28. So Soon: I've relapsed.

15. března 2015 v 20:18 | Kayleigh |  So soon To Beyond
Zdravím, moje mucholapky. Jsem zde. Opět. A zase pro vás mám čerstvou dávku deprese, errrr, ehm, So Soon to Beyond. Ehm. Pardon. Za beta děkuju Adel.






"Jsi v pohodě?" zeptá se Julian, když se Louis vrátí do nitra studia.

Přikývne, vejde do nahrávací místnosti a vezme si sluchátka ze stojanu. Zazpívá, jak nejlépe to jde. Přeskočí mu hlas, ale zůstane v melodii, a možná to nezní špatně, protože Julian tuhle verzi přijme.

"Super, beru. Pro dnešek všechno, ale možná tě budu ještě o víkendu potřebovat."

Louis přikývne a vypadne ze studia. Pro dnešek bylo stresu až až. Jenže teď musí čelit Zaynovi. A nejspíš terapeutce. Má dost nad čím přemýšlet, bohužel, před studiem na něj čekají fans. Nasadí úsměv a nechá Roba, aby se o ně postaral. Podepíše se, usměje, nechá se zatahat za vlasy a pořád se usmívá, ačkoli je mu pořád na zvracení. Jedna z dívek ho zatáhne za rukáv mikiny a odhalí jeho zápěstí - Louis je naštěstí rychlejší a otočí zraněné zápěstí k tělu, Rob pak rychle dívku odsune z Louisova osobního prostoru. Asi je čas zmizet, pomyslí si Louis a nastoupí do auta.

"Jsi v pohodě?" zeptá se Rob.

Louis se na chvíli vyděsí - všiml si…? Nehodlá to někomu říkat, stačí, že ho seřve Zayn.

"Jo, jasně. Trochu nevyspalý."

"Zayn je u tebe," řekne bez intonace.

"Hm," Louis nechce odpovědět. Ačkoli má Roba rád, je jeho druhý nejoblíbenější po Albertovi, nemyslí, že by musel vědět cokoli z jeho osobního života.

"Jenom… jestli… jsi v pohodě."

Louis trhne rameny a přikývne. Dívá se z okna a je mu špatně. Popotahuje si rukáv mikiny a přemýšlí o tom, jak vyhodit Zayna z baráku. Chce být sám, brečet a možná ještě jednou nebo dvakrát použít žiletku.

"Kam tě mám odvést?" změní Rob téma, když se dostane na hlavní.

"Do East Endu," odpoví Louis.

"Domů?" ujistí se Rob.

"Hm," přikývne Louis.

Rob se dál neptá. Chápe, že Louis prochází těžkým obdobím. "Mám tě odvést na sezení?"

Terapeutka, vzpomene si Louis. "Ne… ne. Pojedu sám."

Kurva. Louis se nechá vyhodit u svého domu, povzdechne si, stáhne si rukáv a vleze si do svého auta. Musí nakoupit a uvařit. Naštěstí ho nikdo nepozná a nikdo si nevšimne. Nezvládl by další úsměvy. Měl by Zaynovi uvařit. A musí se rozhodnout, jestli za terapeutkou půjde nebo ne. Když dorazí domů, Zayn spí. Znova, podle toho, že dveře do koupelny jsou otevřené, Louisův laptop je na posteli zapnutý a Zee leží v jiné poloze a v jiném oblečení, očividně leaderově tričku a boxerkách. Louis se pro sebe usměje a odejde z pokoje, nechce Zayna rušit, dokud to není nutné. Čerstvou ránu zamázne makeupem, v tomhle je profík. Pokud to nebude nutné, Zayn si nevšimne.

"Ahoj," ozve se ode dveří do kuchyně, když Louis dokončí oběd.

"Hey," pozdraví Louis s úsměvem.

Zayn je rozespalý a rozcuchaný a jeho tělo vyzařuje teplo.

I remember all the mornings I've woken up before you. I made you breakfast or lunch and you came here to me, hugged me from behind and started kissing on my neck till I turned around and you got down on your knees and gave me a blowjob. Or you held me up and fucked me on the kitchen counter. Or a dinning table.

"Nemusel jsi pro mě vařit," zamumlá Zayn a protře si oči.

"Vařím pro nás," ujistí ho Louis. "Perrie by mi dala, kdybych tě odtud nechal odejít hlady."

"Jak bylo ve studiu?" změní téma.

Louis pokrčí rameny a postaví před Zeeho plný talíř.

"Fajn."

"Tohle slovo není ve tvém slovníku nijak časté. Co se posralo?"

You know me well. You are better best friend than I deserve.

"O nic nejde. Nahráli jsme You and I tonight, jenom ať víte, jak to má přibližně… jak by to mělo znít. Nebo tak něco, nevím, snad to půjde přes ty layery poznat," zasměje se krátce Louis a pustí se do jídla.

Zayn na přítele zahlíží nejistě, ale po jeho vzoru si také nabere na vidličku. Voní to úžasně a chutná ještě líp.

"Chutná to skvěle, Lou, děkuju."

Louis zavrtí hlavou. Je mu trapné přijímat komplimenty.

"To nestojí za řeč."

I don't deserve them.

"Jak se cítíš ohledně toho songu? Viděl jsem jenom ten text, je skvělý, Lou, ale vím, že jsi ho napsal pár měsíců zpátky a…" Zayn nemusí dopovědět.

You know me too well.

"Jo, je to… bylo to trochu… eh, musel jsem trochu utéct ze studia. Nějak mě to sebralo," pokrčí rameny a pokračuje v jídle, aby nemusel odpovídat dál.

Zayn ví, co to znamená, když Louis musí utéct. "Kam jsi šel?"

"Ven," řekne Louis připravenou lež. "Zakouřit si."

Zayn přikývne, ale střelí pohledem po Louisově levém zápěstí.

Yes, Zayn. I'm the worst person. I've relapsed. Again.


"A… je ti líp? Chceš o tom mluvit?" Zaynův pohled je sice zarytý do talíře, ale Louis ví, že pořád přemýšlí nad zápěstím.

You are better then i deserve.

"Je mi fajn," zopakuje Louis, ale vzpomene si, že tohle fakt není slovo, které by užíval v situacích, kdy se cítí dobře. "Teda. Je mi dobře. Jsem… unavený a pořád v prdeli, ale to je tak nějak stav, na který jsem si zvykl. Bude mi líp, Zee. Slibuju, že budu zase v pohodě."

Zayn pomalu přikývne. Dojedí mlčky. "Vždycky jsem se chtěl zeptat… kdy ses naposledy cítil v pohodě."

Louisovo srdce zpomalí a dech se zadrhne v hrdle.

"Co tím myslíš?"

"Dělal jsi to už v Xfactoru. Tohle… schovávání. Pocitů, myslím. Není to… jasně, asi se to zhoršilo, vším stresem a situací… nezačalo to… nezačalo to se slávou. Nezačalo to teď. Takže... jsem se chtěl zeptat. Na tohle."

Kývne trochu bradou k Louisově ruce.

"Mluvili jsme o tom," připomene mu Louis trochu nevrle. "Nechci…"

"Já vím, že o tom nechceš mluvit," Zaynův tón je klidný, pomalý. "Jen jsem se chtěl zeptat, proč to začalo."

Zayn toho ví o Louisově psychických problémech nejvíc. Přece jenom, mají hodně společného. I většinu příznaků.

"Já jsem začal proto, že jsem to viděl, slyšel, proto, že mi bylo čtrnáct a nevěděl jsem jak dál a možná jsem se chtěl párkrát zabít. Nikdy jsem to nedokázal. Nikdy jsem to nedokázal ani pořádně chtít. Chtěl jsem žít. Chtěl jsem pomoc a chtěl jsem se z toho dostat. A pak mi osud hodil do života tebe. A já přestal."

"Přestal jsi, když jsi potkal Perrie," opraví ho Louis ještě nevrleji.

"Perrie byla…" Zayn se pousměje. "Perrie… o tom ani neví. Je… je moje odměna. Asi. Miluju ji, Lou. Chci… jo. Chci žít. Chci žít pro ni a mít děti a vychovat je. Ale nebýt tebe, nikdy bych ji ani nepoznal. A nebýt tebe, nikdy bych nepřestal. Myslel jsem, že to víš. Celé ty dva roky jsi byl se mnou. A Perrie byla jenom… byl jsem z toho venku. A nechci, aby se to dozvěděla, možná jo, jednou, asi jí to řeknu, než si ji vezmu, bylo by to… fér. Ale. Ne, Louisi. Ona není důvod. Ty jsi byl můj žebřík, moje páteř. Pořád jsi. Zabíjí mě… vidět tě pořád takhle. Zvlášť po tom, co jsi mi pomohl."

I've helped you because it was easier than to help myself.

"Jsi silnější, než si myslíš, Lou."

If I'd be strong I wouldn't have relapsed.

"Jenže to ještě nevíš."

Louis zvedne pohled a chvíli převaluje poslední dvě Zaynovy věty v hlavě. Jsi silnější, než si myslíš, jenom to ještě nevíš.
 


Komentáře

1 Hifi | 15. března 2015 v 20:28 | Reagovat

Roztomilé, jo.

2 Keigh | 15. března 2015 v 20:41 | Reagovat

[1]: roztomilé. jo.

3 Kami | E-mail | Web | 15. března 2015 v 21:17 | Reagovat

Oficiálně mi došla slova. Omlouvám se.

4 mischa | 15. března 2015 v 21:23 | Reagovat

Těžkost tématu k udaveni. ..ale pomáhají jeden druhému. .

5 Silent Stalker | 15. března 2015 v 21:34 | Reagovat

Že by se to pomalu začalo v dobré obracet?

6 Ari. | 15. března 2015 v 21:58 | Reagovat

Jenom si to ještě nepřiznáš.

7 Karin | 15. března 2015 v 21:59 | Reagovat

Jsem zvědava kdy začneš být na něj hodna. :-P

8 Lusy_Love_ | 15. března 2015 v 22:25 | Reagovat

neviem čo napísať tak si radšej počkám na pokračko

9 Veronika | 15. března 2015 v 22:41 | Reagovat

Svatá pravda, je jednodušší pomáhat ostatním než sobě... Hm, jsem zvědavá, kdy si uvědomí, že silný je. Už jen na tu přetvářku musí být silný.

10 Keigh | 15. března 2015 v 23:18 | Reagovat

[3]: asi by bylo na místě, abych se omluvila spíš já.

[4]: nebyla bych si tak jistá tím pomáháním... ale uvidíme.

[5]: ha. hahaha. ha.

[6]: spíš tomu nevěří.

[7]: já na něj hodná jsem pořád. to osud mu nepřeje.

[8]: to už existuje.

[9]: velmi. ale on to nevidí. zatím.

11 Anet | 15. března 2015 v 23:19 | Reagovat

Stále se zotavuju z minulého dílu. (Dneska válíš s přidáváním i s mými pocity)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama