«035» 14:02 místního času, soukromý ostrov

24. března 2013 v 12:53 | Keigh
Beta: Jolly the Sad




14:02 místního času, soukromý ostrov



Kde to… uh - sakra. Vymrštím se do sedu, kde to jsem?! A kde jsem to… proč… proč je mi tak špatně…?! Tady je světlo, teplo, cítím moře a upíra?! Kde to sakra jsem a proč tu jsem? Jak jsem se sem dostal, měl jsem… hlad, běžel jsem přes půl Norska, ale pak na mě narazili lovci a já jsem… kde je Vincent? Běželi jsme spolu, určitě musel… ale proč je tu ten upír?! Kde to jsem?! Rozhodně ne v Evropě, necítím okolo nic, vyjma toho jednoho upíra, ale… Proč?! Červené závěsy, otevřené okno, velká postel, cítím písek a toho upíra, tady všude, ale… kde je? Jeho síla je obrovská a znatelná, jako by byl vedle mě, ale není, není v téhle místnosti.

Sakra. Nejen že mě našel upír, on mě… zatraceně, jak mě mohl dostat do lidské podoby?! Nejsem si jistý, jestli umím chodit po dvou. Což je docela jedno, i kdybych se teď proměnil zpátky, odtud neuteču. Necítím pevninu nikde blízko. Musíme být na ostrově, a i kdybych uměl plavat, takovou vzdálenost nepřeplavu. Musí něco chtít, jinak by se neobtěžoval mě - co vlastně udělal?! Zajal mě? A kde je Vinc? Běžel kousek za mnou, než na nás začali střílet a - počkat. Stříleli na nás, zasáhli mě minimálně dvakrát. Na severu Norska, běžel jsem pak přes ostrovy. A pak… pak nevím. Měl jsem hlad a nemohl jsem dál, ale nepamatuju si, že bych si našel úkryt nebo něco. Musel jsem tam omdlít, nejspíš. Byl jsem už skoro na jihu Norska, mohl jsem se tam schovat v lesích, proč jsem to neudělal? Byl jsem tak zraněný?

Vinc tu… není. Ale nepřekvapuje mě to. Proč ne?! Nepamatuju si, kde je, ale není mi divné, že jsem… tma, lovci, zbraně, a… zabili ho. Zabili ho, vím to už dlouho, já vím. Proč jsem u upíra…?! Měl bych být zraněný, ale nejsem, měl bych truchlit nad smrtí přítele, ale netruchlím, měl bych být v Norsku, ale nejsem, měl bych být ve své podobě, ale nejsem, tak co se…

Dal mi napít. Ten upír mě musel krmit vlastní krví, ale proč by to dělal, nemám pro něj žádné informace, nic po mně chtít nemůže a já mu ani nemám co nabídnout… pokud mě zachránil, musí pro to mít důvod, ale… jaký, zatraceně?!

Rozhlédnu se. Stůl. Ryby. Páni, ten upír má tak silnou moc, že překryje i vůni masa. Nikdy jsem nic takového necítil. Jediný upír, a je silnější než všechno, co jsem kdy zažil. Nemám hlad, tedy, nemám potřebu jíst. Cítím se zdravý a silnější než kdy dřív. Proč tu sakra jsem?! Měl bych jít toho upíra najít, poděkovat mu? Mě jejich Impérium nezajímá, nechci být jeho součástí, co bych z toho měl? Mají vlkodlaky, nepotřebují nás, kromě toho si měli myslet, že jsme dávno vymřeli - jak mě sakra vůbec poznal?! Byl tam náhodou? Upír v norské pustině?! Co by tam dělal? Upíři se zdržují v největších městech, blízko lidí, aby je měli pod kontrolou, kdyby mě našel vlkodlak, nedivil bych se tolik, přece jen, jsou divočejší a často mění svou podobu, aby lovili, ale… co tam dělal upír? Navíc… musí to být nějaký snad vůdce, nebo tak něco. Zažil jsem pár upírů, ale jejich moc nebyla ani třetinová co jeho.

Nerozumím tomu. Měl bych ho najít? Vstanu z postele. Zvědavost je moje nejhorší vlastnost, to mi říkala už máma. Všechny kočky jsou zvědavé. Vykouknu z pokoje. Dům je to honosný, ale lehký, moderní. K moři akorát. Je tu horko. Musím být spíš u Austrálie než kdekoli jinde. Kde to sakra… jsem?! Je tu ticho. Rostliny v květináčích, obrazy, dva, na stěně, shlédnu dolů, do přízemí, asi. Nikdo tam není. Ta síla je pořád stejná, nepřibližuje se ani nevzdaluje, nemění se. Necítím jeho pach ani neslyším tlukot jeho srdce. Možná je venku, všechno to tu zahaluje tak obrovská síla, je těžké si na ni zvyknout a rozeznat, jestli je tu kromě něj, kromě toho upíra, ještě i něco jiného. Nic necítím. Nikoho, přesněji řečeno. Sejdu dolů po schodech a rozhlížím se. Prázdno a pusto.

Soustředím se, jak nejlépe dokážu, chci se přeměnit do své podoby, ta lidská mi vůbec nevyhovuje. Nejsem na to zvyklý. Ale nejde to. Asi nemám dost síly, nebo co. Což je blbost, připadám si zatraceně silný.

Přejdu místnost a najdu dveře ven. Jsou otevřené. Stojím na malé terase, nikde nikdo. Vítr, moře, horko, písek, palmy. Ale nic živého. Obejdu dům a zabere mi to chvíli času. Ostrov je za domem veliký, nedohlédnu na druhý konec přes palmy a zeleň. Zahrada je krásná. Cítím sladkou vodu, někde tu bude zavlažování, nebo studna.

Nikdo tu není.

Ta síla je neskutečně obrovská, a to tu ten upír ani fyzicky není.

Co se to zatraceně děje?!

Ještě jednou se zkusím soustředit na proměnu, až mě rozbolí hlava a padnu předníma nohama - teda rukama - do písku. Ale nepřeměním se. Vydechnu a postavím se na zadní. Neskutečně nezvyklé. A pomalé. Dojdu na terasu. Je do domu otevřená. Zůstanu sedět na jednom z lehátek na terase.

Co tu mám zatraceně dělat?

A proč tu jsem?

A proč se nemůžu přeměnit?! Jsou v tom ty upíří techniky, stoprocentně. Varovali mě předtím, varovali mě, že pokud se mám od někoho držet dále, než od lidí, jsou to upíři. A já navíc dostal napít jeho krve, sakra!
 


Komentáře

1 Mai Cherrie Beer. | Web | 24. března 2013 v 13:08 | Reagovat

Do prdele, to je napínavý, rychle další! :-D

2 Cheer32 | 24. března 2013 v 13:52 | Reagovat

Takže Yukki je upír > w> (jsem prostě Sherlock Holmes xD) Já vím co bude dál, z Nathana se stane sexuální oběť, muhehe >:3 *bude z ní jasnovidka* :-D Já chci taky soukromej ostrov kurníkšopa! >.<

3 Bara | 24. března 2013 v 14:24 | Reagovat

Po tak dlouhé době tak krátká kapitola? (nestačilo by jí ani 10 str.)
Hele nemohl by mi Yukki udělat prázdniny a taky mě odvézt na soukromý ostrov? (své choutky možná přehndnotí, když zjistí co po něm Yukki chce)
A mamí? Kdy bude další? *vůbec nechce moc* *mrtvá* :-*

4 Undertaker | Web | 24. března 2013 v 21:18 | Reagovat

No páni. Chudák je pěkně zmatenej. No, upřímně se mu ani nedivim xDDDDDDDD
Ale je mi líto. Heh, jsem zvědavá, jaký bude jeho první setkání s Yukkim v příčetném/bdělém stavu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama