Bazén 2/2

31. srpna 2012 v 18:54 | Keigh |  Naruto yaoi

Zdravím, děti, omlouvám se, někde se nejspíš stala chyba, ale právě mě několik lidí bombardovalo zprávami, že 2. část povídky Bazén zmizela. Nevím kdy a nevím kam, ale teda mě pěkně ten blog sere. Takže vám to tuhle hážoznova a jenom připomínám, že povídka je pro Hifi^^







Naruto:

Uf, jsem nějaký nesvůj, když na něj koukám. Ani bych neřek, ale v duchu musím uznat, že ty dvě čarodějnice měly pravdu, Sasuke je fakt kus. On pořád nosí ty svoje tmavé trika volného rázu, člověk nevidí pořádně, co pod ním má, ale toto jsem nečekal - má skoro větší svaly než já a Gaara! Zatraceně, kde to ten kluk nabral?! Xichtík má krásný po mamce, ale stavbu těla má po tátovi víc než já. Sportovní, štíhlou a svalnatou, ale ne namakanou, jako my s Gaarou, co máme vymakané bicáky a hruď a bříško z posilovny. Fakt je… děsně sexy. A podle toho, jak se tváří Gaara, si asi myslí to samé.
"Co máš v plánu na prázdniny, Sasuke?" zeptá se mimochodem Shiki a napije se sladkého piva.
"Nic moc," pokrčí rameny.
Myslím, že vůbec nic by bylo přesnější.
"A děláš něco od 23. července, v tom týdnu?" pokračuje Shiki.
Pochopím, kam míří. "Jó, Sasuke, jedem se flákat na pláž na pár dní, možná na víc, tak nás napadlo, jestli nechceš jet s náma, víš co, vystřídat se u řízení, pojedeme dvěma auty, tak…"
Sasuke se zdá překvapený, dokonce se usměje, pak si skousne rty a zavrtí hlavou: "Ne, jistě už máte všechno zařízené a já nechci otravovat, -"
"Hej, klid, Sasuke," vložím se do toho. " Máme pronajatý byt tři plus jedna, určitě se někam vejdeš."
"A… kdo všechno… se účastní?" zeptá se ještě opatrně.
"No, Gaara, Kiba, Shiki, Lee, Neji ty a já," vypočítám na prstech. "Měli jsme spočítané že se v pokojích vyspíme tři na tři, ale jsem si jistý, že tě někam vmáčknem, přinejhorším budem spát v posteli spolu, no." uzavřu to, jako by to byl nějaký problém.
Gaara se rozesměje, ale přikývne: "Stejně tam jedem akorát balit holky a užít si klidu, a v tom bytě budem jenom přespávat, tak je to fuk."
"Tak jestli… by vám to nevadilo… tak bych jel moc rád," zdá se mi to, nebo se… Sasuke… červená?
Tse, asi mi už úplně hráblo. A dívá se na mě, tak asi chce slyšet odpověď ode mě? "A proč bys nám měl vadit? Vzhledem k tomu, že prázdniny ještě skoro ani nezačaly a ty už si čteš v učebnicích…" zasměju se.
Kiba vyvalí oči: "Čekej, to jako fakt?!"
"Jo," prásknu ho. "Akorát jsem ho nachytal, jak si čte v učebnici fyziky."
"Doprdele," protáhne Shiki obličej. "Sákra, kluku, zítra jdeš s náma do RTSka, tady už nebudeš ani chvíli. Ještě nám tu Naruta zkazíš."
Sasuke se usměje - fakt se usměje! "Neboj, to bych si nikdy nedovolil…"
Zasmějem se a Kiba mu se smíchem podá pivo: "Pils to někdy, brácho?"
Sasuke pivo přijme rozhodně, ale trochu znejistí, když se má napít. Všichni poznáme, že ne.
"Člověk by nevěřil, že Naruto je tvůj brácha…" poznamená Gaara. "Klid, kdyby něco, Naruto se o tebe postará. On má s tímhle zkušenosti…"
A všichni kromě Sasukeho se dáme do trochu zhuleneckého smíchu, vzpomínáme na nejrůznější historky, co jsme zažili, opilí, sjetí, střízliví a všechny, na které si vzpomeneme, Sasukemu povyprávíme a vysvětlíme a on se tváří nejdřív užasle a nepřístojně, červená se a není si jistý, jestli by tu měl být, vidím na něm, jak se pořád bojí, že ho zase vyhodíme, nebo tak něco, ale když vypije i druhé pivo, stává se společenským, historkám se směje a za chvíli se kácí smíchy stejně jako my, když se překřikujeme, kdo mu kterou historku povypráví jako první, Sasuke se několikrát zhroutí v záchvatu smíchu z lehátka na zem a my s ním, protože na něco z toho všeho vzpomínat je fakt šílené. Historka, jak jsem lezl na lampy v centru města a myslel si, že ty svítilny jsou mimozemšťani a jednu po druhé je rozbíjel, nás teď, po půl roce, rozseká na kousky.
Smějeme se dlouho do noci, Sasuke toho sice moc nenamluví, ale všichni na něm vidíme, jak skvěle se baví, dokonce nám pomůže ugrilovat maso, které jsme prozatím vždycky spálili a skoro nikdy se nedalo jíst, ale Sasuke se o grilování postará a s plnými žaludky se nám vypráví ještě lépe, načež brášku ustanovíme provianťákem/kuchařem/číšníkem, protože nám pak namíchá takové mojito, že ho všichni vychvalujem až do nebes. Sice se čas od času o mě tak nenápadně otře, jako by vyžadoval… nevím, prostě přítomnost, nebo ujištění, že mi nevadí, že tu je, ale jinak se zdá, že do naší party patří odjakživa.
Až pak nás napadne, že jsme ještě nevyzkoušeli vodu v bazénu, naskáčem tam všichni do jednoho, po pár pivech v dost dobré náladě, ale ne opilí, pinkáme si s míčem a víc mluvíme než cokoli jiného, až pak mě napadne zajít pro flašku vodky. Stará známá hra na pinkanou a pití vodky, komu to spadne. A vzhledem k tomu, že pořád vyprávíme historky a smějeme se jak blbci a hlavně Sasuke, pro kterého jsou ty historky nové, se smíchy zhroutí každých pár minut, takže balón padá hlavně jemu a právě on musí nejčastěji pít. Nevypadá, že by mu to vadilo. A já se na něj musím skoro pořád dívat, jak je šťastný, jak mu to… sluší, když se usmívá. je to jako bych ho viděl úplně poprvé. Skoro jako by to byl někdo úplně jiný. Jako by toho kluka, co tu žil, odnesli pryč a konečně mi tu dali mého bratra. Poznávám některé společné rysy. Nikdy jsem si nevšiml, že máme stejný nos a tvar obočí. Prohlížím si ho, jako bych jej nikdy před tím neviděl. A přijde mi, že jsem si ho fakt nikdy takhle neprohlížel. Myslím, že si toho musel všimnout.




Sasuke:

Připadám si jako ve snu. nebo v ráji. Baví se se mnou, chtějí mě do party a hlavně Naruto mě nejvíc přijímá. To mě asi těší nejvíc. Všímá si mě, smějeme se spolu všichni já poslouchám jejich historky a úžasně se bavím. A asi je to tím alkoholem, že se občas nenápadně o Naruta otřu, nebo ho pohladím, nebo tak, hlavně nenápadně, aby to vypadalo jako omylem. Když mu servíruju maso, když okolo sebe projdeme, teď ve vodě každou chvíli. Nevypadá, že by mu to vadilo. asi to je tím pivem a tou vodko, co do sebe liju. Najednou si myslím, že mi oplácí moje pohledy a mám najednou mnohem víc odvahy. přijde mi, že jsem se celou dobu schovával zbytečně. Sám sebe přesvědčím, že Naruto na mě taky kouká. Že mě… taky chce tak, jako já jeho. Že ho taky přitahuju, jako on mě.
"Tywe, půl třetí, no matka nebude nadšená…" zhrozí se Shiki.
"Doprdele, co? Tolik?! Říkal jsem fotříkovi, že budu v sedm doma…" poškrábe se Kiba na hlavě a Gaara se rozesměje.
Přijde mi to strašně vtipné. "Ale neřekli jste, který den, ne?"
A všechny to skoro utopí. Nevěděl jsem, že umím být takhle vtipný!
"Tywe, Naruto, zamykej ho někam!"
"Doprdele, proč jsi s náma nepokecal nikdy dřív?!"
"Naruto, přiznej se, ty hajzle, že ty si ho tu necháváš jenom pro sebe!"
Obviňují Naruta, který se směje a pak mě poplácá po zádech: "právě ses stal oficiálním členem, brácho."
Nevím, proč mě to tak potěší. Osmělím se a položím mu ruku kolem ramen a Naruto se na mě usměje, ruku nechá položenou na mých zádech. Mám šíleně dobrou náladu a potřebuju si ji někde vybít. "Ještě si mě užijete, až vám bude špatně."
"Hej, Sasuke, chtěli jsme se… zeptat…" začne pomalu Gaara.
"Jestli jsem na kluky?" usnadním mu otázku. Mám pocit, že jsem neuvěřitelný frajer a že mi prostě nic nemůže ublížit. Že mám konečně přátele a ti mě mají rádi a berou mě. Ten pocit mi asi dává alkohol nebo jenom pocit z dneška. Ale za střízliva bych to neudělal, to vím jistě.
"No… jo," uhne pohledem a mě to přijde strašně vtipné.
Naznačím mezi prsty pidimezeru: "Takhle malililinko."
Kluci propuknou v bláznivý smích. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně, ale myslím, že se smějou tomu, jak jsem sťatý. To posoudím zítra, až vystřízlivím.
"Já vám to říkal, já to říkal!" směje se Shiki.
"Bože, z toho kluka mě jebne, fakt."
"Sakra, co jsem to vychoval…!" Naruto složí hlavu do dlaně a trvá několik vteřin, než znova vzhlédne, podívá se na mě a dá mi pusu na tvář. "Miluju tě, bejby."
On mi… trochu vystřízlivím. Loučení s klukama trochu nevnímám, vlastně nevnímám ani to, že jsem jim přiznal, že jsem na kluky. Až náhle zůstaneme jenom my dva s Narutem.



Naruto:

Ne že by mě to nějak extra zaskočilo, ale i tak, nečekal jsem takovou přímost. Ale asi to je spíš tím, že je opilý. Snad poprvé v životě, protože si fakt nepamatuju, že bych ho někdy viděl na nějaké akci, nebo že by se v noci dobýval domů opilý na padrť, nebo že by pozvracel všechno v dosahu. Hm.
"Proč jsi to neřekl dřív?" zeptám se přesto a skočím zpátky do bazénu. Je horko a voda je docela dobře studená.
"No… myslím, že bych mlčel od teď už navždy, kdybys mě neopil a taky kdybys ne nepřiměl cítit se, že mám přátele."
Navzdory opilosti pořád ještě ví, co mluví. A dává to smysl. Jenom je asi otevřenější. Vlastně je to dost sranda, nikdy by mě nenapadlo, že bychom si mohli tak rozumět. Skočí za mnou do vody a pohodlně se položí na záda. Chvíli mlčíme, pak se náhle otočí na mě a s děsem v očích se zeptá: "Myslíš, že mě pořád budete chtít vzít s sebou?"
Rozesměje mě jeho vyděšený výraz. "Proč ne? Vždycky jsme si mysleli, že jsi příliš na výši, aby ses bavil s někým jako jsme my, nic jiného v tom nebylo. Stranil ses nás."
"Já se stranil proto, že jsem si myslel, že bys nechtěl v partě kámošů mladšího a chytřejšího bráchu."
"Proč ne? Potřebujem někoho chytrého… Povíš to tátovi?" změním téma.
Zavrtí hlavou: "Zatím ne. Možná až si najdu přítele, nebo tak něco, ale zatím to nemá cenu."
"Jasně, chápu. Hej, musíme tátovi říct, že jedeš s náma. Bude mít radost, protože už si myslel, že se vůbec nebavíš. Že tě něco trápí a tak. Jako, jasně, asi to nebylo… lehké, nebo tak. Jenom mě mrzí, žes mi to neřek, mohlo to pro tebe být mnohem jednodušší. Jako, že bys na to nebyl sám, vyrovnat se s tím a tak," samotného mě překvapí, jak jednoduše se o tom s bráchou mluví. Ale určitý podíl na tom fakt hraje alkohol v krvi.
"No, ono tu je totiž i něco mnohem horšího než to, že jsem na kluky, víš?" zašeptá tajemně.
Našpicuju uši a jdu k němu blíž, abych líp slyšel. "Co? Líbí se ti někdo? Nebo jsi zamilovaný?"
"Mnohem hůř," ujistí mě tajemně a naznačí, abych šel úplně k němu.
Taky jdu, jsem zvědavý jak Kelišová, naše těla se téměř dotýkají, položím mu ruku na paži a nahnu k němu hlavu, chci vědět, co je horšího, on se ke mně přiblíží a položí mi paže okolo krku a tím nejmystičtějším hlasem, který používá snad jenom hrabě Dracula, zašeptá: "Jsem totiž upír!" a kousne mě do šíje.
Nemůžu se ani nadechnout, jak se směju. Toho kluk aby měli někam zavřít a nepouštět ho ven, protože těmahle hláškama by mohl vyvraždit celé město.
"Já se z tebe poseru, fakt!" vypadne ze mě, když konečně dohekám a můžu mluvit a dýchat současně.
"Tak vylez z bazénu, stačí že tu plavou dvě hovna, nemusí ještě třetí…"
Řvu smíchy na celé kolo, zabít toho kluka je málo, fakt že jo!
"Sasuke!" seřvu ho. "Přestaň, tohle město chce spát!"
"Já nevím, kdo tu bezdůvodně řve," pokrčí rameny.
Miluju tuhle jeho stránku. Jeho obvyklý chlad je teď jenom naoko a on je totálně vtipný. Jasně, trochu sarkastický a trochu nechutný, ale já prostě miluju tenhle humor.
"Ale je to tvoje vina, nemáš plácat takové-"
"Hovna?" doplní mě a já se skácím potřetí.
Já to říct nechtěl! "Pšš! Sasuke, prostě buď pšš! Chápeš to?! Pšš!"
Přikývne a opře se, chci něco říct, ale on na mě udělá pšš. Tse. "Já mluvit můžu, ty ne!"
"Rasistický bastarde," odfrkne si
"Cože?!" zahýkám smíchy. Ten jeho tón, ten klid, protočení oči a ta situace, prostě… ne. Já už fakt nemůžu. Zastřelte mě někdo, prosím! "Vymysli si zatraceně nějakou činnost, při které nebudeš mluvit!"
"Dobře," dělá, že uvažuje, mne si imaginární vous a tváří se strašně vážně, pak vztyři ukazováček a jako ve slow motion se na mě otočí. "Mám činnost, při které se nemluví."
Zase ten jeho záhrobní hlas. Přinutím se zůstat zticha, ať už řekne jakoukoli blbost, tentokrát si slíbím, že fakt budu mlčet, ať už přijde cokoli.
"Ale nevím, jestli se ti bude líbit," nakloní hlavu na stranu.
"A tobě se líbit bude?" zeptám se zvědavě.
"Mně stopro," přikývne.
"Pak se mi to bude líbit taky. Jednoznačně," rozhodnu se a myslím to vážně.
"Jsi si jistý?"
"Jo."
"Nechceš nápovědu publika? Aha, no jo, žádné tu není. Tak padesát na padesát? Čekej, to ti taky nepomůže, když můžeš odpovědět jenom ano nebo ne. Tak přítele na telefonu? Aha, nemáme tu ani jeden telefon," rozhlédne se. "Tak se budeš muset rozhodnout sám."
Trochu se zasměju: "Jo, Sasuke, jsem si jistý, tak co to je?"
Zase se ke mně nahne, nejdřív si myslím, že mi chce zase něco pošeptat, ale on se nenaklání k mému uchu, ale k mým… k mým rtům - cože…? A než si stihnu pořádně uvědomit, co se děje, Sasukeho rty se jemně otřou o ty moje, trošinku je pomazlí a pak mě zase pustí. Ani si neuvědomím, že jsem zavřel oči. Rychle několikrát zamrkám. Sasukeho obličej je jenom pár centimetrů od mého.
"Cos… tys… ty…" ani nevím, co chci říct. Nezlobím se, nejsem naštvaný ani znechucený, jenom… překvapený.
"Miluju tě, Naruto, to je to nejhorší," povzdechne si.
"Já… Sasuke, já nevím, co bych měl říct…"
"Neříkej nic. To je v pohodě. Rozhodně bych nic takového neudělal, kdybych… nevím vlastně pořádně, co jsem udělal, nebo proč…"
Zmlkneme. Na chvíli se oba pohroužíme do svých myšlenek. Neumím definovat ten pocit, jaký to ve mně zanechalo. Bylo to příjemné. Hezké. Krátké a trochu uspěchané, matně si uvědomím, že se chvěl a že… se mi to… líbilo. Nenajdu jediný negativní pocit nebo něco, co by mi morálně bránilo to zopakovat.
"Omlouvám se, Naruto." vytrhne mě z myšlenek, voda okolo nás se pohne, Sasuke se otočí a chce vylézt a asi odejít.
Myslím, že vystřízlivěl. A já jakbysmet.
"Ale já neřekl, že máš odejít," zarazím ho.
Opravdu nechci, aby odešel. A on mě poslechne. Vrátí se ke mně, ale do očí se mi nepodívá.
"Jak… jak dlouho?" trochu mi vypoví hlas.
Pokrčí rameny, chvíli mlčí, odpoví až po pár vteřinách: "Pár let… asi od prváku."
"Proto nikoho… nemáš?" bylo by divné, kdyby si zrovna on nedokázal nikoho najít. Je opravdu krásný.
Přikývne hned. "Nikdy mě nepřitahovala žádná holka, dokonce ani kluk ne. jenom… jenom ty."
Cením si té upřímnosti, ačkoli to je to poslední co chce slyšet.
"Kdybys na to zapomněl, byl bych… ti vděčný," zamumlá, "už víš, proč nepiju? Ne že bych nechtěl, ale nikdy jsem si nemohl být jistý, co ti řeknu, když opilý budu. Nebo co udělám," na chvíli se odmlčí. "Promiň."
Zavrtím hlavou. On mi vyzná lásku a já mu akorát chci říct, že si cením upřímnosti?! Úžasné, Naruto, fakt, tleská i poslední řada!
"Proč bych na to měl zapomínat?" zeptám se a pohladím ho po hrudi.
Proč ne? Jeho postavu obdivuju celý den. A je fakt, že dnešek byl úžasný. Nejsem do něj sice zamilovaný, ale kdyby mi kluk jako on nabízel vztah, neváhám. Moje bisexuální sklony zatím zůstávají jenom mezi mnou, Gaarou a Shikim. A podle toho, jak se dneska chovali bych řekl, že by nebyli proti, kdyby se k nám Sasuke přidal, pokud bude chtít. A jednou, namol opilí, jsme si spolu s Gaarou zafantazíroval i o Sasukem. Ale další den jsme oba dělali, že máme úplné okno, ačkoli jsme ho ani jeden neměli. Není to láska, ale rozhodně se mi líbí. A jsem si jistý, že časem to bude zvědavost jaké by to bylo a pak… je jasné, kam to směřuje. Usměju se na něj.
"Mohl bys… mě políbit ještě jednou, Sasuke?"
Teď vzhlédne, trochu poplašeně, asi se bojí, že si z něj dělám srandu. Nedělám. Z tohohle nikdy. Natáhnu se a taky mu dám pusu, trochu kratší, protože se ode mě odtáhne. Zamračím se, udělal jsem něco špatně? Nebo si ze mě dělá srandu on?
"Naruto, uvědomuješ si, že jsme sourozenci? Že jsme dospělí a pokud to na nás někdo práskne, můžeme jít sedět? Kromě toho, co na to tvoji kamarádi? A co na to táta? A okolí?"
"No tak, klid, Sasuke," usměju se. "Jistěže uvědomuju. Ale podívej, táta nevylézá z pracovny, a když jo, jde do práce, o nás se moc nezajímá. Kámoši… no, jsem si jistý, že těm to bude připadat děsně cool, protože takový Gaara si na tebe dělá zálusk, takže se k nám asi bude chtít přidat, tak se na to připrav. A okolí… ještě rok to vydržíme. A pak… půjdeme na univerzitu někam, kde nás neznají. Mohl by sis vzít příjmení matky - stejně nikdo nepozná, že jsme sourozenci. A tam už to nebude problém."
Chvíli mlčí, asi zvažuje. "Jakto že ti to tak nepálí ve škole?"
"Ale pálí," zasměju se. "Akorát si pak nevšímavý neuvědomil, že jsem letos prospěl s vyznamenáním…"
"Cože? Vážně?" podiví se upřímně.
"Na to, jak říkáš, že mě miluješ, mi moc pozornosti nevěnuješ…" zašklebím se na něj.
On mi škleb oplatí: "Promiň, když sis šel pro vysvědčení, koukal jsem ti na zadek."
"Což ovšem mnohé vysvětluje," protočím oči. "Třeba tu oslintanou poslední lavici."
"Ke které nikoho nepustím, protože ji mám celou počmáranou našimi jmény a jednoduchými postavičkami ve velice nepřístojných pozicích," dobírá si mě.
Zasměju se nahlas: "Nikdy bych neřekl, že se budu těšit do školy, tohle chci totiž vidět."
Pohladí mě po zádech a usměje se, obejmu ho okolo pasu a položím mu hlavu na rameno. "Ani nevíš, jak jsem rád, že jsme tě dneska vzali mezi sebe…"
Vydechne a pevně mě obejme okolo krku. "Možná jsem se měl opít už mnohem dříve, kdybych věděl, že reakce bude takováhle."
Přidušeně se zasměju: "Dovol mi povědět ti jeden příběh. Bylo to před třemi lety, s Gaarou jsme byli po pařbě u něj, trochu opilí, trochu znudění a docela náhodou jsme najeli na pornostránky a omylem klikli na kolonku gay porno…"
 


Komentáře

1 kana~♥~ | Web | 31. srpna 2012 v 19:43 | Reagovat

tak to by mě zajímalo co by řekl, kdybys to takhle neusekla :-D

2 Sanasami | 31. srpna 2012 v 20:02 | Reagovat

náááááááááááááááááááááááááááádhera :-D  :D  :D  :D  :D

3 kulisek | 31. srpna 2012 v 20:10 | Reagovat

tak tahle povidka si uplne jasne rika o pokracovani! :-P :D:D bylo to naprosto uzasny :D a ty hlasky :D:D:D a no...  ehm... Sasuke... <3

4 Bara | 31. srpna 2012 v 23:54 | Reagovat

blog je pěkná kurva, protože JÁ KOMENTOVALA!!! A vidíš někde můj koment? NE, ONA HO TA ŠTĚTKA ZMAZALA!!! Tsss... si jako dovolil fakt hodně... :-(
Co se týče bazénu, opakovaný koment už asi nebude nic moc.
Ééééé.... sakra, co že jsem tam psala? Asi něco jako, že by mohlo být pokračování, kde by Shiky,Gaara a Naru zaučili Sasana... :-D
Tak nic no, stejně to bylo routomilé a ty hlášky... prostě zase mrtvá.
Díky maminečko, a blogu pohroz :-D

5 Suzu | 1. září 2012 v 17:42 | Reagovat

Mám pocit, že jsem tu už komentovala, kam se ten koment poděl? O.o
No, ve zkratce to bylo myslím, že jsem dvakrát umřela a ten konec mě rozsekal. :D
Jo, a že miluju pár SasuNaru. ^^

6 Ivanitko | 5. prosince 2012 v 15:24 | Reagovat

Super povídka, první mi trochu trvalo, než jsem se chytla, že jsou bráchové. Sasuke je takový stydlín, že by člověk nevěřil.

7 kill | 10. července 2013 v 13:51 | Reagovat

chybi ti u toho zacatek....... myslim u druhe casti ://///// nemas to tam cele

8 Keigh | Web | 10. července 2013 v 19:00 | Reagovat

[7]: ...co? Nechápu, jaký začátek? Povídka je celá, na dvě části - o jakém začátku mluvíš, babe?

9 Lai | 2. října 2014 v 18:45 | Reagovat

Pokračkoooo :D :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama