Kapitola 4.: The Eiffel tower in ZaynTown

16. září 2015 v 22:00 | Kayleigh |  Velmi neortodoxní hry

Dobrý večer, moje hruškové zmrzliny,
je půl páté ráno a mně kapku kape na karbit. Ale jenom kapku. (U know what funnyin 4am?) (EV RerYthINgN?!?!?!) Yup. Ale jsou slash and spol narozeniny, a já to slíbila, takže... huh. Um. Neberte... mě... moc vážně. Asi. Není to... dobrý nápad. Dneska. Su v pohodě. Až... na tu... hlavu... Alfa: Hifi the fucking Saint.





Je zoufalý, pokud se uchyluje k něčemu tak pro něj odpornému, jako je fyzický kontakt s jinou bytostí na uhlíkové bázi. Je mi ho skoro líto - ten cukroušek je v koncích. Jako bych já něco riskoval, vyjma poloviny svého fondu. Je mi to jedno. Nenechám se zastrašovat žádným malým ubohým chudákem.

Na druhou stranu musím uznat, že je to velký plán. A hezký velký plán.

"Když firmy spojíš," promluvím asi po hodině. "Co z toho budu mít já?"

Mlčí dlouho. Natáhnu ruku nad sebe, vezmu mu doutník a potáhnu si. Nezastaví mě, ale když odpoví, ani se na mě nepodívá.

"Zbavíš se mě."

Pozvednu obočí a počkám si na vysvětlení.

"Vypadnu ti ze života, tak jak jsi před pěti lety chtěl. Už o mně neuslyšíš."

Lákavé. Velmi, velmi lákavé.

"Samozřejmě… třetina ročního příjmu firmy bude tvoje. To je… původní dohoda."

"Třetina?" podivím se.

"Ano. Do našeho velmi vyváženého vztahu se zapojí slečna Calderová, bohužel, to je… nutné zlo," povzdechne si a znova mi prohrábne vlasy.

Jistě. Bratrovy plány. Tenhle se mu povedl. Na tohle se neodpovídá záporně. Nechci, než aby z mého života vypadl. Chci to už pár let. Přesněji pět. Inu dobrá. Prácička s tím zkurveným chudákem bude poslední obchod s mým bratrem, moje odměna v případě výhry bude naposledy, co se uvidíme. To zní fér.

"Já si tě tak užiju, až vyhraju," prsknu pro efekt.

Ani se na něj nedívám a vím, že se samolibě ušklíbá.

"Je mi jasné, kam mi ho strčíš jako první."

Podívám se mu do očí. Chci mu ho strčit tak hluboko do krku, až se začne dusit, nechat ho bez dechu, se slinou na bradě a vyšukaným obličejem, možná svázanýma rukama a zavázanýma očima. Pak ho nechám se nadechnout a zabořím ho do něj znova. Nemůžu se dočkat - má pravdu. Výhra mě láká. Kurevsky moc láká.

"Těšíš se," oznámí mi.

Neodpovím, ale podložím si dlaní hlavu, loket v jeho klíně, úsměv na rtech. Načež mě napadne: "Ty ji skutečně přijmeš do svého života?"

"Koho?"

"Calderovou," protočím oči.

"Ne, proč? Najdu jí učitele španělštiny, aby s ním měla poměr, nechám jí prachy, budu dělat gentlemana ve společnosti a oba budeme spokojení."

"Co svatební noc? Líbánky? Musíš být dobrý herec," dobírám si ho.

"Tři dny to vydržím," pokčí rameny. "Po třech dnech mi zavolají z firmy, že se musím nutně vrátit kvůli meetingu s Direct productions."

"A že to víš tak přesně, aniž bys znal datum svatby…" zazubím se na něj.

Blýskne se na mě jeho úsměv, načež se jeho rty obemknou okolo doutníku. Když o tom tak přemýšlím, Zayn je vlastně příjemný společník - proč jsem ho vždycky nenáviděl?

"To víš, obchody… vždycky se najde něco, proč musí velký šéf sedět za svým dubovým stolem."

Zůstanu ležet na jeho klíně, dokud mě jemně neodstrčí. Čekal jsem, že nevydrží ani půl hodiny.

"Omlouvám se, musím s otcem na večeři. Vrátím se, dlužím ti koupel a masáž," zvedne se z postele.

Pohodím hlavou a nadzvednu se na lokti. "Nah, nemusíš. Vím, jak nenávidíš fyzický kontakt. Navíc, dnešek byl velké zklamání z mé strany sázky, takže si to nezasloužím."

Odváže kravatu, svlékne si oblekovou košili, odepne pásek u kalhot: "Slíbil jsem to. Nerad neplním své sliby, to bys mohl vědět, můj malý bratříčku."

Nakloním hlavu na stranu. Zayn si svlékne kalhoty i ponožky a vleze si za mnou na postel ještě jednou, sehne se a políbí mě na čelo: "Všechno pro mého drahouška."

Zapulzuje mi v rozkroku a nahnu se do jeho doteku rtů na mé kůži. Nenávidíme se, připomenu si. Nenávidíme. A soutěžíme spolu.

"Běž si najít nějakou kurvu," šeptne mi do spánku. "Až se vrátím, připravím ti koupel, udělám masáž a přečtu si příběh ze včerejší noci."

"Můžu mít tvoje auto?"

"Pokud vyhraješ," připomene mi sladce. "Protože pokud vyhraješ, můžu si okamžitě pořídit druhé takové."

Vypláznu na něj jazyk, Zee se uchechtne a stihne mě na něj letmo políbit. V těchhle kalhotách erekci neschovám - na druhou stranu, proč bych měl. Chci toho zasraného Tomlinsona ošukat, abych konečně mohl mít Zayna. Ten bastard měl pravdu: je jediný, koho nemůžu mít, a to mě sere. Nevím přesně, jak je na tom se sexualitou, jestli je asexuál, proto, jak nenávidí fyzický kontakt, nebo jsou to jenom city a lidi, co ho sere, ale sex mu nevadí. Možná jenom ještě nenašel vyhovující partnerku. Ostatně, nemyslím, že by mého vlažného bratra pohlaví osoby nějak zajímalo. Nenávidí chlapy stejně jako ženské. Jen že ženské toho statisticky víc namluví. Asi. Co já vím, bratříček je divný, co se ostatních lidí týče.

Já pohrdám všema, ale holkama víc. Ony se taaak můžou přetrhnout, abych jim věnoval pozornost. Je to ubohé.

"O čem s ním chceš mluvit?" zeptám se, než se za ním zavřou dveře do koupelny.

"Musí na mě přepsat firmu," řekne mimochodem.

"Myslíš na nás?" pozvednu obočí.

"Ne, na mě," stojí si za svým.

Už se s ním chci začít hádat, ale Zayn se vrátí k mé posteli po druhé, tentkrát rázněji. "Pro můj plán je důležité, aby nás William neviděl spolu, aby věděl, že se nenávidíme a aby věděl, že zatímco ty dostaneš fond a investice, já dostanu firmu, kterou teď ještě můžu dostat ze sraček. Co slíbím, to splním, Harry, neboj se, na tvůj fond nemůžu ze zákona sahat, tak mi věř a nech mě dělat špinavou práci, aby sis ty mohl užívat svých kurev a svého Yves Saint-Laurent oblečení, ano?"

Skoro syčí. Pohodím hlavou, ale dám mu zapravdu. Ať už mi kdy slíbil cokoli, ještě se nestalo, že by nedodržel slovo. A navíc, já nemám co ztratit. Zayn riskuje. Chce hodně, a hodně může získat. Nevím přesně, co může ztratit, ale očividně… se ztrátou nepočítá.

"Dobrá, dobrá, jak chceš, nemůžu tě vystát a nemám se přibližovat k W&V ani Calderové, chápu. Sbalit Tomlinsona, vyspat se s ním, všude to rozhlásit a veřejně zostudit. Jasně. Jdu na to."

"Můj šikovný hoch," pohladí mě po hlavě. "Dej si doutník."

Nabídne a tentokrát doopravdy zmizí v koupelně. Zlehka položím dlaň na svůj rozkrok a zamyslím se. Stojí mi to za to, udělat si to sám s myšlenkou na Zaynův nádherný zadek…? No, stojí. Ale proč bych si ho já měl honit, na to přece mám lidi. Zvednu se ze Zaynovy postele, vybrané minimalistickým designérem, aby perfektně zapadlo do tohoto pokoje, seberu ještě jeden doutník - kdo jsem, abych pohrdl jeho speciálním dovozem - a uchýlím se do svých komnat. Potřebuju sestavit plán a sesbírat další informace na netu. Nenávidím sociální sítě.


 


Komentáře

1 Karin | 16. září 2015 v 22:09 | Reagovat

To jsou bráškové k pohledaní. :D

2 Jolly the Sad | Web | 17. září 2015 v 8:20 | Reagovat

This is so good.

3 vladous | 17. září 2015 v 8:25 | Reagovat

Od jisté doby, se držím striktně vně tvých příběhů Keigh.  Musím konstatovat, že i tak..  :-D.

4 Adel | 17. září 2015 v 16:19 | Reagovat

Do téhle povídky jsem se zamilovala... nevím proč, ani jak, prostě to tak je...

5 Barunka | 21. září 2015 v 18:30 | Reagovat

I really like this

6 Kayleigh | 22. září 2015 v 15:50 | Reagovat

[1]: ještě že jsou jenom nevlastní.

[2]: thank you baby

[3]: hm? oh, ahoj, nevěděla jsem, že se tu ještě vyskytuješ :-D

[4]: děkuju babe... chtělo by to další díl, co...

[5]: thank u love^^

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama