19. So Soon: I know you don't mean it.

31. prosince 2014 v 16:08 | Kayleigh |  So soon To Beyond

Zdravím, moje denní dávky vitamínu C! Zase jsem se tuhle zastavila. No když už je ten silvestr, tak co bych vám tuhel nedala aspoň trochu tak jako dejme tomu povídku. Haaahahaha. Ehm. Jak probíhají vaše přípravy a oslavy? Dejte vědět, přátelé. Mama Keigh je zvedavá, znáte mě. Beta: myself.





Louisovi je trochu do smíchu a trochu na omdlení, tak neudělá ani jedno. Leží v Zaynově náručí a nějakou dobu snad ani nedýchá, než se natáhne pro mobil někde za polštářem a odemkne ho. Číslo z esemesky o červených tkaničkách si uloží do kontaktů jako "terapeutka". Zayn ho beze slova sleduje, načež vstane a posadí se do křesla.

"Kolikrát v životě potkáš někoho takhle zvláštního," zamumlá pak spíš pro sebe.

Louis se převalí v posteli na záda a zírá do stropu. "Jo…"

"Pozvala tě na večeři," vrátí se Zayn k jeho vyprávění. "Půjdeš tam?"

Teď, když se dozvěděl, že je to jeho terapeutka? Bylo by to poněkud nevhodné, nepřijít. Zayn vstane a odejde do šatny mezi hlavní ložnicí a pokojem pro hosty. Louis ho následuje spíš ze zvědavosti.

"Je to hezká restaurace, klidná a profesionální. Musí dobře vědět, kdo jsi a co děláš. Měl bys udělat na první oficiální schůzce dojem. Čeká se od tebe, že přijdeš elegantně oblečený, takže ti nejenom vyberu, co si vezmeš na sebe, ale taky tě tam odvezu - nedělej xichty, však tě dobře znám, parchante," uchechtne se Zayn a rozsvítí světla.

Hrabe se v Louisových věcech a donutí ho se na čtyřikrát převléknout, než je se svým výběrem spokojen. Louis sice mrmlá pod nosem nespokojené poznámky, ale ani náznakem se Zaynovi nevzpříčí. Zee je to poslední, co Louisovi zůstalo. Jeho jistota.

"Zee, nebudu si brát kravatu, budu za debila," protočí oči otráveně.

"Za to, že jsi debil, tvoje kravata nemůže, Tommo," uchechtne se Zayn, ale nakonec ji odloží.

"Stačí, že na sobě mám tohle," prskne Louis.

Pod sakem má oblekovou šedočernou oblekovou vestu a bílou košili. Ale když se na sebe podívá do zrcadla, sám musí uznat, že bez kravaty vypadá blbě. Zayn se na něj výmluvně podívá, když mu sám kravatu uvazuje a Louis se rozesměje.

"Jsi idiot."

"To ty taky, Lou," zavrní Zayn, přitáhne mu uzel ke krku a spraví límec. "No, hned vypadáš k světu."

"Až na ty kruhy pod očima, divné vlasy a odporný xich-!"

"Vypadáš skvěle, a abys vypadal božsky, budu potřebovat trochu vosku a možná bb cream," přeruší ho zdatně Zee.

Louis chce odporovat, nesnáší makeup, ale je pravda, že s ním vypadá líp než bez něj. Alespoň ty kruhy pod očima nebudou tolik patrné. V koupelně vůbec stráví většinu času, protože Louis si své vlasy hýčká, a kdyby ho Zayn neupozornil na časovou tíseň, tentokrát by to byl on, kdo by se na terapii nedostavil. Což by bylo netaktní.

Louis se dušuje, že bude Zaynovo Bentley řídit, ale hoch je sice mladý, nikoli blbý, a tak velmi moudře usedne za volant svého nového vozu sám, zatímco brblající Louis si sedne vedle.

"Královna sedí vždycky vzadu, Lou," podotkne lehce Zayn a Louis mu vynadá do ženských pohlavních orgánů, čímž jejich debata skončí.

Louis je spokojený, že měl poslední slovo, a Zayn je jednak rád, že jeho autíčko nepřijde k úhoně, zná řídící techniky svého přítele, a jednak, že si Louis ještě pořád dokáže vzpomenout na svou náturu a chovat se podle ní.

O poslední slovo nikdy moc nestál. Místo toho se soustředí na jízdu, a občas poočku zkontroluje bruneta v obleku.

"Fans by šílely, kdyby tě takhle viděly," poznamená po chvíli. "Vypadáš fakt dobře."

It's your job as my best friend to compliment me. I know you don't mean it.

Louis se uchechtne: "Raději sleduj cestu, homouši."

Zayn vyprskne smíchy: "Já jsem prosím jediný heterák v tomhle autě, debile."

Louis zavrtí hlavou, ale tentokrát se o poslední slovo nepře. Což Zayna mírně znervózní.

"V pohodě?" zeptá se, když se pomlka protáhne na čtyři bloky.

I'm so fucked up I don't even know what to answer.

Louis se dívá z okýnka, ale okolí nesleduje. Očividně je ztracen ve svých myšlenkách a Zayn se rozhodne pro jednou ho nevyrušit. Vlastně, nemá moc příležitostí si s Louisem teď promluvit, Edward square je za rohem, a protože jedou akorát na čas, Zayn přistaví u vchodu, parkování musí najít později.

"Nemusíš tu čekat," ujistí ho Louis, když si odepíná pás. "Zavolám si zpátky taxi."

"No to víš, ještě za tebe budu zodpovědný, když na tebe narazí fans. Kromě toho, stejně budu zvědavý a budu chtít hned všechno vědět," ušklíbne se Zayn.

Chvíli zvažuje, zda příteli popřát štěstí a pevné nervy nebo ho pokárat, aby byl gentleman a nezapomínal na dobré mravy.
"Usměj se na ni," řekne nakonec, "dřív, než dojdeš ke stolu."

Louis polkne a přikývne. Vyleze z auta, upraví si oblek a vyběhne schůdky do restaurace. Jde o tři minuty pozdě. Musí se omluvit. Rozhlédne se po sále a hledá tyrkysové vlasy, ale ještě než stačí pořádně zaostřit do útrob lokálu, přitočí se k němu mladý číšník.

"Dobrý večer, pane Tomlinsone, přejete si kóji?"

"D-," kurva, "dobrý večer. Vlastně ne, hledám tu jednu dívku, už by tu… měla být, má dlouhé modré vlasy."

Fuck this shit.

Doufá, že jako popis to bude stačit. A taky doufá, že se nikde neobjeví jeho fotky. Nejde mu o sebe, ale nerad by přitáhl pozornost fanynek k terapeutce. Nepoděkovala by mu, to rozhodně ne. Ty patnáctileté potvory umí napsat spoustu urážlivých věcí.

"Aha, vy myslíte…" číšníkovo obočí vyletí až na temeno. "Inu, když jste si jistý, tak prosím."

Řekne to se zvláštní dávkou opovržení, z čehož se Louisovi trochu orosí čelo. Proč reaguje takhle? Má důvod? Ale sotva se stačí zaobírat touto otázkou, číšník mu ukáže úplně dozadu k vitríně a Louis jeho nechuť pochopí. Tedy, pochopí, proč to opovržení, ale nechápe proč. Jemu to přijde provokativní. Dívčiny modré vlasy jsou vyčesány do drdolu, a teď je vidět nad uchem několik černých pramenů. Na sobě má černé tričko s Hello Kity a dlouhou zevl sukni červené barvy.

"Díky," řekne číšníkovi a vydá se jejím směrem.

Terapeutka hledí do nabídky jídel, ale nevypadá, že by skutečně vybírala jídlo, protože celou dobu strnule zírá na jedno místo. Louis použije Zaynovu radu, usmívá se, ale dívka k němu zvedne pohled až ve chvíli, kdy Louis dorazí ke stolu. Není si jistý, co má říct.

"Ehm. Dobrý večer," řekne už podruhé.

"Ahoj," usměje se a zvedne k němu pohled. "Posaď se."

"Děkuju, já… uh, omlouvám se za to zdržení. Nechtěl jsem… plýtvat vaším časem," zadrmolí a snaží se horlivě vzpomenout, jestli jí odpoledne tykal nebo vykal.
 


Komentáře

1 Kami | E-mail | Web | 31. prosince 2014 v 19:23 | Reagovat

Já tak moc miluju tu povídku... A tenhle díl byl skvělý, moc za něj děkuju.

2 Karin | 31. prosince 2014 v 21:14 | Reagovat

Tahle povídka je krásna ale nemám ponětí jak skonči. :-P  ;-)

3 Lusy_Love_ | 1. ledna 2015 v 17:53 | Reagovat

:-D  :-D  :-D pokračkoooo

4 malone | 2. ledna 2015 v 3:22 | Reagovat

Chlapci v rozpacích jsou taaak roztomilí :)

5 malone | 2. ledna 2015 v 3:28 | Reagovat

Jo, a na Silvestr jsme dělaly sushi s avokádem a onigiri (snad tu druhou věc píšu správně, každopádně je zábavné si plácat bábovičky z rýže, a ještě navíc je to něco jako Bertíkovy kouzelné fazolky - nikdy nevíš, co je uvnitř :D ) a slané i sladké šátečky z listového těsta a ještě jsem naložila hermelín... A vůbec tam bylo tolik jídla, že se všichni přežrali a nikdo se neopil fakt na tuho :D A válela jsem se po své krásné skoro-švagrové a pár dalších holkách (a mohla se tvářit, že je to tou půlkou frisca před pěti hodinami a dvěma loky vodky s džusem :D )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama