Kapitola 5.: Zayn Malik.

10. listopadu 2015 v 0:01 | Kayleigh |  Velmi neortodoxní hry

Zdravím vás, moje radiátory,
napsala jsem tuhle nějaké hry, snad se vám se budou líbit. Mně neuvěřitelně sympatizuje, jaká je tuná Zayn piča. Prostě... manipulativní prolhaná svině. Takového Zayna často nevídám, a mně tenhle charakter neuvěřitelně vyhovuje. Um. za beta děkuju Neexistující, Adel & Narci.






Je nebezpečný. Zapomínám, jak moc. Netrávím s ním víc času, než je nutné, což se teď jeví jako velká nevýhoda. Když nechce, nedokážu říct, co chystá ani co si skutečně myslí. Moje srdce přihodilo do rovnovážného rytmu jeden úder navíc, jinak se můj tep ale nezměnil.


Vzrušení?


Klišé. Jediné, co mě dokáže zvednout ze sedla, je můj atraktivní bratr…? Šumění vody přehluší mé myšlenky a kapky vody na mém těle smažou jeho doteky. Nebylo jich moc. Vyjma jeho hlavy v klíně se mě nedotkl. Zvláštním způsobem se dá říct, že se vzájemně respektujeme.
Je to tak bezostyšné, po pěti letech otevřené nenávisti. Možná předstírané. Možná jsme se spolu jenom naučili obchodovat. Líně si vyhoním s neurčitými myšlenkami. Stejně si to umím udělat nejlíp. Orgasmus je mírný a dlouhý, zanechá mě příjemně uvolněného. Na rozhovor s otcem se to bude hodit.

Vyberu si oblek od Armaniho, na noc se hodí víc. Večeře v devět, motýlek je vhodnější. Síla vůle mě přinutí si nezapálit, na brandy je brzy a kromě toho musím řídit. Až se vrátím, čeká mě starost o mého milovaného sourozence. Nemůže jenom tak vycouvat, počítám s ním. Ostatně, počítám s více věcmi. A bohužel i osobami. Nezavolal jsem Calderové a volat v půl deváté večer je nevhodné. Ještě nejsme přátelé. … Ah, seru na to. Zastavím u krajnice a vytáhnu mobil a chvíli váhám, nemůžu si vzpomenout na její křestní jméno. Trochu se mi třesou ruce. Tenhle plán je trochu složitější, než jsem původně myslel, že bude. Zatraceně. Modlím se, aby to nevzal její otec, špatně by se to vysvětlovalo. Díkybohu to zvedne ona.

"Dobrý večer, u telefonu Zayn Malik. Slečno Calderová, omlouvám se, že vás kontaktuji takto navečer, ale chtěl jsem se ujistit, že jste v pořádku."
"Zayne, tak ráda tě slyším! Ani mi nemluv, jsem na nervy. Jestli to neudělám, budu si tu blbou literu muset zapsat do dalšího semestru! A to už nebudu mít čas, budu chystat svatbu a Louis bude promovat a já -"


Že by fakt byla tak blbá a neudělala obyčejnou literaturu…? Takový předmět zvládne i slepý orangutan - počkat. Už plánuje svatbu…?! Poskočí mi tep ve spáncích, ale na další promluvě nedám nic znát; vím přece a hluboce respektuji, že je zasnoubená. Připadám si jako schizofrenik před svým spouštěčem.


"Klid, slečno, nebojte se, na zkoušku jste se připravovala. Teď byste si měla odpočinout - pokud mě univerzita něčemu naučila, pak tomu, že zdravý spánek je před zkoušku důležitější, než nadměrné opakování."

"Zayne, co bych bez tebe dělala," povzdechne si, a k mému štěstí to zní upřímně.

Hurá, konečně na mě začíná zabírat. To to trvalo, začínal jsem mít strach, že ztrácím svůj šarm, nebo že nedej ďábel stárnu. To by bylo horší. Seč, zahlédnuv fotografii biologického otce, nejspíš se nemám čeho obávat - zestárnu do jistého druhu atraktivity a mužnosti, pokud přestanu kvůli univerzitě, práci, matce a sázkám s bratrem a tupým pipinkám stresovat.

Klid.

"Doprovodí vás zítra na zkoušku někdo," ujistím se a snažím se znít zainteresovaně.

"Ne, budu muset sama. Já to tam s těma stresama nevydržím, ale Lou má svou zkoušku a nemůže se mou jít. Určitě tam ani nedojdu, jak budu v nervách…!"

Výborně, to se zrovna hodí.

"Jste přeci silnější než nějaká hloupá zkouška, Eleanor. Směl bych… odpusťte, je to poněkud neortodoxní… ale směl bych vám nabídnout doprovod? Nemám zítra nic na práci a nechci, abyste na to byla sama, ale pokud je to nevhodné, což jistě je - nikdy bych si nedovolil postavit vás do nedůvěryhodné pozice, Eleanor, omlouvám se," hlavně rychle vypadat, že se cítím vinen.
"Opravdu bys to pro mě udělal? Šel bys tam zítra se mnou? Zayne, ty jsi formát," zasměje se do telefonu zvonivě.
"Já… um, samozřejmě," jo, ještě trošku si to přikořenit hranou stydlivostí.
Neměla by si myslet, že po ní jedu, ale neměla by si ani myslet, že o ni nestojím. Tuhle hranici nepůjde udržet déle než pár týdnů. Možná jsem svou nabídku přehnal. Pokud se to William dozví -

"Jsi tak sladký," zachichotá se znova.

Tenhle zvuk mě přivádí k šílenství. Bukowski měl pravdu. Billboard uprostřed pekla. Co chtějí.

"Jen… bych vám chtěl pomoci."

Něha v hlase, pane Maliku. Žádná otrávenost. Přemáhám to jako zvracení, dávicí reflex nemám už roky.

"Já jen… nerada bych obtěžovala, určitě máš svoje plány a… je to jenom zkouška…"
"Eleanor, slibuji vám, že kdybych neměl volno, nenabízel bych vám pomoc," ujistím ji rychle.
"Oh, to jsem ráda…! Myslím, opravdu tam nechci jít sama. Jsi tak milý, Zee. Mám… auto na devátou, pokud… no, mohl bys přijet už tady? Nebudu se moct ani nasnídat."

"Budu u vás před devátou," slíbím. "Nebojte, Eleanor. Učila jste se, jistě to máte všechno v hlavě. A já tam budu s vámi."

"Děkuju, Zee, jsi nejlepší! Tak já si teda půjdu dát horkou vanu. A ještě jednou děkuju!"

"Nemáte zač, Eleanor. Užijte si koupel, nemyslete na učení a dobře se vyspěte. Dobrou noc, slečno."

"Dobrou noc."

Položí to dřív než já. Chvíli hledím na mobil. Kurva, to je nevhodné. To bylo nevhodné. To bylo tak hrozně nevhodné. Jasně, příležitost, ale jak nevhodná?! Zasnoubená dáma z vyšší společnosti se objeví na veřejnosti s mužem, jenž není její snoubenec. Williamovo číslo vytočím dřív, než si pořádně rozmyslím, co mu chci.

"Dobrý večer, u telefonu Zayn Malik."

"Dobrý večer," zní odměřeně.

"Pane Caldere, omlouvám se, že vás ruším ve vašem osobním čase, ale… vaše dcera mě před chvílí požádala o doprovod na její zítřejší zkoušku. Pan Tomlinson se nemůže dostavit a slečna Calderová mě proto požádala o morální podporu, v čemž bych jí rád vyhověl. Jen se potřebuji zeptat, zda… je to v pořádku."

Chvíli mlčí. Slyším šum klubu, slyším o sebe cinkat kostky ledu ve sklence s whisky.

"Jistě si uvědomujete, že je to poněkud nevhodné," pořád ta odměřenost. Sakra. Nevěří mi.

"Samozřejmě to chápu. Na druhou stranu jsem rád, že požádala mne a ne některého ze svých přátel. Jsem partnerem vaší firmy, beru to jako ochranu své investice. Vaše spolupráce je pro mne důležitá, pane, a pakliže mohu vám nebo vaší rodině jakkoli pomoci, nebudu váhat," jdu na něj jako na obchodníka.

Posunul si mobil na uchu. "Je pravda, že vaše přítomnost je jednoduše vysvětlitelná. Ano, jistě, pokud si to Eleanor přeje, je… samozřejmě. Děkuji vám za starost, pane Maliku - doufám, že mi dceru ochráníte."

"Samozřejmě, pane. Přijedu pro slečnu osobně před devátou ráno a budu ji doprovázet, dokud mě nepožádá o odvoz domů," ujistím ho.

Chvíli je na jeho straně ticho, načež se vrátí jeho klidný hlas - a poprvé mě osloví křestním jménem. "Děkuju, Zayne. Za váš zájem, lidi dneska… no, to víte."

Trochu si povzdechnu. Na efekt. "Ano, to… ano."


"Bude mi ctí, spolupracovat s člověkem, jako jste vy. Mějte příjemný večer. Na shledanou."

"Vy taky, pane. Na shledanou."


Hodím mobil na sedadlo a vrátím se do provozu. Riskantní akce se vyplatila. Calderová věří v můj zájem a Calder mě považuje za zodpovědného partnera. Zatím jenom pro firmu, ale musím být trpělivý. Což bohužel nejde moc dobře, zvažuji-li čas, který mi zbývá. Zásnuby ještě nebyly stanoveny, respektive, Calder dal svolení, ale jeho dcera ještě prstýnek nemá a neproběhla oslava, na kterou musím být pozván, abych ukázal, že mám o tu čubku starost, a že její zasnoubení respektuju.

To bude ještě porod.
 


Komentáře

1 Eva | 10. listopadu 2015 v 7:06 | Reagovat

Chjo. Když já se nad tímhle ak bavím Zayn je skvělý svině.

2 vladous | 10. listopadu 2015 v 9:29 | Reagovat

Nakonec..  člověk může být snad i rád, že nemá nic, co by stálo za  intriky a pozornost.

Ssso.  Možná by mému okolí neškodilo, kdybych se do něj vžila :-D. Na chvíli.

Díky. :-).

3 Karin | 10. listopadu 2015 v 20:12 | Reagovat

Zayn je pěkný parchant ale moc dobře se bavím. :-D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama