27. So Soon: „But there’s still tomorrow, forget the sorrow.“

15. března 2015 v 17:15 | Kayleigh |  So soon To Beyond
Hi, moje modrá pouzdra na mobily. Doufám, že máte příjemné odpoledne. Mama Keigh napsala další díl So Soon to Beyond. Trochu mě děsí, jak snadno se mi to píše. Nebo jak snadno... ale to je jedno. Použitý text je od Faber Drive a jmenuje se You and I Tonight. Za beta děkuju Adel a Aki.

Guys, heavy trigger warning, okay. Sebepoškozování.







Louis sedí na místě a dělá, že poslouchá Juliana. Nejde to. I když se snaží soustředit, přijde mu, že má v hlavě tak možná mouchu, co je uvězněná mezi žaluziemi a okenicí. A taky Harryho jméno. Julian ho zmínil asi před půl hodinou a Louis teď vnímá jenom tu pošahanou mouchu a převaluje na jazyku Harry jméno tak, jak jej vyslovil Julian. S americkým přízvukem a intonací a vůbec.

To bzučení mu už leze nosem.

"Jasně," řekne, aniž by věděl čemu.

"Dobře, tak běž do studia a předveď, co umíš," popožene ho Julian.

Co? Mírně se zamračí a snaží si vzpomenout, o čem mluvil Julian před tím, než ho přestal poslouchat. Bylo to něco o zpěvu. Jo. Julian mu asi dělal přednášku o tom, že má být více sebevědomý, co se zpěvu týče.

"Hm," kývne, vezme papír, na kterém jsou slova, která napsali minulý týden, a vejde do studia. Nasadí si sluchátka a postaví se k mikrofonu.

"Můžeš začít, kdykoli chceš," slyší jeho hlas ve sluchátkách. "Pustím ti to piano, co jsme nahráli, a až se budeš cítit, můžeš zpívat."

Melodie je poměrně pomalá. Na ně nezvyklá. Ale je to jenom první verze, zkušební. Jejich label to celé zase zkurví, jako vždycky.

Prohlédne si text. Třese se mu ruka a vzpomene si, jak klidný byl, když s terapeutkou zpíval The Kill. Nepamatuje si, jak zní její hlas. Pamatuje si modré vlasy. Nepamatuje si, jakou barvu měly její oči. Najednou mu přijde, že je to hrozně důležité. Zayna nechal u sebe doma, spí v jeho posteli a snad je mu tam dobře.

Melodie hraje v jeho uších podruhé. Nadechne se, vydechne a začne.


Tonight a candle lights the room,
Tonight it's only me and you,
Your skin, like gravity
Is pulling every part of me,
I fall, you and I collide


Dobře, možná to nebyl dobrý nápad. Na tomhle textu pracoval Louis v době, kdy doufal, že je šťastný.


What if I stay forever?
What if there's no goodbye?
Frozen for a moment here in time,
If you tell me the sky is falling,
Or say that the stars collide,
The only thing that matters in my life,
Is you and I tonight.


Bylo jejich výročí, nebo nějaké narozeniny nebo něco, Louis si nedokáže vzpomenout. Ale bylo to pro něj důležité. Nenapsal by o tom song, kdyby ne. Jenže teď, teď když se jeho sny zbořily a minulost se mu stala otrávenou smrtícím jedem…

Our eyes close the candle burns away,
But I know the fire still remains
This love is all we need
We fit together perfectly,
I fall, you and I collide.


Určitě to nebyl dobrý nápad. Jeho oči se plní slzami a hrdlo se stahuje. Domýšlí melodii tam, kde nebyla dopracovaná. Je mu jedno, že teď nejspíš zní ještě hůř než normálně. Snaží se nebrečet a vytěsnit vzpomínky na horké tělo, zrychlený dech, vášnivé polibky a pomalý rytmus z hlavy. Nejde to.

I fell, and you ran away. And you did good. You are better off without me. I'd be better off dead.


Tell me you stay forever
Just you and I tonight
Tell me you stay forever
Just you and I tonight


You told me so. You told me you love me and you'll stay forever, no matter what. You told me you stay. And I was stupid enough to believe you, and worse, I was stupid enough to think you can handle me.

Shit, I can't even handle me.

Píseň nedokončí, ale ani se mu nezlomí ve vzlyknutí. Prostě jenom nedozpívá poslední refrén. Ale to nevadí. Položí sluchátka zpátky na stojan a stráví u něj minutku, dvě, dělá, že se zaplantal do kabelů.

Compose yourself, Tommo.

Musí se omluvit Julianovi, jeho výkon byl nejspíš příšerný. Nemá o svém zpěvu valné mínění ani za normálních okolností, natož když se nechal takhle blbě unést.

"Promiň, man, nějak mě to… zkusím to znova, až si ten text víc vžiju, víš co. Raději bych ještě dopsal ten text, není to přesně ono… zkusím se na to podívat se Zaynem."

"Bylo to dobré," ubezpečí ho Julian, pohled upřený na monitor. "Trochu to upravím v programu, a bude to dobré."

Nahrává tuhle píseň jenom proto, aby ostatní členové One Direction slyšeli hlavní melodii. Zdá se, že ani na tuhle primitivní pracovní verzi Louis nemá hlas. I ta verze, která slouží jenom jako ubohá kostra, musí být speciálně upravena, aby se vůbec dala poslouchat. Je mu ze sebe na blití.

"Máš něco nového?" zeptá se Julian.

"Ne… ne," zavrtí hlavou a odkašle si, aby ho nezradil hlas. "Zatím ne, ale mám teď čas, tak… s něčím možná příjdu."

"Fajn. Když už tu jsi, zazpívej ještě jednou svoje sólo v Night Changes. Nějak ti to tam nesedí, tak to nahrajeme ve studiu, a v Austrálii v late night pustíme playback. Bude to asi jistější."

Jo. To asi jo. Louisovi je špatně a bude zvracet. Skoro určitě bude zvracet.

"Ještě, ehm," odkašle si. Profesionální, Louisi. Buď kurva profesionální. " Ještě něco? Vyjma toho sóla."

"No tak to sólo v Steal my girl snad zvládneš, ne? Jsou to sotva dvě vteřiny," zasměje se Julian.

Yeah, mate. I know it's two seconds. I have about three minutes total solo on the album I've mostly written. I'm perfectly aware of that, thank you.

"Jasně…" zasměje se Louis, jako by to byl vtip.

Vrátí se do studia a zkusí zazpívat svoje sólo. Nejde to. Hlas ho zrazuje.

"Hej, Louisi, v klidu, jasně? Máš čas. Tady můžeš dělat chyby, to nic. Mysli na Harryho, budeš v pohodě," řekne mu Julian do sluchátek.

Tím Louis asi pro dnešek končí. Vyběhne ze studia a zamkne se na záchodě. Zrychleně dýchá a nemůže se vzpamatovat. Nemůže se soustředit. Tmí se mu před očima a špatně se mu dýchá.

Breathe, Tommo. Breathe.

"Nádech," řekne Louis bez dechu, ale plíce ani mozek ho neposlouchají. "Výdech. Nádech, výdech."

Kurva. Kurva. Kurva. Roztřesenýma rukama a bez dechu vytáhne z kapsy svůj mobil, oddělá jeho kryt a vytáhne z něj polovinu žiletky. Nouze naučila…

Breathe. Tomlinson, fucking breathe!

Uchopí žiletku do prstů a podrží zápěstí nad umyvadlem. Přitlačí ji k zápěstí tak silně, až má strach, že se ostrý kov probojuje na kost, a měkce potáhne.

Úleva. Nadechne se, zakloní hlavu a počítá do tří.

"Nádech, výdech," přikáže sám sobě. "Breathe. Tomlinson, fucking breathe."

Vydechne a skloní hlavu. Rána není hluboká. Táhne se hezky přes tetování. Nebude vůbec vidět. Nikdo si nevšimne.

Good. That's good. Breathe. Good boy. Just breathe. You are doing alright.

Sleduje, kterak kapky krve perlí po jeho kůži. Dodávají tetování zvláštní živý výraz. Trochu… krvavý, ale přesto jakýmsi způsobem nádherný. Louis dýchá zrychleně pusou, stiskne rty a nadechne se nosem.

"But there's still tomorrow, forget the sorrow."

Připomene si striktně.

"But there's still tomorrow, forget the sorrow."

Opakuje ta slova jako mantru a sleduje vlastní krev, kapající do odtoku.

Umyje si ruku od krve v ledové vodě. Je mu líp. Počká ještě pár minut, než rána přestane krvácet. Stáhne si rukáv přes zápěstí a palec prostrčí otvorem v lemu. Jistota, že rukáv nesklouzne.

Zayn nebude mít radost.

Kurva.
 


Komentáře

1 Silent Stalker | 15. března 2015 v 17:24 | Reagovat

Tohle je teprve O Kurva.
Miluji ale zároveň tě neskutečně nesnáším Keigh, ty satane.

2 Kami | E-mail | Web | 15. března 2015 v 17:35 | Reagovat

Keigh. Kurva. Brečím. Ty ses jednoduše rozhodla, že tenhle víkend nemám přežít.

3 Keigh | 15. března 2015 v 17:42 | Reagovat

[1]:  promiň. já se fakt omlouvám, ale... ale. psala jsem, že to není zrovna. víš.

[2]: promiň!!!!! proto ti říkám že to nemáš číst!!!

4 CarolineDixion | Web | 15. března 2015 v 18:02 | Reagovat

oh lil baby boy :(

5 Keigh | 15. března 2015 v 18:06 | Reagovat

[4]: our fav. im sorry. i had to.

6 Anet | 15. března 2015 v 18:08 | Reagovat

Už tak jsem emocionálně nestabilní a teď tohle. I am done.

7 Jana | 15. března 2015 v 18:13 | Reagovat

Já jsem vážně moc ráda, že si nedokážu představit, jak se Louis cítí.
Pocitově to možná trochu chápu, ale rozumově to jde úplně mimo mě.
A vůbec nevím, jak bych se v jeho případě zachovala já.

8 Not okay | 15. března 2015 v 18:18 | Reagovat

Já jsem člověk kterej miluje happyendy
Takže ti tímhle přikazuji aby tahle povídka skončila dobře a Lou byl s Harrym
prosím :-(

9 Keigh | 15. března 2015 v 18:33 | Reagovat

[6]: já se omlouvám. fakt se omlouvám. ale já vás varovala.

[7]: to jsme dvě. je síla, psát to. propadat se jinam a vědět... že se to stalo a bylo to tak, ale z jiného úhlu pohledu.

[8]: ha. haha. ha.

10 Jeffree | 15. března 2015 v 19:09 | Reagovat

Ty nás chceš všechny zabít, že?
Nebo rozbrečet, přivést do depresí a donutit si podřezat žíly...je to úžasný, ale zároveň nehorázně smutný, chudák Louis. :(

11 Ari. | 15. března 2015 v 19:12 | Reagovat

No more time to care, no more time today. Jenže nic z toho pro něj nebude fungovat, hm.

12 Keigh | 15. března 2015 v 19:18 | Reagovat

[10]: já vím. kurva, já vím okay. a je mi ot líto.

[11]: možná bude. něco. možná ještě neví co. možná bude mít důvod. možná nějaký najde.

13 Karin | 15. března 2015 v 21:42 | Reagovat

Ty potvůrko přestaň už Louise trápit. O_O

14 Lusy_Love_ | 15. března 2015 v 22:20 | Reagovat

O_OO_OO_OO_O to neeee ...

15 Veronika | 15. března 2015 v 22:23 | Reagovat

Brouček malej! Já tu brečím, sakra. Tak nějak ho chápu. Asi... asi bych to řešila stejně. Doufám, že jeho mantra fungovat bude

16 Keigh | 15. března 2015 v 22:32 | Reagovat

[13]: asi je načase aby sis přiznala, o čem tahle povídka vlastně je...

[14]: eh. well. pardon.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama