34. So Soon: What a catch.

26. března 2015 v 19:21 | Kayleigh |  So soon To Beyond
Omlouvám se za zpoždění, moje žraločí hlavy, nebylo to v plánu. Já jsem si byla jistá, že ten díl mám předepsaný a že už mi zbývá jenom závěr, ale v půl šesté se ukázalo, že mám celkem sedm slov, z čehož tři byly předložky. Pardon. Still Laughing bude mít nejspíš taky zpoždění tím pádem, pardon. Přesto si doufám užijete další díl So Soon a budete i hodnotit i komentovat. Mnohokrát vám všem děkuju. Za beta děkuju Aki & Hifi & Adel.





Louis se tak strašně moc nenávidí. Chce se mu smát, ale přes slzy a lítost, kterou cítí, to nejde. Je tak strašně v piči, kurva, proč je tak strašně v piči?!

"Budeš v pohodě, Lou? Mám… mám někomu zavolat? Aby byl s tebou?"

Louis zavrtí hlavou, popadá dech a utírá si slzy, potřebuje se uklidnit. "Promiň… promiň. Ale ne… budu… budu v pohodě. Nechci… omlouvám se, jenom…"

"Hej, princezno, to nic… to je pochopitelné, že…" nemusí dokončovat, Louis ví, co chce říct.

This is so awkward. I came to him to fuck, and I cried all over him instead.

Nick pil, ale odveze Louise domů bez nejmenší nehody. Takhle pozdě v noci je West End klidný a mnoho aut cestou nepotkají. Je to kousek.

I should forget the tears. I should forget the sorrow.

"Omlouvám se," šeptne. "Chtěl jsem… myslel jsem, že…"

"To nic, neomlouvej se," zarazí ho Nick, když zastaví před bránou Louisova pozemku. "Nemusíš… nic říkat."

Nahne se k Louisovi a setře mu slzy z tváře palcem. Svěsí koutky, když Louis otočí hlavu k němu. Celý uplakaný a něžný a mladší než obvykle. Je tak malinký, když není hlasitý a sarkastický.

"Třeba jindy, princezno."

Louis přikývne a odepne si pás. Chce Nicka na rozloučenou aspoň políbit, ale Nick se zase narovná do svého sedadla.

"Třeba v příštím životě," dodá s pohledem upřeným na cestu s lišáckým úsměvem. Otočí k němu hlavu a mrkne. Louis se naproti své náladě usměje.

Zabouchne dveře a sleduje Nickovo auto, dokud nezmizí na konci ulice.

Maybe in my next life.

Louis sáhne do kapsy, vytáhne mobil a klíče, v domě nerozsvítí a ustele si dole na gauči. Je unavený na to, aby lezl do schodů, a taky opilý.

Karma is a bitch.

Drží v ruce mobil.

I'm beyond pathetic.

Zaynovo číslo je v posledních volaných. Má tu od něj dokonce zprávu na what's app, velmi stylově hlásající, what's up? Louis brečí do polštáře, kterým si Harry obvykle podkládal ruku, když se díval na televizi. Brečel tady, na tomhle sofa, už mnohokrát. Ještě nikdy se nestalo, že by neměl Harryho, který by ho utěšil, přitulil se k němu, hladil jej, dokud se Louis neuklidnil. Pak se mazlili nebo milovali, nebo se jenom dívali na televizi, nebo si povídali.

V bytě je tma a ticho.

All good. Just got back home, going to sleep, odepíše Louis nejlepšímu příteli. Zayn už nejspíš spí, na zprávu odepíše ráno - nebo spíš v poledne. Louis zůstane tupě zírat do tmy. Neusne. Když začne svítat, sebere cigarety a jde si zakouřit k oknu, načež mu dojde, že nemusí. Může kouřit v domě. Bydlí tu sám. Není nikdo, komu by kouř vadil. Zůstane sedět u stolu. Scrolluje po tumblr, kouří a pije čaj. Je mu na piču. Chce s někým mluvit a nemůže.

Nepochopili by. Nezajímalo by je to. None cares. None gives a single fuck.

Vykouří další sigaretu, vrátí se pro mobil, který nechal na sofa a najde číslo terapeutky, schované pod jménem "terapeutka". Uchechtne se a zadá volbu sms zpráv.

Anytime, she said.

Hledí na historii dvou zpráv, které mu dívka poslala. Nenapadá ho nic. V levé ruce cigareta, v pravé mobil. Hledí na ránu, zamaskovanou makeupem, který je teď sedřený a rozmazaný. Rána je viditelná a zaschlá kůže na ní vystupuje z reliéfu kůže. Jeho tetování působí trojrozměrně.

Uhasí cigaretu, aniž by ji dokouřil.

I need help, napíše do prázdného okna zprávy. Vymaže ji a napíše I need you, ale znova to vymaže. I don't know what I need, zní další zpráva, ale ani tu nepošle.

I exist, but I don't know how to live.

Dívá se na text, který napsal, a za oknem, ke kterému sedí zády, vychází slunce. Odráží se v displeji mobilu i laptopu. Tumblr se snaží být pozitivní, se svými interními vtipy, kterým Louis konečně po dvou letech rozumí, ale není moc zbytí. Chce tuhle zprávu odeslat. Ale je půl šesté ráno. Nebude ji budit. Za pár hodin ji uvidí. Proto napsal Zaynovi na what's app. Nevzbudí ho to. Přečte si to ráno a bude si myslet, že je všechno v pořádku. Bude věřit, že je všechno v pořádku.

Louis chce, aby Zayn a vůbec všichni členové 1D věřili, že smutní po Harrym. Že v tom nic jiného není. Potřebuje, aby tomu věřili. Pak tomu možná uvěří i on sám. Že to není o ničem jiném. O nikom jiném. O…

Sám neví, co potřebuje. Nepomáhá pláč, nepomáhají cigarety, nepomáhá alkohol. Nemůže mluvit a terapeutku uvidí za pár hodin. Nalije si dvě deci skotské, zapije jí dva prášky na spaní a odejde dolů do hudební místnosti. Položí si na klín kytaru, sklenku s whisky položí na stojan a na chvíli zavře oči.

What if I wanted to break?

Ale co. Štěstí? Svobodu? Rozum? Sebe? Uchechtne se a znova se napije. Fuck this. Fuck this all. Náhodně hrábne do strun.

"And live while we're young."

Rozesměje se na celé studio. Oh god, what kind of motherfucking twat I am. Hrábne do strun podruhé a vzpomene si, jak tady v této místnosti napsal You and I. Bullshit. All if this is a load of bullshit.

"Where… do broken hearts go…?... Come… and break me down. I'm not a hero, I'm just a man, who keeps singing this song. And what's the worst… that I can say… things are better if I stay… so long… and good night - so long, and good night… If you carry on this way, things are better if I stay, eh," uchechtne se. "Is this more, than I'm bargained for yet, don't mind me I'm watching you two… from the closet…-" další polohysterické uchechtnutí - "wishing to be the frictions on your… jeans…"

Pohrává si s melodiemi songů, které zná zpaměti, songů, které miluje už od útlého mládí a které ho formovaly, když psal stávající album. Přirozeně ho myšlenky vedou k albu, kterého inspirovalo v jeho tvorbě nejvíc.

"Summer has come and pass, the innocence can never last, wake me up, when september ends," jeho smích ustane a náhodné doteky na hmatníku dostanou konečně řád. "Here comes the rain again, falling from the stars, drenched in my pain again… becoming… who we are…"

Pustí akustickou kytaru, nechá ji ležet na zemi, znova se napije skotské a sedne si za piano. To mu šlo vždycky líp.

"I've got troubled soul, and a self esteem to match - what a catch, oh, what a catch," pokusí se o Patrickův vokál, ale selže.

Rozvzlyká se a rozesměje zároveň. Ale prášky začnou konečně působit a Louis usne na zemi u piana.


What a catch, Harry, what a catch.
 


Komentáře

1 Lusy_Love_ | 26. března 2015 v 19:59 | Reagovat

ako keby nestačila depka ohľadom Zayna :-(  :-(  :-( .... prosím orodujem za Louisa nek už sa netrápi prosím :-(  :-(  :-( ....náádherné pokračkoooooo

2 Kami | E-mail | Web | 26. března 2015 v 20:16 | Reagovat

Já tě tak moc nenávidím.

3 annie-official | 26. března 2015 v 20:28 | Reagovat

To je v piči toto. Som totálne dojebaná už niekoľko dní, v hlave mám prázdno a ty tu teraz zajebeš toto.

Aj napriek tomu ťa milujem a ďakujem.

Fuck all.

4 Lexais | 26. března 2015 v 20:35 | Reagovat

Haha, jak teď ten příběh všichni prožívaji tisíckrát tolik :-D  ja taky [:tired:]

5 Veronika | 26. března 2015 v 20:38 | Reagovat

Mně se chce zase brečet! Proč všechno musí být tak komplikované?

6 Anet | 26. března 2015 v 20:45 | Reagovat

První příběh (můžu to nazvat příběhem?), co je pro mne nebezpečný.

7 Kayy | 26. března 2015 v 20:52 | Reagovat

Psychické ničenie, ale ďakujem za ďalšiu perfektnú kapitolku. 😭💛

8 Jardi | 26. března 2015 v 20:56 | Reagovat

Myslíš, ze se tam nekdy objeví i Harry? Jako u nich doma? A budou zase v pohode? A klidně bez zayna? (Neukamenujte me, prosim)

9 Ari. | 26. března 2015 v 20:57 | Reagovat

Oh. Miluju ty části písniček, kterýma prokládáš svý příběhy. Je to... Osobnější. Asi to k tomu patří.

10 Lizzie | 26. března 2015 v 21:11 | Reagovat

A pak že to není depkařina :-(

11 Karin | 26. března 2015 v 22:00 | Reagovat

Chudaček můj hned by jej šla utěšit. [:tired:]

12 Keigh | 26. března 2015 v 22:06 | Reagovat

[1]: děkuju, babe.

[2]: eheheeeeehehehehehheeeeehehe.

[3]: im so sorry. i love u.

[4]: :D pááárdon

[5]: páááááááááááárdon

[6]: děkuju, oh, kurva - děkuju. tomu říkám kompliment, anet. děkuju.

[7]: aww, děkujii

[8]: :D a klidně bez zayna :D tyvole neprovokuj, ještě ti tu někdo ublíží :D

[9]: wow. děkuju, ari. poznalas je? alespoň některé?

[10]: nikdy jsem neřekla že tohle není depkařina...? tohle docela dost psychárna.

[11]: awww, že, já taky...

13 Adda | 26. března 2015 v 22:06 | Reagovat

já to nechci číst. proč to čtu.

14 Kara | 26. března 2015 v 22:10 | Reagovat

Pamatuju, když jsme se seznámily. Bylo ti čtrnáct a byla jsi šťastá. Už nikdy... potom.

15 Linda & Mirka | 26. března 2015 v 22:29 | Reagovat

Děkujeme za další kapitolu^^ je to skvělé i když smutné :-x  O_O  :-)  :-)

16 rayen | 26. března 2015 v 22:36 | Reagovat

A já jsem si říkala, že by bylo fajn si něco přečíst, něco trochu odlehčenějšího a jemnějšího. A tak že si najdu na daily slash nějakou fanfikci od uznávané autorky. a tak samozřejmě vás je tam uznávaných asi tak pět. no tak samozřejmě půjdu po té, co je uznávaná jako absolutní špička amatérské tvorby. samozřejmě půjdu po té s nejlepším humorem a skvělými tématy. Trochu se zasmát, pobavit se, nebo trošku zamyslet, ale hlavně tne tvůj profláknutý pičihumor. Pohodička, klídeček, žádné drama...

a ty na mě takhle.

Horší je, že u vás, klasiků, prostě nejde přestat číst.

17 Lu | 26. března 2015 v 22:38 | Reagovat

Ale víš... jdi do píče, keigh...

18 papa | 26. března 2015 v 22:45 | Reagovat

proc sem to zacinal cist proc si to delam to si prece nezaslouzim takove muceni chudak louis

19 Silent | 27. března 2015 v 15:53 | Reagovat

Někdy bych si přála mít svého Nicka.

20 Claire | 27. března 2015 v 18:05 | Reagovat

Píšeš úžasně, i když je to strašně depresivní, nemůžu to přestat číst. :)
Louisův charakter mi přijde naprosto dokonale popsaný a realistický, vlastně celá povídka, musíš někdy vydat nějakou knížku..:) :D Třeba Plagiátora. :P

...chtěla bych někdy umět psát jako ty. -.- :)

21 Ari. | 27. března 2015 v 19:45 | Reagovat

[12]: Jistěže, mama. Koneckonců to ty jsi mi před lety - nevědomky - pomáhala vytvořit si určitou část hudebního vkusu, který mám teď.

22 Kayleigh McCamyo | 27. března 2015 v 23:19 | Reagovat

[21]: miluju tě. oh, kurva. miluju tě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama