41. So Soon: Lucky one.

19. dubna 2015 v 21:26 | Kayleigh |  So soon To Beyond
Ták, aby to tady nebylo takové napiču. Dám vám So Soon to beyond. Kdyby náhodou, tak nic. Betoval asi někdo z těch, co neexistuje. Co já vím, jak to tu funguje, všechno jsou to turbopiče. Tento díl je dlouhý. Velmi dlouhý. Je to dvojdíl. Má 1700 slov. A také je to poslední část So Soon. Příštím dílem začíná část To Beyond.





Terapeutka pije ovocný džus a sleduje lidi procházející okolo.

"Proč… hm, proč tohle děláš?"

Otázka ji nezaskočí. Jako by ji čekala, načež Louise napadne, že nejspíš čekala. Říkala, že lidi sleduje a dokáže si zapamatovat jejich vzorec chování. Netipuje. Ona ví. Louis se pořád nedokáže rozhodnout, jestli ji obdivuje, závidí jí nebo mu to přijde zvrácené.

"Je to… dojemný příběh, prý. Já myslím, že je patetický. Nazvěme to jedním z mých traumat."

"Takže v těch hádánkách… mluvíš schválně," pochopí Louis.

Dívka skloní hlavu k levé straně a pátravě se zadívá svému svěřenci do tváře. "Každý má své důvody. Ať už věci křičet do světa nebo je tajit. Či mluvit o bolestech pomocí metafor - a o metaforách pomocí bolesti."

Kývne k Louisovi. Metafory pomocí bolesti. Jeho tetování?

"Chtěl bych mít tvůj jazyk," řekne Louis.

Vyzní to tak nevinně. Terapeutka vyprskne smíchy a poznamená: "Kde?"

Louis si až teď uvědomí, jak to vyznělo.

"Oh bože."

V puse. Ale to jí říkat nebude.

Dívka se směje na celou pusu a Louis o po chvíli červenání shledá stejně zábavným.

"Jsi příšerná," poví jí.

Pokrčí rameny a mrkne na něj způsobem, který by neměl nic znamenat. Tak proč Louisovo srdce téměř zaplesalo? Ta dívka má na Louise vliv, jaký by neměla mít žádná osoba ženského pohlaví. Není zvyklý cítit takové věci v přítomnosti holek. Jistě, jeho minulost je ženami protknutá, ale s žádnou to nikdy nebylo ono. A pak poznal Harryho. A pak ho ztratil. A teď… tahle podivná bytost éterického temperamentu se zvláštním druhem charismatu.

"Udržuju tě mladým," nakrčí rozkošně nos.

"Nemyslím, že by existovalo něco, co by mě udrželo mladým, pokud si přijdu vyšťavený," zamumlá Louis.

Psycholožka zvážní. "Únava je jedním z aspektů deprese."

"Nejsem v depresi," zavrtí Louis hlavou něžně. "Jsem… v hajzlu."

Zastydí se za svůj slovník, ale dívka přikývne. Shodně si na okamžik pohlédnou do očí. Ona sklopí pohled, on nikoli.

"Mám pocit, že jsem tímhle už jednou prošel. Je to… jako zvěna něčeho. Z minulosti. Jako bych tohle čekal, předvídal a zároveň se na to nedokázal připravit."

"Vlastně máš pravdu. Ale o svých… traumatech z opuštění jistě víš."

"Taky o daddy issues," Louisovo převrácení očí působí skoro tak typicky, jako před čtyřmi lety, před tím, než prošel PR průpravou o chování na veřejnosti.

Rychle se narovná a srovná výraz ve tváři na neurčitý, terapeutku ale neoklame. Všimne si a ví, že tohle byla skutečná část Louisova já. Sice hned zase upadl za svou masku, ale na okamžik jeho schovávání padlo, což vezme jako úspěšné zakončení dnešní seance.

"Není slabost, být opatrný co se důvěry týče," míní psycholožka. "Je to neopatrné, pokud tě nedůvěra oslabí."

Její styl hádanek a nedořečených odpovědí Louise irituje, ale zároveň je to jedním ze zdrojů důvodů, proč ho… přitahuje. Zvláštním způsobem vykreslená psychologie hlavního hrdiny je přebita okrajovou postavou. Navíc ženskou. Patriarchát v ohrožení, město hoří.

A počasí zůstává převážně neměnné.

"Není to… tak, že bych nevěřil nikomu," zavrtí hlavou Louis. "Mám přátele."

"A věříš jim?"

"Jistě," ale tak jistě to z Louisových úst nezní.

Terapeutka vystrčí bradu a semkne rty. "Proto matce neřekneš, že ses rozešel s Harrym? Proto nejlepšímu příteli neřekneš o relapsi? Proto jsi Harrymu nikdy neřekl, jak se cítíš a co od něj očekáváš, jaké chování a jaký postoj?"

Louis trpce uhne pohledem a vlna nevole zaplaví jeho mysl. Co o tom může vědět? Nikoho to nezajímá. Je to můj život. Nech si tyhle kecy. Ale trvá to jenom pár vteřin. Proto tu přece terapeutka je. Proto, aby mu pomohla.

To show me different ways.

Louis uvolní výdech, který ani neví, že zadržoval. Skloní hlavu a pro sebe se uchechtne. Když vzhlédne, v očích se mu třpytí slzy, ale potlačí je. Hledí někam nahoru z okna výlohy. Mlčí, možná přemýšlí nebo se jenom snaží soustředit na to, aby se nerozbrečel. Terapeutka nepromluví. Dokonce se na něj ani nedívá. Nejspíš mu poskytuje čas. Možná ví, že přestřelila - nebo všechno řekla záměrně a tohle je cesta, kterou Louis musí projít, pokud chce něco změnit.

If anyone. I should trust her.

"Nechci… tolik mluvit. Lidi to… nechtějí slyšet."

Lehce přikývne. "Lidi ne. Ale tvoji nejbližší ano. Ti, kteří vědí."

Stan. Luke a Andy. Niall a Liam. Máma… Zayn …Harry.

They care. They can know. They can see me weak. I'm just not sure they want to see me like this. They would be able to just… listen and then treat me like a person again. I wish I could be open about my emotions. I could be open about myself. But it seems like I'm hiding myself… from myself.

Maybe she's right. I don't even know who I am anymore.

"Jen… jen si myslím, že… moje přátelství, ta která jsem měl, nebo všeobecně… vztahy, pokud do toho… zahrnu i mámu nebo… nebo Harryho a sestry… nemyslím, že by… nemyslím, že by to šlo. Ještě napravit, nebo s tím něco udělat. Protože v době, kdy jsem… ty vztahy měl a ony fungovaly, já jsem… já jsem už jiný. A oni… oni nemají… z-záznam toho, jak jsem se změnil. Že nějaký už nejsem. Že něco… prostě zmizelo. Ze mě. Nemůžu… být tím klukem z Doncasteru. Nemůžu být zodpovědným synem a hodným bráchou a kamarádem do nepohody, když… když… už jsem někde jinde. Už… nejsem takový, jakého si mě pamatujou."

Louis si povzdechne a dopije svou kávu. Měl mlčet. Beztak to ani nedávalo smysl, akorát tu blbě plácá a ona si bude myslet, že je úplný idiot. Což je, bezpochyby. Podívá se mu do očí a Louis nepostřehne, jak se tváří, protože je záhy vytáhnut na nohy a musí opustit pohodlné křeslo kavárny.

Louise ani nenapadne se zeptat, kam jdou nebo co jdou dělat. Nechá se zavést do obchodu s hudebninami a skoro se rozesměje, když dívenka otevře sérii vystavených popových cédéček a pomíchá jejich obsahy s různými obaly. Pak se přesune k jinému regálu s hudbou a chvíli v něm hledá, než sáhne po starších Simple plan.

"No pads, no helmets…?" přečte Louis název na obalu, který mi dívka strčí do ruky, když z něj vytáhne cédéčko.

"Just balls," potvrdí terapeutka, načež se oba dva zasmějí.

"Bylo… uh, poslouchala jsem ho, když jsem… no, dá se říct, že jsem se dostala k hudbě, když… bylo to… hodně dávno," uchechtne se. "Ale asi ve mně zůstali."

Louis protočí cédéčko v ruce, prohlédne si obal a mimochodem prolustruje tracklist. "Kterou máš… nejraději? Z toho alba?"

"Perfect. Asi. Možná One Day. Ale Perfect… to víc."

Sorry I can't be perfect, prolítne Louisovi hlavou. Jo. Jo, to je přesné.

"Je… matoucí, že pocity, které jsem… je to hodně dávno. Nebo to tak aspoň… uhn. Jenom… milovala jsem to album. I to další, Still not getting any. A pak přišlo album 2008 a 2010 a ty byly příšerné. Vzdala jsem to a spokojila se s tím, že album 2003 a 2005 jsou jediné, které… se pro mě hodí a kterým… svým způsobem rozumím, nebo se v nich dokážu vidět, seberealizovat. Jakkoli. Ale pak vydali…" sáhne znova do regálu a vytáhne nejnovější album, "tohle. Jmenuje se Lucky one. A mně při jejím poslechu došlo, že… ačkoli oni jsou už hudebně i textově někde jinde… neznamená to, že zapomněli."

Louisovi přeběhne mráz po zádech. Jak to dělá, že dokáže nazvat věci tak složité takhle banálně?

She's like the universe. Interesting to think about, but impossible to understand.

"Vlastně… bych chtěla, aby sis ji poslechl."

Louis tupě přikývne. Zpracovává informaci, snaží se usnadnit procesu chápání aspoň tak, že se snaží porozumět druhu metafory, kterou mu právě předvedla. Ale nemá čas. Dá mu sluchátka na hlavu, ona si vezme ta druhá a navolí příslušnou skladbu.

Why the stars are lined up so perfectly
For everybody, but not for me
Wish it could be easy
But it never goes that way
It's never like the movies
It's never like they say

Uchechtne se, nejde to jinak. V prvé řadě proto, že vidí tu paralelu vůči prvním dvěma albům, v druhé řadě proto, že metafora, kterou terapeutka použila, zapadla do kontextu a Louis porozuměl.

But maybe one day I'll be back on my feet
And all of this pain will be gone

A ve třetí řadě proto, že tenhle text neuvěřitelně sedí. Louis pohlédne na dívku vedle sebe. Modré vlasy rozprostřené po tmavém nátělníku, z tohohle úhlu pohledu částečně viditelné ramínko podprsenky na jejím rameni, zavřené oči a jemně svraštělé obočí.

Now I can't stop thinkin'
How this life could be
I can keep pretendin'
But honestly
Does it really make a difference?
Does it really ever change a thing?

Louis semkne rty a snaží se nevidět obrazy, které se mu míhají myslí, myšlenky, které hučí v uších, vzpomínky, které řežou a pálí v jeho očích. It doesn't matter how much I think of it. It never changes. It never makes a difference.

And maybe it won't be so hard to be me
And I'll find out just where I belong

Tuhle možnost vzdal. Nepatří nikam a k nikomu. Nepatří… nemá kam. Je příliš složitý. Příliš nenaplánovatelný. Není nikdo, kdo by ho znal. A ty, které má rád, nechce odehnat tím, že by jim ukázal celé své já. Těm, kterým ho ukázal, ho opustili.

So give me a reason to keep holdin' on
Something that makes me believe
That my life's gonna change
Seems like everyone else
gets a shot, gets a break
I can't wait for that to be me

Podívají se na sebe ve stejnou chvíli. Terapeutka otevře oči u prvního verše této sloky a Louis mimoděčně shlédne. Hnědozelené oči na něj hledí klidně, vyrovnaně - smířeně. A pak se najednou změní. Louis nedokáže říct, kdo z nich se pohnul dřív, nebo kdo koho objal jako prvního; jestli on viděl v jejích očích svolení nebo ona v jeho očích touhu. Jako by tahle část textu byla od Louise pro ni.

And maybe one day I'll be back on my feet
And all of this pain will be gone
It feels like it's taking forever,
But one day
Things can get better

A Louise úplně poprvé napadne, že možná…

And maybe my time will come

Možná je to ještě trochu jinak. Možná, že tahle část je spíš… od ní pro něj.


And I'll be the lucky one.







*drazí čtenáři. doufám, že si uvědomujete, že 41. dvojdíl so soon to beyond je poněkud zkušební. jestli nebudete komentovat a hodnotit/sdílet, mé autorské já se s vámi rozloučí na velmi, VELMI dlouho.

 


Komentáře

1 Lusy_Love_ | 19. dubna 2015 v 21:44 | Reagovat

krásne ako vždy ......už sa teším na pokračkovanie :-D  :-D  :-D  :-D

2 Anet | 19. dubna 2015 v 22:24 | Reagovat

Moje malé koťátko... Suprový díl. Nádherné zakončení týdne.

3 Raven | 19. dubna 2015 v 23:13 | Reagovat

And so you left me speechless again.

Also since Still falling serie's over, this is my favourite thing now. Along with Rozhovory.

4 Jana | 19. dubna 2015 v 23:34 | Reagovat

Musí být příšerné žít s tím, že vaše pravé já odradí každého, koho máte rád.
Snad mu brzy bude líp.

5 Veronika | 19. dubna 2015 v 23:40 | Reagovat

Taky bych chtěla mít terapeutčino vyjadřování. Je naprosto dokonalá

6 Hifi | 20. dubna 2015 v 1:26 | Reagovat

Tohle... připomíná mi to Podstatu, víš. To posunování, hledání, asi. Trochu... Nejsem si jistá, jestli je to dobře, ale cítím se kvůli tomu dobře.
Promiň.
Nemohla bych nečíst.
Věci nejsou v pořádku. Ale pokud se ještě dají snést... tak to vidím. Nesnažím se nic objevit, myslím. Nic, co bys nechtěla. Jen potřebuju ujištění.

7 Narci | 20. dubna 2015 v 16:54 | Reagovat

Já jen... většinou nenacházím slova, která bych mohla říct, protože jsem z toho často zmatená a zoufalá a zmatená a zoufalá a nemám slov. Což ovšem neznamená, že nečtu. A že si nevážím, že ve svém volném čase píšeš a navíc to prezentuješ zde. Miluju tě jako osobu, kterou znám já, a miluju tě za to, co pro nás děláš. Jen bývám... zmatená a zoufalá po dočtení každé kapitoly. Jsi perfektní autorka.

8 Kinn | 20. dubna 2015 v 21:10 | Reagovat

Prosím, můžu být tak dokonalá jako ona? Ne? Tak ne.
Děkuju za krásné provětrání mých slzných kanálků, i když netuším, proč má na mě tahle povídka takovej vliv. I guess it's Lou & you.

9 Ari. | 21. dubna 2015 v 17:13 | Reagovat

Podstata made me listen to Lostprophets. Now I feel like I should listen to Simple Plan for a while.

10 makyy | 21. dubna 2015 v 20:02 | Reagovat

Ah simple plan má  srdcovka <3 lucky one je dokonalá písnička :-) bych ani neřekla,že fakt úplně sedí k jeho pocitům :-) poslouchala se mi u tohohle dílu dokonale :-)

11 Karin | 22. dubna 2015 v 21:33 | Reagovat

Já tuhle povídku celou probrečím ale krásna. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama