Given a chance 29., David Štikafíld.

4. září 2015 v 18:22 | The Saints |  Given a chance

Vážení a milí,
mám tu další díl. Rovnou se omlouvám, protože ten pokus o humor, který spatříte níže, vůbec není ani vhodný, ani vtipný. Já se omlouvám. A za celé všechno může stejně Hifi the fucking Saint. Za obetování děkuju Adel.






Co to bylo. Co to zatraceně. bylo. Proč se Clifford… jak se… Mikey… ho… zachránil. Má slzy v očích, ale směje se pro sebe jako idiot. Mikey ho od těch idiotů zachránil. A nejspíš si toho ani nevšiml. Vlastně je to vtipné. Luke neví, co má dělat. Za normálních okolností by asi bylo slušné poděkovat. Ale Clifford nejspíš ani nemá tušení, co vlastně udělal. Zatraceně. Jak tohle funguje, že si někam jenom přijde a… a tohle. Sakra. Možná by se ho měl bát, ale momentálně má chuť jenom na to se hystericky rozesmát. Basketbalový tým se ho teď nejspíš bojí. Proboha. Je to fakt vtipné. Jako by ho Clifford mohl někdy chránit. To je tak absurdní představa. Tak absurdní, že má chuť se rozbrečet. Nemá kamarády. V životě žádné nebude mít. Jasně, že ne. Ježiši. Clifford nemá nejmenší tušení, co udělal. A Baskeťáci jsou teď z něho v prdeli. Ježiši, Michaeli, jak se taková náhoda mohla vůbec stát? Že by se bohové smilovali?! Blbost. Nejspíš jenom shoda náhod.

Ale jaká?!

Nemá pro to slova. Nemá pro to nic. Prostě se sehne pro svůj batoh, zamkne svoji skříňku a vydá se do učebny. Je sice pravda, že se obezřetně dívá za rohy a tak trochu si zazoufá, že není Hermiona a nemá v ruce zrcátko, aby to bylo bezpečnější, ale na to nemá nikdo důkaz. Už jenom dvě chodby ho dělí od bezpečí v učebně. Násilím vytlačí z hlavy představu baziliška z Tajemné Komnaty, jak se svlíká z kůže a pod ní je Clifford. Nebo hůř, obráceně. A chuťovka na závěr večera, bazilišek s Cliffordovou hlavou.

Plácne se do čela. Tohle už fakt není možné, sakra, Hemmingsi. Na jeden den je toho nějak moc. No, očividně není. Sotva sundá dlaň z očí, padne mu pohled na profesora angličtiny. Ups. Možná měl to zrcátko fakt vytáhnout. Není připravený čelit toliku zla po ránu bez kafe a s Cliffordem.

"Dobré ráno, pane Hemmigsi," pozdraví ho profesor vyčkávavě.

"Dobré… uh, ráno, pane profesore… jen jsem. Za včerejšek vám samozřejmě dlužím… omluvu, pane," skloní Luke hlavu.

Není konfliktní typ. Včera mu ruply nervy. A dneska se cítí snad ještě hůř než předchozího dne. Možná se mu měl profesor obloukem vyhnout. Dnes by řekl horší věci. A rozhodně by pak necítil potřebu se za ně omluvit.

"Inu… omluvu přijímám," pokýve profesor hlavou. "Ostatně, vzal jste to vskutku vážně. Tak svědomitě napsaný trest jsem v rukou ještě neměl. Skutečně, bravurní práce se slovy, a to ani nemluvím o myšlenkové podstatě. Myslím, že jste daný problém vystihl naprosto přesně."

...Co? Jaký problém? Něco zase provedl? Kde že - co? Takže Clifford tam přeci jen napsal nějaké sračky? No to je v háji, kurva, ne, vždyť ještě není ani poledne.

"Vaše esej byla fantastická," ujistí ho angličtinář, když si povšimne Lukovy zmatenosti. Naštěstí pro něj ji nejspíš připíše ranní malátnosti.

"Ah-ano, já… byl jsem. A- ano. Děkuju," Luke se bojí říct cokoli dalšího, pakliže hrozí prozrazení. Luke si teď ani nemůže vzpomenout, o kom že to měl včera esej psát.

"Rád bych, abyste se zapojil do literární soutěže, kterou pořádá maturitní ročník. Myslím, že byste měl velkou šanci na umístění," pousměje se profesor. "Příjemný den," a odejde.

Luke má tik v obočí a sucho v puse. Literární soutěž. To jako fakt. Příjemný den. Luke se opře čelem o stěnu vedle sebe a několikrát do ní práskne hlavou. Co komu udělal. Proč. Za co ho bohové trestají. Za to, že chce dělat hudbu? Že chce hrát na kytaru? Že chce mít přátele? Že nechce být pořád sám?

Huh. Asi je to moc. Jo, Luke, nebuď sobecký. Chtít mít normální život jako všichni ostatní, no to ses asi zbláznil. Mít jednoho nebo dva kamarády, kde žiješ.

Zhluboka se nadechne, napočítá do pěti a ještě jednou práskne hlavou do stěny. Když se ujistí, že zvládne stát na nohách a nezhroutit se v záchvatu bláznivého smíchu, raději uteče do učebny, kde se sesune na volnou židli ve druhé řadě. Kouše se do rukávu od mikiny, aby se nerozesmál nahlas. Nebo nerozbrečel. Záleží, kolik meteoritů v tu chvíli, kdy už to nevydrží, dopadne na Floridu. Nebo jaké jsou akcie Googlu a o kolik procent stoupla cena rýže. Protože jestli tohle není to, co ovlivňuje jeho duševní rozpoložení, tak už neví. I když. Mimozemšťani. Definitivně mimozemšťani. Malé zelené svině. Což je vlastně taky vtipné. Společnost má předsudky pro něco, o čem ani není důkaz, že to existuje. Humor. Jestlipak jsou taky nějaké předsudky pro Lukovy přátele? Asi jo, třeba to, že jsou neviditelní. Jenže kdyby k nim Luke mluvil, nejspíš by ho brzo odvezli k dr. Naghinimu. Musel by si na něj vzít novou tužku. Růžovou.

Luke zváží, že si provede sám na sobě stejný trik, jaký Joker nabídl mafii, když jim poprvé přišel nabízet své služby. Tužka by zmizela a nikdo by nevěděl kde. Tak dobrý nebyl ani David Štikafíld.


Opovaž se začít si zpívat Bohemian Rhapsody, Luke. Máš mít fyziku. Nepotřebuješ teď další problémy s dalším učitelem. Ve fyzice se navíc vyplatí mlčet. Přednášející je fajn, dokud ho nenaserou studenti. Pak sedne ke stolu a zkouší i celou hodinu. Luke vytáhne sešit a dělá si poznámky. Narozdíl od všech ostatních, on nemá kamaráda, od kterých by je okopíroval.

Snaží se nemyslet na Clifforda. Snaží se nemyslet na to, že mu druhák pomohl, aniž by chtěl. Snaží se nemyslet na to, jak je mu vděčný. Na druhou hodinu se skoro doplazí, na třetí musí půl hodiny přemlouvat nohy, aby se pohybovaly, a na čtvrtou se dokope jenom silou vůle a vědomím, že jestli tento týden ještě jednou skončí po škole, jeho máma se to dozví. A to je věc, o kterou teď zrovna Luke nestojí. Špatně by se to vysvětlovalo. Pátou hodinu doslova protrpí a šestou vydrží jenom proto, že mu přijde vtipné, že se má setkat s Cliffordem. Ha ha ha. Ježíši. Co mu má asi tak jako říct. Hej, Mikey, víš, že mi ti kluci dělali že života ještě větší peklo než už mám? Tak jsem ti akorát chtěl říct díky, víš. Protože jsem totální sračka bez přátel. A taky se mi líbí kluci, což je očividně problém. Takže jsem ti jenom chtěl říct, že bys to těm baskeťákům měl vysvětlit. Jako, to, že nejsme kámoši. Asi by tě pak taky měli za buznu.
Lukova sebe ironie opadne.

...Nechci, abys byl ve stejné pozici jako já. Nikomu to nepřeju. A už vůbec ne tobě, Mikey.
 


Komentáře

1 Hentai no Kame | Web | 4. září 2015 v 20:07 | Reagovat

Keď sa tak na seba pozerám, obaja by sme potrebovali dr. Naghiniho
Michael že napísal perfektnú esej? To nie je možné :D zachránili ho len Pobryndané spisy.

2 K. | 4. září 2015 v 22:42 | Reagovat

"bazilišek s Cliffordovou hlavou" Luke má zaujímavé predstavy :D :D

3 malone | 5. září 2015 v 14:31 | Reagovat

Ježiš, zrovna teď ho tak chápu... (Po týdnu, co jsem se pořádně nevyspala, mi dá práci i napsat komentář bez překlepů...)
Jsem děsně zvědavá na to, co Mikey :D

4 Karin | 7. září 2015 v 21:28 | Reagovat

Teda ty jeho představí t je něco perfektní. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama