36. So Soon: So many issues.

28. března 2015 v 18:00 | Kayleigh |  So soon To Beyond
I ship it. U know what i mean. Also for some reason I hate Nick. IDK why. Seriously. IDK why. I don't trust him. He some side hoe or idk. Za beta děkuju Adel & Hifi.




So many issues.

Mutual. We've discussed it.

Louis se rozhlédne po prvním patře nákupního centra. Je to tu velké. Jak ji má sakra najít? Říkala, že potřebuje šaty. Louis se rozhlédne ještě jednou. Kafe…? Velké kafe. Ani neví, kdy ho začal pít. Asi zvyk, nebo skepse. Neměl by podléhat svým pocitům. Měl by nad nimi mít kontrolu. To mu přece terapeutka naznačovala, ne? Popotáhne si rukáv mikiny a přijme plastový kelímek s logem Starbucks.

"Vanilkové?" ozve se za ním.

Louis se usměje. Zná ji po hlase, ačkoli ji viděl sotva třikrát. "Jo. Chceš…?"

Ale ještě než se zeptá, terapeutka už mu bere kelímek z ruky. Louis se uchechtne a chce si koupit druhé a tohle jí nechat, ale terapeutka ho chytí za rukáv - pravé ruky - a táhne ho za sebou ven z kavárny. Pak mu vrátí kafe.

"Jak se máš?" zeptá se Louis konverzačně.

"Lehce… otráveně, myslím. Měla jsem poměrně důležitou konverzaci s- jé, hele!" ukáže do výlohy jednoho z butiků. "Tyhle jsou hezké - ale já nemůžu mít žluté šaty, vypadám jak vyblité kočičí žrádlo."

Louisovi skoro zaskočí kafe.

"Možná je budou mít v jiné barvě," podotkne Louis. "Jdeme?"

"Hm. Tak jo. Podívám se," souhlasí.

Louis jde za ní, sleduje, jak prohledává stojany s letními šaty a očividně není moc spokojená. Louis ji pozoruje. Její modré vlasy září v umělém světle a prodavačky si cosi šuškají. Louis od nich odvrátí pohled, mimoděčně kouše brčko a rozhlíží se okolo.

"Co tyhle?" řekne náhle, když mu pohled padne na tyrkysové šaty na protějším stojanu.

Terapeutka zvedne hlavu. "Oh. Nevšimla jsem si… krásná barva - ale tohle jsou trojky, budou mi… malé."

Louis si změří šaty pohledem, pak její postavu. Z výstřihu by jí přetékaly prsa. Očividně. Terapeutka pustí šaty a místo toho oběma rukama stiskne svá prsa.

"Jsou dar a prokletí zároveň…"

Louis se uchechtne a nabídne jí kafe. "Podíváme se jinam."

Přikývne, vezme si kafe a automaticky Louise chytí za ruku. Louis si všimne, ale neprotestuje. Drží jeho levou ruku, tentokrát. Jako by ji zaštiťovala vlastním tělem proti cizím pohledům.

"Jsi střízlivý?" zeptá se.

"Ehm… nevím… asi… asi ještě ne úplně."

"Jak často bereš ty prášky na spaní?"

Louis se nezeptá, jak to ví. Ne, protože ho to nezajímá, protože ho to neděsí a proto, že je to úplně normální, aby to věděla. "Jak…"

"Červené… oči. Alkohol tohle neudělá, jenom zakouřená místnost. Jenže ty máš červené i kruhy pod očima. A zvýšený tep, ačkoli dech je klidný a ruce se ti netřesou. Kombinovat silné léky s alkoholem není dobrý nápad."

"Já…" zastydí se. "Vím. Promiň."

"Nemusíš se omlouvat," pokrčí rameny a znova se napije.

Louis přikývne. Pár vteřin jdou vedle sebe tiše, terapeutka si vede Louise, jako by byl její a on jí nebrání. Vidět ho někdo z jeho přátel, vysmál by se mu. To proto si myslí, že nemá reálné přátele. Jenom… parodie na ně. A proč si to nepřiznat, léčí si na nich ego.

"Kolik lidí ví, že jste se rozešli?" zeptá se po chvíli.

Louisovi trvá několik kroků, než odpoví. "Jenom… jenom kluci. Myslím. Zayn, Liam a Niall. A taky… Nick. Jinak asi nikdo. Nebo… ne ode mě."

"Neřekl jsi to mámě? Volala ti," zamračí se terapeutka.

Jak to -

"Než… mě obviníš ze šmírování," pousměje se pro sebe, "něco muselo tvou náladu spustit. Nemohli to být tvoji přátelé, protože by to neudělali, myslím… toho milého míšence a ty ostatní. Práce by tě taky nerozhodila. A jediný, kdo na tebe má tak velký vliv, je tvoje matka. Aby ses opil. Tak? Jak to probíhalo? Ten rozhovor?"

Louis na chvíli zavře oči. Kdyby mu někdo před měsícem řekl, že si najde terapeutku, kopnul by toho člověka do ucha.

"Vlastně… nic moc. Řekla mi, že mám přijet. Že… se těší, jak mě bude moct ukázat ostatním. Oblíbenou trofej," řekne to bez emocí. Nebo se snaží.

"Támhle, vidíš?" ukáže terapeutka náhle před ně na další výlohu.

"Ty šedé?" zeptá se Louis. Nevzal si čočky, ale tak blbě ještě nevidí.

"Jo. Šedé jsou lepší. Snad budou mít lepší výstřih," zamumlá spíš pro sebe. "Myslíš, že tě představuje jako věc? Jako, hele, tohle vylezlo z mojí dělohy a tohle všecko to dokázalo?"

Louis nakrčí nos nad jejím vyjádřením, ale ve své podstatě souhlasí. "Je to… já… já nevím. Chápu, že toho má hodně. Dvojčata jsou malá, potřebujou péči."

"Na druhou stranu je to druhý set dvojčat. A ona je chtěla," porozumí dívka. "Volala ti jenom proto, že po tobě něco chtěla, že?"

Louis se nevesele ušklíbne. "Jo. Abych vyzvedl dvojčata, ta starší, v pátek ze školy. V sobotu mám v Doncasteru charitativní zápas, měl jsem… v plánu tam dojet v sobotu dopoledne. Jenže matka chce, abych vyzvedl dvojčata, šel s nimi nakupovat a pak přespal na nafukovací matraci ve svém vlastním pokoji. …Který je teď samozřejmě pokoj dvojčat, těch… malých. Ale… ježiši, zním jako kokot…"

Proč jí to doprdele vůbec říká. Stejně ji to nezajímá.

Terapeutka neodpoví hned. Louis začíná panikařit. Jo, zní jako kokot a hysterka, že kurva raději nedržel hubu. Máma toho má hodně a zkrátka jenom potřebuje trochu pomoct - Louis nemůže chtít tolik pozornosti, je dospělý, zatraceně, nemůže čekat, že se mu máma bude věnovat stejně jako nejmladším sourozencům.

"Jako kokot bys zněl," přikývne terapeutka, když se Louis rozhoduje, jestli by nebylo moudřejší pustit její ruku a utéct, "kdybys to nevěděl. Že tak můžeš znít. Kdyby sis neuvědomoval… obě strany."

Louis ale místo uklidnění ještě víc zpanikaří, zastaví se v chůzi a zmateně se rozhlédne. "Ale… stejně to… já… já prostě nedokážu jenom tak… plnit, co chce, nemít vlastní názor nebo jiné myšlenky a…"

Chytí ho za ruce, postrčí ho do výklenku mezi obchody tak, aby se zády opíral o zeď. Chladí to a Louise to možná uklidní.

"Hej, hej, Lou," přeruší jeho blábolení klidně. "Já vím. To, že s něčím nesouhlasíš, že se cítíš ublíženě a zraněně, to je normální. To, že cítíš, znamená, že jsi člověk. Že máš zásady. Že si vážíš sám sebe i ostatních, a chceš, aby si oni na oplátku vážili tebe. A to je dobré. Znamená to, že jsi příčetný."

Louis pořád vypadá, jako by se měl za chvíli rozbrečet, utéct nebo zhroutit. Doteď zrychleně dýchal - a najednou se nemůže nadechnout. Kurva. Do piče. Kurva.

"Chceš… chceš žiletku, Lou?"

Louis nedokáže odpovědět. Nedokáže se nadechnout. Třeští ho hlava, je mu špatně, je mu horko, je mu zima, chce svou žiletku. Potřebuje se nadechnout. Bez žiletky to nejde.

Compose yourself, Tomlinson. Breathe. Fucking breathe.

"To nic. Nemůžu od tebe čekat, že za den změníš svoje návyky. Teď jenom chci, abys se mnou dýchal. Dobře? Jenom se nadechni."

Louis. Breathe.

"Louisi, to nic," terapeutka ho pohladí po čele a uchopí jeho hlavu do dlaní. "Dívej se na mě a dýchej. To nic. Jsi v bezpečí, Louisi. Nejsi sám."

I need to cut. I need to cut to breathe. I need - I need, fuck!

"Louisi, dívej se na mě. Nemysli na nic. Na nic konkrétního. Jenom se na mě dívej. Budeme dýchat spolu, dobře? Nádech. No tak. Louisi, dívej se na mě."

Louis ji poslechne. Dívá se jí do očí, tlak na jeho hrudi se stává bolestivým, terapeutka pustí jeho tvář, chytá ho za zápěstí, kde má zranění, a zmáčkne. Louis se prudce nadechne.

"To nic, Louisi, všechno je v pořádku. Neboj, nic se neděje, jenom dýchej, bejby. To bude dobré, můj. Pojď sem…"


Něžně ho ponoukne, aby se o ni opřel, a on to udělá. Zhluboka dýchá, hlavu opřenou o její rameno, ruce se záhy vzpínají k jejímu pasu. Obejme ji a ona ho pohladí oběma rukama po zádech. A pak znova a znova, dlouhé uklidňující tahy. Louis jim přizpůsobí svůj dech. Pár minut takhle zůstanou.




*tímto končí týden se so soon to beyond. Kudos pro zítřejší počátek týdne se Shit Happens?
 


Komentáře

1 Annie | Web | 28. března 2015 v 18:12 | Reagovat

Ja...čakala som že naozaj niekde..odíde, utečie aby si mohol ublížiť ale to že...ho upokojila terapeutka ma neprekvapilo.
Mimochodom, neviem si predstaviť ako vy česi hovoríte slovo kokot. :-D  :-D

2 Keigh | 28. března 2015 v 18:25 | Reagovat

[1]: no.. já su ostravák? a my ostraváci používáme kokot, piča, kurva, vole, debile za každým druhém nádechem....?

3 Kami | E-mail | Web | 28. března 2015 v 18:32 | Reagovat

Tohle od tebe není fér. Vypěstovat závislost a pak najednou bum a týden končí. Já tenhle příběh tak moc miluju... Skvělý díl. Prostě skadjkajhdkjsadkas- nebo tak nějak, chápeš. A chci další kapitolu, přestože z povídky mám deprese. Což mě přivádí na myšlenku, že je to trochu masochistické... No, budu trpělivě čekat.
(A proč na ask používáš gifky Korejců)

4 Keigh | 28. března 2015 v 18:41 | Reagovat

[3]: PROTOŽE TO JSOU KOKOTIIIIII

5 Ari. | 28. března 2015 v 19:18 | Reagovat

Tohle je tak trochu uklidňující i pro mě. Já ti nevím, tahle povídka je je blíž než by měla asi nám všem.

6 Keigh | 28. března 2015 v 19:20 | Reagovat

[5]: nerada vidím, že moje děti mají starosti. ráda vidím, že jim je tady lépe. přesto. pokud se cítíš jako louis... mrzí mě to. tak moc mě to mrzí.

7 vladous | 28. března 2015 v 19:43 | Reagovat

Čím starší jsem, tím větší mám pocit, že uvědomovat si obě strany není žádná výhra.  Je to výhra pro okolí. To ano.

Děkuji za týden se So Soon Keigh :-)  Je velmi zajímavé nahlédnout do jejich mysli.

8 Anet | 28. března 2015 v 20:25 | Reagovat

Škoda, že je konec týdne se So Soon. Ale myslim, že menší přestávka je dobrá pro moje emoce :-D

9 Karin | 28. března 2015 v 20:30 | Reagovat

To mi nemůžeš dělat ale budu trpělivě čekat. :-D  ;-)

10 Silent | 28. března 2015 v 22:02 | Reagovat

Možná ta ženská nebude tak strašná.
Jsem teď tak trochu rozpolcená. Mrzí mě, že končí týden s touto povídkou, protože ji naprosto zbožňuji (to zná blbě s ohledem na děj povídky, ale co už),ale zároveň jsem ráda že končí, protože je to pekelně depresivní.

11 Keigh | 29. března 2015 v 14:21 | Reagovat

[7]: nemyslím, že to není výhra pro tebe. záleží,jak s tím umíš pracovat.

[8]: haaaleluja dopiče kurva. proč si tohle dělám.

[9]: nebudeš muset, dneska zveřejňuju další díl prOTOŽE MĚNĚKDO DONUTIL POKRAČOVAT V TÝDNU SE SO SOON?!?!?!

[10]: všechny vás nenávidím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama