Promise

12. června 2013 v 16:43 | Keigh |  Supernatural slash
Musím se přiznat, moje rozkošné mašličky, že tahle povídka byla rozepsaná jako dárek k Waflařovým 16. narozeninám. (Minulý týden.) JÁ VÍM, JÁ VÍM, PARDON!! Ale taky toho nemám nejmíň, víme? A dočkali jste se, nekamenujte mě, prosím... Je to slíbená Wincestiel fluffybunny povídka. (Wings!kink.) (I do apologise.)

Název: Promise
Fandom: Supernatural
Pár: Wincestiel (Sam Winchester/Dean Winchester/Castiel)
Autor: Kayleigh
Beta: Jolly
Upozornění: slash 12+, fluff, wings, threesome, incest
Věnování: Waflařovi k narozeninám. Všecko nej, bejby^^
Poděkování: tumblr.com, supernatural cast, hell
Cover: Kayleigh





Přeje si s ním nesouhlasit. Strašně moc chce, aby to všechno nebyla pravda. Aby se tak ve skutečnosti necítil. - Ne, ne. Je to ještě jinak. On totiž necítí. Nic. Chce cítit. Chce žít. Chce toužit - ale nemá po čem. Neumí to. Už ne. Poslouchá rozkazy, následuje instrukce, řídí se tím, co mu řekli jiní. Je na to zvyklý, starat se o sebe jako o posledního. Všichni ostatní jsou cennější a přednější, všechny ostatní musí chránit, nehledě na následky. Zodpovědný syn, skvělý voják. Dean Winchester.

Castiel je na tom obráceně. Nikdy necítil. Možná kdysi, úplně na počátku, možná tehdy, možná. Ale to si už nepamatuje. A teď cítí. Zradu, zoufalství, vztek - emoce, které nikdy neměl a nikdy jim nerozuměl. Možná tomu napomáhala jeho lidská schránka, možná fakt, že se pohybuje na Zemi, mezi lidmi. Nechce cítit, protože jako zodpovědný syn a skvělý voják ví, že musí následovat instrukcí. Bez otázek.

A teď…

Jejich víra byla příliš silná na to, aby se dokázali se zklamáním a zoufalstvím příkré reality srovnat. A ať se Sam snažil sebevíc, ať je burcoval, ať jim domlouval, ať je objímal či jim jednu vrazil, oni přijali, co jim řekl, pokývali hlavou a mlčky se zařadili po jeho boku. Za pár vteřin bylo všechno jako předtím. Ticho, těžko, zoufalo, šedo… mrtvo.

Po několika týdnech ničeho sklouzli Dean i Castiel do tichého přijetí. Rozhodli se to akceptovat. Ačkoli naživu, oba příliš zničeni na to, aby mohli žít, skutečně žít.

"Dean, there's… a nice hotel here, you want to stop here for a night?" zeptá se Sam něžně.

Je to pár dní, co Dean přestal pouštět rádio. V Impale je zatraceně nesnesitelné ticho. Tíživé a nezvyklé a hlavně lze tušit, že to nenese nic dobrého. Z ticha nikdy nevzejde nic dobrého. Dean jenom pokrčí rameny. Sam naznačí gestem doprava. Je to trochu nepřístojné, mluvit, poslední dobou. Jako by si to Dean nepřál, a přitom si je Sam stoprocentně jistý, že ticho je to poslední, o co bratr stojí.

Když se na zadním sedadle objeví Castiel, Dean ani nemrkne, zato Sam málem udělá Impale střešní okno.

"Cas," vydechne úlevně. "Don't… don't do it. Dean is driving, you could kill us."

"I apologise, but Dean was thinking about me."

Jako by to byla vhodná omluva. Teď už Deanovi za pohled do zpětného zrcátka stojí. Oříškové oči na okamžik vzhlédnou k modrým, přes odraz se mírně lesknou v zapadajícím slunci a dostanou na vteřinu žlutý odstín. Dean mrkne a stín je pryč. Yelloweyed daemon ho bude nejspíš pronásledovat déle než Alastair. Koneckonců, to on mu vzal oba rodiče. Alastair mu vzal jenom jeho duši. Jeho povahu, hodnoty, přesvědčení, sebevědomí… a nakonec i víru.

"Dean was - what? I… I know you can read our minds but… really?" Sam nestačí vycházet z údivu.

"Dean has not told you?" podiví se Castiel, ale hned pokračuje. "Whenever he thinks of me, I feel it. And till now, everytime he thinks of me, you were in danger, this is why I am here so fast."

Dean nezareaguje, neodpoví, dokonce se ani nijak nezatváří. O tomhle spojení s jeho andělem věděl jen pár týdnů. Jen nepokládal za nutné o tom se Samem mluvit. Proč taky? Vždyť ho to stejně nezajímalo. A stejně to bylo jedno, protože Sam ho moc za rodinu nikdy nepovažoval. Nikdy Deana nemiloval tak, jako Dean jeho. Nikdy…

Skloní hlavu a podívá se z okýnka, aby se nemusel byť periferně dívat na Sama - potažmo na Castiela. Stejně jej oba opustí, jako vždycky všichni. Možná za to ten boj nestojí. Možná měla Pamela pravdu - pokud lidé přijdou do ráje, kde budou šťastní, není to nic tak hrozného. A možná je to celé jinak. Možná se člověk po smrti změní. Možná po smrti vůbec nic není a všichni andělé lžou.

"The heaven does exist, Dean," přeruší jeho myšlenky Castiel. "Our father just gave up on all of us long time ago."

A to je o něco lepší? Když si andělé přivádějí k životu kdejakého mrtvého, když se zabíjejí a zrazují mezi sebou, sami nevědí, komu vlastně slouží a co je dobré a co zlé. Démoni nejsou ani z poloviny tak mocní jako andělé, a Lucifer se prochází po Zemi, jako by mu patřila. Na co je nebe, když se tam každou chvíli stane nějaká nehoda?

"Where the dead angels are?" napadne Sama.

Castiel se dlouze odmlčí- Nikdy nad tím nepřemýšlel. "It's been said that Our Father is as strong as weak is the last killed angel. If the angel dies and is good, he becomes part of the God. If he dies and is bad, he becomes part of the Devil."

Dean si odfrkne. "Does that mean when we kill Zachariah God becomes even bigger dick?!"

"He becomes part od the Devil, I suppose," promluví Castiel.

"How's that? I'd say he is a good servant of god, well why does he -"

"He does not," přeruší jej Castiel. "These rules are about themselves. Even the God now cannot change them for his own. Not that he cares at all."

"So… these rules…" snaží se pochopit Sam, "are here for so long that god can't change them? That means there are like, tables for what's good and what's wrong and even angels are judged according to them?"

"It's called The Ten Commandments," pokrčí rameny Castiel a Dean se suše zasměje.

Sam ho zpraží výchovným pohledem.

"C'mon, angel's sarcasm, Sammy, even you have to admit it's funny…"

A Sama napadne, jak strašně zlomení oba dva jsou. Oba ztratili otce, své místo ve světě, v životě i sobě samotných. Promluvili proto, aby si vzájemně dali vědět, že jsou oba jen kousek od zhroucení, mrtví, v koncích, just done. Done of being tired, done of being haunted, tired of being treated like piece of fucking shit. And Dean is not the only one who thinks this. Even Cas does, and Dean knows. That's why they have got sucha special bond together.

Dean zastaví na parkovišti u hotelu, trochu lepší kvalita než běžně.

"Castiel?" zamumlá Sam.

"I stay with you tonight," ujistí ho anděl.

Dean vezme věci a počká, než Sam zjedná klíče pokoje. Jednoho pro všechny tři. Vtipně s jednou kingsized bed a jednou normální. Castiel stojí u dveří, zatímco Dean bez zastavení hodí tašku na zem a zavře se v koupelně.

Sam ze zvyku nakreslí daemons trap křídou na koberec zespod, vystřídá se s Deanem v koupelně a pak vezme jejich oblečení, i Castielovo, čemuž se chvíli diví, dolů do prádelny a čistírny, zatímco se v koupelně usídlí Castiel. Když se vrátí, Dean spí na polovině kingsized bed a Castiel… Castiel tu není. Sam se zamračí a rozhlédne se po místnosti, nahlédne za roh: "Cas?"

Ticho. Je tu jeho ručník, přehozený přes topení. Dean spí k Samovi zády. Sam k němu udělá dva kroky a pohladí ho po rameni, sotva se ho dotkne, a Dean je vzhůru, sedí na posteli: "CAS!"

"Dean," zamumlá Sam a chytí ho za obě ramena. "Dean, don't worry, it was just a nightmare."

"Sammy?" otočí se po hlase.

"Yes, it's just me, Dean."

"Where's Ca- Cas," naléhavost v jeho hlase okamžitě povolí, když spatří přítele před sebou, nezvykle v triku a kalhotách. "Where have you been?"

"Just looking around, to be sure there are not any problems," ujistí jej anděl a nejistě vzhlédne k Samovi. "Something is wrong?"

"No, it's just… weird, when I was asleep I… I don't know," zlomí se mu hlas a Dean si znova lehne.

"And what?" zeptá se Sam.

"Nothing, Sam," zdůrazní Dean. "Just let it be, it was just a nightmare."

"Dean," hlesne Sam. "What's… what was that? Please, talk to us, at least about your nightmares since you don't want to talk about anything in our lifes lately."

"Nothing, Sam! I'm fine, just let me sleep, okay?"

"Dea-"

"I was just scared, okay?!" vyletí Dean. "One half of my life was here when I was falling asleep and was missing when I woke up, It just scared the shit out of me, okay?! 'You satisfied?"

Sam zmlkne a Castiel neví, co dělat. Dean se zahrabe pod deku a mlčí ve snaze znova usnout. Castiel si vymění nechápavý pohled s mladším z bratří, jenž ale pokrčí rameny. Dean dělá, že spí.

"Dean," šeptne Castiel.

"Don't, Cas, don't. Just… be here when I wake up, okay?" a zní naštvaně, ale všichni tři vědí, že jenom potlačuje emoce.

"I-"

"Just go to sleep or whatever," zahučí Dean zpod deky.

Castiel sice nespí, ale lehne si na samostatnou postel. Sam mlčky obejde letiště a odestele si jeho druhou polovinu. Usne během vteřiny, vyčerpání se na něm podepisuje čím dál znatelněji.

"Cas! Cas! No, Sammy, no, Cas! SAM!"

Otočí se na druhý bok a rychle stiskne bratrovo rameno. "Dean…"

Otočí se, chvíli hledí Samovi do očí a pak se podívá naproti na… polkne. Postel je prázdná.

"Cas," hlesne téměř neslyšně Dean. "Cas, where are you? You promised… you promised you'll be here when I wake up…"

"I am right here, Dean," ozve se z kouta, kam nedopadá světlo pouličních lamp, prosvítající skrz béžový závěs.

"Cas," vydechne Dean úlevně a natáhne k andělovi ruku. "Cas, promise… please, promise me… you stay. Promise."

Sam si je jistý, že bratr ještě napůl spí. Castiel popojde k posteli, a ačkoli nejistě pokukuje po Samovi, stiskne Deanovu ruku. "I… I promise I stay here."

A Dean ho přitáhne k sobě na postel. A obejme ho. Jeho noční můry musí být příšerné, napadne Sama. Castiel mu objetí opětuje, ale stále nejistě hlídá Samův výraz. Co je to s ním a jeho nejistotou…? Podiví se Sam v duchu a položí dlaň doprostřed Deanových zad.

A Dean se trochu uklidní. Jako by… ta tíha, která na něm ležela, najednou trochu polevila. Nezmizela úplně, ale stala se o poznání lehčí. Sam trhne hlavou ke straně a podívá se Castielovi do očí. Cítí to taky, pozná to podle andělových očí, v kterých se teď zračí druh úlevy. Pustí ho a Dean si znova lehne. Castiel vstane a posadí se na svou postel, zatímco Sam se ujistí, že je bratr přikrytý a že je v pořádku. A že opět předstírá spánek. Otočí se na druhý bok a pokusí se znova usnout, a tentokrát spát až do rána - je unavený jako batole. Spí asi tři minuty.

"Sam! Sammy! NO! CAS!!!"

Než se vyhrabe do sedu, Castiel už sedí na Deanově straně postele.

"I promised I stay," řekne anděl. "I cannot broke my promise to you."

Jemně jej obejme. Tak… mile a starostlivě, jako by věděl, jak se má zachovat. Sam chvíli váhá, vypadá to, že Dean je zase klidný, ale přesto mu položí dlaň na rameno. A Dean se opět uvolní.

"Dean," hlesne bratr. "Do you… do you want us to stay with you here for tonight? Like, this… close?"

"No," šeptne zatvrzele Dean.

Jako dítě, kterému matka nabízí hračku poté, co spadne na zadek, protože běželo moc rychle, pomyslí si Sam a přitáhne si Deanova záda k hrudi, pevně s ním proplete nohy a paži přehodí přes jeho hruď tak, aby jej mohl chytit za ruku.

"Cas, can you… just lie down with us, please?"

Castiel už chce argumentovat tím, že Dean řekl, že přece nechce, ale když ho Sam sežehne přímo vražedným pohledem, svou poznámku si nechá pro sebe a nejistě se posadí na kraj postele. Dean se na něj dívá zespod; jako zbité štěně, pomyslí si Castiel. Přilehne si k Deanovi, a ještě než stačí zaváhat, Sam ho přitáhne k nim tak, aby Dean ležel hlavou opřený o Castielovu plec, dlaň, s prsty propletenými s mladším bratrem, na andělově hrudi.

Sam se spokojeně usměje a přitiskne je všechny těsně k sobě. Dean se mezi nimi chvíli cítí trochu nepohodlně, nezvyklý na tolik pozornosti, nezvyklý na to, že se o něj někdo stará, že on je ten, koho bratr třímá v náruči a snaží se ochránit.

A Cas… Vzhlédne k němu. Pozoruje ho. Mrkne po Samovi a pak položí volnou paží na Deanova záda. Nepromluví, na to je příliš unavený, příliš zlomený a zničený a příliš… sám neví. Láska k Samovi je nekonečná, to vědí bratři moc dobře, a je vděčný, ale zároveň zahanbený, protože neví, jak se teď chovat, co si dovolit a taky… jak poděkovat nebo jak dát najevo, že si bratrovy péče váží. A Cas… s ním je to složitější. Vzájemně si zachránili zadky tolikrát, že to neumí spočítat a Cas toho pro něj obětoval tak strašně moc… a taky mu dal všechno, co teď Dean má. A jeho osobní anděl ho objímá a aktivně se angažuje při ochraňování Deanova spánku. Obyčejného člověka. Jedno z nejmocnějších stvoření vůbec tu leží vedle malého otravného tvorečka, kterého by mohl zabít jediným gestem, a hladí jej po boku a zádech tam, kde jeho tělo ještě nepřekrývá to Samovo. My guardian angel looks after my sleep.
A v té chvíli uslyší podivný zvuk a na kratičký moment zaplní místnost bílé světlo. A pak je najednou kolem nich tma. Dean nadzvedne hlavu, ale Castiel jej pohladí po tváři a přitiskne zpátky k sobě, a pak Deana něco… přikryje.

…Křídla?

Chvíli mu trvá, než mu dojde, co se to děje. Castiel. Castiel je anděl. Andělé mají křídla. Castiel… má křídla. Ale jak je možné, že -

"You have acknowledged me as your guardian angel," pronese Castiel.

V jeho hlavě ten tón zněl nejspíš překvapeně.

"Cas?" ozve se nejistě Sam. "How is it possible I can see and touch them too?"

"You are soulmate of Dean's," vysvětlí anděl a pozoruje Deana, jak opatrně položí dlaň na nádherná černá křídla.

"This is…" šeptne okouzleně, "this is incredible…"

Sam nemůže než mlčky souhlasit. "May I…?"

Castiel přikývne a Sam vztáhne ruku ke křídlu, které je teď ochranitelsky přikrývá. Dean nevěřícně hladí černou peruť a skutečně nevěří svým smyslům. Ještě před dvěma lety nevěřil, že nějací andělé skutečně jsou, a teď jej jeden z nich chrání jeho vlastními křídly, jichž se smí dotknout. Dean vzhlédne k andělovým očím. Tváří se klidně. Skoro vyrovnaně, upřesní Sam v duchu a prohrábne prsty podivný materiál. Je… mělký a hebký, ale tak hustý a pevný - nedokáže říct, co mu křídla na dotek či pohled připomínají. Není to srst, nejsou to šupiny, není to blána, není to peří, není to nic, co by mohl člověk znát. Nedokáže přestat, dotýkat se jich.

"Cas," hlesne Dean, aniž by věděl, co chce vlastně říct.

Castiel jej obejme pevněji a Sam se k němu taky přitiskne, líbá jeho rameno a hladí ho po paží, dokud nesjede prsty na předloktí a dlaň, kterou má Dean na Castielově hrudi. Sam polkne a opatrně, téměř neznatelně, položí prsty na Castielovu hruď, jako by se ptal, zda se jej smí dotknout. Castiel v odpovědi jen pevněji obejme Deanovo tělo a volnou rukou si přitáhne do náruče i Sama, aby se okolo nich mohla andělova křídla ochranitelsky rozvinout a všechny je schovat před okolním světem. Dean mazlí svou tvář o Castielovu rameno a krk a Sam se mu chvíli dívá do očí, snad jakoby potřeboval důvod hledat utišení v andělově náruči, zvlášť teď, když se Dean zdá tak klidně upadat do spánku.

Usměje se. Cas se na Sama skutečně usměje, dokonce ho políbí na čelo. A Sam už nemá nejistot nebo otázek. Položí hlavu na Deanovo rameno a políbí svého soulmate na krk. Dean něco zahuhlá a obejme Castiela okolo krku, zatímco zadkem se natiskne do Samova klína. Sam se zasměje krátce jej stiskne ve své náruči, pevně a posesivně, jako vždycky předtím Dean bránil před nočními můrami jeho.

Castielova křídla je udržují v podivném bezpečí. Jako by byli mimo realitu, mimo reálný čas i prostor. Jako by se vznášeli v nedefinovaném nekonečnu. Jenom Cas, Dean, Sammy a andělská křídla. Castielova dlaň na Samově rameni, druhá na Deanově boku. Samovy vlasy mezi Deanovýmu lopatkami, jeho rty na Deanově krku.

A poprvé po dlouhých měsících se Deanovi ve spánku nevybaví jediná z nočních můr, jež jej provázela na každém kroku. Castiel i Sam jsou tady. A budou tu i potom, co se vzbudí.

"I promise."
 


Komentáře

1 Hifi | Web | 12. června 2013 v 17:16 | Reagovat

OH MY FUCKING - I DON'T KNOW WHO, MAYBE ANGEL - I LOVE YOU.
So much.
Really.
It's totally beautiful and... feels.
werfghjkk
Safe

2 Jana | 12. června 2013 v 17:39 | Reagovat

Takový klubko roztomilých miloušů:-). Musel by na ně být neuvěřitelnej pohled. Takhle nějak si představuju první díl 9. řady:-). Měla by si začít psát scénáře:-).

3 Zero | 12. června 2013 v 22:44 | Reagovat

uf nemám slov to je dokonalé :D

4 Casiopea | E-mail | Web | 13. června 2013 v 0:50 | Reagovat

To byla taková nádhera! Děkuju. :)

5 Waflař | 13. června 2013 v 11:11 | Reagovat

KÁÁÁÁÁÁÁÁÁMOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
to bylo tak krásné!!! (melting down)
Díky, brácho, děkujem za krásný dáreček, a teď sem přihoď něco nefluffy. Musí se to prostřídat. Víme.
Nesnáším školní počítače. Mám pocit, že se mi profesor IVT čučí přes rameno. Ale je to celkem adrenalin, číst ve škole povídky...
...
Hawk. Domluvila jsem.
Strašně moc ti děkuju

6 vladous | 13. června 2013 v 13:24 | Reagovat

Krásné.  Přečetla jsem si to teď podruhé.. Já nevím jestli fluffy, mě mrazí v zádech - z této povídky :-P

[4]:

Zdravím :-)  a jdu se někam zahrabat :-D  Právě jsem si dala pár facek a slibuju, že znovu začnu komentovat, opravdu začnu! :-x

7 vladous | 13. června 2013 v 18:01 | Reagovat

Keigh víš co ti chci říct?  Naučila jsi mě číst každé slovo..

8 Jolly the Sad | Web | 13. června 2013 v 18:31 | Reagovat

[6]: Mělas vidět mě, když jsem to betovala.. whou :D

9 Keigh | Web | 14. června 2013 v 16:42 | Reagovat

[7]: potěšení na mé straně, drahá.

10 Keigh | Web | 17. června 2013 v 13:35 | Reagovat

[1]: Thank you, sweetie im so glad u like it it was my first story on them and im so happy you like it^^

[2]: xDD To beru! první díl: Ho he got da booty? :D

[3]: děkuju, babe :) love you

[4]: ASDFGHJK THANK YOU SO MUCH REALLY THANK YOU YOUR A WRITER AND YOU LIKE IT thank you.

[5]: yeah, yeah. měla bych udělat nějaký úchyláčtější layout, nah? Love you, my little wafle :)

[8]: ^^ muhuhuuuuu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama