21. So Soon: At all.

5. ledna 2015 v 19:47 | Kayleigh |  So soon To Beyond
Dobré ráno, moji jeleni s pětima knedlama, jaké máte počasí? Začíná nám zkouškové za chvíli, takže jsme asi všichni zatraceně v piči. No co, to se stává, i v lepších rodinách. Mimochodem, jaké jsou vaše myšlenkové pochody, co se studí týče? Já jenom tak, jestli jsem sama, nebo je nás, debilů, víc... Za beta děkuju Aki.





Louis polkne sousto a skloní příbor. Čeká vysvětlení, ale bez otázky se žádného nedočká. A ona se nemá k odpovědi.

"Proč? Myslím… proč váháte."

"Ukončila jsem praxi před sedmi měsíci. Ne všichni mí pacienti to tolerovali, samozřejmě, a tak jsem byla nucena uchýlit se do ústraní. Až… doktorka Dannetová mě přesvědčila, a to konkrétně tebou. Tedy, tím, jak tě popsala."

Louis přikývne, ačkoli není čemu. Nelichotí mu to, ani s tím nesouhlasí. Připadá si jako vědecký pokus. Jako něco, co existuje, ačkoli nikdo nechápe jeho účel, takže putuje od profesionála k profesionálovi. Všichni si ho měří zvláštními přístroji a přehazují si ho jako horký brambor, předávají si ho se složkou papírů a neosobními poznámkami.

"Neděláte si poznámky," promluví po chvíli Louis.

Chce mít z dnešního večera dobrý pocit. Ví, že ona to nemyslela nijak špatně, tohle je v něm a vlastně by měl být vděčný, že s ním chce ta sezení mít.

"Nemám důvod," ujistí ho, otře si tvář a ubrousek složí do talíře. "Ukončila jsem praxi."

Louis si ji až teď prohlédne. Pořádně prohlédne. Nemá makeup, jen řasenku a jemné černé linky, horní i spodní. Dělá to její pohled významnější a temnější. Intenzivní je asi ten správný výraz. Tato mladá žena může být terapeutka, ale rozhodně není Louisova terapeutka.

"Jak se jmenuje?" zeptá se náhle.

"Prosím?" vyžblebtne Louis.

Psychiatrička se pousměje a shovívavě ukloní hlavu ke straně. "Tvůj bývalý přítel, se kterým jsi se rozešel den před tím, než jsi zavolal doktorce Dannetové. Vylučovací metodou, není to ten krátkovlasý, na tebe je příliš… obyčejný. Ten blonďák není atraktivní, takže ten to taky není. Osobně bych brala toho pákistánského míšence, ale zdáte se oba být dost silné charaktery - a kromě toho, ten zelenooký má jakousi… jiskru. Pokud… je moje teorie správná."

Show off.

"Jaká teorie?" zeptá se Louis zvědavě.

"Tu ti… prozatím neřeknu," usměje se a nechá si mladinkým číšníkem dolít vína a odnést talíř. "Každá příčina vyhledání jakékoli pomoci má jméno, takže se ptám na to tvé."

Louis se opět zadrhne v řeči. "Ha-Harry."

"Rozchody jsou složité. Zvlášť pro tebe musel být. S vlastním otcem nežiješ a s nevlastním nejspíš nevycházíš. Máš sourozence?" zeptá se rychle, jako by Louisovi nedovolovala pochybovat o pocitech k otci a otčímovi.

"Mám čtyři sestry, tedy měl jsem. Teď mám ještě jednoho bráchu a sestru."

"Máš vlastního sourozence?" specifikuje svou otázku.

"Ne. Otec, ten biologický, odešel, když jsem byl malý. Ten, který mě vychoval, odešel před čtyřmi lety. Dvojčata, nevlastní pro nás ostatní, mají teď osm měsíců."

"Kolikrát jsi je viděl?" pokračuje v otázkách.

"Hned po narození a na mamčině svatbě."

Z jejího výrazu je těžké číst, ale ať už čekala cokoli, tato odpověď ji nejspíš zaskočila, protože trvá hodnou chvíli, než znova promluví.

"Vyčítáš své rodině něco?"

Louis se uchechtne: "Je toho tolik, že nevím, kde začít."

Podívá se mu do očí, chvíli pátravě hledá v jeho výrazu, nadechne s, jako by měla na jazyku další otázku, ale nakonec jen uchopí sklenku. Louis si je jistý, že ani nepije, jenom si drží sklo u úst, aby získala čas. Dvakrát polkne, velmi pomalu, pak sklenku položí na stůl.

"Ale neřekl bys jim to."

Louis skoro zčervená. "Já vím, jak to zní."

Fucking hypocrite, Louis.

Pomalu zavrtí hlavou: "Ani ne. Je to druh obranného mechanismu, nebo jak to… říct lépe. Vztah s tvou matkou prošel jistě velkým otřesem."

Počká si na Louisovo nepatrné přikývnutí.

"Je přirozené, že se snažíš si v paměti uchovat matku, kterou miluješ, ale lidé se mění. Dokonce i matky se mění, Louisi."
A je to poprvé, co ho oslovila jménem. Něco na tom faktu Louise přiměje k úsměvu a nejistému pohnutí rty. Měl by něco říct, ale neudělá to. Negativní pocit z terapeutky se zmírnil za velmi krátkou dobu, je mu skoro do veselého rozhovoru, aniž by tušil, jak je to vůbec možné.

Terapeutka se na něj dívá nejistě, stále stejně opatrně, jako by si nebyla jistá, jak se k němu má chovat, nebo na jaké pozici vůči němu stojí, případně jak Louis zareaguje na jakoukoli další její otázku. Počká si, až se u jejich stolu objeví číšník, možná o rok, dva starší než Louis, a odnese jeho talíř. Terapeutce se mihne na tváři výraz, který sám Louis mívá ve chvílích, kdy ho napadne některá z jeho lumpáren - ale ten její je kratší, honosnější, ne tak nápadný a rozhodně neočekávaný. Terapeutka zvedne hlavu a podívá se z okna, když pronese otázku s pro Louise nečitelným výrazem: "Chybí ti sex?"

Louise ta otázka vlastně ani nezaskočí. "Zatím jsem… o tom takhle nepřemýšlel. Příliš čerstvé. Naposledy… to bylo ani ne před týdnem, takže…"

"Neptám se na vlastní akt penetrace," přeruší ho mladá žena s pohledem lehce spočinutým na rtech svého společníka. "Ptám se na sex s vaším přítelem."

Číšník, který právě sklízí Louisův talíř, upustí příbor na zem. Louis si pobaveně odfrkne, napůl kvůli číšníkově nervozitě, napůl pro terapeutčinu trefu do černého.

"Chybí. Asi půl roku… chybí."

Číšník rychle sebere příbor, talíř a kdovíproč vázu s květinami a uteče. Terapeutka nastaví dlaň a Louis jí dá přes stůl high five.

"Díval se na mě zle už od mého příchodu, dokonce mě nechtěl usadit," vysvětlí mladá žena.

Louis se rozhlédne okolo. Všichni pánové obleku, dámy v nádherných róbách, všechno ve stříbře a mamoru. Velký luxus. A ona vypadá jako by přišla z comic conu.

"Takhle se na ně musí," kývne si pro sebe terapeutka. "Ale vraťme se k tématu. Půl roku je hodně. Většina párů spolu vydrží nevycházet osminu doby, kterou spolu strávili. Můžu předpokládat, že vás vztah trval asi čtyři roky?"

Louis přikývne. Je skutečně ohromen, dokázala si domyslet většinu věcí, aniž by Louise přivedla do rozpaků. Ani Louis si není jistý, co ode dneška očekává.

"Je… těžké, představit si ho s jiným partnerem?"

Louis se zamračí a chce okamžitě říct, že samozřejně to JE těžké, ale pak si uvědomí, na co se skutečně ptá. Povzdechne si. "Ne. Není."

At all.

"Vidím ho… s lidma, se kterýma je rád, s klukama, na které vím, že má crush nebo se mu líbí, vím, kteří jsou jeho typ, vím, jak s nima flirtuje, jak je šarmantní a…" zklame ho vlastní hlas.

"Myslíš, že vaše… řekněme odcizení je jediný důvod, proč se cítíš tak špatně? Proč… jsi přišel hledat pomoc?"

"Ne," tentokrát je jeho odpověď okamžitá. "Ne."

"Myslíš, že je problém… v minulosti? Nebo v budoucnosti?"

"V… minulosti," odpoví Louis nejistě. "Je hodně věcí, kde… mám špatnou zkušenost. A neumím se přes to jenom tak přenést, nejsem… tak splachovací ani tak kldiný, aby mi to šlo."

"A co ti jde?" zeptá se dívka a upije ze sklenky vody.

Louis si odfrkne, ale tentokrát v tom není nic pobaveného. "Předstírání."


I think I mastered this.
 


Komentáře

1 Karin | 5. ledna 2015 v 20:34 | Reagovat

Já se zvencnu jestli je nedáš opět dohromady. :-(

2 Kami | E-mail | Web | 5. ledna 2015 v 20:54 | Reagovat

Díky tomu číšníkovi jsem obila hlavu o stůl...
Díl se mi líbil, velmi, velmi moc (obzvlášť proto, že ho čtu místo učení se na zápočet) a celkově z toho vývoje jsem... potěšená? Nejsem si jistá, chybí mi správné adjektivum. Ale rozhodně se těším na další. Takže tu zase budu stalkovat pětkrát denně a čekat...

3 Hifi | 5. ledna 2015 v 23:55 | Reagovat

Pláču. Tak napůl. Na druhou stranu... nevím. Je to... myslím. Dobře.
Ale já to posoudit nemůžu, pravda?

Mimochodem, moje myšlenky vztahující se ke studiu jsou zhruba o tom, že půjdu zase spát po druhé ráno, následuje půl dne hysterického smíchu provázaného slovem krtek a nakonec nějaký ten čaj.
Ať se ti daří.

4 malone | 6. ledna 2015 v 14:11 | Reagovat

Ach jo, já si vlastně čtu o nelegální komunikaci ve škole, kdybys to nevěděla. :D OK, jdu pokračovat :) Love you! <3

P.S. Já myslím, že tohle už zpátky dohromady dát fakt nejde. Najít někoho jiného, ale to až se dá dohromady.

5 Ax. | 6. ledna 2015 v 16:05 | Reagovat

Moje myšlenkové pochody, co se týče studia, eh... "I should do this. I should really, really - nah."

No... Horší to nemůže být. Ne o moc. Ne? Vypadá to, jako by se to mělo zlepšit. (Vypadá?)

6 Jana | 6. ledna 2015 v 18:33 | Reagovat

Myslím, že Louis by se v první řadě měl dát dohromady sám se sebou.
Nejsem si jistá, že by mu teď jakýkoliv milenecký vztah prospěl.

(A s Harrym bych ho tady už vůbec nepárovala.)

7 Lusy_Love_ | 8. ledna 2015 v 16:37 | Reagovat

ja mlčím a čakám ako to dopadne ....a tiež dúfam, že sa Harry vráti.....krááása pokračkooo :-D  :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama