Červenec 2012

141. Za názory

27. července 2012 v 23:05 | Keigh |  Podstata







Forever together 2/2

27. července 2012 v 19:08 | Keigh |  One Direction slash



Zdravím, děti! Tak brzy jste mě nečekaly, že? já vím, já vím, ale vaše maminka má z tajných důvodů super šťastnou náladu. Věřte nebo ne, ale jsem ještě sťastnější, než kdy bývám. Strašně moc. A nemůžu vám to říct, dokud to nebude oficiální. Ale to je jedno, hlavní je, že hnedko dneska se dočkáte druhé poloviny povídky One dorection bromanc, teda, dá-li se to tak nazvat, protože ani tato část nemá žádné upozodnění. Ale fakt, nezapomeňte si vzít inzulin. A raději se zavřete do mražáku, ať se mi neroztečete^^





Forever together 1/2

26. července 2012 v 18:59 | Keigh |  One Direction slash
Drahouškové moji!! Jsme zde a vy jste se konečně dočkali, všichni ti, kteří mi psali výhružné maily a ti, kteří si to žádali, konečně, když jste mi dali deadline, jsem dopsala povídku na One Direction slash, teda, spíš One Direction bromance. Protože jsou to fakt děti a taky proto, že jsem se teprve učila jejich jména. Vím, že je mezi vámi mnoho haterů, které nechápu, ale prosím, je to jejich věc. Tuhle skupinu bych ani neznala, kdyby mi denně nechodila desítka mailů s žádostí, abych na ně něco napsala a protože tu nejsem od toho, abych soudila, kdo je trapný a kdo ne, ale od toho, abych plnila vaše přání, napsala jsem na ně poměrně neškodnou bromaci, jak tomu říkají slečny, které na ně psaly povídky přede mnou.
Tak, prosím hatery, aby hodnotili povídku samu o sobě, ne její fandom, ano? A abych se vyjádřila já sama, One direction se mi nelíbí stejně, jako se mi nelíbí Korejci - ani jedno nemám ráda, ale protože vás miluju, píšu na ně povídky. Nejsem hodna toho, abych hodnotila, co je out a in, píšu to, co mě baví, a pokud vám mohu udělat radost, napíšu cokoli, o co si řeknete. Takže prosím, kdokoli nemá rád One Direction, napište mi, co by se líbilo vám a já vám jistě velice ráda vyhovím a napíšu povídku na váš oblíbený pár, pokud tu ještě nebyl zmíněn. Jsem tu pro vás, děti^^
A k povídce, je to sice jednorázovka, ale je rozdělená na dvě části, protože je dost velká a i s mým úvodem by zase byla delší než blog povoluje.



Název: Forever together
Fandom: RPS - skupina One direction
Postavy: Harry, Niall, Zayn, Louis, Liam
Žánr: Slash/Bromance
Upozornění: Nezapomeňte si vzít Inzulin a spoooustu zubní pasty.
Varování: Dupačky.
Počet částí: 2




140. Špína

23. července 2012 v 20:26 | Keigh |  Podstata





Tajemný 23.

22. července 2012 v 16:52 | Keigh |  Tajemný
Zdravím, miláčkové! Já vím, že na mě teď hážete kameny a velice, velice ošklivé pohledy, ale já jsem na vás nezapomněla! Pořád na vás myslím a pořád vás miluju! Jenom nějak... é... ehehehe... *spadla ze židle*...
No nic, nechme toho. Nic mi není, jsem živá a zdravá a stále stejně úchylná a úchylnější, píšu povídky a vůbec se aktivně i pasivně i všemožně jinak věnuju yaoi, slashi a jiným úchylárnám, všechny vás moc miluju a tenhle díl Tajemného je (z různých důvodů, ale tím největším je to, že je to největší idiot, kterého znám) věnován Tomovi. Miluju tě, bejby, víš? A ne, žádné další omelety, kámo, ŽÁDNÉ další omelety!

A protože vás miluju, udělala jsem další cover - doufám, že se vám bude líbit a doufám, že je dost výstižný, užijte si všichni druhou polovinu července a po dlouhé době další díl povídky z dílny vaší Maminky Kayleigh - konečně se dozvíte to, co chcete 22 dílů vědět - Tajemného jméno. Kdo mu je dá? A proč? A jak to přijme Tajemný?







139.: Ten modrooký

14. července 2012 v 19:40 | Keigh |  Podstata


Dance

14. července 2012 v 17:45 | Keigh |  And she may die
Já vím, že mám jeden den zpoždění, já vím! A moc se omlouvám, děti moje, stále jsem ještě na přísně tajném místě a moc času nemám. Píšu, to ano, ale k netu se dostanu pomálu. Slibuju, že srpen bude lepší. A taky se moc omlouvám za Listinu cti, ale teď, v polovině července, už Yaoi člena za červen nevyhlásím, ale nechám si to na srpena vyhlásím čestného yaoi člena letních prázdnin za červen a červenec. Dopufám, že to nebude vadit, zatím mám sedm lidí, uvidíme, jak se to vyvine... ^^ Ale to předbíhám, nyní si poklidně užijte slíbený díl And she may die, dnešní z názvem Dance, který věnuju Naně, protože ona ví.






Tajemný 22.

11. července 2012 v 17:54 | Keigh |  Tajemný
Zdravím, miláčkové! Vaše maminka je pořád ještě na přísně tajném místě a za přísně tajných okolností si užívá pár týdnů volna a přesto vám stihla napsat další díleček Tajemného, tak, jak slíbila.Jaká jsem? Ano, já vím, stále jsem ještě neaktualizovala čestného yaoi člena za červen,ž mě mrzí, ale nemám tolik času vyhodnocovat, seč teď váhám mezi šesti z vás, kruh se zužuje, přesto ještě nemám jasného vítěze. Mimoto, možná budu šikovná a mezi flákáním se, flákáním se a flákáním se vám napíšu i jeden dílek And she may die. Ale nic neslibuju, znáte mě... :D

A taky jsem vám moc chtěla poděkovat za komentáře k poslwednímu dílu Podstaty. Vyjádření a můj názor k nim najdete u dalšího dílu, který asi naplánuju už na pozítří...? Uvidíme, jak se mi bude chtít. A protože vás moc miluju a vaše komentáře mi udělaly obrouvskou radost, myslím, že se tu Podstata objeví skutečně brzy. Moc vás miluju, drahouškové ^^



138. Pravdy

9. července 2012 v 20:51 | Keigh |  Podstata
Došla mi baterka mobilu. Stihl jsem jenom zkontrolovat, že nepřijatých hovorů mám tři sta devadesát šest. Pak display zhasne. Chvíli sedím v klidu. Nic se neděje. Přišel jsem o hudbu. No co, no. Rozhlédnu se. Ačkoli se to v noci nezdálo, není to hezká čtvrť. Je to… tu takové špinavé, divné. Měl bych… měl bych zase jít, měl bych… ale nevím kam - neznám to tady, totálně netuším, kde jsem, nevím, co tu dělám, nevím, proč jsem odešel, proč jsem nezůstal v relativním bezpeční Ateliéru - aspoň jsem měl jistotu, že mě tam nezabijí a nesežerou , ale tady se zdá, že mě chtějí zabít i popelnice, za každou z nich se ukrývá vrah, pedofil a násilník a čekají na mě a já se nemám jak bránit a oni mi můžou ublížit, protože tu nemám nikoho, kdo by se mě zastal, můžou mě prodat někam do Ruska a tam si ze mě udělat sluhu nebo děvku nebo mě můžou zabít nebo na mě můžou testovat drogy a klidně můžou, protože by mě nikdo nehledal, protože mě nikdo nemá rád, protože nemám rodinu ani přítele, protože mě nikdo nemá rád, protože se na mě nikdo neohlíží, protože jim všem vadím, protože jsem jenom přítěž pro všechny, které jsem kdy potkal…!
Rozbrečím se na novo. A to jsem si myslel, že už nemám slzy!!!
Je mi to líto. Je mi smutno. Mamka, která mi dávala pusu když odcházela z práce, všechny holky, které mě kdy objaly, Leah, která mi nabídla přátelství, Nando, který mi mohl být bratrem, a nakonec i Kayleigh, která mi nabídla mateřskou lásku… mi chybí. A Adam…
Tak jako jsem si zakazoval myšlenky na matku a Manhattan, teď si zakazuju myšlenky na něj.
Ale nejde to. Vodopády slz ne a ne ustat a já mám před sebou celých čtrnáct dní s ním jako na dlani. Objímání, smích, držení se za ruce, hlazená, polibky do vlasů a na tváře, sdílení zvláštní intimity, když jsem se sprchoval a on se mezi tím holil, podivné něco, když jsem se ze spánku zavrtěl a automaticky se mi okolo těla ovinula jeho silná paže a přitiskla mě na pevné tělo, ten pocit bezpeční a přesvědčení, že tohle je právě to místo kam patřím -
Dost!
No tak, zatraceně dost, dost!!!
Sedím mu na klíně a navrhujeme spolu pokoj pro dvojčata, jak s ním mluvím o holkách, se kterýma jsem spal, jak jsem našel kondom v kapse, když jsem šel na tu akci ke dvojčatům, jak se rozplakal, když jsem ho objal, když mi dal poprvé pusu, když mě poprvé na letišti objal, když jsem viděl jeho tetování, když jsem žárlil na Nanda, když jsem se díval do jeho očí, když mě hladil po zádech při sledování filmu, jak mě učil plavat, jak mě masíroval, jak mi mazal záda krémem na opalování, jeho nádherně zelené oči, tolik podobné mým, jeho úsměv, jeho náruč, Adame! Adame!!!
Proč je to tak složité? Proč to tak bolí? Proč to nemůže být jako dřív? Proč se mi teď hnusí? Proč se mu nebudu moci podívat do očí? Proč nebudu moci být tak uvolněný a v pohodě? Proč už se ho štítím dotknout? Proč už ho nikdy nenechám, aby mě objal?
Nenávidím to.
Nenávidím tohle všechno.
A ze všeho nejvíc nenávidím Kayleigh. Nebýt jí, nikdy bych Adama nepoznal. Nikdy bych takové dilema neřešil. Napořád bych nenáviděl svého otce, kterého matka popsala velice nejasně jenom jednou, když byla opilá. Měl bych svoje přátele, dělal bych bordel na Manhattanu, šukal dvě holky najednou, netěšil se z budoucnosti, nenáviděl bych školu, mluvil bych anglicky, byla by ze mě nudná kancelářská krysa.
Neřešil bych nic z tohohle.
A teď… co teď mám dělat? Netuším, kde jsem. Mobil je vybitý. A není tu nikdo, kdo by mi mohl pomoct. Není tu nic, podle čeho bych… mohl… prostě jenom…
Rozbrečím se nanovo.
Proč to nemůže být jednodušší?! Proč mě teď nemůže přejet auto?!
"Hej, kámo," uslyším za sebou. Neznámý klučičí hlas, nemám na to se otočit a poslat ho do prdele, zalykal bych se slzama a vypadal bych asi tak odstrašujícně, jako růžový králíček co hledá mrkvičku, sakra! Ani se nepohnu, snažím se zvládat svůj pláč - ne že by se mi to dařilo.
"Sakra… hej, je ti něco?" dřepne si ke mně, dotkne se mě na rameni, já s hlavou v dlaních ale nevzhlédnu. "No tak," možná to je něžný tón, možná pohlazení na rameni, co mě přinutí trochu vzhlédnout. Nebo možná jenom čiré zoufalství.
Modré oči na mě hledí trochu překvapeně. Kluk nemůže být starší než já. "Stalo se něco?"
"Můžeme ti nějak pomoct?" ozve se za ním dívčí hlas, podívám se přes jeho rameno. Holka, možná stejně stará. Černé vlasy po lopatky, hnědé oči, tváří se starostlivě. Oba. "Rozumíš nám?"
Přikývnu, aniž bych věděl proč si jich vůbec všímám.
"Proč brečíš, kámo? A co tu děláš? Nikdy jsem tě tu neviděl… Ztratil ses?" zeptá se, asi pochopil.
Přikývnu znova. Slečna se pousměje. "Neboj, vrátíme tě, odkud jsi?"
Několikrát se nadechnu, abych přes vzlyky mohl vůbec mluvit. "Z New Yorku," až za chvíli mi dojde, že je to trochu irelevantní.
A najednou to před sebou vidím jak namalované. Ta pravda, kterou se nemám dozvědět - to bylo právě to, že celé tohle zapříčinila Kayleigh. To, že jsem tady, to, že o mně ona ví a Adam neměl tušení. Tohle jsem neměl vědět. Neměl jsem vědět, že mě nezradila matka - teda ano, zradila, ale jinak, než jsem si celou dobu myslel! Tohle je ta pravda, celou dobu to bylo přímo přede mnou - to Kayleigh je klíč k tomu, proč je mi tak mizerně - a ta další…
Ono je těch pravd totiž víc!!!
Kayleigh je příčina mé přítomnosti, pak je to Adam, jistě to jsou dvojčata - já se dostal do centra buzerantů a kurev!
… Matka ji zná…Matka… matka… matka za to vlastně může taky! A mnohem víc než Keigh - protože to MATKA me přinutila si sbalit věci a vypadnout - a Kayleigh… dozvědět se tohle před pár dny, líbám jí nohu.
"Chlapče, no tak, vnímáš nás? Z New Yorku - jsi turista? Řekni nám je jméno hotelu, doprovodíme tě tam, nemusíš se bát," až teď si uvědomím, že ten kluk s průzračně modrýma očima na mě mluví.
"Ne, ne, já… mám tu…" nemůžu to říct nahlas. Není můj otec. Nikdy jsem žádného nechtěl. A vždycky jsem ho nenáviděl!!! "Mám tu známou. Jmenuje se Kayleigh, ztratil… ztratil jsem se jí." jsem si jistý, že bude vědět, jak ji najít. Myslím, že kdybych tu potkal kohokoli a zeptal se na ni, každý mě k ní zavede.
"Kayleigh, hm? Předpokládám, že ta je v Barce jenom jedna," zasměje se ten kluk. Mile, trochu… myslím, že si oddechl. "Pojď," podepře mě, "půjdem tě odevzdat. Ale povím ti, to ses musel hodně ztratit, Ateliér je na druhé straně města."
Nechci o tom mluvit. Nechci mluvit vůbec. Ale měl bych se asi představit.
"A promiň, já… jsem Aleki, a to je Mimi. A támhle je pár našich kamarádů, půjdou asi s náma. Jak ti… jak to vlastně říkají?"
Nevím. Nechci ho ani vidět. Ani ji. Ani nikoho jiného. Nesnáším ji. Nesnáším je všechny - zničili mi sakra život! A je mi to teď docela jedno!!!
"Math."

Past and future

7. července 2012 v 17:13 | Keigh |  And she may die
Drahouškové moji, moc se omlouvám, ale nestíhám odpovídat na komentáře, nemůžu být na skypu, neodpovídám na maily a nemám čas každý den přidávat článek - nejsem doma, nejsem 24 hodin v kuse u wifiny a nejsem v Ově. Moc mě to mrzí, ale minimálně do konce července se tady ukážu velice pomálu, dětičky milované, ale přesto zkusím napsat alespoň jeden, dva články za týden, abyste věděli, že se vám maminka neztratila, že pořád píše a pořád tvoří.

Také prosím všechny, kteří si objednali layout nebo hodnocení blogu, aby vydřeli a nezlobili se, že to tak trvá, ale k tomu potřebuju přístup k netu po několik hodin - a na to momentálně bohužel nemám čas. Skutečně se všem moc omlouvám a doufám, že i přes mou velice skromnou účast na Sweet yaoi dreams na mne nezapomente, a na konci srpna, až už budete všichni doma, vrátím se vám i já a znova budu téměř jen vaše, budu mnohem víc tvořit a přidávat tak, jak jste zvyklí. Zatím to ale není zrovna možné. Pořád vás miluju, drahouškové, pořád na vás myslím a pořád jsem vaše úchylácká maminka.

Jako důkaz, jak neskutečně vás miluju, jsem vám napsala druhou část "And she may die - a jako bonus jsem stihla udělat svůj historicky první cover - muhaha, poděkujte Luczaidě ^^ (miluju tě, bejby).




Hej, díky za radu!

4. července 2012 v 20:42 | Keigh |  Untitled
Zdravím, děti! Víte vy co? Jsem u Luliii ^^ a víte vy co? Po třičtvrtě roce jsme se s Lulou napily kofoly a sepsaly další díl Untitled. Nemožné, říkáte si? Malý zázrak? TAKY MYSLÍM!! A POVINNĚ všichni kouknout na toto videeo, jinak nepochopíte druhou polovinu povídky. A pokud to video nepochopíte, nic si z toho nedělejte. A hlavně nevnímejte Keigh, co se válí po zemi.



Drahoty

4. července 2012 v 11:58 | Keigh |  Drabble


Pro ty z vás, co tohle nehlídají, musím vám oznámit důležitou věc, další z mých dětí, jedno z mých nejoblíbenějších, má právě dnes narozeniny! Luli(nko) moje milovaná, přeji ti všechno nejlepší a hodně štěstí a zdraví a nápadů a slashe a yaoi a nápadů na povídky a vůbec všechno, co si jenom přeješ. Sice se za tři hoďky uvidíme, ale přesto ti i touto cestou přeju všechno nejlepší a tenhle drabble je pro tebe, protože to video jsi mi poslala ty - a za jeho náůpad můžeš rovněž^^



Název: Drahoty
Autor: Kayleigh
Páry: Calvin/Jiro (Fahrenheit), Eunhyuk/Heechul (Suepr Junior)
Zadání: Drabble o 300 slovech na téma drahoty
Věnování: Luli(ně), protože ji miluju.





Jiro se na popud novinářky nakloní ke Calvinovi, prý polibek pro fanynky, jak si ho vyžádaly - Clavin se nezdá být moc nadšený, od kolegy se odtahuje a celá situace mu připadá spíše trapná, červená se a upejpá a Jiro mu to žere a fans je povzbuzují a smějí se, chviličku už to jako polibek vypadá, ale je to jen zlomek vteřiny, pak se oba smějí, Jiro se pořád natahuje k polibku a roztomile špulí rty, o polibek zjevně stojí, zato Calvin už neví, kam uhnout, aby Jirovým rtům utekl a přitom se směje, oba se smějí, na chvilku to vypadá, že žádná pusa nebude, ale pak se Calvin otočí tváří do kamery, Jiro využívá situace a rychle ho políbí na tvář.
Smích a povzbuzování dívek ustane, pochopí, že tyhle drahoty byly to jediné, čeho se na dnešním předávání cen dočkají.
Za těmito dvěma však postávají Eunhyuk a Heechul a celý nemotorný fanservis sledují.
"Tse," odfrkne si Hyuk, přitáhne si Heechula, který tohle čekal jenom napůl, k sobě, otře se o jeho rty, jazykem přejede po jeho spodním rtu, zoubky za něj jemně zatahá, Heechul neváhá, pootevře rty a svým jazykem mu vyjde vstříc, setkají se na půli cesty, pevně se k sobě přimknou, Eunhyukův jazyk celou svou plochou obklopuje ten Heechulův a mazlí se s ním, dlaně ve vlasech a na berdech, další dvoje na rameni a tváři. Polibek je hluboký a vášnivý, prudce vzrušující a sálá z něj touha po ukojení, fanynky piští, ječí a skandují, žádají o víc, Heechul sjede dlaní z Hyukových beder na zadek a stiskne, pak se od sebe odpojí, ve chvíli, kdy fans málem omdlévají, se od sebe odpojí, poodstoupí na krok a ještě jež se otočí a odejdou do hlavní haly, Heechul blahosklonně mrkne na nováčky vedle sebe: "Tomuhle se říká fanservis."

Tajemný 21.

1. července 2012 v 3:14 | Keigh |  Tajemný
Zvykli jste si na pošahanou Keigh, ne? Ona za to nemůže, tak jí to odpusťte. ^^ Keigh vás mooooc miluje :D A proto pro vás má Tajemného, ačkoli by se měla učit nebo spát. (Ne, nedělá ani jedno.) (Zase.) Tajemný je trošku na zabití. jsme zvědaví, co mi na něj povíte, na konci. Trošku dlouho nebyl, že? ^^' Pardon. (Studium, studium...) (A ojebávačky, ojebávačky.) (A nedostatek slash povídek, nedostatek slash povídek...) Jó, jó, už mlčím, už mlčím, fakt!