30. So Soon: That was deep.

22. března 2015 v 18:00 | Kayleigh |  So soon To Beyond
Moje prázdné sklenky na whiskey. Doufám, že jste připravení na další díl So Soon to Beyond. Jsem už u konce So Soon, a bude pokračovat to Beyond. Uvidíte... uvidíte, proč. Asi se blíží nějaký mezník, možná. Nevím jistě. Za proof-read děkuju Adel.





"Mluvila jsem s Dannetovou a třemi jejími kolegy. Všichni si myslí, že potřebuješ terapeuta, že to bez něj nezvládneš ve zdraví."

I'm pathetic. I'm so pathetic it's funny.

"Myslím, že jsou oba dva idioti," pokračuje dívka. "A než abych je nechala, aby ti vybrali terapeuta, který ví hovno o sebedestrukci a akorát ti předepíše Triadyptal půl tablety denně, raději si s tebou budu povídat já."

"Žádné léky?" podiví se Louis.

"Potřebuju vědět o tvém psychickém stavu něco víc, než ti předepíšu léky," vysvětlí. "Některé podporují paměť jako vedlejší účinek, některé tě budou činit náladovějším, což nechceme. Znám přesné složení všech antipsychotik a je lepší znát tě předem, než vyzkoušet čtyři druhy léků, než zjistíme, které ti vyhovují. Věř mi, znám své kolegy a jejich oblbování klientů složitými názvy."

"Klientů?" podiví se Louis.

"Ano, klientů. Dělím své případy na pacienty, kteří mají závažné psychické nemoci, od bipolarity ke schizofrenii a aspergeru, a klienty, které přijímám - tedy, přijímala jsem - jako psycholog."

"Takže jsem klient?" zeptá se Louis. "A ne pacient?"

"To ještě nevím přesně," přizná. "Proto ti zatím nic nepředepisuju. Můžu ti dát lehká antidepresiva, pokud chceš."

"Co to se mnou udělá?"

"Nic. Bude ti trochu líp. Bude trvat tak půl roku, než se chytnou a ty budeš moci říct, že tě myšlenky přestávají zrazovat. Antidepresiva jsou mírnější, vlastně tě vracejí do schopnosti vstát z postele a něco dělat. Cítíš takový problém?"

"Ne… ne. Vím, že mám povinnosti. Nechce se mi a nenávidím to, ale nemyslím, že takhle."

"Dobře. To je dobře. Neříkám, že ti prášky nepředepíšu vůbec. Asi bys preferoval, abych ti žádné nedala."

"Jo. Jo, to… bych preferoval."

"Nemyslím, že bychom dnes měli mluvit o antidepresivech nebo jiných drogách, na tom nesejde. Ačkoli se to zdá nemístné, nebudeme mluvit ani o stavu tvého zápěstí. Nejspíš je pro tebe nepříjemné o tom mluvit, a tak si to zjistím sama podle toho, jak a o čem mluvíš. Poznám z toho většinu problémů, jsem zdatný psychoanalytik. Asi sis všiml, že mě ani tak nezajímá, co říkáš, jako to, jakým způsobem to říkáš. Jaká používáš gesta a mimiku. Jaká slova volíš, jak je skládáš do syntaxe. Jak formuluješ výpověď a jak intonuješ. Řekne mi to víc než tvoje slova. Přesto tě požádám, abys mi nelhal. Můžeš kdykoli říct, že o nějakém tématu nechceš mluvit. A protože se velmi liším od mých kolegů, což mi sice vysloužilo nějaká ocenění a jakýsi doktorát dříve, nebo co, můžeš se kdykoli zeptat na cokoli ty mě.

Proto tě požádám, abys mi tykal."

Louis přikývne. Trochu se červená. Lichotí mu to. Neví proč.

"Jsi můj jediný klient, takže si můžu dovolit…" náhle zmlkne.

Louis se chce zeptat, ale neudělá to. Jsou tak uprostřed jezírka. Slunce hřeje a je mu horko na záda.

"Můžeš ji sundat, víš."

"Proč… jsi," polkne, když jí zatyká, "nechtěla, aby byl Zayn s námi?"

"To ty jsi mu neřekl o dnešní relapsi."

Louis si svlékne mikinu a přikývne. Terapeutka se na něj usměje, když si složí mikinu přes klín. Nepodívá se ani na jeho zápěstí ani do jeho očí.

"Proč jsi skončila? S… psychiatrií."

"Proč jsi skončil ty? S Harrym," upřesní.

"Jako náplast," odpoví Louis měkce. "I když to bude bolet, je lepší to mít za sebou rychle."

"Psychiatrie… mi mnoho dala," ujme se teď odpovědi mladá žena. "A mnoho vzala. A vzala mi toho víc, než byla ochotná mi dát."

Zase se chce zeptat. Chce znát ten příběh. Přijde mu, že její příběh je zajímavý, protože i ona je zajímavá. Je tak odlišná, tak zvláštní. Ale přijde mu nejapné, ptát se jí. Možná potom. Možná jednou. Až se poznají lépe.

"Máš novou barvu," poznamená Louis. "Je tmavší."

"Všiml sis…?" usměje se široce.

Louis přikývne: "Sluší ti."

"Děkuju. Mám… myslím, že barvení vlasů je pro mě jako pro tebe tetování. Patří to ke mně."

"Měníš barvu často?"

"Záleží. Na době. A na vzdálenosti," odpoví částečně.

Distance…? Why is she so… mysterious?

"Mrzí mě, že jsem tě včera tak rozhodila," omluví se po chvíli.

"Dostal jsem zmrzlinu," zasměje se Louis. "Jsem v pohodě."

"Říkáš to často?" chytí ho za slovo. "Že jsi v pohodě."

"Asi jo. Dneska jsem řekl, že je mi fajn, a Zayn poznal, že jsem se psychicky zhroutil. Zase." Poslední slovo spíš zašeptá.

Dívka chvíli mlčí. Dívá se ke břehu. Zayn stojí opřený o zábradlí a krmí labutě u kraje mola.

"Záleží mu na tobě," poznamená očividně.

Louis se nevesele ušklíbne: "Nevím, co bych bez něho dělal. A nemyslím jenom… teď, jako, dneska, nebo tak. Myslím… všeobecně. Dost jsme… si navzájem pomohli. Měl… stejné sklony jako já. Ale dostal se z toho. Je… zasnoubený a zamilovaný a tak všechno. Jsem strašně rád, že je šťastný a v pohodě."

"Je až s podivem, jak přejícný jsi. Víš, většinou… zlomení lidi bývají naštvaní a zlí na lidi, kteří nesnáze překonali, protože jim předhazují, že to jde, dostat se zpátky nahoru. A tak jim to nepřejí a nenávidí je. Ty… ne," psychiatrička se na Louise dívá se zvláštním zájmem.

"Je to můj nejlepší kamarád," pokrčí Louis rameny. "Přeju mu jenom to nejlepší."

"I tak… je to… neuvěřitelně zvláštní - charaktery zvládám, veškeré výjimky, ačkoli bývají často negativní. Nebaví mě agresivní typy, jsou primitivní a inteligence jim nic neříká, ale tohle… tvoje povaha je… já nevím, jak lépe to popsat, ale naprosto unikátní. Nikdy jsem se s tím nesetkala. Loajalita tohohle druhu není běžná."

Louis jenom sekundárně chápe, že se jedná o druh komplimentu, i když moc nerozumí, co na něm vlastně terapeutka chválí.

"Dokázal ovládnout svoje depresivní stavy a všechno negativní okolo sebe. Dokázal najít štěstí. Udobřil se s rodinou, našel si nádhernou přítelkyni a chce si ji vzít. Je krásný, bohatý a sebevědomí taky konečně začalo přibývat. Jsem na něj pyšný, nezávidím mu - tedy ano, jasně že jo. Ale nevidím důvod, proč ho nenávidět. Za svoje sračky si můžu sám. Proč bych ho měl vinit ze svých chyb?"

Dívka si povzdechne a nastaví tvář Londýnskému slunci. "Nikdy nepodceňuj schopnost lidí shazovat na tebe své chyby."

"Házíš na někoho svoje chyby?" zeptá se Louis a už v momentě, kdy se ptá, by si nejraději jednu vrazil. Mluví rychleji, než přemýšlí.

"Ano. Nebo alespoň… házela jsem. Myslím. Možná to nebyly moje chyby. Asi to nedokážu přesně určit. Možná to byla chyba nás obou. Možná jsem za to nemohla. Nevím. Ale obviňovala jsem. Na všechny strany. Včetně sebe, jako to děláš ty."

Přestane šlapat a Louis taky. Jsou skoro na druhé straně, mají výhled na West End. Slunce na něj svítí a ponuré město vypadá šťastněji, než ve skutečnosti je. Louis si odfrkne.

That was deep.

Ona se tváří… spokojeně. Kdoví proč. Má zavřené oči a paprsky slunce hladí její tvář. Je velmi hezká, ale toho si všiml, už když se potkali poprvé.

"Proč… proč jsi chtěla… aby Zayn popsal… no, víš," lehce se červená.

"Bude mě nesnášet," pronese pomalu se zavřemýma očima. "A asi to bude dobře. Pamatuj. Nikdy tě nebude nikdo milovat a přijímat víc než Zayn. Ten kluk je tvůj poklad. Nenech ho nikdy odejít ze svého života."

Louis si prohlíží její tvář a přikývne. Pak si uvědomí, že se na něj nedívá. "Jo."

"Proč tě bude nesnášet?" zeptá se přece jenom o chvíli později.

"Hm? Kdo?" dívka otevře oči.

"Zayn."

"Oh. No… myslím si to. Možná ne. Ale pokud ano, vždycky stůj na jeho straně. Budeš ho potřebovat. Vždycky ho budeš potřebovat."


Lehce se pousměje a zase zavře oči.
 


Komentáře

1 Aki | 22. března 2015 v 18:20 | Reagovat

Ty pitomé hvězdičky. *hvězdičkuje*

2 Zooey | 22. března 2015 v 18:39 | Reagovat

Jsem asi pako, ale kam zmizela 29 kapitola?

3 Kami | E-mail | Web | 22. března 2015 v 18:54 | Reagovat

...a tak začal můj masochistický týden
Dokonalé, jako vždy. Dokonce nemám ani chuť tě zabít. To se u téhle povídky stává málokdy.

4 Zooey | 22. března 2015 v 19:25 | Reagovat

Tak jsem to dneska začala celé číst od začátku, nechala sem si půl rok aby se to rozjelo.
Takže se mi to celé zdá moc super, rozjezd byl trochu pomalejší, ale jak sem se dostala do toho stylu, zjistila jsem, jak je to skvělý. Těším se na další díly :) a snad máš už vymyšlený nějaký konec. A prosím, ať Zayn je v klidu s Perrie a ne s Louisem (nevěřím sama sobě že to říkám). A ať se Louis z toho dostane, i když věřim, že bude. Jsi masochysta, ale Louise miluješ :D

5 Keigh | 22. března 2015 v 19:45 | Reagovat

[1]: uvidíme.

[2]: už je v seznamu.

[3]:  to přijde... to přijde.

[4]: díky, a ano, vím, jak to skončí.

6 Silent Stalker | 22. března 2015 v 20:52 | Reagovat

Asi se So soon nezvrhne v Zouise , že?
Vím, že Louis zde cítí k Zaynovi spíše bratrskou lásku, ale i tak je tu pro mě velké ale.

7 Anet | 22. března 2015 v 21:16 | Reagovat

Moje malé koťátko... Doufám, že teď už to bude lepší.

8 Keigh | 22. března 2015 v 21:34 | Reagovat

[6]: nemyslím, že by so soon to beyond bylo o "zouisovi" nebo "larrym". vyprávím příběh, který se skutečně stal, jen má jiné univerzum, a jiná jména hlavních postav.

[7]:  the more you know... we are just at the beginning.

9 Lusy_Love_ | 22. března 2015 v 22:00 | Reagovat

pekné pokračkooo :-D  :-D  :-D

10 Karin | 22. března 2015 v 22:21 | Reagovat

Moc  věřím že Louise z toho dostane. :-)  ???

11 Jana | 23. března 2015 v 14:56 | Reagovat

Je zvláštní číst o tom, jak je Zayn v pohodě po všech těch událostech minulých dní.

Doufám, že si s ní Louis občas popovídá. Je dobré mít nezainteresovaného posluchače. Občas nemusí ani radit. Stačí když poslouchá.
Myslím, že málo lidí umí jen poslouchat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama