32. So Soon: Seasons change, but people don't.

24. března 2015 v 18:00 | Kayleigh |  So soon To Beyond
Další díl so soon to beyond. Inu, je šest hodin a mama by velmi ráda měla alespoň jeden článek s plným hodnocením: Že by? Potřebuju vaši pomoc. Prosím. za beta děkuju Narci.





"Chtěl bych… tě zase vidět," řekne Louis, když se vrátí ke břehu.

Pomůže jí na molo a rychle si zase oblékne mikinu. Nemusí nikdo vědět. Ani Zayn, který může sice tušit, ale Louis mu to nehodlá říct. Nemůže ho zavalovat svými problémy. Navíc… teď už možná nemusí.

"Hm. Já tebe taky. Myslím," dodá nejistěji.

"Myslíš…?" uchechtne se Louis, ale když vidí, že ona se tváří vážně, jeho úsměv povadne.

"Je… tu ještě jeden důvod, proč jsem se rozhodla tě…" odmlčí se, hledá správný výraz. "Nevydat… jinému psychiatrovi."

Louis se chce zeptat. Strašně moc se chce zeptat, ale zařekl se, že dnes už jí žádnou otázku nepoloží. Mlčí. Přikývne, ale jazyk ho svrbí ještě cestou zpátky na sedadle spolujezdce Zaynova Bentley.

"Takže… kde se… sejdeme? A kdy?"

Terapeutka se na něj podívá zpytavě. Několik vteřin si ho prohlíží, sjede pohledem od jeho očí ke rtům, ze rtů na pas a z pasu na jeho zdravou ruku. Pak zpátky na rty.

"Jak… chceš. Kdy máš čas. Nebo kdy… se ti to hodí."

Pravda je, že se mu nechce loučit. Není si jistý, proč to tak je. Možná nechce čelit Zaynovi. Možná se nechce přemáhat a předstírat, že je v pohodě. Možná nechce… možná nechce ztratit jistotu, kterou mu ona dává.

"Asi… zase… zítra?"

Váhavě přikývne. Louis si není jistý, co se jí honí hlavou, ale skoro by řekl, že ona se taky nechce loučit. Nahlas ale nic neřekne a nejistě pohlédne na Zayna asi padesát metrů od nich. Pozoruje je, klidně, vyrovnaně. Nejde k nim, chápe, že tohle je moment mezi nimi, a až ho u sebe Louis bude chtít nebo potřebovat, dá mu to najevo.

"Můžeš… si říct. Kdykoli mě chceš vidět."

"Já vím," ujistí ji rychle. "Ale asi potřebuju-!"

"V jedenáct chci jít nakupovat. Potřebuju šaty a ty se vždycky vybírají lépe s někým, takže… budu v nákupním centru ve West Endu."

Louis zamrká. Skočila mu do řeči rychleji, než jí stihl vysvětlit, proč chce, aby určila datum ona. Pochopila to? Louis je momentálně mimo. Vyhozen ze všech zajetých kolejí. Potřebuje řád, vzdát kontrolu. Jak je možné, že porozuměla tak rychle?

"Dobře, já… asi… asi přijedu," přikývne Louis pomalu.

Musí být viděn venku. Neřekli mu jak nebo s kým.

"Je mi… jedno kdy zavoláš," řekne pak. "Přijdu. Můžeš mi napsat, moje… číslo máš. Kdykoli."

Louis přikývne, ale je si jistý, že je jenom milá. Nemyslí to vážně. Má důležitější práci, než se zabývat Louisem každých pár hodin. "Děkuju."

Nemyslí to vážně. Nikdo z jeho přátel ani rodiny to nemyslí vážně. ´Když budeš cokoli potřebovat, zavolej´, to určitě. Když zavolal, nikdo na něj neměl čas, byly důležitější věci, nemá být drama queen, nemá otravovat svými problémy okolí, má být samostatný, má být dospělý, má být zodpovědný. Jeho problémy nikoho nezajímají. Každý má svých dost. Lou, miluju tě, ale mám čtyři další děti, které potřebují mou pozornost víc. Lou, mám tě rád, ale neotravuj zase s tímhle. Lou, mám tě rád, ale když máš tuhle náladu, je s tebou k nevydržení. Lou, mám tě rád, ale změňme téma. Lou, mám tě rád, ale já to mám horší. Lou, mám tě rád, to je tvoje věc, to si musíš vyřešit sám.

Everyone loves me when I'm all jokes and fun. But noone cares when I'm the one who needs love. Or they do, for a bit. And then they get bored and leave. Like my father. Like my step-father. Like my best friend. Like my mum. Like my Harry. Like everyone. Saying: you've changed. Fame changed you.

Well, I've got news for you all: Season change, but people don't.

Terapeutka se na něj dívá, jako by čekala, co Louis řekne. Louis si odkašle a nejistě se rozhlédne okolo. Znova najde pohledem Zayna. Uklidní ho to. On tu pořád je. A terapeutka se na něj dívá vyčkávavě. Proč?

"Jsem… rád, žes… víš. Není moc lidí, kteří by…" nejistě popotáhne levý rukáv mikiny a ona zvedne pohled k jeho očím. "Takže děkuju. Je mi… líp."

"Kdykoli mě potřebuješ. Stačí, když mi zavoláš. A je jedno, kolik je hodin, nebo kde zrovna jsi," zopakuje.

Louis na ni nejistě zamrká, načež pomalu přikývne: "Dobře, já… jo. Děkuju."

"Je to… docela důležité," řekne tiše terapeutka. "Abys mi zavolal, když… budeš cítit, že bych ti mohla pomoct. Nebo když budeš mít myšlenky, které bys mít nechtěl."

Louis si není jistý, co její pohled znamená, ale rozhodne se neprotestovat.

"Dobře… tak dobře. Když… když budu potřebovat, zavolám."

Okamžik, vteřina - zdá se, že ještě něco řekne, ale nakonec jenom semkne rty.

"Uvidíme se zítra," zazubí se na něj, mávne z dálky na Zayna, otočí se a odejde z parku druhou stranou, než na kterou půjde on se Zaynem.

"Ahoj," splyne Louisovi ze rtů, když už je terapeutka několik kroků od něj. Nejspíš ho ani neslyšela.

Dívá se za ní a najednou mu dojde, co chtěl celou dobu říct.

Don't leave. I want you to stay.

Proč mu bylo (je?) tak dobře v její společnosti, i když ho dvakrát za pár hodin rozbrečela? Nedokáže si vysvětlit, proč chce, aby zůstala. Aby od něj vůbec neodcházela. Asi proto, že mu rozumí. Nesoudí ho, nepodstrkuje mu žádné názory, nedělá z něj nesvéprávného. Neobviňuje ho, neshazuje ani neidealizuje. Až když se o několik hodin později nachází v posteli v pokoji pro hosty vlastního domu, dojde mu, proč nechtěl, aby odešla.

She doesn't want anything from me. She comes to talk, and I do, and one way or another, i feel better.

Je to jako kouzlo, jako zázrak na jeho utrápenou duši. Její přítomnost a to, že ho nesoudí. Že ho nenutí být někým, kým není - ačkoli ano, on sám si není jistý, kým ve skutečnosti je. Ale to nevadí, protože ona to ví, chápe to a chce mu pomoct, aby se zase našel. Nedělá to proto, že musí. Nedělá to pro peníze. Louis si její pozornost nekupuje. Zajímá se, protože má nějaký vnitřní důvod. Svůj vlastní důvod, se kterým nemá Louis mnoho společného. Asi ho to uklidňuje.

Terapeutka je dávno pryč, ale Louis ještě chvíli stojí na místě. Pak ucítí na rameni dlaň.

"Dobrý?" zeptá se Zayn.

"Jo… jo," vydechne uvolněně.

"Je ti líp?"

You have no idea.

"Můžeme jet?"

Louis přikývne. Terapeutku nedostane z hlavy po celý den. Což je pozitivní. Na Harryho si vzpomene jenom párkrát a velmi matně, když se prochází bytem nebo se dívá na televizi. Je mu líp. Je mu dobře.


Jo. Je mu dobře.




*ukažte haterům, že slashaři se nenechají porazit. hodnoťte tento díl jak nejlépe uznáte za vhodné. Všem strašně moc a moc děkuju!

 


Anketa


Komentáře

1 Nany | E-mail | 24. března 2015 v 18:11 | Reagovat

Že ty dvaja neskončia spolu O_O

2 Annie | Web | 24. března 2015 v 18:12 | Reagovat

Keigh, už 5 minút pozerám na toto políčko a rozmýšľam: "Čo jej mám na to povedať/komentovať?"
Nič ma nenapadá a s toho ma začína bolieť hlava. Vieš, čo pre mňa So Soon znamená a tentokrát nastala zasa na chvíľa kedy som sa...vcítila.
I love u and I admire you.

3 Leo(ntýnka) | 24. března 2015 v 18:12 | Reagovat

Já... tuhle povídku moc nekomentuju. Popravdě je to proto, že k tomu nemám co říct. Ta povídka má NĚCO a já nevím co to je, ale ta nějak mě vždycky uklidní. Asi trochu zvláštní což ? :-)

4 mischa | 24. března 2015 v 18:20 | Reagovat

Tomuhle příběhu rozumím více než bych kdy chtěla. ..ale zase je prima podivat se na to očima někoho jiného. ..

5 vladous | 24. března 2015 v 20:36 | Reagovat

Vážně je úleva, když někdo.. chce jen mluvit. I když..  to je možná také jen potřeba.  Potřeba blízkosti, potřeba sexu, potřeba být potřebným, potřeba.. předat někomu nezištně svůj dar, který jsem sama dostala..  abych se necítila dlužna.  Co zbývá. Kdo zbývá.

6 Anet | 24. března 2015 v 20:37 | Reagovat

Všech pět hvězd září a křičí: "Kurva, tohle je dobrý díl."
(Snad to pochopíš. Haha)

7 Ari. | 24. března 2015 v 20:52 | Reagovat

This made me realize something about myself. Thank you.

8 Kami | E-mail | Web | 24. března 2015 v 20:59 | Reagovat

Málem bych zapomněla napsat komentář - četla jsem v buse po cestě domů, když se mi nějakým záhadným způsobem povedlo z vedlejšího autobusu chytit wifi. (Než mi ujel.) Moje spolucestující byla nejspíš přesvědčená, že mám nějaký druh záchvatu, podle toho, co jsem u toho dělala. Miluju tu povídku. A Louise. A terapeutku.
A ty hatery bych pověsila za kotníky na okap. Sama mám podobný problém a mám z toho silné tiky.

9 wow | 24. března 2015 v 21:01 | Reagovat

Hmm, čím dál víc přemýšlím, jestli mu Harry pouze dal prostor, aby se vypořádal se svými démony, nebo už to vzdal i on. Vím, že to není o něm, ale o Louim. Asi bych taky potřebovala takovou terapeutku, já se dočkala těch nemám čas, ten ti pomůže lépe, ... Doteď se se svými démony peru sama, nemám odvahu jít škemrat znova. Jak já mu rozumím. Fuck, právě na mě padla úterní depka. Tuhle povídku jen číst, nepřemýšlet, nevciťovat se, jinak je pro mě příliš nebezpečná. Píšeš kurevsky dobře a dostáváš mě do nelichotivých stavů. Přesto dík za krásný díl.

10 Keigh | 24. března 2015 v 21:21 | Reagovat

[1]: kdo ty dvaja?

[2]: yeah. i know. i love u too, love.

[3]: ta povídka má to, čemu se říká plasticita postav. prochází něčím, s čím se dokážeš ztotožnit. jistě, protože tohle není vymyšlený příběh - ale mé příběhy jsou vymyšlené málokdy.

[4]: nejspíš ano. neposoudím. nikdy jsem nic takového, do čeho bych se vžila, nečetla. (nic mi nepřišlo dost dobré...)

[5]: co zbývá. kdo zbývá. to je dobré téma k úvaze.

[6]: :D moc děkuju, babe :D

[7]: and is that a good thing? or a bad thing?

[8]: neřeš je, kami, jsou to piče. píšeš líp, než 99,99% zbytku amatérské pisatelksé scény. (To 0,01% je Luli a Hifi.) Jenom hejtujou. nech piče pičema a piš. jebej jim mater.

[9]: louisovi, zlato, louisovi. čtese lujim, ale píše se louisovi, prosím, prosím, prosímvás všechny strašně moc, přestaňte kurvit francouzské podoby jmen v českém jazyce, prosím, prosím, prosím. - ke komentáři: děkuju. je neuvěřitelné, kolik lidí tuhle povídku čte. Neuvěřitelné, skutečně, a skoro všichni mi píšou, že louisův charakter je perfektní, modelový, trojrozměrný, perfektní. ježiši, jak já se bojím, že udělám chybu, že udělám nějakou botu, které nebude pro louise pravděpodobná.

kurva. kurva kurva kurva.

tahle povídka mě začíná dostávat na kolena. není to povídka. stalo se to.

11 Ari. | 24. března 2015 v 21:28 | Reagovat

[10]: good, really good.

12 Karin | 24. března 2015 v 22:05 | Reagovat

Na tyhle povídce začínám byt závislá. :-P  :-D

13 Ellight | 25. března 2015 v 8:40 | Reagovat

Popravdě, ze začátku mě povídka nezaujala tolik, jako většina těch ostatních, které píšeš. Asi proto, že jsem povídek na tohle téma vystřídala už spoustu (většina z nich stála za nic, btw), ale tvůj styl psaní, to, jakým způsobem nám zprostředkováváš charaktery jednotlivých postav, že píšeš ojediněle a originálně, způsobilo, že jsem se do toho totálně zažrala.
A dost sentimentu, vždyť ty víš, jak dokonale píšeš.
Vůbec se nevyznám v terapeutce. Ta je taky samý tajemství, fakt. I když, ono by to možná bylo jasnější, kdyby se jí Louis zeptal. Možná. :D  :D

14 Keigh | 25. března 2015 v 10:20 | Reagovat

[11]: oh. thank you so much.

[12]: good. i am, too.

[13]: louis se ptá. ale ona stejně odpovídá tak nějak... nijak. a moc děkuju za upřímnost. vím, že těchhle povídek je spousta. proto se divím, že ji vůbec někdo čte, obyčejnou so soon to beyond.

15 Lusy_Love_ | 25. března 2015 v 19:45 | Reagovat

:-D veľmi peknééééé :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama