Kapitola 7.: Zayn Malik

20. března 2016 v 21:19 | Kayleigh |  Velmi neortodoxní hry

Dobrý večer, moje medúzí chapadýlka,
jak se vám daří? Možná si tuhle povídku ještě pamatujete, je založená na nápadu Velmi nebezpečných známostí, jenom je trochu upravená a trochu víc... no, řekněme v našem stylu, haha. Za beta děkuju Lenochovi a Plyšákovi.



Do podniku dorazím dvě minuty po deváté. Nenávidím, když na mě musí někdo čekat. Otec sedí u mého stolu, v ruce whisky. Klasika. Vlastně mě to už ani nepřekvapuje. Nadechnu se, srovnám krok, kývnu na vrchního a zapnu si sako. Je to obchodní jednání. Sedí ke mně zády, nevšiml si mě.

"Dobrý večer," pozdravím ho dřív, než se objevím v jeho zorném poli. "Nevstávej, omlouvám se za zpoždění."

Vstát se nechystal, ale to mě neurazí. Od něj ne, nikdy neměl vychování.

"Co jsi potřeboval?" zeptá se otec a dopije.

"Firmu," odpovím věcně. Kývnu na číšníka: "Skotskou, tři ledy, argentinský doutník."

Zarazil jsem ho. Nedokážu říct, jestli jsem na sebe pyšný nebo je mi to jedno.

"Prosím?"

"Calder souhlasil se smluvním partnerstvím a převedením firmy jako dceřinné, ale firma musí být na mé jméno," vysvětlím.

"To… ti řekl…?"

Vytáhnu z kufříku složku dokumentů a hodím je na stůl. "Projdi si je s právníkem. Do příštího týdne musí být podepsané, hned po státnicích ji převezmu."

"Proč si proboha myslíš, že ti dám svou firmu?!"

Zamračím se na něj, načež se rozhlédnu. Netřeba přitahovat pozornost. Pochopí, sklopí pohled a semkne rty.

"Proč bych ti-!"

"Protože," přeruším ho rázně, "pokud ponecháš investice v momentálním stavu, neukončíš spolupráce a nenajmeš někoho, kdo tomu rozumí, za dva roky ti z firmy zůstanou akorát kurevské dluhy."

Opřu se do křesla a dlouze vydechnu. Na okamžik zavřu oči, nádech, výdech. "Potřebuju mít firmu na sebe, potřebuju ji dát do pořádku, jinak si Calder a W&V company najde jiného partnera. Nejsou to idioti, prošli si loňský audit a já taky."

"Přepíšu firmu," zaostří na mě, "na svého syna, ne na tebe."

Protočím oči. Tohle tak jednoduše nepůjde. Seberu papíry, co jsem mu hodil na stůl, a hodím mu na stůl jiné. Vypadá zaraženě, tak si povzdechnu a pro úplnost dodám: "Stojí tam, že den po státnicích svého syna se řečený syn stává vlastníkem Direction Company. Podepiš to hned."

Podám mu propisku ve chvíli, kdy mi donesou skotskou. Jeho opilecké oči přeletí všechny čtyři strany, propiskou kliká v ruce, načež zaostří na mě. "Chtěl jsi ji na sebe."

"Je mi jedno, na koho ji přepíšeš, jen nechci, aby byla tvoje," vyvedu ho z omylu.

Na to nic neřekne. Váhá, ale po dalších deseti minutách smlouvu o předání podepíše. Konečně. Dopiju, vezmu papíry a odejdu z místnosti. Zítra papíry předám notáři, za dva dny bude firma Harryho. Jenom doufám, že ten mladý bastard nezmění plány, aniž by mě do nich zahrnul.

Nasednu do auta a napíšu mému milovanému bratrovi, že za půl hodiny budu u něj. Stavím se v obchodním centru a už jenom z té představy je mi na zvracení. Nicméně koupím květiny a další BlackDevilky. Když dorazím domů, nového šéfa firmy ve svém pokoji nenajdu. Vrátím se na chodbu a jemně zaklepu na dveře svého mladšího sourozence.

"Miláčku?"

Žádná odpověď. Vezmu za kliku a vejdu do jeho prostoru. Nebývám tu často, vlastně nemyslím, že bych tu v posledních dvou, třech letech byl. Všechno v černobílém, jen několik růžových doplňků; hodiny na zdi, váza na konferenčním stolku, abstraktní obraz nad černou koženou sedačkou, polštář v ultramoderním křesle, kalendář zavěšený nad pracovním stolem. Šedé Yves Saint-Laurent tílko pečlivě složené na opěradle pracovního křesla u stolu. Odvážím se postoupit dále do jeho části domu. Dveře do ložnice jsou otevřené, prostor je prázdný. Už chci odejít, když se otevřou dveře od koupelny a Harry vyjde ven nahý s ručníkem okolo pasu.

"Dostal jsem zprávu," vysvětlí, když mě spatří uprostřed jeho pracovny, "Nechci mrhat tvým časem, tak jsem se připravil na masáž."

Jenom abych se ujistil, řeknu: "Mohl jsi použít mou koupelnu."

"Nedokážeš vystát, když ti někdo sedí na židli, pochybuju, že bys unesl, kdyby někdo použil tvou koupelnu."

Ten zvláštní druh respektu, který ke mně bratr má, mi nebývale imponuje. Neudělal by mi nic proti vůli, ne zbytečně. Kdyby z toho něco měl, možná, ale nejspíš jeho touha mě naštvat přešla v touhu mě ponížit, a to ne veřejně nebo před publikem, pochlubit se, ale osobně, intimně a pro svůj vlastní pocit. Pokud je tomu tak, bratr dospěl na mou úroveň. Naše hry by teď… mohly přestat být okázalé a mohly by začít být mírně nebezpečné.

Matka mi při svatbě řekla, že si myslí, že Harry a já bychom byli skvělými přáteli pro své povahy. Tehdy jsem se na matku usmál, ale myslel jsem si něco o kokotech a děvkách. Jenže teď, když se dívám na Harryho tělo, připravené na masáž, kterou jsem mu slíbil, kterou ale řekl, že mu nedlužím, protože ví, jak nenávidím fyzický kontakt, ale kterou přijme a užije si ji s respektem, protože ví, že není nic, co nenávidím víc, než neplnění slibu, který jsem dal… nyní s ní musím souhlasit. Kdybychom my dva byli přátelé…

Škoda, že tahle akce je poslední obchod, který spolu budeme mít. Ať už to vyjde nebo ne. Slib je slib.

"Chceš zůstat tady?" nabídne mi svou ložnici.

Vzal jsem ho dnes do své postele, slíbil jsem mu to. Navíc, v mé koupelně je vana. Slíbil jsem mu koupel. U mě to bude jednodušší a intimnější. Jeho ultramoderní pokoje jsou zvláštně uklidňující. Moje těžké dubové dřevo působí cize a příliš nepohodlně. Oproti světlu a prostoru bratrových prostor… Na okamžik se ztratím v myšlenkách.

"V pořádku…?"

"Hm? Ano, jistě, jen…" předám mu květiny, které mám pořád v ruce.

Harry je přijme klidně, zaznamenám mírné zadrhnutí. "Ženám nosíš květiny, mužům alkohol."

"Preferuješ květiny," ujistím ho. Známe se vzájemně až děsivě dobře.

Potřese hlavou a přejde do své pracovny, aby dal kytici do vázy. "Jsou nádherné, děkuju."

Pokynu mu ke dveřím, jdeme ke mně. Vývoj dnešních situací mě zarazil. Musím ho uvést do dobré nálady a budu potřebovat, aby mi podepsal jistou smlouvu. Nálada mezi náma se změnila. Jako by vědomí našeho posledního obchodu změnilo… i něco jiného.

"Lehni si," pokynu mu, když vstoupíme do mé ložnice z tmavého dřeva. Působím okázale. Zjevně.

Poslechne mě. Položí se na mou postel, ručník si nechá na sobě, trochu ho upraví a ruce položí vedle hlavy. Svléknu sako a na chvíli zmizím do koupelny. Musím si opláchnout obličej a na několik vteřin hledět svému odrazu do očí. Co jsem to naplánoval…?!

"Zayne?" bodne mě ve slabinách. Je to tak vzrušující, když mi nezištně říká jménem. Oslovuje mě bratře téměř výhradně, své jméno neslyším z jeho úst často.

"Hned jsem u tebe, drahý," ujistím ho.

Svléknu se, nechám si na sobě jen boxerky. Vrátím se do pokoje; oči má zavřené a leží klidně. Když sáhnu po oleji z kokosových ořechů, otočí hlavu na druhou stranu, aby mohl mluvit. "Co otec…?"

Semknu rty, nejdřív bych se o něj měl postarat, pak přijde na řadu obchod. Kurva. "Převedl firmu na tebe."

Otevře oči a jeho obočí vyletí nahoru. "To ti nevadí?"

"Ne," pokrčím rameny. "Shodli jsme se na tom, kdo by měl firmu vést."

Na to mi neodpoví. Můj milovaný bratříček je příliš líný na vedení firmy. I kdyby ji vlastnil, není ten typ, co by seděl šestnáct hodin za pracovním stolem ve své milionové kanceláři. Znám ho.

"Po státnicích zajdu k notáři a přepíšu vlastnictví na tebe," řekne mimochodem na půl úst.

Věděl jsem, že nebude mít problém to podepsat, jen jsem čekal, že bude chvíli hrát nedostupného nebo nedůveřivého.

"Nechám do smlouvy napsat, že třetinový příjem je tvůj," ujistím ho zbytečně a prsty mu promáčknu místo mezi šestým a sedmým obratlem.


Ví, že sliby plním.
 


Komentáře

1 dadainka | Web | 21. března 2016 v 20:25 | Reagovat

Výborné :-)

2 Karin | 21. března 2016 v 20:55 | Reagovat

Koukám že si kluci rozumí. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama