Autorský seriál: autorské potíže.

8. května 2016 v 15:52 | Kayleigh |  Admin

Dobré odpoledne.
Možná si pamatujete moje žvatlání o tom, jak píšu. Případně co je největší problém, když píšu. Ve své vlastní podstatě si člověk musí uvědomit cílovou skupinu, v mém případě jsou to studenti univerzit, věkový průměr se teď pohybuje mezi 22-24 lety. Což mi dává mnoho výhod, ale také i nevýhod. Ve své vlastní podstatě je inteligence čtenáře výhoda i nevýhoda. Protože pokud udělám chybu, vy to poznáte a já jako autor ztratím důvěryhodnost - což je to jediné, co jako autor mám.




Nejspíš jste si všimli, že jsem si v povídkách udělala menší pauzu a pokračuju poze ve dvou z nich. Mám k tomu mnoho důvodů, tím největším je nejistota co se týče mých schopností. Zcela upřímně se bojím, že jsem ztratila spoustu ze své slovní zásoby i ze svého uměleckého šarmu po ukončení Clarrence a první části série Plagiátor. Bude mi chvíli trvat než se ke svému já navrátím. V mnohém mi se slovní zásobou a alternacemi pomáhá moje drabble cvičení, zadané Evou a pár dalšími přáteli. Ve své podstatě jde o to, vyjádřit sto způsoby "I love you" tak, aby to bylo postavou řečeno.

Jsem voják, a text je mou zbraní, slova mými náboji. Obávám se, že můj spisovatelský um utrpěl po mém psychologickém pádu na přelomu 2014/2015 se podepsal hluboko; tak hluboko, že se bojím tam sáhnout a škody napravit. Nejspíš by mě to dostalo na stejné místo, na jakém jsem v té době byla--- a možná ne. Důležité je, že momentálně sbírám odhozené síly a snažím se dostat tam, kde jsem byla, vzlétnout tam, odkud jsem spadla.

Nikdy jsem neuměla šplhat, a křídla mám, obávám se, zlomená. A tedy buďto opravím křída, anebo se naučím šplhat. Ve jménu Lidskosti chci opravit křídla. Ve jménu Plagiátora musím šplhat. Ve jménu Clarrenci musím skočit. Ale, víte... pořád je tu moje Podstata. A ta mi velí vynalézt alternativní způsob cestování prostorem.

Můj pád mi vzal víc, než jsem prve dokázala vidět - anebo až teď stojím pevně na nohou. Je to více než možné. V prcní fázi se změnil můj humor, v té druhé můj pohled na život a smrt jako takový, a v té třetí... se obávám, že to ze mě udělalo jiného člověka. Svým způsobem. Jako člověk vás nezajímám, ale jako autor... Způsob psaní, jak jsem ho zanla, se mění společně se mnou. Moje postavy se stávají surrealističtější a celé moje plánování realističtější. Jakobyse... prostor uzavíral, čas ztrácel, a psychologie povlávala ve větru z exotického východu jako lněný prapor utkaný z existencionalismu na stožáru postaveného z postmoderny a upevněného klasicismem. Moje příběhy jsou vteřinu smích, vteřinu pláč, vteřinu zaseklý gramofon magického realismu.

Jakoby nestačilo, že ani já sama nestačím na své příběhy, teď se mi v nich jako zrcadlo postavil můj donebe volající altruismus. Bohužel neodráží jenom mě, ale i Postavu z Příběhu, Který Nikdy Nebude. Jsou situace, které nikdy neskončí. Víte, můj milovaný docent nedávno řekl velmi chytrou věc: Vemte si píseň. Smutní lidé se nacházejí v textech. Veselí lidé v hudbě. Nemůžu mu než dát za pravdu.

Autorství s sebou nese mnohé neshody mezi autorem a člověkem a někdy se naopak pojí. Je to jako vyprávět příběh Hlavy XXII tříletému dítěti. Někdy jse to dítě vy, někdy vaše autorské já. Nedej rozum, aby se do toho zamíchal i příběh hlavní postavy - anebo lyricský subjekt. To pak máte plnou pracovnu lidí.

Vemte si třeba Goetheho. Ten na svém Faustovi pracoval 60 let. Jaký autorský maglajz to asi nadělalo v jeho mozku...? Představa, že by se mnou Anéh-ai či Plagiátor byli tak dlouho mě uklidňuje stejně jako děsí až za hrob. Doslova, vezmeme-li v úvahu jeho... zaměstnání. Mám-li upřímně nalézt pravou podstatu svého ztraceného či změněného autorského já, musím činit, jak mi velí mé první dílo. Pokusím se vymyslet nový způsob, vytyčit novou trasu novými měřidly.

Seasons change. But people don't. A autoři... no. Záleží, jak se mění jejich příběh.

Potrvá, než najdu cestu zpět ke svým, a nebude to lehká cesta. Pravdaže... něco mi říká, že ta cesta bude snazší ve chvíli, kdy dokončím Cause We All Matter. Bude to jako konec jedné éry.

Moji milovaní autoři. Nacházejte nové způsoby novými způsoby. Reflektujte, kopírujte a učte se. zvětšujte svou slovní zásobu a šprtejte se pravidla. Eventuálně... eventuálně se vám cesta ukáže sama.

S přáním příjemného dne
Bc. Kayleigh McCamyo


 


Komentáře

1 Whateva | 8. května 2016 v 23:18 | Reagovat

Kayleigh...
Že jsi ztratila část své slovní zásoby a 'umělecký šarm ?' Nesmysl. Čtu tvoje povídky už celkem dlouhou dobu, respektive od Podstaty a i když jsem tě nikdy nepotkal a viděl jenom na videu z Asku, tak musím říct, že tě vnímám jako přítele. Někoho, na kom mi záleží a koho mám rád. Jestli máš pocit nejistoty, tak chci, abys věděla, že pro mne jsi nejen VYNIKAJÍCÍ autor a super člověk, ale taky vzor a kamarád.

A ať už bude tahle tvoje 'autorská krize' jakákoli, vždycky tě já, a dovolím si tvrdit že i všichni tvoji 'fanoušci', budeme podporovat. Protože ty jsi daleko víc, než co si myslíš.
Ty jsi naše Kayleigh

2 Stefi | E-mail | 9. května 2016 v 0:17 | Reagovat

Mám oblíbené autory knih, mám oblíbené autory povídek a pak mám tebe. Ne! pak JSI tu ty. V The foult in our stars hl. postava napsala svému oblíbenému autorovi, že by si od něj přečetla i nákupní seznam. Není to zrovna úžasná kniha, vím o lepších, ale tohle je jsem si z ní zapamatovala a dlouho, než jsem poznala tebe, jsem přemýšlela, kdo by stál za to, abych tohle o něm řekla. Nepřečetla jsem toho ještě dost, příliš mnoho autorů ještě čeká, abych je objevila a přečetla si od nich alespoň úryvek jednoho díla. A možná se mýlím, možná budeš odporovat a určitě tě neznám a nevím o tobě tolik, co jiní, ale mě to stačí. Vím že tvůj nákupní seznam by byl extra! Protože ty jsi extra!

3 Hentai no kame | Web | 9. května 2016 v 14:32 | Reagovat

Je až zvláštne, že všetci sa vidíme ako nedokonalé stvorenia. A vlastne aj sme. Sme niečo stvorené pre pohyb. Pre zmenu.
Áno, všimla som si u teba zmeny. Myslím, že si zmenila psychologické vykresľovanie charakterov, ale to sa mi asi len zdá, pretože medzi nami leží priveľká veková, duševná a priestorová priepasť. To, že o sebe pochybuješ a si neistá, je v poriadku. Horšie by bolo, keby si si myslela o sebe opak. Ľudia sú stvorení preto, aby boli modelovateľní (veď Boh v Biblii tiež tvoril človeka z hliny), takže tvoje zmeny nie sú dobré ani zlé. Sú to.... zmeny.

4 Kayleigh | 11. května 2016 v 17:27 | Reagovat

[1]: Jak se za takovou podporu děkuje? Jen... nevím, jestli vůbec jde pochopit, jak moc je pro mě důležité, co si myslíš. A děkuju. I když je to asi málo.

[2]: nákupní seznam je krycí název pro porno. Tak... já ti nevím...

[3]: Na ustálený styl jsem mladá. Pro mě jsou změny špatné. V mých očích se jako autor zhoršuju. Takže... díky za potvrzení mé teorie? :D

5 Ver (nebo tak nějak...) | E-mail | Web | 13. května 2016 v 13:24 | Reagovat

Ehm… co napsat? Něco musím, protože ono by to jinak… nebylo správné. Ale… ehm… moje slovní zásoba je nebezpečně úzká, takže někdy mám obavy, jak vyzní, zvláště když píšu komentáře pod článek takto neobyčejného, zajímavého a skvělého autora. To asi mnozí, takže nás zachraňuje jen ten humor… Jenže já Ti musím nějak poděkovat, ne? Protože, zatraceně, Ty mi svými povídkami pomáháš vždycky – donutíš mě se smát a vidět život jako komedii, stejně jako se rozbrečet a uvolnit střádané napětí, občas i dokopeš můj mozek k nějaké té smysluplné aktivitě, což je prý stav u mě nenavoditelný, avšak Ty jsi přece na uskutečňování nemožného expert, ni? No a pak jsou chvíle, jako tahle, kdy mám dojem, že rozumím osobě, co stojí za všemi těmi texty, kdy… se zdáš být člověkem. Nejen nějakou zázračnou bytostí, která pomáhá šílencům, všem těm zvláštním tvorům a ztraceným existencím, proplouvat životem s úsměvem na tváři… to zas vyzní blbě. No nic… já se jen tak… ehm… raději už odvyskytnu, ju? *nevinně se zubí a prchá*

6 Kayleigh | 15. května 2016 v 10:25 | Reagovat

[5]: ver, děkuju. podpora je něco, co se podceňuje, myslím. trávím hodiny denně jenom přemýšlením o svých příbězích a o tom, jestli vůbec jsem hodna příběhy vyprávět. Moc si cením toho, že taky třeba okomentuješ, nebo mi dáš vědět, co se ti líbí a co ne. expert nejsem, ani nejsem tak dobrá jak píšeš. ale strašně moc děkuju, že se sem ráda vracíš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama