43. So Soon: So Soon.

25. května 2015 v 22:00 | Kayleigh |  So soon To Beyond

Yup. So Soon: So Soon. Poslední kapitola první části knihy. Pardon. Je to trochu... hm. Neadekvátní. Možná by to chtělo nadějeplnější konec. Nebo jenom tak. Trochu. Ne, není to konec, ne. Jenom potřebuju ten předěl, myslím. Alternativní název měl znít "Obviously", ale So Soon bylo trefnější. Připomínám, že celá tato povídka je založena na dvou melodiích, první je Beyond od Matthewa Mayera, druhá je So Soon od Joshe Ramsayho (potažmo Marianas trench). Beta: Narci, Adel.

I know you need someone, too... this just feels so soon.






Kupodivu nepotřebuje ani čas, než zazvoní u jejího domu. Normálně by potřeboval aspoň tři cigarety a třepaly by se mu ruce. Ale je úplně klidný. A terapeutka mu otevře s úsměvem na rtech, vlastně se šťastným smíchem.

"Louisi," zamrká překvapeně, když jí podá květiny.

"Ahoj," uhne pohledem a chytí si dlaní loket. "Jen…"

"Louisi, to jsi nemusel, jsou… jsou nádherné. Děkuju."

Obejme ho spontánně a Louis se přistihne, že se snaží mezi vůní nenápadného parfému, tělového mléka a něčeho mužnějšího najít její vůni. Na okamžik zachytí něco, jen jakoby omylem se k jeho smyslovému centru donese něco, co není na její tělo naneseno uměle, něco, co je pod vší hygienou a okrasou, něco, co z jejího těla nemizí a je to jemu vlastní - ale není to dostatečně silné (a dostatečně dlouhé, jejich objetí trvá jenom pár vteřin), aby to Louis dokázal zachytit, rozpoznat a pojmenovat. Je to jako obal jeho psycholožky, pod kterou tuší kamarádku. Ostatně, řekla to o sobě sama - je víc psycholog než člověk. Louis stále nerozumí, co to znamená.

Pustí Louise, ale její ruce stále zůstanou na jeho ramenou. Pohlédne mu do očí, zastaví se na pravém koutku rtů, pak její pohled putuje k čerstvě oholené bradě, pak na vázanku. Právě ta jí připomene, proč je Louis tady.

Má na sobě šaty, které společně vybrali. A samozřejmě jí to neuvěřitelně sluší. Možná by jí měl něco takového říct?

Just like before a date. On the other hand, maybe it kind of is. It's like. I'm not into girls, not really, but that's exactly what I told myself while falling in love with Harry. Niall's right. Shit happens.

"Vypadáš…" Tohle mu nikdy nešlo. Odkašle si a poškrábe se na nose, pohled zabodnutý někam do záhybů sukně jejích šatů, načež si uvědomí, že je ten pohled nesmírně nevhodný. "Eh. Je… ehm."

Ona ale jenom zvedne obočí a rozesměje se: "Jsi sladký, víš?"

Podá mu svůj mobil a Louis si ho dá bez ptaní do kapsy. Nemá kabelku, všimne si. Louis nic neřekne, ale ruměnec na jeho tváři zůstane až do poloviny cesty. Pustí hudbu - v Simple plan si sedli, takže na jízdu navolil právě ty, jejich staré album. Ona si pobrukuje a Louis se snaží soustředit na cestu. Stejně mu pohled uhýbá k éterickému stvoření vedle něj. Není si jistý, čím to je. Co ho na ní přitahuje.

Louisovi přijde esemeska, zapípá mu v přední kapse. Terapeutka se ani nezeptá, sáhne mu do kapsy a zprávu si přečte. Louis se nemůže rozhodnout, jestli je mu to nepříjemné, nebo je pozitivně ohromen. Možná oboje.

"Je tu Harry," řekne, asi změní zprávy. "Píše Liam."

V LA se nezdržel. Nejspíš tam musí být. Je to nějaká Sony pičovina.

"Hm."

Je skoro v šoku, jak klidným ho tato zpráva zanechá, načež se přistihne, že se spíš snaží vybavit si, jakým způsobem se ho dotkla, když v náprsní kapse hledala jeho mobil. Nemůže si to uvědomit. Na okamžik zavře oči, jenom o málo delší mrknutí. Není mu o moc líp. Zpátky bude mít řidiče a bude ho potřebovat. Hodlá se opít jako zamlada. Uchechtne se tomu pomyšlení. Za čtyři roky v tomhle byznysu zestárnul tak o dvacet let. Nejvíc utrpěla jeho kůže a smysl pro humor. Nejspíš mu žádný nezbyl. Vyšuměl jako aspirin na dně sklenky s vodou z kohoutku po proflámované noci. Škoda, že jich nebylo víc, když byl ještě mladý a naivní. Třeba by zapomněl víc z těchle sraček a pamatoval si víc prohýřených nocí.

Neměl by přemýšlet o alkoholu, když u sebe žádný nemá.

"Bude trvat, než tvůj mozek tu informaci zpracuje. Až ho uvidíš, projdeš stadiem mírného šoku. Bude ti… fyzicky špatně. Takže ti doporučuju pít až po tom, co ho uvidíš. Ale… můžu ti to jenom… doporučit."

Louis se na ni podívá a ona se krátce a nevinně zasměje: "Nejsem tvoje matka, Lou."

Stiskne čelist a ona si toho musela všimnout, ale nezareaguje. Neomluví se, ale chtěla by. Louis ale oceňuje tuhle její vlastnost - být ticho tímhle zvláštním způsobem. Oba přemýšlejí o tomtéž, ale nepotřebují o tom mluvit. Se Zaynem sdílí něco podobného.

Zaparkuje za klubem a Preston je rychlejší, když otevře dveře z její strany. Podá jí ruku a pomůže jí vystoupit, za což slízne od Louise zlý pohled, ačkoli ho Preston nevidí. Dívá se na ni a Louis může sledovat, jak z povinné galantnosti přes vnitřní "wow, she's hot" přejde ke galantnosti zaujaté. Louis si poprvé uvědomí, že nejspíš není jediný, který vidí její výjimečnost. Preston, známý svou téměř apatií, jako by při ní roztál.

"Dobrý večer," slyší ho Louis pozdravit. "Doprovodím vás dovnitř, pokud dovolíte."

Louis rychle zaujme pozici po jejím druhém boku a oba dva se přizpůsobí její chůzi, ne ona jejich. Louis se chce Prestonovi skoro rozesmát - ale je na tom úplně stejně. Druh nejistého úžasu s kapkou závisti a genetickou mužskou touhou podmanit si a vlastnit. Nabídne jí rámě a empaticky si ji přitiskne blíž k sobě, na což Preston reaguje a dokonce o půl kroku zpomalí - nikdo tu není, vyjma novinářů, kteří stojí v řadě a nesnaží se je zalehnout, nebo tak něco. Louis si všimne, že dívka odvrátí tvář, ale skrýt se nesnaží. Vlasy jí spadají do tváře, ale i tak je zřejmé, že po chodníku kráčí někdo výjimečný. Na několik okamžiků dokonce i fotoaparáty utichnou a přestane se blýskat, aby si i ty sůvy prohlédly osobu v Louisově společnosti - a Louisovi náhle dojde, že to spíš on dělá doprovod jí než naopak.

I don't really mind.

V sále je to horší. Lidé a halas a hluk a další lidé a novináři a druhořadí novináři a lidi, kteří ani neví, proč tu jsou. Louise zastavuje tak moc lidí, až je to trochu trapné. Novináři, lidi od fochu, lidi, kteří ho chtějí jako tvář toho a toho. Louis zrovna mluví s nějakým někým z DailyMail, nebo s kým, snaží se být zábavný a okouzlující, ostatně, to je jediné, co docela umí, když v davu docela omylem zahlédne přiblblý klobouk a přiblblé vlasy a přiblblou dámskou košili s leopardím vzorem. Kurva.

Stisk na jeho předloktí zesílí. Vidí ho taky. Louis jemně zatřese hlavou a rychle stočí pohled zpátky k maníkovi se sklenkou šampaňského v ruce. Třesou se mu kolena, potí se mu ruce, srdce tluče příliš hlasitě, šum je hlasitější a krev v jeho hlavě snad vybouchne a začne se mu valit z uší a nosu a očí a z pusy. Je mu odporně. Mladá žena měla pravdu, dobře, že nepil, protože záchvat úzkosti, který právě prožívá, je tak silný, až se mu dvakrát zvedne žaludek tak moc, až se omluví z rozhovoru a otočí se k chlapovi zády.

"Potřebuješ odejít?" zeptá se.

"Nemůžu, jsou tu… lidi, nemůžeme…"

"Toalety?"

Louis se zhluboka nadechne a všimne si schodů. Nejspíš vedou nahoru, měly by tam být jakési prostory, menší sál a terasa. Možná tam. Napadne ji to samé, protože se otočí, vezme ho za ruku a vede ho právě k nim. Ale co čert nechtěl - Harry stojí na schodech v mezipatře s jakýmsi mladíkem, kterého Louis pozná, až když se jejich tváře oddálí. Harry u něj často přebýval, než v LA koupil dům, a tenhle kluk dělal Harrymu společnost při každém jeho výletu do LA. Je to syn jednoho z tamních producentů a vlastníků nahrávacího studia a značky. V LA je jich plno. Andreas se připitomněle rozchichotá a Harry prudce zčervená.

Kissing. Obviously.

Louis se snaží přesvědčit, aby pokračoval v cestě, aniž by dal něco znát. Cokoli. Rozbrečí se nejspíš už ve chvíli, kdy sklání pohled. Terapeutka ho čapne za loket a vytáhne ho do patra, zatímco Louisovy slzy kanou na podlahu. Dívka ho dovede až na terasu a zavře za nimi velké foyer i dveře na terasu. Hudba tu doznívá shora, je nádherný večer, zahrada je nasvícená a kvetou bílé i červené sakury.

Louis se opře o zábradlí a rozvzlyká se jako děcko.

I've been replaced, I see. I know you need someone - this just… feels soon.


So Soon.
 


Komentáře

1 Carlie | 25. května 2015 v 22:10 | Reagovat

Tohle bylo.... zajímavé
Brečím jako malý děcko
Asi........ těším se na pokračování
Jen- proč Harry musí bejt takovej idiot?

2 Jardi | 25. května 2015 v 22:46 | Reagovat

No doprdele! 8-O

3 Anet | 25. května 2015 v 23:24 | Reagovat

Moje emoce si daly přestávku na smutek. And it hurts so much.

4 vladous | 26. května 2015 v 7:36 | Reagovat

Zajímal by mě pohled Harryho..

5 Makyy | 26. května 2015 v 8:11 | Reagovat

chce se mi brečet :/ odrovnalo mě to s nim  , ale co si budem povídat Harold se musel vrátit :D

6 msicha | 26. května 2015 v 11:19 | Reagovat

[4]:přesně tak....znát důvody Harryho, pocity (mám pocit, že to taky nebude úplně selanka) ....ale tahle povídka je z Louisova pohledu...

7 Karin | 26. května 2015 v 20:54 | Reagovat

Louise mi je líto ještě že sním šla.

8 Kayleigh | 26. května 2015 v 22:23 | Reagovat

[1]:  nevěš hlavu, třeba se ještě něco stane. No, a třeba to bude ješě horší. Každopádně moc děkuju.

[2]: asi tak nějak. hm. pardon.

[3]: it does. i know. and im so sorry.

[4]: hm, hm.

[5]: vráttit..., jak to myslíš, honey-bear?

[6]: myslíš, že je v harryho jednání něco víc? No jo, vy jmste nejspíš ještě nezapoměli na tu vyjebávačku s Biggest load of bullshit, have ya.

[7]: terapeutka má jisté místo v jeho životě už teď, to je jasné. te´d jen, nakolik je to dobře? Hm, hm.

9 Lusy_Love_ | 28. května 2015 v 10:25 | Reagovat

.....Lou hlavu hore bude dobre nie je to tak, že si to Harry s tým chlapom rozdal na tých schodoch no ....pokračkoooooo (sorrko ale od pondelka mám len dobrú a pozitívnu náladu keďže som sa stala ing takže verím na zázraky a dobré veci :D :D )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama