Duben 2015

41. So Soon: Lucky one.

19. dubna 2015 v 21:26 | Kayleigh |  So soon To Beyond
Ták, aby to tady nebylo takové napiču. Dám vám So Soon to beyond. Kdyby náhodou, tak nic. Betoval asi někdo z těch, co neexistuje. Co já vím, jak to tu funguje, všechno jsou to turbopiče. Tento díl je dlouhý. Velmi dlouhý. Je to dvojdíl. Má 1700 slov. A také je to poslední část So Soon. Příštím dílem začíná část To Beyond.



Díl 94.: Ty nechceš...?

15. dubna 2015 v 22:26 | Kayleigh |  Cause we all matter
Dobré ráno, moje chvojí se šiškama. No jo, legendy jsou pravdivé, Keigh se nedostává času. Ale co, univerzita musí počkat, psaní je přednější. ... Vypálim plamenometom celou univerzitu aj s mrdkevom a voldemortom, zvlášť pokud to druhý zmíněný čte. Měli velké biče, Rimmere, velké biče. Anyway. Za beta děkuju Katie.



Za zdí - epilog

14. dubna 2015 v 18:04 | Kayleigh |  Za zdí
Tak je to tu. Za zdí a jeho epilog. Lula jebala hlavou do stolu, já stolem do hlavy. Luli, jsi piča. Miluju tě a doufám, že po mých státnicích si najdem čas na další drama - tohle se nám povedlo.



Epilog Still Falling Série

13. dubna 2015 v 20:10 | Kayleigh |  Still Laughing







Hlad nebo žízeň nebo něco. Mám asi třetí lahev alkoholu. Sedím opřený o vanu a je mi tak nějak všechno jedno. Piju, občas zvracím. Nemá cenu, odcházet odtud. Rozbil jsem zrcadlo, asi v nějakém opileckém záchvatu vzteku. Všude jsou střepy. Pustím na sebe na zemi studenou vodu. Třeba se vzbudím. A tohle skončí.

Co mám dělat. Co mám kurva dělat.

Zvracím.

Znova piju.

Co mám kurva dělat, profesore.

Piju. Znova piju.

Kurva.

Dopiju tu flašku na pět loků- Je mi špatně. Všechno nenávidím. Všechno je mi jedno. Vzpomínky.

Kurva.

Jdu do kuchyně, potřebuju další flašku. Najdu dvě otevřené, dopiju je. Najdu další, pak musím jít zvracet. Usnu, asi. Vzbudí mě nutnost zvracet. Zase. Piju dál. Je tma. Nemyslím na nic. Pak si vzpomenu. Mobil? Seru na to. Nikam nejdu. Příšerný smrad z alkoholu a zvratků mě nejspíš přinutí vyhodit další žaludeční šťávy. Otrava alkoholem zní jako dobrá smrt.

Still falling.

Still falling.

Uchechtnu se, když si vzpomenu na text oblíbené písničky Anet. Byla i druhá do série. Still Laughing. Uchechtnu se a znova zvracím. Paráda. Vzbudím se s hlavou na záchodové míse, bliju ze spánku. Ani mě to nevytrhne z koncernu. Odporná pachuť v puse mě taky nesere. Spláchnu to dalším alkoholem. Pak na sebe pustím další dávku vody. Na zemi je potopa, ale je mi líp. Usnu s hlavou napůl ve vodě na zemi.

Jenom trochu vnímám, jak mě někdo zvedá ze země. Usnu, zase. Hledám alkohol, ale někdo mi ho vezme z ruky. Pak vytuhnu. Když se vzbudím, je mi na nic. Necítím půdu pod nohama, nevím, kde je nahoře a kde dole. Nevím, kde jsem, ani kdo jsem. Nevím nic.

"Jsi vzhůru?"

Ten hlas neznám. Přikývnu, čehož okamžitě lituju. Moje hlava vybouchne, odpadne mi z krku a zakutálí se někam k balkonu.

"Konečně. Byl jsi mimo skoro dva dny."

Hlava spadne z balkonu. Možná bych měl zavolat hasiče. Asi plave v kanále. Co se kurva stalo. Kde jsem?

"Neměl bys kombinovat tolik druhů alkoholu. Jak dlouho… no, stejně si to asi nepamatuješ."

Ten hlas mi něco asi říká. Vůbec mu nerozumím.

"Máma se o tebe bála."

Kdo…?

"Musel jsem jí slíbit, že na tebe dohlídnu."

A kdo je to?

"Upřímnou soustrast. To s profesorem. To mě mrzí."

S jakým… co… pomalu, kurva, pomalu. Moje hlava ani není na mojem krku a zabíjí mě.

"Nevstávej, pokud nemusíš. Lež. Za chvíli ti dám trochu vody. Teď jenom lež a zkus si vzpomenout, kdo jsi."

To byla asi dobrá rada. Ale moc jí nerozumím. Nechápu nic. Ležím na zádech. Pak mi někdo podstrčí trochu vody. V puse mám odpornou pachuť. Bolí mě úplně všechno. Vzpomněl jsem si, že mám tělo. Nevím ani, v jaké poloze ležím. Ale začínám si uvědomovat svou existenci.

"Sháněla tě spousta lidí."

Já jsem tady.

"Dokonce i Anet volala. A otec."

Ty neznám.

"Měli jsme o tebe strach."

Není důvod. Nic mi není. Jsem v pohodě. Jenom si nemůžu na nic vzpomenout.

"Ještě se trochu napij. Za chvíli ti dám prášky proti bolesti. Ale nejdřív se ještě trochu napij."

Moje hlava je fakt asi někde na vandru. Nic si nepamatuju. Nic nevím. Tenhle stav je fajn.

"Našel jsem tě v příšerném stavu."

Nic si nepamatuju.

"Teď jsi na tom asi ještě hůř. Lež, nemluv, přemýšlej. Vzpomeneš si. A až si vzpomeneš, budu tady."

Nevím, kdo tu je se mnou. Možná jsem si toho člověka jenom vymyslel. Nedokážu zvednout hlavu a podívat se na něj. Zjeví se v mém zorném poli asi o šest hodin později. Nebo mi to tak přijde.

"Vicky?"

Moje jméno. Poznávám ho. Ale ne tohohle člověka.

"Ahoj. Vím, neviděli jsme se poměrně dlouho. Ale možná si vzpomeneš… možná… měl bych…"

Já vím, kdo to je. Podvědomě tuším, poznávám některé rysy, poznávám toho člověka. Někdy už jsem ho viděl? Poznávám ho? Dívám se na něj pozorněji. Zbláznil jsem se? Vždyť… vždyť to jsem… já?

"Victore…"

Čerstvě oholený. A v košili. Ale to jsem… já. Mám kratší vlasy? Nebo… já jsem… zbláznil jsem se. Přeskočilo mi. A jsem v pekle.

"Victore, tolik mě to mrzí."

Brečím. Nevím proč, ale brečím.

Obejme mě. Leží vedle mě a objímá mě. Kdo to je? To jsem já. Je to jako zrcadlo. Jenom jiné.

"Pamatuješ si…?"

Jako v mlze. Střízlivím, asi. Profesor. Vzpomínám si. Jsem v jeho ložnici. Vím i proč.

"Jsem… William, Vicky. Pamatuješ si na mě?"

Šeptá mi do krku. Objímám ho, leží skoro na mě. Brečím a nemůžu si vzpomenout. Je to jako bych bloudil v mlze, vím, kdo to je, znám to jméno, znám tu tvář, jenom si nemůžu vzpomenout.

"Je to přes jedenáct let, Vicky. Je to dlouho."

Je to dlouho. Ale nikdy bych nezapomněl. Na něj ne.

"Proč…" můj hlas zní hrozně. Potřebuju si vypláchnout pusu a potřebuju se dát dohromady. Bolí mě, když mluvím. "Williame…?"

Nic neřekne. Pak asi brečíme oba.

"Nikdy jsem tohle nechtěl. Víš to. Nikdy jsem nechtěl odejít. Nikdy jsem tohle nechtěl. Ale otci se špatně vzdoruje."

Vzpomněl jsem si. Byli jsme děti, když jsme se viděli naposledy. Byli jsme děti. Je to tak strašně dlouho.

"Nikdy jsem nechtěl odjet."

Já vím. Já vím.







"Už je dobře," zašeptá. "Už jsem zase tady."

42.: Still Laughing

13. dubna 2015 v 18:00 | Kayleigh |  Still Laughing
Trochu se směju. Přátelé, já se omlouvám. Ale toto je poslední díl Still Laughing, závěr celé série Still Falling. Bylo mi tu s tím dobře, byla to fajn změna, bisexuální podtext a kontroverzita homosexuálního vztahu v tak velkém věkovém a profesním rozdílu bylo oživení do mého cynismu. Dočkáte se ještě Epilogu, a to v případě 100 hodnocení ihned. Děkuju všem, kteří příběh četli, děkuju všem, kteří se na příběhu podíleli, děkuji těm, kteří mi pomohli vytvořit představu jak Vickyho Tartena, tak Profesora, Helen, Anet a dalších. Bylo to skvělé dobrodružství, a já bych tento závěr ráda věnovala někomu speciálnímu, pro mě neopakovatelnému a člověku, který mě i mou tvorbu ovlivnil více něž kdokoli, více než Ona, více než já sama, více než skutečný původní nápad mé ztřeštěné imaginace.

Děkuju, Adame.

Závěr druhé série románu bych vyjma něj chtěla věnovat i Těm, Kteří Vědí. Děkuju.

(Betovala Raven.)



41.: Still Laughing

12. dubna 2015 v 19:26 | Kayleigh |  Still Laughing
Zdravím, moje šedé oči, které napsal Lustig a Keigh si ani za piču nevzpomněla, máte příjemné odpoledne? No, tak teď ho moc příjemné mít nebudete. Keigh se vrátila, respektive vrátila se z Horky a Továrny. Humor. Povyprávím. Časem. Prozatím za beta děkuju Raven.



Za zdí 15.

12. dubna 2015 v 18:00 | Pič van Kokotov a Chujev Hentenpič. |  Za zdí
Ayeeee, fuckerz. Jak je? Prý jste všichni chuji, říká Pič van Kokotov. Chujev Hentenpič přikyvuje. Raději tu máte další díl SILK neštěstí v Organizaci. Lulina je kokot. A vůbec. Loučíme s další povídkou! Tto je poslední díl Za zdí, čeká nás už jenom krátký epilog. Užijte si poslední díl povídky a kdyby něco, za všechnon může Lulina.
Za beta děkuju Adel.



Díl 93.: Pytlík.

11. dubna 2015 v 16:46 | Kayleigh |  Cause we all matter
Zdravím, moje telecí plátky. Jsem tuhle akorát, hm? Vrátila jsem se, přátelé, žiji (částečně). A vracím se já i se svou tvorbou, protože všichni jsou kokoti. A taky proto, že miluju psaní. A taky proto, že mi psaní chybělo. A to je to sotva týden, co jsem nic nezveřejnila. A vzhledem k tomu, že se jedná o Cause we all matter povídku... žádám vás o hodnocení. 92. díl cwam se dostal na 300 hodnocení. Zvládnete tenhle díl dostat alespoň na 150? Díky, kočky^^
Za beta děkuju Katie a Adel.




33.: Slashandspol.

1. dubna 2015 v 21:00 | Kayleigh |  Prokurátor
Kokotiiiii! Plagiátor. Po měsíci. Není to vtipné? Haha. Pardon. já jenom mám menší záchvaty, sedím v počítačové učebně s Luli a jebu se do hlavy. Ale jenom trochu. Já se strašně omlouvám. Ono to začíná být vtipné. Tumblr v akci. ...Kami, ty máš tumblr. Že? Za beta děkuju Nějaké piči tam kdesi v prdeli.



40. So Soon: Where the fuck did this come from.

1. dubna 2015 v 18:00 | Kayleigh |  So soon To Beyond
Zdravím, moje zhulené stádo slonů. To si tak člověk sedí v čajovně a je mu fajn, a pak sloni. No nic. mějte se krásně, já jdu hulit slony. (V moooontgomery blijou sloni....) Ehm.

Za beta děkuju Adel.




Bonding

1. dubna 2015 v 17:00 | Kayleigh |  Smečka
Jeden z posledních dílů Smečky. Bavte se, moje narozeninové dorty, a napijte se na mě, aspoň mailového džusu. Dnešní pár pro Smečku je Liam/Derek, protože je shipuju, also protože Innie mi dala nápad, bye. Za beta děkuju Piči.



Take it like a man

1. dubna 2015 v 14:00 | Kayleigh |  One Direction slash
Zdravím vás všechny, moje koťátka. Tak teda, když už mám ty narozeniny, One Direction jednorázovečka. Taková trošku threesome, ale jenom malinko, yeah? Okay.

Název: Take it like a man
Fandom: 1D
Pár: Harry/Zayn/Louis
Autor: Kayleigh
Beta: Aki & Hifi
Upozornění: 18+, threesome, striptýz, lapdance, pouta, bottom!Louis, tiedup!Zayn, goodboy!Harry
Věnování: Všem mým milovaným betám: Adel, Aki, Katy, Raven, Luli, (Kami), Hifi, Narci.
Cover: Kayleigh



40.: Still Laughing

1. dubna 2015 v 12:00 | Kayleigh |  Still Laughing
Aye, bitchez. Werecow here. Mám pro vás další díl Still Laughing, kdybyste chtěli...? No, tuhle ho máte, pokud chcete, klikněte a čtěte. Všecky vás miluju, vždyť víte, že jste moje oblíbené piče. Všecko nejlepší k narozeninám, Keigh out. Za beta moc děkuju Adel & Hifi.



Za zdí 14.

1. dubna 2015 v 9:00 | Pičkokot a Kototpič |  Za zdí
Není to drama, moje houslové klíče. Není to drama. Je to přece jenom hlupý crack, co jsme s Luli napisaly. Nebo ne? Haha. Užijte si drama, přátelé. Za beta děkujeme Adel.



Shit happens 37.

1. dubna 2015 v 6:00 | Kayleigh |  Shit happens
Zdravím vás, moje preclíčky s pravými bylinkami (jako by byly nějaké levé bylinky), máte se, hm? No další díl piči Shit Happens, kterým rozjíždíme dnešní poněkud speciální den - zrození Dr. Zlouna. Byl to velký obřad, jako, ohňostroje, zemětřesení, Perseidy, hymna evropské unie, a tak. Shit Happens, innit. Za beta děkuju Adel.

PS. Všechno nejlepší k narozeninám, Kayleigh.