3. To Beyond: She's the girl people write poems about.

1. září 2015 v 9:00 | Kayleigh |  So soon To Beyond

Dobré ráno, moje čelenky do vlasů,
pamatujete vůbec ještě tuto povídku? Svého času byla druhou nejčtěnější na Slash & Spol, když jsem ji psala častěji než jednou za dvestěšedesátosm tisíc let. Ale to je vedlejší. Kdybyste měli náladu, pod perexem je třetí díl To beyond, 46. díl So Soon to Beyond. Za beta děkuju Narci.





"Louisi," zopakuje někde mezi třetím a padesátým polibkem.

Pokud něco existuje, Louis o tom neví. A ona… možná to ani jinak nešlo. Možná to ani nemohlo dopadnout jinak. On a jeho otec, on a jeho rodina, on a jeho přátelé, on a jeho Harry, on a jeho terapeutka. Možná prostě předurčen k tomu, posrat všechno, k čemu se přiblíží.

Uvědomuje si to. Uvědomuje si, jak velká je to chyba. Uvědomuje si, jak strašně moc špatně to je. Jak je to nezodpovědné, jak zneužívá situace. Nedokáže s tím nic udělat. Nedokáže přestat. Její rty jsou horké a jsou tady. A Louis to potřebuje.

"Louisi," splyne jí ze rtů, její dlaň spočine za jeho krkem, horní část těla se přivine k jeho hrudi, hlava se nakloní a rty rozevřou.

Musí přestat. Nemůže posrat i tohle. Příliš si jí váží, příliš ji respektuje, než aby jejich vztah předefinoval v podnapilém stavu. Může být ovlivněnější než on. Může mít větší důvody. Může být unesenější, může být mimo realitu. Vzpomínky ji mohly zahalit, nebo jenom posunout jinam. Zneužil by situace?

Chtěl by zneužít situace.

Její dlaň sjede do jeho rozkroku, aby nahmatala přesně to, co čekala. Louis si nedovolí do polibku úlevně zasténat, nebo to nestihne. V té chvíli se celou zahradou rozezní 4AM forever a terapeutka sáhne do Louisovy kapsy pro svůj mobil. Louis nevnímá, co říká. Jeho pohled je zamžený, oči rozšířené, zornice rozostřené, tělo těžké, ruce malátné.

Není si jistý, jestli takový druh polibku vůbec někdy zažil.

"Musím jít."

Louis přikývne a postaví se na nohy, aby jí mohl pomoci. Nechápe, kde se v něm ten gentleman bere. Tolik respektu neměl nikdy k nikomu. Bez důvodu. Bez příčiny. Bez vysvětlení. Bez otázek. Automaticky.

Provede ji celým sálem, dovede ji k hlavnímu vchodu a ona mu vrátí sako. Chce, aby si ho nechala, ale ona se usměje a nastoupí do černé Mazdy. Louis nemá ani čas se podívat, kdo pro ni přijel. Nestihl jí ani poděkovat. Nestihl se rozloučit. Nestihl ji ani znova políbit.

Maybe it's better this way. I'm no man to her. There's no way we could…

Vrátí se do sálu, sako přehozené přes ramena, ale neoblečené. Potřebuje další spoustu alkoholu. Límec saka voní po něčem sladkém, omamném a hebkém. Napadne ho, že tam nejspíš ulpěla vůně jejího šamponu nebo tělového mléka nebo parfému. Louis se chce naučit rozpoznat každou jednotlivou esenci této vůně, poskládat ty pocity do slov a utkat z nich melodii jemnější než měsíční svit.

She is the girl people write poems about.

Když si poručí dvojitou skotskou u baru na druhé straně místnosti, ucítí na rameni dlaň.

"Hej, princezno," ozve se u jeho ucha, než se cizí rty dotknou jeho horké kůže na tváři.

"Hej, Nicku," osloví ho Louis.

"Už tu… není," řekne nezvykle obezřetně. "Možná bych tě měl odvézt domů. Tohle není tvoje první whiskey."

Lousi pokrčí rameny a kopne do sebe obsah sklenky na dva loky. Nick přikývne a gestem naznačí barmanovi, aby nalil druhé kolo. Pokud Louis pije, nenechá ho v tom. Zpěváka napadne, že Grimmymu na něm možná doopravdy záleží. Že to není jenom hra o sex. Cítí se příšerně a potřebuje udělat něco na oplátku. Za Grimmyho, za Zayna, za Liama a Nialla, za mámu, za Harryho... za terapeutku. Musí něco udělat. Pokud teď pojede do prázdného domu, zblázní se.

"Nechci být sám," hlesne.

Nic nepotřebuje víc. Dají si třetí kolo, načež Grimmy vezme barmanovi poloplnou lahev whiskey a vezme ji s sebou. Louis se neptá. Nechá se odvést ven, nastoupí do auta k řidiči, který není jeho, ačkoli přijel vlastním autem, odhodlán nepít, dělat dobrou reklamu Sony a SyCO a Modest!u, postarat se o svůj doprovod a všeobecně být příjemný společník, osud mu do karet nehrál.

Jako by to byla novinka. Musel by být dobrý člověk, aby mu bohové přáli.

"Viděl jsi… ho?" zeptá se Nick, když se blíží k jeho domu.

Přikývne, nedokáže promluvit. Nebo alespoň ne o… nich.

"A…"

"Jo. Viděl… kurva," zakleje a složí hlavu do dlaně. "Líbali se na schodech."

Nick nic neřekne, položí ruku Louisovi na stehno a stiskne. Není to nijak sexuální nebo nevhodné gesto. Asi není moc způsobů jakými lze reagovat. Louis stiskne rty, než řekne: "Polib mě."

Nickovi trvá skoro deset vteřin, než se pohne. Možná zvažoval šance. Louis se posledně hroutil. Teď už nemá sílu brečet nebo se litovat. Potřebuje vypnout. Potřebuje, aby si někdo vzal jeho tělo, aby mu zbyla jenom jeho mysl. Bude mu hůř nebo líp, ale bude mu něco.

Políbí se. A Louis nevnímá, kdy vůz zastaví, jak se dostanou do Nickova bytu, kolikrát na něj nespokojeně zavrčí Nickův pes, kde skončí jeho triko, jak Nicka zbaví kalhot, odkud vytáhl kondomy, v jaké poloze do něj Grimshaw pronikl, jak dlouho to trvalo nebo co při tom cítil. Nepamatuje si nic. Myslel na Harryho slova a její polibky.

Pokud dosáhl orgasmu, nevnímal to.

Maybe one day I'll be back on my feet
And maybe…

Neusne hodiny po tom, co ho Nick tiskne v náručí s rukou pevně obtočenou okolo jeho těla.

… I'll be the lucky one.

Nebrečí. Není smutný. Ani vzteklý. Nic si nevyčítá. Nic necítí. Probudí ho světlo, zvuk mobilu, ale nedokáže identifikovat druh vyzvánění ani jako volání ani jako budík a ani jako upomínku. Otevře oči, dezorientován prostorem. Leží na zádech, zády k němu leží druhé tělo, které nejdřív nedokáže rozpoznat. Když se tělo vedle něj pohne, Louis v něm pozná rozespalého Nicka Grimshawa.

Nestihne se pořádně rozkoukat, napůl se posadí na posteli, otočí tvář k Louisovi, a zatímco si dlaní protře obličej, zamumlá k němu přání dobrého rána. Sotva ale otevře oči a mimoděčně se rozhlédne po místnosti, zarazí se, načež úlekem skoro vykřikne; opíraje se o futra na ně se založenýma rukama na prsou dívá Zayn.

Grimmy mrskne pohledem po zmateném a rozespalém Louisovi, který vůbec netuší, co se děje. Nickovi stačí jeden pohled do Zaynova naštvaného obličeje, aby prudce zčervenal a pokusil se vykoktat alespoň omluvu: "Za-!"

"Ven," sykne Zayn tiše, ale rázně.

Nicka ani nenapadne protestovat. Sebere se a i s dekou okolo pasu odejde z ložnice, přičemž mu Zayn ve dveřích uhne jenom tak naoko.

I thought this is Grimshaw's flat.

Na druhou stranu, nasraný Zayn je horší než nosorožec. Sotva je Nick z pokoje, Zayn za ním zavře dveře, postaví se doprostřed místnosti a založí si ruce na prsou.

"Chceš mi to vysvětlit?"

Což je rozkaz. Louis si povzdechne a posadí se na posteli. "Líbal jsem terapeutku."


Zaynův nasraný výraz povolí a on dokonce uznale svěsí koutky rtů. Na jednu krátkou noc docela dobré skóre.
 


Komentáře

1 Karin | 1. září 2015 v 21:28 | Reagovat

Jsem zvědava jak tohle skonči. :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama