5. To Beyond: You are safe.

14. listopadu 2015 v 14:14 | Kayleigh |  So soon To Beyond

Dobrý večer, moje přesličky,
mám pro vás po všem tom humoru připomínku, co je druhým těžištěm mé práce - po humoru je to angst. Za který se omlouvám, ale musí to být. Mimochodem, onen odstavec, který jistě všichni poznáte... ten je psán ručně, nikoli kopírován. Trochu mě to... vzalo. Haha. No nic, děti, za beta děkuju AlphaBetě a Narci, a vám přeji příjemné čtení.






"Louisi, sakra…!" Zayn neví, co má dělat. Míval tyhle záchvaty v menší intenzitě, Louis je nějakým způsobem vždycky dokázal zastavit - ale na Louise neplatí nic z toho, co pomohlo jeho mladšímu kamarádovi. "Dívej se na mě, Louisi, nadechni se!"


You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. Ou are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe. You are safe.



"You are safe."


Zayn přiloží dlaň k Louisovu krku a na moment stiskne, ignoruje vlastní slzy, ale leaderův mozek nezareaguje ani na hrozbu škrcení. Zayn nemá další nápad, ale potřebuje, aby se Louis nadechl - pohled mu padne na skříňku pod umyvadlem. Vzlykne, stočí pohled zpátky na Louise, lapajícího po dechu. Ví, co najde v první přihrádce. Sahá do ní dřív, než mu dojdou následky, podrží ji Louisovi před očima a Louis se po ní vrhne jako po poslední záchraně. Nejspíš by to nemělo být přirovnání. Nejspíš to je konstatování faktu.

What doesn't kill you…

Louis se ani nezamyslí, pořeže si prsty, které Zayn vidí krvácet dřív, než ránu na hřbetu dlaně, na hřbetu zápěstí, na vnitřní straně zápěstí, a hned vedle, a ještě kousek vedle, a pak najednou dýchá, a pokračuje v řezání, a kdyby ho Zayn nechytil za loket, Louis by nejspíš pokračoval. Nejspíš by se ani nezastavil. Nejspíš by…

…makes you wish you were dead.


"Louisi."

Zayn se nedokáže odpoutat od pohledu na zkrvavené zápěstí, na čúrky světle červené vody, stékající po světlém stehně, na žiletku, jež konečně dopadla na dno vany jenom kousek od Louisova kotníku. Vlastní hlasité vzlyky si uvědomí až po tom, co se mu Louis zcela vyrovnaně podívá do očí.

"Lou…"

Zayn si ho přivine pevně do náruče. Vzteklý, že je dělí okraj vany, si vleze za ním, stáhne si ho do klína, bouchne se do kolene, je mokrý, telefon ho tlačí v kapse a narazil si bok, když dosedal, ale Louis je důležitější. Mít Louise v náručí je důležitější. Hladí bruneta po vlasech, drží ho u sebe a snaží se začít dýchat. Louisova pořezaná ruka je uvězněná mezi jejich těly, druhá nečinně leží podél těla - z poraněných prstů stále teče krev, ihned smyta proudem horké vody. Louis se nehýbe a žiletka je na druhém konci vany, pro teď netknutá.

"Louisi…"


When I was a child, my father, I mean, the biological one… I have one memory of him, when I was maybe two or so. I tried to reach out for him. I tried to tell him I was hurt, I mean. I don't remember what was wrong, I was probably sad and confused. I remember I started to cry and I kept reaching for my father to pick me up and calm me down, cuddle me, make it better. But he pushed me back a bit, turned around and left. I haven't seen him till earlier this year, when he came to me, asking for money to help raise his daughter, my sister.


"Louisi…"


I thought I am old enough to not want him pick me up, cuddle me in, calm me down, tell me everything is okay, he's got me, he's here for me, he loves me.


"Lou…"

But I am not.

"Louisi, prosím…"


Then there was my stepfather. The one whom I lived with most of my life. Finding himself a simple woman of an only child, leaving behind three of his own, and me. Some weird gay stupid kid, whom he didn't sign for. Never being a father to me, never being anything to me. Never caring. Never calming me down, never telling me he's here for me, he loves me.


"Louisi, prosím, Louisi…"


I didn't even met the Dan, properly. He didn't even recognize me as a member of this family. Maybe he's right. Maybe I've been too long gone. Maybe I don't deserve a family. Maybe I don't deserve stability. Maybe I don't deserve happiness.


"Louisi, podívej se na mě…"


Maybe I'm just playing the victim. Maybe it's all my fault. Maybe I'm just too stupid to understand, too caught up in a habit to make some difference.


"Louisi, podívej se na mě, prosím, …!"


Maybe I'm too broken.


"Louisi, doprdele, podívej se na mě, prosím tě, řekni mi, že mě vnímáš, kurva, Louisi…!"

"I'm sorry, Zayn," šeptne Louis se skelným pohledem, upřeným nikam. Jeho rty se pohnuly sotva znatelně.

"Ježiši, Lou, slyšíš mě? Podívej se na mě, prosím, Louisi! Slibuju, že to bude zase dobré. Spravíme tě, slibuju, že ti pomůžeme, my všichni, jenom se na mě podívej a řekni mi, jak ti je! Kurva, Louisi!"


"I'm sorry I'm broken."


"Kurva, Louisi! Neomlouvej se, to nic, stává se to, nikdo se na tebe nezlobí! Jsem tvůj nejlepší kamarád, Lou, jsem tu, abych ti pomohl, tak mě pro rány boží nechej ti pomoct! Prosím!!"


I should push him away. He doesn't deserve to have me in life. He deserves to be happy, married, with kids, with functional family, surrounded by friends who aren't broken. He doesn't deserve someone like me. He's a good person. He deserves only good things. I should push him away from here. He doesn't have to see me die.


"Just leave me here," hlesne Louis bez intonace, zabarvení, zájmu. "Just leave me here."

"Nikdy tě neopustím," zavrtí Zayn prudce hlavou a na Louisovo čelo dopadne několik studených kapek, které jsou rychle smyty proudy horké vody. "Nikdy tě neopustím, Lou. Nikdy… nikdy tě nenechám odejít, Lou. Nikdy. Jsem tu s tebou. Zase bude dobře, neboj. Postarám se o tebe. Slibuju… slibuju, že to bude dobré. Neopustím tě. Jsem tady. Pomůžu ti, Louisi. Miluju tě, Lou. Pomůžu ti. Slibuju, že ti pomůžu. Nenechám tě odejít. Neopustím tě. Bude to zase dobré."


I should… I should… I should… let him in.
 


Komentáře

1 Ellight | 14. listopadu 2015 v 14:27 | Reagovat

A já myslela, že už jsem se nabrečela dost.

2 Silent | 14. listopadu 2015 v 16:18 | Reagovat

Jsi jediná, kdo mě dokáže psaním rozbrečet. Nikdy jsem u žádné knížky nebrečela. U téhle povídky brečím už po páté. A i u některých tvých dalších jsem brečela, ale  tahle prozatím vede.

3 Nix | 14. listopadu 2015 v 16:26 | Reagovat

Uhm... Keigh..

4 K. | 14. listopadu 2015 v 17:00 | Reagovat

To bolo.. Bože..

5 Eva | 14. listopadu 2015 v 17:12 | Reagovat

Jo. protipól.
A obojím nás zabíjíš, víš?!
Louis. Sakra. Zayn.
(A odstavec byl teda fakt dlouhej. jakože fakt dlouhej.)

6 Karin | 14. listopadu 2015 v 21:40 | Reagovat

Bulím********. :-(  O_O

7 Jana | E-mail | 29. prosince 2015 v 23:38 | Reagovat

Musím se zamyslet, co bych v takové chvíli udělala já, být Zaynem.
Nevím jestli sáhnout do toho šuplíku byla zbabělost, odvaha nebo prachobyčejný strach. Nejvíc se kloním k té poslední možnosti.
Myslím, že musel být k smrti vyděšený.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama