155. Nemá zájem

1. září 2012 v 19:50 | Keigh |  Podstata

Zdravím, koťátka moje mourovatá. Mám pro vás další díl Podstaty díl 155, fakt 155... no chápete to? Takové krásné číslo to je, co myslíte? Inu, dnešní díl s názvem Nemá zájem je poněkud... řekněme... jiného rázu, než bylo posledních pár dílů. Konečně se děje něco zajímavějšího a taky se dozvíme, jak to vlastně tehdy v ten osudný pátek ráno bylo. Nebo ne? Hm, hm...
Za beta děkuju Hifi a tenhle díl věnuju Tomovi, protože ho miluju a taky proto, že zatraceně dobře víme, jaký umí můj nejlepší přítel být. Miluju tě, Tome. A jsem strašně moc a moc ráda, že jsi zpátky.




Mám sotva pár minut, musím jít dolů. Ačkoli jsem trochu bez nálady a mrzí mě to, docela se těším. Aspoň vypadnu z tohohle zatraceného stereotypu. Začíná mi tu fakt hrabat. A kdoví, třeba si tam najdu přátele. Chtěl bych… znova potkat toho Alekiho a Mimi a tak. Byli hodně v pohodě, taky bych se jim měl omluvit… tak nějak za všechno. Přemýšlím, jestli si vezmu s sebou cigarety nebo ne. Asi jo. Vím, že musím vypadnout tadyhle ze dveří a jít dolů, ale fakt se mi nechce. Kdoví, kdo na mě dole čeká. Nevím, jestli mám zavolat tomu Kyu, nebo… prostě… na něj počkat, ví, že pro mě má přijet? V té chvíli mi v dlani pípne SMS. "5 minut". Kyu. Kyu. Proč mi to zní tak… přibuzněně, sakra?! Všechno je tady přibuzněné. Komplet všechno přibuzněně dokonalé, protože tohle je barák buzeranta! Potřebuju vypadnout, potřebuju pryč, pryč, pryč a daleko, zatraceně, DALEKO!!!
Zhluboka se nadechnu a zase vydechnu. Jo, Mathe. Klid. Vezmu za kliku a snažím se nasadit neutrální výraz. Nebudu reagovat jinak než odměřeným pozdravem. Nic nebudu dělat, jenom se budu chovat dospěle. Jo. Rozumné.
Sejdu po schodech dolů, ale v polovině se zarazím. Vadí mi ve výhledu stěna, ale tím líp, protože takhle můžu poslouchat nerušeně.
"Uklidni se," říká právě Kayleigh.
Zaraduju se, že je tady. Určitě mě přišla zachránit, přišla mi říct, že si to rozmyslela, určitě!
"Jak mám být klidný?!" trhnu sebou, nikdy by mě napadlo, že může být Adam tak vzteklý. "Pověz mi, jak mám být klidný, když mě moje dítě nenávidí a psychicky se z toho hroutí?! Je to jenom tvoje vina, jenom tvoje! Měla's mi říct pravdu a místo toho jsi mi lhala!!! Řeklas mi, že Math je s naší sexualitou v pohodě, a přitom je to horší a horší! Proč jsi mi neřekla pravdu? Mohl jsem-"
"Lhát mu do konce života?" přeruší ho Keigh.
S úplným klidem. Žádná emoce. Nehádá se s ním. Prostě mluví. Argumentuje. A nechává na sebe řvát.
"Ještě jednou ji uhodíš, Adame, a zapomenu, že jsme přátelé."
Kdo to… kdo tohle řekl? Neumím… rozpoznat - ale asi určitě to je Tom. Určitě. Co? Počkat - ještě jednou ji uhodíš…? Co to znamená - ten monokl - Leah - takže… takže to nebyla ona? Kayleigh dostala přes držku od Adama?!?
Co se to zatraceně děje!?!
Proč bije ji?!
Ona za to přece nemůže, Adame, ty kurevský srabe! Mám sto chutí tam vlítnout a Adamovi taky jednu vrazit - co si to dovoluje, bít ji! To on je zkurvený buzerant, Kayleigh se jenom snažila mi pomoct! Říct mi pravdu, chtěla být upřímná, určitě to neudělala proto, že mi chtěla ublížit!
"To je v pořádku, Tome," řekne úplně klidně. "Vůbec mi na něm nesejde, Adame. Je mi úplně u prdele, co je s tím dítětem. Mně záleží jenom na tobě a na nikom jiném. Takže jestli myslíš, že ti pomůže, když na mě zařveš a ještě jednou mě uhodíš, prosím, nikdo se na tebe zlobit nebude."
"Jdi si s tou blahosklonností do prdele, kurva!" Trochu se teď bojím jít dolů. Adam je opravdu vzteky bez sebe.
"Dobrá tedy, mám tu taky tak zběsile řvát, aby se tvoje dítě bálo slézt z těch schodů?"
Několik vteřin je úplné ticho.
"Mně je to jedno, drahý," ozve se zase Keigh. "Mně na tom chlapci nesejde - mám nadanější než je on a pokud on o naši přítomnost nemá zájem, přesvědčovat ho nebudu, za to mi skutečně nestojí. Ale jestli ho máš rád, možná by ses mohl začít chovat jako člověk a ne jako zvíře, co myslíš?"
Zase je ticho.
Nemá zájem?
Nestojím za to?
Nesejde jí na mně…?
Vyhrknou mi slzy.
Za to jí nestojím.
Nemá mě ráda.
Ani ona ne. Nikdo mě tu nemá rád. A Kayleigh byla moje poslední naděje, že se všechno spraví. Že to bude jako před tím. Ale… počkat. Ona ví, že tu stojím! Ví, že jsem ji musel slyšet! Proč to teda řekla takhle hnusně? Proč, když věděla, že to slyším?! Zase věděla… že je to způsob, jak mi říct pravdu? Jak mi nelhat a nebýt pokrytecká, když pokrytectví tak nesnáším?
Brečím jako malé děcko. Nechci nic jiného, než se zavrtat v pokoji pod peřinu, ale vím, že nemůžu. Nejsem srab. Navíc musím jít na ten kurz.
"Takže?" položí Keigh pro mě zcela nesmyslnou otázku.
"Promiň."
Najednou zná Adamův hlas… zmoženě. Nebo zoufale. Nebo tak nějak, neumím to asi pojmenovat přesně.
"Nic se neděje - přece mě nerozhodíš takovou maličkostí," ujistí ho Kayleigh. "Tak pojď, máme hodně práce. A Kyu už je tady. Udělám ti kafe, Adame…"
Slyším, jak odcházejí. Proběhnu oběma patry a terasou vyjdu spěšně ven dřív, než mě stačí zaregistrovat.
"Ahoj," usměje se na mě ten japončík, má dost dobrý anglický přízvuk.
"A-ahoj, já jsem Matthew," je divné, najednou mluvit anglicky.
"A já Kyu, těší mě," podáme si ruce a on mi pokyne, abych nastoupil. "Takže do centra na kurz katalánštiny, jo?"
"Um, jo," skoro si musím vzpomínat, jak se anglicky mluví.
"Já umím sice španělsky poměrně dobře, ale kdybych tu promluvil, dostal bych na budku, chápeš," posadí se za volant a já se tomu zasměju. Nevím, proč mi to přijde tak vtipné.
Asi ten slovník, nebo nevím. Prostě… kdo dneska říká "dostat na budku"? Málem se v tom autě složím. Ani nevím proč. Přitom mi bylo do breku. Kayleigh mě nemá ráda a podle toho, co řekla, jí na mně nikdy nesešlo. A já jí věřil.
"V baráku je dost dusno," pokyne hlavou ke zpětnému zrcátku.
Taky se tam podívám a sleduju vzdalující se Adamovu vilu.
"Co se tam stalo?"
Mlčím, vyloží si to dobře, nechci o tom mluvit. Mlčí celou cestu, naštěstí to není ani patnáct minut a vyhazuje mě před budovou. Nestihnu ani na nic myslet. Jenom sleduju cestu tuhle kolem. Lidi, budovy, stromy, budovy, auta, budovy, lidi, budovy, auta…
"V šest tu budu, kdyby něco, zavolej, zatím se měj, a hodně štěstí," popřeje a odjede.
Hm. To jo. Povzdechnu si a jdu dovnitř. Mám pár minut, než mi začne hodina. Ale neřekli mi, co které třídy mám jít. Sakra. Musím se někoho… ha, sedí tu vrátná.
"Dobrý den, přišel jsem na lekci katalánštiny, mohla byste mi poradit, kde bych našel učebnu…?"
"Levé křídlo, druhé patro, zkuste B23 nebo B26."
"Děkuju."
Náhle mi na paměti vyvstane vzpomínka na Adama, jak mě tuhle zapisoval. Smál jsem se spolu s ním, dělali jsme blbosti, bavili se… on mě objímal a líbal na čelo… a mně bylo… skvěle.
 


Komentáře

1 Misaki | Web | 1. září 2012 v 22:01 | Reagovat

WOW..Éé tak něajk nevim co na to říct..jedině snad tohle-->Jí chci další díl!A to RYCHLE!!.. :-D
Jinak pěkná kapča.. :D

2 Wichiten | Web | 1. září 2012 v 22:26 | Reagovat

He..hehe....hihi*dobře svojí meditační metodu čelo-stůl-prásk a jde vymyslet normální komentář* je vidět že Keigh ho má fakt "ráda" , ikdyž trochu si myslíjm že to řekla schválně proto že byl na těch schodech,i když... kdo ví... ale jak bylo zmíněno.. další díl a rychle :D

3 Keigh | 1. září 2012 v 22:30 | Reagovat

[1]: xD děkuju, 156. dílu se dočkáš za den, nebo dva, podle toho, jak budu stíhat^^

[2]: Hm, hm, ...

4 Psycho | 1. září 2012 v 23:05 | Reagovat

Juuu :D Vole, už by mu fakt mohlo dopnúť, že mu vtedy bolo dobre, keď neriešil, čo sa deje v posteli ostatných ludí, keď sám žerie lesbičky :D

5 Keigh | 2. září 2012 v 3:04 | Reagovat

[4]: Sluníčko, Math je chlap. Víš, že na ty se musí po-ma-lin-ku, protože by se jim jinak zavařil mozek. :-D

6 Nataly ^ ^ | Web | 2. září 2012 v 21:25 | Reagovat

... Adam udrel Keigh?.. To vážne? Huh, len rozmýšľam, kedy to vlastne bola udretá. Myslím, že mi unikajú detaily. Buď to skleróza alebo nie som schopná premýšľať zo stresu, ktorý na mňa prišiel. To nie je dobré :D

Inak toto.. asi som zabudla hodiť koment k predchádzajúcemu dielu. Ale pamätám si poznámku, ktorá bola na úvod.. A ja určite dočítam Podstatu až do samotného konca! ^ ^ Veď predsa.. seknúť s tým po toľkých dieloch..a nevedieť ako to pokračuje.. To by som bola idiot :D A žralo by ma to xD

7 Widlicka | 3. září 2012 v 3:09 | Reagovat

Jo, jo, ještě ho více ignorujte, ještě trochu mu řekněte, jak je vám fuk jak se vzteká, ať je na to sám tak hodně, jak se předtím cítil být šťastný, že je jejich součástí ;-) ... jsem sice zlá, ale myslím, že mu to líp pomůže se z toho svého bolestivínství vylízat. :-P

8 Azrea | Web | 12. dubna 2013 v 15:17 | Reagovat

Ou, nějak mi vypadlo, že se s Kyu (Omlouvám se, nevím, jak se to skloňuje.) ještě nezná... Vypadá to čím dál lépe. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama