Kapitola 12.: Drzá genialita.

24. června 2016 v 0:22 | Kayleigh |  Velmi neortodoxní hry

Dobré ráno, moje milované žaluzie,
venku mi řádí bouřka, což je nejlepší chvíle na procházku. Nebo na vraždu. Víte, hromy skryjí výkřiky a údery sekery. No nic, tak já jdu. Za beta děkuju Narci.







Zaklepu na dveře jeho pracovny a počkám si na unaveně znějící "dále".

"Dobrý den, pane profesore," zůstanu střídmý se svým úsměvem; lidi Cowellovy nátury velké úsměvy serou.

"Dobrý, co potřebujete?"

Očividně není v náladě bavit se se studenty. A tak to zkusím trochu jinak.

"Omlouvám se, že vás ruším, jen jsem se chtěl zeptat, na koho se můžu obrátit ohledně předání finančního daru této katedry?"

Teď ho zaujmu. Zvedne ke mně pohled, odloží propisku a kývne k židli před sebou. Zavřu dveře, poděkuju a posadím se. Pokusím se zaujmout tu elegantně rebelantskou pózu, kterou můj bratr vypiloval do detailu, ale nejspíš se mi to moc nedaří.

"Pane… Stylesi," profesor se odmlčí, pohlédne mi hluboko do očí a znělým, přesto klidným hlasem pokračuje. "Jste si vědom, že zítra skládáte ústní část své státní inženýrské zkoušky?"

"Samozřejmě, pane," trochu nechápavě se zamračím - a trvá mi vteřinu, než mi dojde, kam tím dotazem míří. "Ah- ne, vy si myslíte, že- ne, ne, pane, to ani náhodou - nikdy bych si nedovolil…!"

Doprdele. Dobře, den před státnicemi to nebyl zrovna chytrý tah. Cowell zvedne obočí, ale nepřeruší mě, ani se nepokusí promluvit. Nechá mě v tom vymáchat, bastard.

"Obávám se, že došlo k nedorozumění, pane," usměju se způsobem, který na lidi zabírá, a dám si záležet, abych submisivně sklopil oči. "Dnes jsem se stal majitelem prosperující firmy svého otce, který mi tímto předává žezlo, a stejně jako on byl celý život mecenášem své univerzity, chtěl bych v této práci po vzoru otce pokračovat - jen jsem se rozhodl změnit univerzitní účty. A vzhledem k tomu, že platba je automatická každý semestr na některý z projektů a semestr za pár týdnů končí, rád bych začal tímto semestrem, kterým já na univerzitě končím. Ať už státnice udělám nebo ne, firma mě zaměstnává už teď, a to většinu věcí ještě zařizuje otec. Vzhledem k tomu, že za pár dní odlétám do zahraničí, už bych se s vámi nestihl sejít. Omlouvám se, pokud to vyznělo… nevhodně, vůbec mi to nedošlo."

Cowell se opře do opěradla svého křesla a několik dlouhých vteřin si mě prohlíží. "Znám se s vaším otcem z golfového klubu."

Kurva.

"Velmi elegantní člověk. Inteligentní a sympatický."

Co? Můj fotr? To jako fakt?! No, asi ho potkal střízlivého. Pousměju se a ještě jednou sklopím oči, zůstanu klidný a snažím se zamaskovat, že vařím z vody.

"Vím, že univerzitě, na které vystudoval, přispíval jednou ročně nemalé částky," pokračuje s nečitelným výrazem.

"Vzhledem k úspěchům, které v poslední době zaznamenáváme, bych chtěl darovat o něco vyšší částku jednou za semestr a přímo na některý z projektů. Mimo to už dlouho přemýšlím o navázání hlubší spolupráce s katedrou; rád bych dal absolventům bakalářských programů příležitost semestrálního kurzu přímo ve firmě. Vyrostl jsem v tom, táta mě brával do kanceláře už jako malého kluka, pane. Ale mnoho studentů takové příležitosti nemá, proto bych se rád podílel na jejich praktických zkušenostech. Studenti by byli podobně jako koncipienti v právních firmách k dispozici zkušeným lidem ve společnosti a učili se přímo od nich. Projekt bych samozřejmě rovněž financoval," vidím mu na očích, jak postupně vyhrávám.

Kurva, v tomhle jsem dobrý. Já se jednou vykecám i ze smrti.

"To je zajímavý návrh. Rozhodně bych… ano, váš dar i váš návrh ohledně programu na vzdělávání studentů je velkorysý, a jako takový se neodmítá."

Skromnost, Stylesi. Skromnost a působit nesměle. Na to lidi skočí. "Přišel jsem zatím jen podat návrh, v tomhle se ještě úplně neorientuji. Na podrobnostech nebo plánech bychom se dohodli na jednání. Velmi rád si na vás udělám čas, pane profesore."

"Překvapil jste mě, pane Stylesi, to… to je velmi dobrá zpráva pro celou univerzitu. Samozřejmě jsme poctěni vaším zájmem, ale… ale doufám, že si rozumíme, že tato debata se odehrává vně vašich státních závěrečných zkoušek…?"

"Samozřejmě ano. Omlouvám se, že to tak vyznělo, pane. Abych byl zcela přímý, můj zájem na univerzitě a zvláště na této katedře přetrvá, i kdybych u státních zkoušek neuspěl a titul nezískal. Ostatně, nejspíš rozumíte, že vůči své pozici ho ani tolik nepotřebuji."

Přikývne a pousměje se, asi mu to došlo. Je můj, vidím mu ve tváři, jak dychtivě skočí po jakékoli příležitosti dostat do katedry prachy a všude se vychloubat, jaké má známosti a jak toho dosáhl. Taky jsem takový byl, než mi do života vstoupil můj milovaný bratr a naučil mě poněkud jiný druh her.

"Rozumím, jistě že rozumím. Musím říct - zaskočil jste mě, vůbec bych to do vás neřekl. Nikdy jste neprojevil přílišný zájem o univerzitní život, pokud pamatuji…"

"Střídal jsem univerzitu s firmou, pane. Učil jsem se od otce i od vašich kolegů a bohužel mi nezbýval čas ani na univerzitní plesy, ani na firemní bankety. Ale teď, když se můžu naplno věnovat práci a osobnímu životu, mohu konečně rozvinout univerzitní život jako koníček."

Do jeho výrazu se vloudilo něco jako… obdiv. Je můj. Teď už můžu říct cokoli, bere mě jako sobě rovného. Doprdele. Na státnicích musím excelovat. Že bych se přece jenom podíval alespoň na marketingové oblasti…?

"Pamatuji si vás ze svých přednášek," řekne náhle.

Dopiče. Těch, na kterých jsem spal?! No tak to su v řiti.

"Ve vašem prvním ročníku. Pamatujete si? Odpovídal jste už tehdy velmi inteligentně. Omlouvám se, že mě váš zájem tak zaskočil, možná jsem to měl předpokládat. Ostatně, jste-li synem svého otce, dotáhnete to jistě daleko. Slyšel jsem, že uzavíráte smlouvu s W&V, je to tak…?"

"Otec to nachystal tak, aby tato spolupráce byla mým prvním činem, abych - jak se říká - vedl firmu do nové éry," oba se soudržně krátce zasmějeme. "Děkuji, pane. Cením si vašich slov a pokusím se jim dostát. Nechci, aby se povídalo, že je váš student lajdák a vede společnost od deseti k pěti."

Jo, Harry. Otcovsky, to na staré chlapy zabírá. A je to tu, skelný pohled, trochu zasněný výraz. No jo, Cowelle, právě jsem ti řekl, že chci, abys na mě byl hrdý, a že v tobě vidím otcovskou figuru. No tak, skoč na to, ty starý páprdo.

Krátce se zasměje a zavrtí hlavou: "O tom pochybuji."

"Nerad bych vás nadále zdržoval, pane, vidím, že máte spoustu práce," pokynu pohledem k jeho pracovnímu stolu. Jeho kalendář na příší týden otočený ke mně a jeho osobní diář bez povšimnutí leží jenom pár centimetrů ode mě - a já si v něm samozřejmě celou dobu pohodlně čtu.

"Ah- to víte, konec semestru… opravdu jsem moc rád, že jste za mnou přišel. Kdy byste měl čas pobavit se blíže o vašich plánech pro naši katedru?"

Přímo k věci. "Kdykoli budete mít čas, pane. Na vás si vždycky najdu chvilku, pane."

Podá mi ruku, rozloučíme se a já vypadnu z jeho pracovny, jak nejdál to jde. Sotva vyjdu z opičárny, zapálím si. Kurva, to bylo náročné. Prohrábnu si vlasy a ještě jednou si potáhnu.

Doufám, že můj zkurvený bratr trpí aspoň dvakrát víc než já. Tohle mi byl kurva čert dlužen, tuhle sázku. Doprdele práce.
 


Komentáře

1 Karin | 24. června 2016 v 21:31 | Reagovat

To jsem zvědava kdo vyhraje. :D

2 Hentai no Kame | 26. června 2016 v 19:38 | Reagovat

Nyehhehe, finančné dary sú dobrá vec. Obzvlášť pri ústnych skúškach.

3 Adri | 27. června 2016 v 12:58 | Reagovat

myslim, že tato poviedka sa mi z celeho blogu lubi najviac :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama