Komentáře

1 Ther... | 1. prosince 2013 v 13:52 | Reagovat

Mám v hlavě zmatek... Asi si to budu muset přečíst ještě jednou nebo dvakrát...
Ale je to dobře napsané a nutí mě to přemýšlet...

2 vladous | 1. prosince 2013 v 14:15 | Reagovat

Příběh je nádherný a .. těžký. Myslím, že změnit by se měli oba dva. Snad.. není možné, aby se měnil pouze jeden?

3 vladous | 1. prosince 2013 v 15:12 | Reagovat

A pokud ne..  je konečně volný.

4 FragrantFop | 1. prosince 2013 v 15:28 | Reagovat

Je tu....byl tu...pocit. Ve třetím mezipatře. Dal jsem mu podobu.

Udivilo mě, jak uspořádanou strukturu má, někomu by se mohla zdát nesmyslná...zůstala mu až do žádného mezipatra. Všechno přebíjela.

Teď ne, nechci se na něj dívat...nevím, jestli mu chci rozumět a nevím, jestli ho chci sdílet.

5 Jana | 1. prosince 2013 v 16:41 | Reagovat

Takhle se cítí člověk, který ztratil naději.
Takhle se cítí člověk, který o všechno přišel.
Takhle se cítí člověk, kterého každý odsuzuje.
Takhle se musí cítit člověk, který nevidí jinou možnost.  
Nikdy se tak nechci cítit.

Lidskost je pravdivá, Lidskost mně děsí a Lidskost miluju.

6 Keigh | 1. prosince 2013 v 18:10 | Reagovat

[3]: Volný?

Vladěnko, četla jsi ten příběh vůbec...?

[4]: Myslím, že ho rozhodně nechceš sdílet, můj drahý. Nemylsím, že by ti byl prospěšný.

[5]: A takhle přemýšlí člověk, který skutečně četl. A skutečně chápe. Děkuju, Jani. Děkuju.

7 Vēra Nīkē | E-mail | Web | 5. září 2014 v 20:48 | Reagovat

Očividně se vrhám do toho, abych přečetla to, což jsi již nastřádala… a najednou jsem se ocitla u Lidskosti. Ha… co je to lidskost? Řekla bych, že chyba názvu… nebo se někdo zatraceně sekl se slovníkem… nebo jen ten někdo, kdo to do něj psal, měl chuť na trochu ironie…
Začala jsem číst… začala jsem číst, polohlasem si předčítat, uvažovat, cítit… nepříjemný to pocit. Ještě nepříjemnější, když dočteš první mezipatro a stále se toho nestřeseš. A masochisticky se navrátíš do rubriky, automaticky klikneš na druhé…
Myslím, že tě chápu… naivní to představa… tak pokračuji ve čtení… a nechápu, jak jsem se dobrala na konec. Nechápu, proč to dělám, ale pokračuji… v dalším mezipatře…
Nechápeme… či snad ano? Nebo nechceme chápat… nechceme vědět, že víme… záleží na tom?
Proč? Proč jsi to napsala? A jak? Jak se ti to zdařilo? Úvaha nad tebou se vkradla do mé mysli… jak moc šílený, jak moc ztracený, jak moc jiný, musí člověk být, aby to dokázal vyjádřit? Děsivé… ale krásné… tak nádherná tvář pekla, jakou jsem dosud nepotkala. Či snad ráje? Však rozdílu mezi nimi dnes ani není…
Říct? Jediné slovo… nelze… všechna byla vyřčena… všechny emoce vyplaveny… nic nezůstalo…
Ale vracím se… v očích jiskří, něco se děje… něco… je lepší. Ne správné… lepší. Co to slovo znamená? Netuším… nedává to smysl… tohle ani nic jiného, cítím se… zmateně. Stejně jako umělec. Stejně jako ten, kdož kreslí vlastní krví po zdech v mezipatrech…
Nevím… ztrácím se… a objevuji. Cítím… a jsem bez citu… byl to příběh? Byla to emoce? Co to je? A… záleží na tom? Je to smutné? Je to veselé? Je to zlé? Či dobré? Kdo ví… já už netuším nic…
Ztracena… copak lze říci víc?
Úžas… a úsměv… snad klid… nic víc…

8 Narci | 20. května 2018 v 16:42 | Reagovat

A až dopadnu,
bude svět (zase tak čistý),
jak byl
přede
mnou
...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.