Something real 3.

4. září 2015 v 0:23 | Kayleigh |  Something real

Já ani nevím, moje duchová prasátka,
co mám tady s tím vším angst dělat. Fakt nevím. Asi někoho vyskytnu z okna. Ha. Haha. Fuck. (Beta: Aki)





Sesune se podél zdi na zem. Voda mu padá na hlavu, vlasy se mu lepí na čelo a na krk, je mu na nic a neví, co má dělat. Rozbrečí se spíš asi z frustrace než ze smutku nebo vzteku. A najednou se otevřou dveře sprchového koutu.

Calum.

Oh.

Michael se chce uchechtnout, ale hlas se mu zlomí ve vzlyk. Calum nic neřekne. Vůbec nic. Posadí se k Michaelovi na dno sprchového koutu. Položí dlaň na Michaelovo rameno, a když Mikey neprotestuje, Cal si ho přitáhne do klína. Jsou nazí a Mikey brečí a Calum mlčí a mělo by to být trapné a nepříjemné, ale není. Calum ho drží v náručí a voda dopadá na jejich těla a kapky smývají Michaelovy slzy. Těžko říct, jestli Calum rozumí, co se s jeho nejlepším kamarádem děje, nebo se neptá, protože ho nechce přivést do rozpaků. Michael se na něj doslova pověsí. Calum pořád nic neříká. Zastaví sprchu a zvedne se s Mikeym v náručí. Posadí ho na poličku vedle ručníků, ani na chvíli ho nepustí z náruče. Nic neřekne. Sakra, neřekne vůbec nic. Jenom Mikeyho zabalí do ručníku, a pak do druhého, a odnese ho z koupelny. Michael zváží, že uteče do koupelny zpátky a zamkne se.

Potřebuje brečet. A nechce… nechce… před ním. Calum si tohle nezaslouží snášet. Michael se chce omluvit, ale hlas ho zradí a on jenom nahlas zavzlyká. Promiň, Cal. Promiň.

Jenže Calum na jeho vzlyky reaguje akorát tím, že se i s ním položí do postele a přitáhne si ho pevně k sobě. Objímá celé jeho tělo a Mikey se v jeho náručí trochu ztrácí, Cal má bradu položenou na vršku jeho hlavy a Mike boří obličej do jeho hrudníku, prsty se chytaje jeho klíčních kostí, jako by se jinak mohl někam ztratit. Ale Calum ho nenechá, a ačkoliv se Mikey cítí tak zlomený a tak špatný, nechce nikam jinam, nechce jít pryč, nechce, aby Calum šel pryč; a on nejde. Věří mu, že nepůjde. Ví, že nepůjde. Cítí, jak se v něm něco uvolní, když si tohle uvědomí. Nedokáže zadržet slzy, ale to proto, že ví, že tu Calum bude a že ho kvůli nim neodsoudí, že se mu nebude smát ani se mu nepokusí ještě víc ublížit. Přitiskne se blíž k němu, obličej natisknutý těsně k jeho kůži, ale dýchá se mu volněji. Třese se po sílou svých vzlyků, ale Calum je tady, hladí ho po zádech a lehce s ním kolébá. Calum po něm nic nechce. Nenutí ho mluvit. Nenutí ho přemýšlet. Jenom tu je. Je tu a čeká. Leží takhle dlouho, hrozně dlouho, Mikey pláče, Calum ho pevně drží, nikam neodchází.

A Michael mu věří.

Snaží se nad ničím nepřemýšlet a teď už není tak těžké, s Calumem ne. Roztřeseně dýchá, rty jen milimetr od Calumovy horké kůže, jeho ruku, uklidňující a silnou, na svých zádech, kterak ho v dlouhých, pomalých tazích hladí po zádech. Skloní se k němu a konejšivě přiloží rty k vršku Mikeovy hlavy, obejme ho přitom trochu pevněji. Mikey vydá zvuk, není to ani vzlyknutí, ani roztřesené vydechnutí, jen něco mezi tím, reakce, že tu je, že vnímá, že děkuje. Calum se do jeho vlasů usměje, ale je to jen malý, jemný, nerušivý úsměv. Nesměje se Mikovi. Nikdy by se mu nesmál. A on to ví.

Přestane konečky prstů bořit do Calumových klíčních kostí tak křečovitě, místo toho se zcela položí do jeho náruče, příjemné, teplé, pevné. Cítí se v ní tak bezpečně, jako nikde. Nechce jít pryč. Což je dobře, proto nemusí.

Nechá druhého chlapce, aby mu mezi pramínky vlasů vtiskl opatrný polibek, ujištění, že je to on, že je to on a je tady. Calum se skloní o něco níž a zopakuje něžný dotyk rtů na jeho čele. Neoddálí se ale, místo toho zůstane měkkými polštářky přitisknutý k jeho horoucí pokožce, jemnými pohyby ji přitom svým zvláštním způsobem hladí. Nemyslí, že by tohle zvládl přijmout od kohokoliv jiného. Vůbec, celkově nechat kohokoliv, aby… se o něj postaral. Jenže Calum tady byl vždycky. Byl tu většinu jeho života a nikdy nikam nešel, nikdy ho nenechal samotného, nikdy ho nezradil, vždycky stál za ním, pokaždé ho podpořil, kdykoliv se na něj mohl spolehnout. Nemohl by mu nevěřit, jemu ne. Ani by to nedokázal. A tak si nechá vtisknout ještě jeden polibek na špičku nosu a na obě tváře, jsou tak jemné, že je sotva cítí, ale o to skutečnější se mu zdají. Váhavě pohne rukou a položí ji Calumovi kolem ramen, dlaň na jeho šíji. To je okamžik, kdy Cal na chvíli zadrží dech, pak uvolněně vydechne a s tím se skloní ještě o kousek níž, aby se rty jemně otřel o Mikovy. Dotyk je tak něžný, že si chvilku není jistý, jestli je tahle chvíle skutečná, ale ví, že ano. Nechá Caluma, aby k němu promlouval skrz motýlí polibky, protože takhle ví nejlépe, co chce vyjádřit, pokud je tu vůbec něco. Nepotřebují mluvit. Jsou tady. Jsou tu, v náručí toho druhého, rty ujišťující rty, neboť Mike na dotyk tentokrát zareaguje a váhavě Calumovi odpoví. Není to o líbání, není to o ničem tělesném, je to o přítomnosti. Přesto, možná ale právě proto, k sobě polštářky zrůžovělé a opuchlé ještě horkou vodou přitisknou o něco silněji, pro ten pohyb, pro to ujištění, pro toho druhého. Dlouho jsou to jen ústa opatrně přitisknutá na ústa, pohyby jsou konejšivě pomalé, pak ale Calum přesune svou ruku z Mikových zad do jeho vlasů, zaboří prsty do odbarvených pramenů a naviguje ho tak, aby jemně otočil hlavu na stranu, načež polibek zvolna, přesto mnohem méně váhavě prohloubí, jako by se rozhodl mu ukázat, že přesně tady je, tady a nikde jinde, nedělá nic jiného, nechce dělat nic jiného, než objímat a líbat Mikeyho, právě teď, a Mikey chce přijmout tohle všechno.

Že to není chyba, které bude ráno litovat. Že to není momentální rozpoložení. Že to není jenom hloupost. Že ho nelíbá jenom proto, že se mu zrovna teď zachtělo. Ne. Nelíbají se poprvé. Ani naposledy. Přesto je tohle jiné. Hlubší. Z Michaelovy strany… prožitější. Z Calumovy… jisté. Správnost jednání nemá skutečných pravidel, intuice mezi nejlepšími přáteli stačí. Intuice, přítomnost a schopnost rozpoznat potřeby nejlepšího přítele ve chvíli, kdy on sám přestává zvládat vlastní existenci.

"Everytime I feel like falling. You are here to catch me," zašeptal jednou Michael do ticha, když byl po několika hodinách mazlení v Calumově náruči natolik klidný, aby dokázal po nervovém zhroucení promluvit.

Calum tehdy po chvíli ticha odpověděl zcela vážně: "Everytime you feel like falling. I want you to tell me, so I can catch you."
 


Komentáře

1 malone | 4. září 2015 v 9:23 | Reagovat

OK, ohodnotit se mi povedlo napotřetí... No dřina.

Já... nevím, jak to okomentovat. Když se člověk sype, je důležité, aby měl takového Cala, který ho prostě jenom drží a líbá.

2 Hentai no Kame | Web | 4. září 2015 v 16:10 | Reagovat

ja chcem takého Caluma

3 Karin | 7. září 2015 v 21:13 | Reagovat

Každý by občas potřeboval Caluma. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama