Říjen 2012

Kapitola 4.: Aby sis mě mohl vybarvit.

31. října 2012 v 19:49 | Keigh |  Největší blbost


Zdravím, dětičky moje. Mám tuhle další díl Největší blbosti, rozhovor pokračuje a pro ty, co tuší... (a mají o tom blbé kecy na twitteru a na skypu a vůbec VŠUDE) ano, je to skutečně tak. A teď ti, co netiší, o čem mluvím, jsou úplně mimo, haha *záchvat smíchu* Pardon. Ale dozvíte se. And she may die je na tom bídně. A bude ještě hůř. No nic. Mimochdoem, ti, co se ptají na druhou řadu moments... No, takhle, zatím mám napsanou jednu momenku a nemám pro to název. A nechci nic zveřejňovat, dokud nebudu mít aspoň 5 momentek, aby to stálo za to, chápete. A ti, co se ptají na Podstatu... ujišťuju vás, že je v dobrých rukách. Za beta děkuju Nickymu.




Akt osmý.: Blázen

31. října 2012 v 8:09 | Keigh a Hifi |  Anděl


Akt osmý. Anděl. Hifi. Já. A vůbec. Na nic se mě neptejte. Divné je, že k tomuhle dílu raději nechce ani nic říkat. Snad jenom to, že pokud jste si mysleli, že předchozí díly jsou zmatené a děsivé a šílené a vlastně to vůbec nedává smysl, protože pořád nevíme, co se vlastně děje a co se Filipovi stalo, dejte si na stůl polštář, protože si jinak omlátíte hlavu o stůl a to by mohlo bolet. A maminka nechce, aby to bolelo. (Maminka jenom chce, abyste přemýšleli.) ... Ok, tak možná trocha bolesti nezaškodí... *smích*



Kapitola 3.: Čističi kanálů z Moskvy.

29. října 2012 v 23:39 | Keigh |  Největší blbost

Díl třetí. Čističi kanálů z Moskvy. Hm, hm... inu, měla bych vás varovat. Humor je velice OOC a velice Aťasovský. Pardon. Stáváme se cynickými puberťáky. Málo skotské. Ale na druhou stranu, pouštím se do druhé řady Moments, pomalu a jistě, a mohlo by to být zajímavé, protože tenhle humor, pět sexy kluků a momentky z jejich života jako "pár"... uh. Ok, už mlčím. Za beta děkuju milé a nejmilejší mojí... Hifi.



168.: Tvář

29. října 2012 v 12:19 | Keigh |  Podstata

Zdravím, kůzlátka moje milovaná. Vaše maminka vystřízlivěla a přinesla vám další Podstatu. (Proč mám tendence říct "vyseděla"?) uh. Pardon. Keigh je kosočtvereček. Ona ví. A kosočtvereček taky ví. Pardon. And she may die. (Miluju tu větu. Ale nenávidím tu povídku.) Stává se. Víte, zajímalo by mě, kolik lidí mě zabije, až zjistí, že Podstata bude mít nejspíš jenom 200 dílů. Asi mnoho. Pardon. (And... she died.) (Again.) (My chemical romace.) (Just sleep, mama, just... sleep...)





Kapitola 2.: Zakopla a spadla na nůž.

28. října 2012 v 16:16 | Keigh |  Největší blbost

Zdravím, miláčkové! Mám tuhle pro vás další díl Největší blbsoti. (Mně ten název prostě přijde tak vtipný...!) Pardon, blbě kecám. Hej, sakra, dneska jsem koukala na And she may die. A víte co? Já totálně netuším co s tím. *záchvat hysterického smíchu* Ale na druhou stranu, napadlo mě pár nových věcí a tak nějak... no, uvidíme. Nechci předbíhat. Ale možná se k téhle povídce (asi tak po 3 týdnech) vrátím. Muhuuuu ^^ Užijte si 2. díl Největší blbosti, doufám, že se vám bude povídka líbit ^^ Za beta děkuju Hifi.




Akt sedmý.: Zloděj

28. října 2012 v 4:31 | Keigh a Hifi |  Anděl


Anděl. Akt sedmý. Téměř nevěřím. Myslím, že na tomhle jsme si daly společně s Hifi dost záležet. MOžná nejvíc. Ale možná je to jenom pocit. Miluju Anděla. Miluju postavu vytvořeného Filipa. Děsí mě. A vzrušuje. Chci, aby skočil z balkónu a zároveň chci, aby šukal Ďábla a Nada zároveň. Chci, aby si podřezal žíly a vlastní krví napsal svůj příběh. Jsem šílená.

Poprvé betuju svou vlastní práci. A Hifinu. Sakra.


Kapitola 1.: Mlha tady bývá jenom pokud neprší

27. října 2012 v 21:54 | Keigh |  Největší blbost

Zdravím, dětičky, jsem zde. Ano, ano, druhý dílek nejnovějšího cyklu. Kdy dopíšu ty staré, na to se mě neptejte, prosm. (Stačí, že mi někteří na smrt nemocní vyhrožují uškrcením. Nohama.) Ale to jsem zase odbočila. Víte, jak jsem vás upozorňovala na jméno D-trix a Ryan Higa? Dneska mě absolutně zabili. Vážně, koukněte na D-trixova videa na youtube, nebudete litovat. (Beru si od něj některé vtípky. Promiň, Dí.)

Užijte si čtení, děťátka, za beta děkuju Hifi^^.



Největší blbost - prolog

26. října 2012 v 18:27 | Keigh |  Největší blbost


Zdravím, děti! Jak se máte?

Ach ano, vidíte dobře. Nová povídka. A víte na jaký fandom? *utíká před cihlama* Ale JÁ ZA TO NEMŮŽU!!! Tohle je Nickyho chyba! On nemá co dělat a tak projíždí internet. A hlavně obrázky a blbosti o Voldemortovi a Jeffovi. A co se stalo tuhle na počátku léta. Fans vědí, o čem mluvím. Ano, o tom, jak Louis velice nevybíravě zrušil Larryho kvůli své přítelkyni (Eleanor Calder), ale Harry se k tomu nikdy nevyjádřil. Mlčí a mlčí o celé kauze Larry a nechává pappz i fans tápat ve tmě. Našel si nového nejlepšího kamaráda, Nicka Grimshawa (otevřeného gaye), Harryho tetování se stávají podivnějšími a podivnějšími (Thing I can't, I can't change, 99p, ...) a s Louisem se téměř přestal stýkat (kromě profesionální úrovně) až do 22. října tohoto roku (tedy před pár dny), kdy se opět zdá (podle fotek a referencí a fandění na fotbalovém zápase), že se Larry se jaksi obnovuje. To jsou prosím fakta, za která děkuju Nickymu (dejte nemocnému tumblr), protože mi úplně zblbnul hlavu a já si teď fakt myslím, že mezi Harrym a Louisem něco je/bylo. A přesně na tomhle je postavená nová povídka z mého pera.

Název čtete správně, doopravdy píšu NEJVĚTŠÍ BLBOST, a ten název je tak dokonale dvojsmyslný, že to snad ani není možné. Přijde mi to strašně vtipné. Pardon. A jak už u mých prologů bývá zvykem, co by to bylo za prolog bez hlavičky a coveru?


Název: Největší blbost
Autorka: Kayleigh
Fandom: RPS (One direction)
Pár: Harry Styles/Louis Tomlinson (Larry Stylinson)
Žánr: Slash, het, romance, drama
Upozornění: Může se vyskytnout hetsex, slash, vulgární mluva nebo drogy.18+
Beta: Hifi
Poděkování: Tumblr, Nickymu a všudypřítomným 1D fans
Plánovaný počet dílů: 10...? *padla pod stůl*
Věnováno: Těm debilům na Twitteru. OMFI, šíleně vás miluju!!! *smích*
Cover: Kayleigh






Díl 17.: Cíl

25. října 2012 v 19:39 | keishatko |  Tichý výstřel (keishatko)

Beta: Luczaida
Warning: +18


The only ones, part III. (end)

24. října 2012 v 23:01 | Keigh |  One Direction slash

Zdravím, koťátka moje milovaná, jsem zase tuhlenc a mám pro vás nejspíš poslední díl "The only ones". Doufám, že se vám trošku delší jednorázovečka líbila a že mi třeba zanecháte nějaký ten koment nebo hodnocení?^w^
Tuhle (poslední?) část bych chtěla věnovat Ruby a Ellight, protože myslím, že si to věnování zaslouží, komentují a čtou skoro všechno, co napíšu, a navís se u jejich komentů fakt bavím *smích*. Díky, slečny^^
Za beta děkuju zraněmému a mému milovanému Nickymu (miluju tě, Keigh!! :*)




167. To nejúžasnější na světě

24. října 2012 v 12:46 | Keigh |  Podstata


Za konec minulého dílu se omlouvám. Ale znáte mě, ne? *smích* Ne, vážně, dnešní konec není tak moc na zabití. Chtěla bych tuhle vaše vyjádření, co o Podstatě smýšlíte, ale vím, že vás nemám jak donutit. Takže mi nezbývá, než vám popřát příjemné čtení.
Chtěla bych díl s názvem To nejúžasnější na světě věnovat Barunce. A Nataly ^^, pakliže vás to, děťátka moje milovaná, neurazí.
A za beta děkuju Hifi.







166. Vyřešit to

22. října 2012 v 19:50 | Keigh |  Podstata


Jsem zde i s novým dílkem Podstaty. Ano, baví mě to psát víc než kdykoli před tím. Podstata vlastního jednání nezáživné povahy se stává středem pozornosti nejrůznějších machinací - jakkoli předčasně řečeno. Několikrát jsem naznačila, že Podstata nemůže skončit po 160 dílech špatně. To bych nepřežila, děti, fakt ne. Skončí možná divně, ale ne špatně. Konec, který byl před měsícem napsán, byl - tak, jak jsem čekala - vymazán a já mám před sebou čistý stůl. Opět. Přejte si štěstí a pevné nervy, budete je potřebovat. Několikrát už se stalo, že Math na něco přišel a pak se zase vrátil zpátky. ...Podstata se nejspíš vleze do dvou set dílů. Nejspíš. Ale znáte mě, ne?

Za beta děkuju Hifi.




The only ones, part II.

21. října 2012 v 20:10 | Keigh |  One Direction slash


Druhý part The Only ones. Spousta pocitů a žádný děj, co? *smích* A co hůř, žádný sex - už dlouho se tu neobjevilo něco z mé supertajných úchyláckých zkušeností, co? hellyeah, musím to napravit. Pro ty, co se ptají - tohle není poslední část. Plánuju asi ještě dvě, nejsem si jistá a taky záleží na vašem zájmu (o sex v pěti lidech), jestli chcete pokračovat ve čtení. Byla bych moc ráda, kdybyste mi dali vědět, co si myslíte. Ale chápu, že nemám jak vás ke komentům donutit nebo přimět. Byla bych za komenty moc vděčná. Ale chápu, že se vám nechce^^ Upozorňuju, že tohel je extra fluff, skoro jako Moments. *smích* Za beta děkuju Hifi.




Díl 16.: Zamčená čokoláda

21. října 2012 v 17:33 | keishatko |  Tichý výstřel (keishatko)

Beta: Luczaida

Warning: +18


28.: Konečně

20. října 2012 v 21:22 | Keigh |  Moments

Díl závěrečný. Moc a moc děkuju všem čtenářům, děkuju za komentáře i hodnocení, strašně moc jste mě potěšili. Čtenářů má tato povídka okolo 900, komentářů na 6O a hodnocení ještě více. Moje spokojenost s povídkou odpovídá asi známce 3 (jako ve škole), možná trochu horší.

Ještě jednou vám všem moc děkuju:)


Beta: Hifi



27.: Zianourry, part VI.

20. října 2012 v 14:43 | Keigh |  Moments


Beta: Hifi



The only ones, part I.

19. října 2012 v 21:37 | Keigh |  One Direction slash


Zdravím, miláčkové moji jediní^^ jak se tuhle máte? Mám pro vás hádejte co? Ano, povídku. A hádejte na jaký fandom? Ano, One Direction. (Pro mého milovaného zraněného Nickyho - ať selíbí, miláčku^^) A taky samozřejmě pro vás pro všechny, kteří mě tuhle ještě pořád máte rádi, ačkoli píšu už akorát originální věci a RPSka (pokud to nejsou korejci). (Mimochdoem, všimli jste si, že Kachnička byla uložena do dokončených? - Nemám na to, dopsat v nejbližších deseti letech další díl. Ale kdoví. Třeba mi přijebe v pale a o Vánocích se tu objeví slibovaný závěrečný díl. Dobře víte, že u mně nikdy nevíte...) A další věc - moje komunikace s vámi. Asi jste si všimli, že na komentáře za mně odpovídá většinou někdo jiný, jenom nálokdy se stane, že bych odpovídala já, a většinou tu přibývají povídky bez mých předkeců. Vím, že to bude znít otřepaně, ale nemám moc na internetové vykecávání čas. Odepisuju na komenty nebo jsem na skypu v mezerách mezi vzděláváním se a svými aktivitami, prací a přáteli. Mrzí mě to a pokusím se vynahradit vám to všechno - přesto ale musím říct, že vaše komentáře doopravdy čtu, něbo se o nich všech alespoň dozvídám od mých spoluadminů/betareaderů a moc a moc a moc vám děkuju za podporu, za komentáře, za hodnocení, za návštěvnost, která od doby, co píšu povídky na One Direction stoupla z průměru 800 návštěv denně na 1200, moc moc moc moc vás všechny miluju, moc moc a moc vám děkuju za všechno, co pro mě a pro můj blog děláte. Strašně moc si toho vážím, koťátka moje a slibuju, že si vyhradím nějakou hodinu denně na skype, na odepisování na maily, možná dokonce zajdu i na twitter a kouknu, jaké mi tam děláte špatné jméno (Anett!!!) *smích*. (za taaaaak dlouhý předkec se omlouvám. Uh. Trošku jsem si to zase vynahradila. Pardon. Už mlčím.

Název: The only ones
Autorka: Kayleigh
Fandom: RPS
Pár: Zianourry: Louis Tomlinson/Harry Styles/Liam Payne/Zyan Malik/Niall Horan
Žánr: Bromance/slash story
Upozornění: 15+, fluff
Beta: Tom
Poděkování: Tomovi, google a Eleanor
Věnování: Mému zraněnému Nickymu
Cover: Kayleigh a Eleanor




26.: Zianourry, part V.

19. října 2012 v 1:07 | Keigh |  Moments

Beta: Hifi



165. Hm.

19. října 2012 v 0:20 | Keigh |  Podstata
Hm, hm. Já vím, já vím, já vím. Nedává vám to smysl, že? Ale myslím, že máte radost z toho, že se Math začal (aspoň přibližně) chovat dospěle. Nebo zodpovědně. (Přesnější). Haha. Byla bych moc ráda, kdybyste mi zase začali komentovat. Je tu bez vás smutno. (A hlavně nevím, jak se cítíte. Hlavně někteří.) Předbíhám. Zase. Ale vy víte, o kom mluvím. Moc by mě potěšily vaše komentáře - bohužel neznám způsob, jak vás k tomu donutit^^ Takže spoléhám jen na to, že mě pořád máte rádi...(?)

(... you mean like this?: 1 subscribe - ...spam. Love ya, D-trix, Ryan.)

Za Beta děkuju Hifi.



25.: Zianourry, part IV.

18. října 2012 v 15:58 | Keigh |  Moments


Beta: Hifi



24.: Zianourry, part III.

17. října 2012 v 16:23 | Keigh |  Moments



Beta: Hifi


23.: Zianourry, part II.

16. října 2012 v 18:06 | Keigh |  Moments



Beta: Hifi


22.: Zianourry, part I.

15. října 2012 v 22:39 | Keigh |  Moments


Beta: Hifi, Tom


Akt šestý: Naivní

15. října 2012 v 12:39 | Keigh |  Anděl
Tak jo, tady Hif, zdravím. A hlavně vám všem, kteří Anděla čtete, komentujete a hvězdičkujete strašně, strašně moc děkuju. Nevím, jak na tom byla Keigh, ale já takový ohlas teda nečekala a mám strašnou radost, že to vůbec čtete a že má povídka převážně kladný ohlas a tak vůbec. (Myslím, že ještě pár dílů a od samého skákání otluču strop.)
Dnešní akt je tak trochu o hledání. Ale čeho? Za každičký názor vám budeme obě nehorázně vděčné :)
Beta: Hifi


21.: Fanfikce

15. října 2012 v 8:25 | Keigh |  Moments


Beta: Hifi


20.: Trvalá

14. října 2012 v 17:57 | Keigh |  Moments


Beta: Hifi


19.: Noční můry

14. října 2012 v 7:24 | Keigh |  Moments



Beta: Hifi


164. Nedostačující

13. října 2012 v 18:19 | Keigh |  Podstata


Zdravím, dětičky ^^(zase tak po desetitisících let). Pardon. Neuvěříte, co se mi zase stalo tuhle. No, mám komp úplně na sračky, takže jsem pěkně v prdeli. Bez hudby, bez PSka, bez všech souborů, mimo rozepsaných povídek. (Buďte v klidu, taková Podstata je uložená na 8 místech, Anděl na dvou, Moments na třech a And she may die (na které jsem VŮBEC NEZAPOMNĚLA!!!) je na místech čtyřech.), ale všechno ostatní, třeba polovina mého debilníčku, je nejspíš navždy ztracena. Hm, hm. ... Potřebuju Ajťáka. Přejte mi hodně štěstí. A doufejte, že se brzy naučím psát na netbooku (posunutá klávesnice. A chybící numerická klávesnice. Zabijácké. Uh. Au.) Jo a taky to znamená... ano, žádné layouty, žádný twitter a žádný skype. (Haha) Maily ale kontroluju! ...um. Za beta neděkuju opět nikomu, u obou dílů doufám, že se zpětná korekce objeví...? Prosím? (smutně kouká)...

Ok, díl je pro Cheer32, protože si o něj řekla.




18.: Víc než jen přátelé

13. října 2012 v 18:00 | Keigh |  Moments



Beta: Hifi


163. Postava

13. října 2012 v 11:49 | Keigh |  Podstata


Děcka, za konec tohoto dílu mě prosím nezabíjejte. Já za to nemůžu, fakt za to nemůžu, jako regulérně. Ono to tak nějak... samo...vzniklo... jako, abyste věděli, tak ten konec téhle kapitoly mě napadl tři věty před tím, než jsem začala psát tu část, za kterou mě budete chtít zabít, dole. Takže si pak vzpomeňte, že jsem vás varovala. A taky bych chtěla upozornit, že tohle je vícenémě dvojdíl, má 1400 slov - na dva díly krátké a na jeden dlouhé takže to je jeden a půl dílu *smích* (jako dva za cenu jednoho a půl, nebo tak. Ano, jako můj výhodný třídveřový důlek, nebo jak to bylo). Díl bych opravdu moc a moc chtěla věnovat Fix (známé též jako noise.), protože náš rozhovor se záhy stal velice zajímavým - ačkoli netuším, zda Podstatu čte či ne.^^

Za beta neděkuju nikomu, protože na mě všichni serou a za 4 dny nebyl nikdo schopen obetovat. Za chyby seřvěte Toma, Nickyho, Leah, Adama, Claire, Anett, Adélku, Martina, Davea a Hifi.



17.: Protivný

13. října 2012 v 7:30 | Keigh |  Moments



Beta: Hifi


16.: Osmnáct

12. října 2012 v 10:25 | Keigh |  Moments


Beta: Hifi



162.: Telefonát

11. října 2012 v 15:50 | Keigh |  Podstata

Taky vám přijde, že u Mathova příběhu zestárnete? No jo, je to fakt dlouhé nic, haha. Ale víte vy co? Pořád mě to baví. Pořád ještě existuje něco, co mě nusí psát dál a domýšlet případné konce, ačkoli, jak většina z vás ví, poslední díl byl napsán před zhruba 3 týdny - ale teď musím dopsat všechno mezi tím. Hm, konec máme, jo, to by bylo. Ale jak dopsat ten zbytek...? *smích* Inu, nechejte se překvapit - a ti, co slyšeli poslední díl... inu, nemám pro vás dobrou zprávu. Ten konec nepoužiju, takže ho berte jako... alternativní konec? ^^ Za beta moc a moc děkuju Hifi.





14.: Něco chybí

11. října 2012 v 8:34 | Keigh |  Moments


Beta: Hifi


13.: Bromance

10. října 2012 v 16:40 | Keigh |  Moments

Beta: Hifi


12.: Lamborghini

10. října 2012 v 7:25 | Keigh |  Moments

Beta: Hifi


11.: Twitter

9. října 2012 v 9:08 | Keigh |  Moments

Beta: Hifi


10.: Sdílení

8. října 2012 v 17:30 | Keigh |  Moments

Beta: Hifi


9.: Yetti

7. října 2012 v 21:53 | Keigh |  Moments

Beta: Hifi

Akt pátý: Nostalgik

7. října 2012 v 12:48 | Keigh |  Anděl


Pátý Andělův akt se nese ve znamení naděje. K čemu? Pro co? Kvůli komu? Víme přece. A co ony dvě dámy, Anděl a Ďábel, jak si je Filip nazval? Jaké ty mají v příběhu úlohu? A objeví se ještě? Zajímalo by mě, co o tomhle příběhu soudíte. Jestli to stojí za to, psát dál, nebo o něj nemáte zájem...? Naše spolupráce s Hifi trochu zamrzla, přece jen je na gymplu a tedy je čas, který spolu můžeme strávit psaním, velice omezen, přesto ale myslím, že nebude trvat tak dlouho, než se dočkáte dalšího dílu, pokud o něj budete mít zájem. Hifi je doopravdy úžasná. Za beta děkuju Nickymu.





8.: Další kolo

7. října 2012 v 2:49 | Keigh |  Moments

Beta: Hifi


161. Nemít názor

7. října 2012 v 1:09 | Keigh |  Podstata


Zdravím, dětičky moje milované! Jak se máte? Vaše maminka přišla, zase po stodvaceti letech. To by chtělo někam zapsat, tadytoto. Děcka, ujíždím na pojeb hře kurník. Fakt, to jste neviděli, takou blbost - vymysleli jsme ji s bratranci, když mi byly tak čtyři, možná pět. V Aťasu teď neděláme skoro nic jiného, debilové. Jo, a sehnali jsme zorbingové koule. Superblbost. Nejvíc. V Ově pořád 25 stupňů, děláme bordel u v Aťasu, na univerzitě i všude jinde. Včera super akce, sjížděli jsme na matracích schody a pilo koprito. (Pro ty, co nevědí: zelená + jahody + mražený kopr.) Zabijte mě. Prosím.
Za beta k Podstatě děkuju Hifi.



"Nad čím přemýšlíš?"
"Hm?" trhnu hlavou směrem k němu a pousměju se. "Ale, akorát…"
Nad čím vlastně přemýšlím? Nad Dorianem a jeho pojetím života? A nad tím, co jej učil sir Henry? Čistá vášeň… a pomíjivost života, pokud právě v něm je ta krása… Rozhodně bych nechtěl být navždy mladý. Mohl bych sice svádět svou nezodpovědnost na jiné, ale já mnohem víc toužím po moudrosti, vzdělání a… uznání, nebo jak jinak to popsat. Nechci být mladý a hloupý a nechápavý. Ubližuje mi to. Čím víc se nechávám ovlivňovat okolím, tím víc se zamotávám do jejich sítí pochybné morálky.
A teď, při čtení, mi vůbec nepřišelo nějaké naznačené něco mezi chlapy nechutný nebo nepřístojný. Prostě jsem to vzal jako fakt. A došlo mi to až v celém kontextu příběhu.
Takže… nad čím přemýšlím? "Nad Barcelonou," a rozhodně nemyslím to město.
"Chvíli trvá, než si na tu rozmanitost zvykneš. Než pochopíš, že v harmonii a řádu můžeš žít až ve chvíli, kdy pochopíš zdejší zvyky, sžiješ se s nimi a staneš se součástí něčeho většího, než jenom sebe sama."
Kyu se na mě sice nedívá, ale vím stoprocentně jistě, že nemluví o místní kuchyni a lidových tancích. Ušklíbnu se. Asi mu situaci někdo vysvětlil. Ale mlčí celou cestu. Až před školou se rozloučí a slíbí, že tu bude zase na čas. Přikývnu a chvíli se dívám na tu budovu.
"Mathe," ozve se za mnou.
Otočím se po hlase, tady mě přece nikdo nezná, kromě lidí z Aťasu. Ale po tváři se mi samovolně rozlije úsměv, když spatřím šíleně modré oči. "Aleki! Co tu děláš?"
"Chodím tuhle do kurzu," kývne k budově. "Ty předpokládám taky, ne?"
"No jo, ale… včera jsi…" Nemůžu si vybavit, jestli v té učebně byl nebo ne.
"Ne, naše skupina je rozdělená, mám hodiny s druhou půlkou, jako, s těma lidma, co už znáš, víš?" usměje se a vydáme se společně do budovy.
"Aha." Sakra, proč nejsme v jedné skupině? "A jakto že chodíte do kurzu, myslel jsem, že jste Katalánci, mluvíte fakt dobře."
"To ty taky, a nejsi odtud," odvětí. "Jsme posbíraní z celého světa, studujeme tu už rok, ale my se tu učili od píky. Letošní prázdniny chci dělat certifikát na rodilého mluvčího, abych si mohl požádat o občanství. Zpátky do Švédska se mi moc nechce."
"Švédska…?" matně se mi vybaví sever Evropy. "Um. Geografie není nic moc pro mě."
Zasmějeme se spolu a před učebnami se ještě na okamžik zastavíme. "Hej, Mathe, nechtěl bys s náma zajít tuhle do klubu? Myslím, jako, po hodině."
"No… jestli ostatní nebudou proti… já teda program na večer nemám, takže…" červenám se? Fakt se červenám! Zatraceně, co?!
"Jasně, budou nadšení. Tak po kurzu, zatím!" a zapadne do své učebny. Já pokračuju chodbou dál do své třídy a posadím se do stejné lavice jako včera.
Zoe přijde chviličku po mně. Měl bych pak napsat Kyu, že pro mě nemusí jezdit. "Zoe?" oslovím ji tiše. "Směl bych si jen rychle zavolat?"
"Jistě, drahý," usměje se mile. "Počkáme na vás."
Zamumlám rychlé díky a vypálím ze třídy, nechci, aby na mě museli čekat, nebo tak něco. Kyu mi to zvedne napotřetí zazvonění.
"Hej, děje se něco?"
"Ne, akorát že pro mě nemusíš jezdit, jdeme si s pár lidma pak sednout do baru, nebo tak něco, takže ti zavolám asi až později, doufám, že to neva."
"Jasně že ne, od toho tu přece jsem. Ale měl bys to říct Adamovi, ať nemá strach."
Říct… Adamovi… ať nemá… strach. Ha. Jak dlouho jsme s ním nemluvil? Přijde mi, že věky. Ale je pravda, že bych měl… být zodpovědný. Aspoň jednou v životě? Aspoň… jednou… být… zodpovědný? Hej, já jsem DYCKY zodpovědný, vždycky jednám opatrně a s ohledem, tak proč bych měl mít teď -
Zodpovědný. Hučí mi v hlavě, když se mi míhá před očima všechno, co v životě dělám. Drogy, alkohol, holky, málem nakažen HIV, policie, taktak prolézám školou, pak Barcelona - moje chování, můj zmatek, můj útěk, můj křik na Keigh, na Adama, moje drzost, hraní si na chudáčka, moje zamlklost, netolerance a hlavně… nezodpovědnost.
"Mathe, jsi v pořádku?"
Dokonce jsem na několik desítek vteřin zapomněl, kde jsem, co tu dělám, a že mám stále ještě mobil u ucha. Zatřepu hlavou. "Jasně, já… ozvu se mu. Díky, Kyu."
Je jedno, co se sebou udělám. Ale měl bych to udělat rychle. Nějak tuhle situaci vyřešit, protože přestává dávat smysl. Absolutně. Cokoli. Vrátím se do třídy, posadím se a snažím se udržet myšlenky u konverzace, kterou Zoe vede, ale… nejde to. Mám v hlavě příliš mnoho věcí. Totální guláš. Na její otázku odpovím čtyřikrát špatně, pokaždé udělám chybu v něčem jiném a jsou to elementární chyby, ostatní mě musí mít za debila, ale to je mi teď jedno. Potřebuju se co nejdřív vrátit ke svým myšlenkám, ale Zoe jako by to věděla, přinutí mě vstát a napsat svou odpověď na tabuli, podtrhnout všechny chyby a opravit je. Během jejího výkladu se úplně ztrácím, místy jí nerozumím - a ona není blbá, aby si nevšimla.
"To nic, Mathe, posaď se a zkus… nás poslouchat," usměje se trochu nervózně, když mi dovolí vrátit se do lavice.
"Omlouvám se, nějak… to dnes nejde," zamumlám a posadím se.
Je mi to líto, ona je moc milá a v přednášení a učení je fakt brutálně dobrá, je mi líto, že ji takhle urážím svou nepozorností a nezájmem, ale… teď jsou prostě důležitější věci, které musím vyřešit. Třeba svůj názor na můj život. Na Aťas. Na minulost. Na budoucnost. Na Street Artists. Na RTS klub. Na Alekiho. Na Adama. Na tyhle přednášky. Na Aťas. Na Kayleigh. Na… homosexualitu. Na umění. Na všechno. Na komplet všechno.
Myslel jsem, že mám na některé věci pevný názor - že něco prostě je, protože už jsem o tom přemýšlel a dospěl k závěru takovému, že homosexualita je nechutná. Ale popravdě… jsem to ani nepromýšlel. Nebyl důvod. Prostě jsem přijal názor někoho, nevím ani koho nebo proč. Nevím, jestli jsem někdy slyšel nadávat na gaye, nevím, jestli to ve mně vychovali, nevím. Ale jako bych se s tím narodil - a nevím, jestli to teď chci měnit. Protože by to znamenalo, že musím přehodnotit celý život a nakonec být… tolerantní vůči všemu?
Ale co to znamená, být tolerantní? Nemít vlastní názor? Vzdát se jich? Nebo si vytvořit… nové? Nebo přejmout ty, které už existují? No, to jsem udělal, a podle Kayleigh jsem akorát bastard, který za nic nestojí, podle Leah špína, podle Aťasu otrava a podle Adama…
Povzdechnu si. Musím s ním promluvit. Musím to nějak vyřešit. Musím něco udělat. Cokoli.
"Uvidíme se zítra, do té doby nashledanou," usměje se na nás.
To už je konec? Zatřepu hlavou a zvednu se. Zoe si rovná papíry u stolu a skládáje do tašky, musím se jí omluvit.
"Zoe, moc mě to… mrzí, ten dnešek, ale… mám teď nějaké starosti, slibuju, že příští týden už to bude o něčem úplně jiném, doopravdy," zapřísahám se jí, jen nechci, aby ze mě byla zklamaná.
"Za to se přece nemusíš omlouvat, Mathe," usměje se na mě mile. "Chápu, že to teď nemáš lehké. Jen chci, abys věděl, že nejdůležitější je povaha tvého otce a fakt, že všichni ti rádi odpustí, pokud jim dokážeš, že se umíš změnit a že tě tvé předchozí chování mrzí."
Zarazím se. Ona… ví? "Jak to… Zoe, jak to víte?"
Pousměje se a vztáhne ruku k mé tváři, jako by mě chtěla pohladit, ale rozmyslí si to. "Je jenom málo věcí, které v Barceloně nejdou přes Adama nebo Lucase. A mezi nimi oběma je jedna malá a nenápadná osoba."
Kayleigh. Zase. Ta holka je všude - už je horší než Justin Bieber, zatraceně! Fakt musí být nějaký fantomas, nebo já nevím co. Trhnu hlavou, teď nemám čas řešit ještě i ji. "Díky. Uvidíme se zítra, nejspíš. Zatím nashle."
Zpytovat svědomí můžu později.
Ale teď si musím vytáhnout koule z máminy sukně a zavolat Adamovi.

7.: Superman

6. října 2012 v 20:30 | Keigh |  Moments


Beta: Hifi


6.: Jsme v tom všichni, brácho

6. října 2012 v 15:48 | Keigh |  Moments

Beta: Hifi


5.: Holky

5. října 2012 v 23:38 | Keigh |  Moments

Beta: Hifi


Akt čtvrtý: Lhář

5. října 2012 v 10:29 | Keigh |  Anděl


Zdravím, vy moje jankovitá hřříbátka, jakpak se máte, moji školou povinní miláčkové? Muhuhu, pardon, děti, jsem strašná mrcha. Pardon. No jo, já vím. Čtvrtý akt Andělův a Filipova povaha se zdá být poměrně jasná. Všichni tušíme, kdy a kde bude Ďábel zasahovat. A co myslíte... kdo je skutečným Andělem a po kom je tedy povídka pojmenovaná? Uznávám, je brzy se ptát, ale i tak by nás zajímaly vaše teorie. Za beta a spolupráci děkuju Hifi.





4.: Strach

5. října 2012 v 10:19 | Keigh |  Moments

Beta: Hifi

3.: Radost

4. října 2012 v 15:39 | Keigh |  Moments
Beta: Hifi