Kapitola 10.: Volně přístupné personální informace.

20. června 2016 v 19:00 | Kayleigh |  Velmi neortodoxní hry

Dobrý a nádherný večer moji myšpulíni,
(Jani, já z tebe jednou zhebnu), jak se vám daří? Sluníčko svítí, ptáci zpívají, gayové šukají, tak doufám, že se skvěle bavíte a užíváte prázdnin. Za beta děkuju Velkému Jéčku a Áčku.




Včerejší noc prožitá s bratrem mě nechala neklidného, nevybouřeného a neposedného, nikoli však frustrovaného. Eventuálně jsem se po naší koupeli musel uchýlit k vlastní pravačce, jakkoli se mi to běžně nestává - mám na to lidi -, avšak můj milovaný bratr si dal záležet, aby mě uspokojivě nedokázala vykouřit žádná z mých kurev, žádný z mých přátel nebo milenců. Udělal to záměrně? Nevím, ale budu předpokládat, že ano. Chce mít jistotu, že si připomenu, jak moc ho chci. Jak moc po něm toužím. Jak moc mu chci narvat penis hluboko do krku. Chci, aby přede mnou klečel, zatímco já budu sedět za stolem v jeho pracovně z dubového dřeva. Chci ho přivázaného za zápěstí při čelu své postele, chci ho držet na hraně, chci ho nechat klečet s roubíkem v puse na své posteli, chci ho slyšet frustrovaně sténat svoje jméno, chci, aby mě chtěl políbit, chci, aby po mě toužil, chci…!

A on to ví. Ví, jak po něm šílím. Ví, že mám plán, který přebíjí ten jeho.

Protože v prvé řadě je úplně jedno, jestli se s Tomlinsonem vyspím nebo ne. Já jenom musím všechny přesvědčit, že to tak bylo. V prvé řadě ale potřebuju jeho důvěru. Musíme se stát přáteli. Navzdory jeho… řekněme nejisté rezervovanosti vůči mé osobě. Našel jsem tu akci, na které se má v pátek objevit. Ale já se u něj potřebuju dobře zapsat. Musí mi věřit, že ať už mi záleží na čemkoli, není to jeho slečna. Vlastně bych se s ní vůbec neměl kdy setkat.

"Ahoj, Harry!"

Čubky mě momentálně nezajímají. Hledám jednoho malého bruneta, abych zjistil, s kým kamarádí, a zjistil, kam chodí. Bude to nejjednodušší, infiltrovat jeho přátele. Našel jsem si jeho rozvrh a zjistil, ke komu chodí na přednášky. Uf, bude to spousta, spousta práce. Nejdřív mě čeká schůzka s doktorem Feldmanem, potom se pokusím vtěrnout na jakoby konzultace s Cowellem; potřebuju vědět, na jaký strom štěkat, když už si mám honit vlastní ocas. Doslova.

"Dobré odpoledne, pane doktore," pozdravím ho se zářivým úsměvem.

"Pane Stylesi, copak vás přivádí? Dobrý den, posaďte se," potřese mi rukou a pobídne mi křeslo.

"Děkuji, vlastně jsem se přišel zeptat na pár věcí, jestli na mě máte čas. Zítra mě čekají státnice a narazil jsem na několik otázek, které mi nejsou úplně jasné…"

Pičoviny.

"Ale jistě, milý hochu, samozřejmě. Posaďte se, připravte si své dotazy, já si tady jenom minutku něco dodělám a hnedle se vám budu věnovat," švitoří Feldy rozjařeně. "Nabídněte si vodu, prosím, sklenice jsou támhle."

Zdvořile poděkuju, ale ani se nepohnu. Má otevřený diář a v notebooku poznámky - k Zaynově diplomce. Rychle je přejedu pohledem a zapamatuju si je, načež si dobře prohlédnu jeho otevřený diář. Velmi rychle a nepozorovaně si udělám fotku obou stran a pak ještě nějakých papírů, které má na stole. Třeba i tam najdu něco zajímavého.


Po velmi přínosné schůzce s doktorem Feldmanem potřebuju zastihnout profesora Cowella, vedoucího katedry - ten je u všech magisterských státnic. Je na to nějaká vyhláška nebo co, nevím. Teda měl bych to vědět, mám zkoušky z práva dávno za sebou, ale kdo by si tyhle pičoviny pamatoval. Jenže Cowell tu je málokdy a navíc za ním nemůžu přijít jenom tak s žádostí o konzultaci. A pak mě napadne jiná finta.

 


Komentáře

1 Hentai no Kame | 20. června 2016 v 20:15 | Reagovat

Alealeale, začína to byť nebezpečné. 3:)

2 Karin | 20. června 2016 v 21:16 | Reagovat

To jsem zvědavá co to bude za nápad a jak se dostane k Luisovi. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama