2. To Beyond: Měsíční svit.

28. května 2015 v 13:00 | Kayleigh |  So soon To Beyond

Good evening, my dear babies.
I'm here to fulfill the Slash an dSpol fb group wish of todays 13th hour, so here you go, another chapter of To Beyond in the ontake serie So Soon to Beyond. I hope you are all having a nice day and maybe you could use some To Beyond. Love you all, pumpkins.






Většinou mlčí. Mlčí a kouří a pijou. To jim jde. Mají v tom praxi. Oba.

It feels like falling into pieces, and not in the well know good manner of things falling into their place.

Ona sleduje hvězdy a nejspíš přemýšlí nad něčím, o čem by Louisovi neřekla. Ale Louis v sobě má dostatek alkoholu na to, aby zapomněl na standardní etiketu.

"Vypadáš, že jsi stejně v piči, jako já."

Uchechtne se, ale nic pobaveného v tom není. Louis si uvědomí, jak nevhodné to bylo.

"Je spousta důvodů, proč bych ti měla pomoct zrovna já," pronese do ticha po několika minutách. "A stejná spousta důvodů dosvědčuje, jak moc je to ode mne cynické."

"Aspoň jeden důvod?" Louis hazarduje.

Riskuje vztah s terapeutkou, ale na druhou stranu, ona sama mu řekla, že se může ptát.

"Zamilovala jsem se stejným způsobem jako ty. Skončilo to tragicky, nikoli nevalně. A já neměla ani tušení. Já, kurva… zrovna já."

Louis se zamračí. Zrovna ona? A to znamená co?

"Měla… byla to asi moje chyba. Měla jsem… být pozornější. Možná jsem jenom… já. Já nevím. Mohla jsem udělat víc."

I can relate, I can tell. Not being enough, that's the esence of my existence, isn't it.

"A pak bylo pozdě."

Louis přikývne, jako by věděl, o čem mluví. Ono, tedy… Louis ví. Netuší, jaký je její příběh, to samozřejmě ne. Ale asi chápe pocit nebo emocionální stav, ve kterém se dívka nachází.

"Je… mi to líto," zamumlá a přisedne si blíž.

"Jo," povzdechne si a opře si hlavu o jeho rameno, pohled pořád ve hvězdách. "Mně taky."

Fair enough.

Louis jí podá Jacka a sám si zapálí další. S cigaretou v ruce se líp přemýšlí. Nebo se to možná jenom hodí do zátiší. Skloní hlavu a opře si ji o její temeno. Učí se zpaměti Harryho výraz a zároveň na něj chce zapomenout. Nechce na něj myslet. A chce si ho zapamatovat do konce života.

"Neměli bychom se opíjet," poznamená psycholožka a znova se napije. "Je to nezodpovědné."

"Alkohol není odpověď," zarecituje Louis a napije se hned po ní.

"Alkohol je otázka, a ano je jediná přijatelná odpověď," poučí ho dívka.

Louis se rozchechtá. Pak ho napadne, že je to vlastně smutné. Má pravdu. Neměli by pít. Nejspíš ani jeden. Může mít sklony k depresi? A její náramky? Dnes je její zápěstí zakryté masivními bílými hodinkami. Jsou nádherné a elegantní, jsou k šatům a mají velmi široký náramek. Mladá žena zápěstím náhle trhne a znova se napije, avšak Louisův pohled tím nesetřese.

Maybe it is in us. The need. Feelings so strong and emotions so intense, we can't help ourselves. Maybe we are too fucked up for normal lives.

"Na tragédie mi přijdeš… jako příliš velký cynik," řekne pak Louis, když si přebere její předchozí výpověď.

Odtáhne se od něj jenom trochu. Podívá se mu do očí, její pohled sjede na jeho rty a pak se ušklíbne. "Jo. Asi jo."

I want to kiss you so bad.

Nejspíš je opilejší, než si myslí.

"Ať už se… stalo cokoli. Mrzí mě to. Nejspíš… asi nejsme úplně… um, myslím. Když… jsem tě poznal, bylas… myslel jsem, že budeš, víš, ta vyrovnaná, stoická, inteligentní a profesionální. Že hranice mezi námi dvěma je jasně čitelná a že je na první pohled znát, že ty jsi profesionálka, že ty jsi terapeutka, ale… začínám chápat, že… ty to takhle nebereš. Já nejsem pacient. A ty nejsi terapeutka."

Ona se napije, on si představuje její rty na svých.

"Myslím, že na rozdíl od tebe," promluví pak tiše, "já terapii skutečně potřebuju."

Louis si zřetelně vybaví, kterak mu jasně řekla, že terapii nepotřebuje, ale bude to pro něj lepší, že to něco urychlí, nebo tak.

"Proto jsi přestala? Oficiálně. A můj případ tě… přesvědčil," domyslí si Louis.

Napije se, ale neodpoví. Louis uzná, že je to od ní fér.

"Nepotřebuju… se s ničím vyrovnat, nebo se změnit, nebo se něčemu naučit. Spíš… mi chybí důvod," řekne pak.

Louis jí vezme lahev a dopije poslední hlt. "Jsme na tom dost stejně."

Ujede jí koutek do strany. Chytí ho za ruku a jejich pohled je intimnější, než by měl být.

"Ty máš mnoho důvodů, Louisi," osloví ho a jeho jméno zní z jejích rtů jako únorové poledne na vrcholu štítu ve švýcarských Alpách. "Jen si je neuvědomuješ."

Louis se zamyslí nad tím, co řekla. Možná má pravdu. Možná přehání. Ztráta Harryho je velká rána, to je pravda. Ale není to jeho všechno. Nemělo by být. Možná Louis vidí jenom to negativní a zapomíná, jaká jsou pozitiva. Zapomíná na důležité věci, které přehlížel. Nejspíš ano, jinak by takhle nepřemýšlel.

"Tváříš se, jako by ti uletěly včely," rozesměje se terapeutka.

Louis se podívá na prázdnou lahev ve své ruce, na její zápěstí s hodinkami a na jejich dlaně, spočívající na sobě. Měl by být opilejší, než se cítí. Vlastně je jenom klidný. Neschopný paniky nebo úzkosti.

"Proč… kvůli čemu… ta dnešní relapse?" zeptá se dívka po chvíli.

Louis si chce zapálit, ale to by musel pustit její ruku. Ani za nic.

Pokrčí rameny. "Proč ne."

Dívá se na něj vyčkávavě.

"Já nevím. Prostě… jsem měl čas. A nevěděl jsem proč, prostě… tu nebyl žádný argument proč ne, a ani žádný argument proč ano. Kdykoli… si vzpomenu, že někde mám žiletku, je to… prohraný boj. Nemám důvod říct ne. Nemám před kým schovávat jizvy, nebo… nemám důvod předstírat, že jsem v pohodě."

"To… není špatný důvod proč ano," pronese po chvíli ticha. "Myslím… protože neexistuje argument pro… ale ani proti. To je… to je asi dobrý důvod, proč… hm."

Louis si není jistý, jak to myslí. Chce se zeptat, jak to myslí. Ale ona se mu dívá do očí a její řasy jsou dlouhé a její oči odrážejí světlo měsíce a nad nimi voní sakury a ona ho drží za ruku a on nemyslí na nic jiného, než na její rty a jak asi chutnají.

"Louisi…"

Než ztratí kuráž. Políbí ji, jak si myslí, že se líbají slečny. Políbí ji opatrně, líně a nejistě, jako při první schůzce na nižším gymplu. Není to dobrý nápad. Není to vhodné. Ale to je myšlenka, která bude mít v jeho hlavě místo až za pár vteřin.


She tastes like moonlight reflection in the high tide by Maledives Islands. Pure, with inner hope of repetition.

 


Komentáře

1 malone | Web | 28. května 2015 v 13:58 | Reagovat

Oh, nádherný cover!
Jdu se probojovat učebnicí, tohle bude vrcholová prémie :)

2 Lusy_Love_ | 28. května 2015 v 17:29 | Reagovat

peknééé pokračko :-)

3 Karin | 28. května 2015 v 22:00 | Reagovat

Krása jen nevím jestli bych chtěla on a ona nebo on a on. ;-)  ???

4 malone | Web | 28. května 2015 v 22:12 | Reagovat

OK, za tohle těch 100 stránek z České literatury od počátku k dnešku stálo... Ještě pade a třeba pak půjdu ochutnat nový fandom nebo tak něco.

5 moroderon | Web | 28. května 2015 v 22:43 | Reagovat

this is bad. i cant make myself ship them. i mean i love this story it's just so great and everything... but ugghhh

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama