ní neležel celou vahou, pořád se líbáme, když rozvazuju její kalhotky, chytře drží na mašli na jejích bocích, vlna zpěněné vody se nám převalí po nohou, okolo našich těl, zrovna když se nadzvedne, abych mohl rozepnout podprsenku. Je mi zima, nebo jsem jenom vzrušený, nevím. Hodím její plavky na pláž, aby je neodnesla voda, Nana se dlaněmi dobývá pod moje plavky, stáhne je do půli stehen, dál asi nedosáhne, i tak to je dost nemotorné, zbavím se jich sám a hodím je na pláž za jejími. Kondom má v ruce, roztrhne ho a dokud pořád klečím, navlékne mi ho, pousměje se tím zvláštně něžným způsobem a stáhne mě na sebe. Lehnu si mezi její roztažená stehna, pomůžu si rukou, navzdory okolním u chladu je mi teď teplo, srdce mi buší docela rychle a pomalu nestíhám s dechem, přesto nabídnu další sérii polibků a Nana se podvolí. Proniknu do ní dost rychle, zasténá, trochu překvapeně, čekal jsem, že mi pomůže, dá mi najevo, jaké tempo jí vyhovuje, ale ona jen leží, objímá mě a čeká, co jí nabídnu. Nehodlám ji zklamat, ačkoli je tempo dost rychlé, soustředím se, abych měl za minutu ještě co dělat. Jakkoli jsme si myslel, že minulý sex se Soniou byl nic moc, uvědomuju si teď, že byl vlastně skvělý, protože Sonia byla aktivní, byla skvělá, to já byl mimo, chyba byla ve mně, nesoustředil jsem se, nebo ano, ale na něco jiného. Nana naproti tomu je… neuvěřitelně pasivní. Nechá se sebou dělat cokoli, nic nenaznačuje, nijak mi nepomáhá, jako by si to ani nechtěla užít, nebo nevím, ale pořád mě to zvláštním způsobem přitahuje. Je to fakt taková důvěra, jakou mi projevuje, ve víře, že se o ni postarám, a mě tohle doopravdy vzrušuje, což je skoro neuvěřitelné.
Tempo se zrychluje samo od sebe, vnímám její vůni, její polibky, na rty i na krk, na ucho nebo na klíční kost, taky vlny, které se mu převalují až pod zadek a jsme pořád mokří, ale na záda mi svítí slunce a písek pod Nanou je taky teplý, naše podbřišky se dotýkají skoro pořád a uvnitř Nany je příliš příjemně, vzrušení se uvolňuje postupně a rozlévá se do celého těla, že zadržuju dech si uvědomím, až když mě největší vlna orgasmu opustí a já uvolněně vydechnu, než z ní vystoupím. Stáhnu kondom, musím ho někde vyhodit, když si pak vzpomenu na trik Sonie a zahrabu ho do písku.
…Těch tam už musí být…
"Děkuju," hloupý zvyk, děkovat holkám po sexu. Ale dělám to vždycky. "Omlouvám se, že…"
"To je v pohodě," usměje se. Zdá se vláčná, vzrušená je, to ano, ale cítím se hloupě, že jsem se jí nevěnoval.
Obejmu ji a znova políbím, rukou prohnětu prsa, nějak jsem na ně před tím zapomněl. Ale je fakt, že mě prsa fascinujou akorát ve výstřihu, nebo ve spodním prádle, když jsou nahá a já je vidím, už tak zajímavá nejsou. Ale teď tady mám být pro Nanu, rozhodně využiju znalostí z cvičení, co mi dávala Alice na Manhattanu. Dlaní sjedu dolů, je do hladka vyholená, Alice říkala, že na tohle jsem machr, tak si dávám záležet a podle jejích vzdechů a brzkého sténání si asi vedu dobře, prohýbá pánev směrem ke mně, rychle dýchá a podle zasténání a zvrácení hlavy dozadu a trochu třasu je hotova i ona.
Teď jsem spokojený.