Given a chance 33., Little brother.

16. září 2015 v 18:00 | Kayleigh |  Given a chance

Dobrý večer, moje třešňové cidery,
já to tu jenom takhle odložím a hned zase půjdu. No jo, to víte, narozeniny slash and spol, spousta svíček, opilý Dr. Zloun, no, tak já raději půjdi, než Elmo vytáhne Jenom tak, omylem, nebo tak něco. Já tu vlastně vůbec nejsem. Betovala Claire.





Luke leží na posteli s tváří zabořenou do matrace. Špatně se mu dýchá, ale aspoň nemusí čelit realitě. Prostěradlo se mnohem lépe přesvědčuje.

"Luke?" ozve se ode dveří.

Nezavřel je, jeho vina.

"Co zítra vybulit rodinnou večeři a jít na fotbal?"

Luke zvedne hlavu. Jack se na něj usmívá a Luka napadne, jestli někdy bude tak atraktivní jako jeho bráška. Klíční kosti vystavené na odiv, vypracované bicepsy, tričko Nirvany, seprané úzké džíny. Jeho tvář je hodně podobná tátově. Ostrá, pevná, s definovanými rysy, očima o něco tmavšíma. A strniště. Velmi atraktivní. Luke nafoukne tváře, když si uvědomí, že on sám vypadá jako oloupaný banán ve sklenici na zavařovačky.

Padne zpátky na postel, tváří dolů. Jack se uchechtne a posadí se vedle Luka na jeho postel.

"V pohodě, Luke?"

"Yeah," zahuhlá Luke přes plnou pusu prostěradla.

Jack si o tom asi myslí svoje. Tse. Zatracený psycholog. "Vlastně… jsem se tě chtěl jenom zeptat, jak na tom jsi s tím… no, s tím zpíváním. Na Youtube. Ben říká, že nechceš na vysokou."

Luke neodpoví. Nechce Jackovi lhát.

"Nemusíš… mi nic říkat," dodá Jack po chvíli. "Jen se chci ujistit, že víš, co děláš. Nebo že si jsi aspoň jistý tím, že to, co děláš, dělat chceš. Nechci, abys toho za pár let litoval."

Jo, to Luke taky ne. Jenže jak má vědět, co bude za pár let? Neví ani, co bude zítra. Nezvládá svůj život, hroutí se každých pět minut, brečí jako malá holka a od šikany ho zachraňuje Michael Clifford. Bože. Ještě, že má obličej zabořený v matraci, Jack nemusí vidět, jak se červená.

Protože Michael Clifford si myslí, že má dobrý hlas. Ale je to dost? Na budoucnost?

"Tak co," připomene se Jack s původním tématem. "Půjdeš na ten fotbal se mnou?"

"Máma bude nadšená," zahučí do matrace nejmladší Hemmings.

"Bude mít radost," ujistí ho Jack. "Možná ti pomůžu najít-!"

Zarazí se a Luke se uchechtne. Slovo "přátelé" je v této rodině kvůli Lukovi skoro tabu. Přijde mu to neuvěřitelně směšné. Rozesměje se, ale nemůže zvednout hlavu, protože by Jack viděl jeho slzy. Jak dospělé, Luke.

Chvilku mlčí, potřebuje, aby se mu netřásl hlas. "Tak jo," šeptne pak, ale obličej z postele nezvedne. I když by se mu hodilo trochu se nadechnout. Hm. Tak jo. Otočí hlavu na stranu, pryč od Jacka a doufá, že ho nenapadne se k němu sklonit, nebo tak a že má v plánu odejít. Brzy. Jenže Jack nejspíš ještě ani pořádně nezačal.

"...Jo," vydechne. "Já vím, Luke. Promiň, nemyslel jsem to tak. Omlouvám se. Znám v týmu hodně lidí, a pár mladších… no, vyhrál jsem mistrovství Austrálie pro dorost jako kapitán jejich týmu. Pamatujou si mě. A uvidí tě jako mého bráchu. No tak, budu předstírat, že jsem cool, abych tě neztrapnil. Platí?"

Luke už přece souhlasil. Nemusí nic říkat, ne? Jenže takhle Jacka ze své ložnice nedostane. Očividně. Nemůže promluvit, poznal by, že brečí.

"Jasně, půjdu s tebou," zašeptá Luke.

Jack si povzdechne a položí ruku na Lukovo rameno. Luke se rozesměje, nebo chce, ale vznikne z toho jenom jakýsi vyheknutý vzlyk. You are a pathetic loser, Hemmings.

"Luke… Omlouvám se. Nechtěl jsem, aby to vyznělo takhle… uh. Kruci."

Jack si není jistý, co by teď měl udělat. Nechat tu plačící patnáctileté dítě je pod jeho úroveň. Asi je na čase zapojit velkého bratra. Jack zvedne jejich nejmladšího sourozence do náruče a pomalu přejde ke dveřím Benova pokoje. Otevře loktem, nenamáhá se klepat, ostatně, tohle je důležitější než cokoliv, při čem by ho mohl nachytat nebo vyrušit. Ben leží na posteli a čte si, vzhlédne, když zaslechne otevírání dveří, a jakmile spatří své dva brášky, bez ptaní knížku odloží a natáhne ruce, aby mu do nich Jack mohl Luka opatrně položit.

"Hi, Lukey," skloní k němu nejstarší hlavu.

Luke se ani nenamáhá předstírat, že mu nic není. Zavrtá hlavu do My Chemical Romance trička svého nejstaršího bratra a brečí. Neví proč přesně. Asi příliš náročný den.

"That's it, Lukey, don't worry about it," zavrní Ben mělce a pohladí ho po hlavě. "You are safe with me, you know? Just you and me, little brother. Just you and me. It's okay, penguin. I've got you."

Je to velmi intimní moment. Luke visí na Benově tričku, jako by na tom závisel jeho život, jako by se mu mohlo něco stát, kdyby se pustil, jako by měl někam spadnout. Jack chvilku přemýšlí, že je nechá o samotě, ale nakonec se posadí na kraj postele. Neví, co bude Luke potřebovat, možná je bude chtít mít u sebe oba dva. Pro jistotu tady zůstane. Jemu to nic nevezme a pro Luka to může znamenat hodně.

Luke se nechystá promluvit ani pohnout, takže Ben jenom pokračuje v hlazení jeho drobného těla, k čemuž se Jack po chvíli přidá. Položí dlaň na jeho paži a zjistí, že může okolo jeho bicepsu omotat prsty jako nic. Ben si všimne ve stejnou dobu, ale zavrtí hlavou, když spatří Jackův vyděšený výraz. Teď ne. Což Jacka zrovna moc neuklidnilo.

"Hey… Lukey, I am sorry, honey. You don't need to hold it in, tho. You can cry if you feel like it, that's good, baby penguin. I love you, and Jack loves you too, baby, I promise. I've got you. I am here and I always take your side, you know that, baby penguin, don't you? Shh, shh, that's okay. I love you. I love you so much, little brother. C'mon, come in closer, would you? Let Jackie cuddle you too, would you? There you go, Lukey-penguin."

Jack vždycky obdivoval Benovu schopnost umět říct, co je zrovna třeba. Jack, ačkoli má v plánu studovat psychologii a sociologii, si není tak úplně jistý, co se kdy hodí. Ale Ben je jako budoucí spisovatel asi trochu jiná sorta. Nejspíš je to hlavně sourozenecký instinkt, Ben toho cukrouše miloval už od plenek. To ty ďolíčky, říkávala vždycky babička.

"Lukey," zamumlá Jack zoufale.

Tak strašně moc mu chce ulevit, nějak mu pomoct, cokoli, ale nemá zrovna jak. Luke… potřebuje hodně pozornosti. A mazlení. Aby byl… v pohodě. Je to tak trochu vina mámy a rozhodně i jejich. Luke je koťátko, vychovávaný od dítěte ve spoustě lásky, pozornosti, rozmazlování, cute věcí a plyšáků. Mimo gender role, mimo všechno to "jsi chlap, starej se", v čem vyrostli Ben a Jack. Asi to bylo tím, že si máma přála holčičku. A když zjistila, že bude mít dalšího kluka, ani ji nenapadlo, aby nechala jeho pokoj znovu vymalovat, ačkoli byly zdi pastelově růžové. Nikomu to nepřišlo divné. A nikdo to nikdy nekomentoval. Takže když Luke přešel ze základky, kde mu všechno procházelo, protože byl cute a protože jeho paní učitelka ho milovala a protože se děti spolu kamarádily tak nějak přirozeně, dalo se očekávat, že na střední bude mít Luke problém. Navíc, když se na doporučení profesorů zapsal na vyšší matiku, biologii a fyziku. Naděje na přátelství moc velké nebyly, zvlášť, když nebyl do sportu. Ale Luke nebyl ani na divadlo, jak navrhla máma, dokonce nechtěl ani do školní kapely. Miloval svoji kytaru a miloval zpěv, ale do školního sboru prváky neberou. Ani druháky. Vlastně tam berou jenom ty, které má hlavní sopranistka ráda. Luke neměl moc šancí se zapojit. Jakkoli.

"Lukey, it's alright… we are… we are here," Jack má potřebu mu něco alespoň říct, alespoň ho ujistit, že má pořád bratry, ale Ben zase jemně zavrtí hlavou.

Jack se neptá, co to znamená, ale Ben přes blondýnka přehodí jednu nohu, jednou rukou ho obejme okolo těla a druhou si ho stáhne skoro pod sebe, takže na něm téměř leží. Luke tak vypadá malinký a zranitelný, pod tělem svého nabouchaného třiadvacetiletého bratra.

"Shh, baby penguin, shh. Just take a nap, baby, will you? I love you, baby. I am here with you and I will protect you. I promise I will be here when you wake up. Just take a nap, baby. Sleep, yeah? I love you. I love you so much."

A Lukey doopravdy usne. Za pár vteřin ho přejde i poslední popotahování a on tichounce spinká v náručí svého sourozence.

"Co se stalo?" zeptá se Ben příjemným hlubokým hlasem.

"Fotbal," šeptne Jack a pokrčí rameny. "Říkal jsem, že ho vezmu s sebou, přišla řeč na kamarády a…"

Nemusí říkat nic dalšího. Ben se sehne a políbí Luka na skráň. Luke nese samotu velmi špatně. On totiž není samotář, miluje lidi. Tedy, ne zrovna spoustu lidí, ale miluje tohle, fyzický kontakt a mazlení. Potřebuje to, jinak je nešťastný. (Upadá do depresivních stavů, ale máma tohle označení nesnáší, takže říkají, že je nešťastný.) Lukey potřebuje pozornost. A lásku. Spoustu lásky.

"Yeah."

"Co budeme dělat?" zeptá se Jack.

Ben se ušklíbne a pokrčí rameny; to kdyby věděl.
 


Komentáře

1 malone | 16. září 2015 v 19:09 | Reagovat

Ach jo, málo jídla, málo spánku... Michael by ho měl víc krmit čokoládovými tyčinkami.

2 AnnMary | 16. září 2015 v 20:34 | Reagovat

Nechtějí mu třebas sehnat Ashtona? :-D

3 Karin | 16. září 2015 v 21:44 | Reagovat

Třeba by mu to pomohlo AnnyMary. :D  :-)

4 Hentai no kame | Web | 17. září 2015 v 7:48 | Reagovat

mooojeee, veľmi dobre viem, ako sa cítiš! Neboj, až ťa Keigh-sama spáruje s Michaelom, už nebudeš sám...

5 Jana | 17. září 2015 v 8:36 | Reagovat

Ti bratři se mi líbí. (teď by se sem hodil smajlík, který se mlsně olizuje)

6 Anet | 17. září 2015 v 23:38 | Reagovat

i wanna hug him, poor little Lukey.

7 Kayleigh | 22. září 2015 v 15:58 | Reagovat

[1]: joooo, to by bylo asi nejlepší. ale kdoví, jak se to mezi nimi dvěma vyvine.

[2]: DI DOPRDELE OKAY!!! TOHLE MĚLA BÝT PVOÍDKA O ASH, O NĚM A O TOM, JAK VLASTNĚ ON DAL DOKUPY TUHLE JEBLOU KAPELU, ALE MY SME TO S HIF NĚJAK VYJEBALY A ASH TAM PO 40 KAPITOLÁCH JEŠTĚ FRT NENÍ A DALŠÍCH 40 ANI NEBUDE KUERWIGOIEUVBJKGIVUWEFBVDJGEIR.
za všechno může hifi.

[4]: jsi si.... tím ... jistá??? ???? ?

[5]: :D ani, ti bratři jsou skvělí, a navíc velmi atraktivní. (mně se nějak velmi zaíbil luke s benem.) (a to jsem si myslela, že incest phase už mám za sebou. no očividně... ne.)

[6]: yeah, right? hug him, maybe feed him, sing him to sleep and let ashton rape him... all the nice things.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama