Given a chance 116., Dobře. Jo. Fajn.

22. června 2016 v 0:27 | Kayleigh |  Given a chance

Přátelé, kdyby se někdo ptal,
tak tu nejsem. A kdyby vás zajímalo, jak moc v prdeli jsem byla, když jsem psala toto, zeptejte se městské hromadné dopravy jednoho nejmenovaného velkoměsta. Asi si mě tam budou pamatovat ještě hodně, hodně, HODNĚ, _HODNĚ_ dlouho. Za beta děkuju A.





"Luke?"

"Uh-heh, ehm, ahoj," pozdraví staršího bratra rozrušeně, jako by ho překvapilo, že v Benově ložnici narazil na… Bena. Um. "Um. Promiň."
"No, to nic, bejby, jenom… eh. Js…, um, jsi v pořádku?" zeptá se Ben a vstane z křesla.

"Jo, jo, jasně, pohoda, jenom… jenom. No. Dobrý. Nic. Jen. Mikey. Potřeboval by… eh, měl bys čas? Mohl bys ho odvézt? Domů. Už musí jít. Má rande a já taky. Takže. Musí… musí. Domů. Mohl…? Bys…?"

Luke drmolí velmi rychle, ale Ben je schopen pochopit význam jeho slov. "Stalo se něco? Mezi vámi?"

Chvilkově si vybaví jejich rozcuchané vlásky při obědě a trochu uválená trička, ačkoli Lukovo bylo čerstvě vyžehlené, když Mikey přišel. Stalo se něco…?

"N-ne. Ne. Ne. Ne-ne. Um. Jenom jsem… jenom. Potřeboval… jenom… um. Dobrý. V pohodě."

Luke rozhodně není v pohodě, ale Benovi se nezdá smutný, naopak. Je nadšený, překvapený a trochu rozjívený, ale nevidí v tom vůbec nic negativního. "Dobře. Jistě, odvezu ho. Pojď."

Luke rázně zakývá hlavou, ale jinak se ani nepohne. Ben si olízne rty a na vteřinu zapátrá ve své slovní zásobě, zda se vyjádřil jasně.

"Hm, bejby…. blokuješ dveře."

"Jo?" zeptá se pořád trochu udýchaně Luke.

"Hm, hm."

"Fakt?"

"Už to tak bude," odtuší Ben naprosto klidně.
"No jo… um," Luke sklopí pohled a pohlédne na svoje ponožky.

Jak vysvětlit Benovi, že potřebuje jenom pár minut, aby se jeho myšlenky přestaly pokoušet sestrojit velmi detailní obrázek nahého Mikeyho, kterak pečuje o Lukovo stejně nahé tělo. Prosím a děkuji.

"Chtěl jsi, abych odvezl Mikeyho, pamatuješ?" pokračuje Ben velmi klidným hlasem.

Luke zvedne pohled naprosto překvapen: "Doopravdy?"

"Inu ano, sotva před… čtyřiceti vteřinami."

"Aha."

"Jenže víš, broučku, abych ho mohl odvézt, musím jít k autu. Které je mimo tento pokoj."

"Jo?"

"Hm, hm. Dole na příjezdové cestě. A k tomu potřebuju… vyjít ven z tohoto pokoje."

"Jasně."

"Víš? Otevřít dveře, vyjít ven, sejít po schodech, vzít si doklady a klíče od auta, obout si boty, vzít Mikeyho a kytaru a oboje naložit do auta."

"Jo. Já vím."

"Já vím, že to víš. Šikovný chlapec," konstatuje Hemmings nejstarší a jenom velmi špatně zakrývá pobavení v hlase. "Tak jo, co kdybys mě nechal otevřít ty dveře?"

"Um."

"Jenom malinko. Stačí dvacet centimetrů, protáhnu se."

"Dobře."

"Lukey, přece mě nenecháš lézt oknem."

"Ne."

Ale stále ani nepomýšlí na to, že by se pohnul.

"Inu dobrá, nedáváš mi moc na výběr," pokrčí Ben rameny, skloní se, sebere Luka za pas a hodí si jeho drobounké tělíčko přes rameno.

Luke zapiští jako pravá dáma v nesnázích, načež se rozchichotá na celý dům. "Pusť mě!"

Ben konečně otevře dveře a vyjde na chodbu, opatrně, aby svůj náklad omylem nepřifutřil nebo nepřizdil. Michaela vylákal jekot z bezpečí Lukova pokoje, a když spatří Benovo počínání, usměje se na celou pusu a vydá se po schodech jako první. Luke se směje a jenom naoko pokřikuje po bratrovi, aby ho laskavě položil na zem. Ben se jenom zasměje, poplácá ho po stehně a snese ho ze schodů, jako by nevážil vůbec nic - a dost dobře možná neváží, rozhodně ne pro Bena. Michael okouzleně sleduje, jak spolu bratři žertují a jak skvěle si rozumí, načež v něm bodne osten závisti; občas by si přál mít sourozence. Třeba starší sestru, jako má Cal, nebo i staršího brášku, jako má Luke.

"Bene! Pusť!" směje se Luke vysokým hlasem.

Ben sebere ze stolku klíče a vydá se chodbou ke vchodovým dveřím i se svým protestujícím nákladem, který velmi přezíravě ignoruje. "Kam tě mám hodit, Mikey?"

"Domů, prosím," vyhrkl druhák a rychle si nazouval boty. "Um. Mimochodem, co budeš dělat s tímhle?"

Využije toho, že Luke je k němu zády a visící Benovi přes rameno zcela bezbranný, a píchne Luka do stehna kousek pod Benovou dlaní.

"Nevím, našel jsem to ve svém pokoji. Do knihovny to nepatří, zasadit to nejde a do koše se to nevejde, tak to asi hodím tátovi do garáže."

"Nevím, nevím," promne si bradu Mike. "Nezdá se ti to pokažené?"

Luke vykvikne, když ho Mikey polechtá na boku, a rozesměje se: "Hej!"

"No to je fakt," zapojí se do hry Ben. "Vydává to nějaké podivné zvuky. Neměl bych to raději vyhodit?"

"Hm, hm. Nebo to je nějaký škůdce. Nějaký vir, nebo tak."

Ben zalapá po dechu v hraném šoku: "Myslíš, že by mi to prožralo moje knihy?!"

"No možné to je, podívej se na to. Vrtí se to, malé to je… nějaký červík to může být," přisvědčí Michael zcela vážně.

"Tak to raději rovnou vyhodím."

"Né!"

"Zítra přijedou popeláři, tak to odvezou-!"

"Bene! Pusť mě!" směje se Luke a plácá staršího sourozence, kam na něj dosáhne.

Ben se rozesměje, poplácá ho po zadečku a za hlasitého smíchu obou mladších chlapců ho postaví na vlastní nohy. Luke zavrávorá, ale Benova i Michaelova ruka vyletí ve stejnou chvíli, aby ho podepřely každá z jedné strany. Ben nad tím pozvedne obočí, ale rychle se tváří, jakože si ničeho nevšiml.

"Rozlučte se," pokyne jim a klekne si, aby si zavázal tkaničky.

"Um," Luke sklopí pohled. "Tak ahoj?"

"Zítra," doplní ho Mikey. "V deset tě čekám."

"Uh-um… j-jo. Měj se."

Michael mrkne na Bena, načež si řekne 'Fuck it' a rychle Luka obejme. Krátce a trochu zbrkle a neobratně, ale o nic méně láskyplně. "Ty taky. Zítra."

Luke zůstane stát v chodbě ještě dobrých deset minut po tom, co Mikey a Ben odejdou. To se mu to celé zdálo…? Nebo se tohle prostě najednou jen tak zničehož nic děje v jeho životě…? Prostě má kamaráda, nebo dva, a přítelkyni, a Michael ho objímá i před lidmi a… a. A vůbec. A žertuje. S Benem. Luke si není jistý, jestli si kdy pamatuje, aby si Ben s někým povídal nebo s někým žertoval, když toho člověka vůbec nezná. Co se to děje. Do jakého vesmíru se to dneska Luke probudil. To se prostě jenom tak Michael rozhodl, že svůj první polibek věnuje Lukovi. prostě jenom tak, protože proč ne. Jasně, však jsou kamarádi. Kamarádi se přece úplně běžně líbají. Navíc super trapný kamarád Luke, který má v posteli plyšáky a brácha ho nosí na zádech a Luke, co furt brečí nebo má nějaké záchvaty pořád… no a tenhle Luke je teď kamarád s cool Michaelem, kterého nikdo nešikanuje a všichni ho respektujou. Jo. V pohodě, však to se stává denně, takové věci.

Pohoda.
 


Komentáře

1 Hentai no Kame | 22. června 2016 v 7:39 | Reagovat

WTF! SGSGAFAFAGSGAGA!!!!! Mom, ja su v piči z ruských experimentov, žiaden cukrový vodopád som si neobjedna- fuck.

2 kakin | 22. června 2016 v 19:15 | Reagovat

pomooooc, asi se rozpustim nad muke...okamzite chci pokracovani

3 Karin | 22. června 2016 v 20:12 | Reagovat

Ty dva jsou zlatíčka. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama