9. To Beyond: At all.

19. července 2016 v 0:59 | Kayleigh |  So soon To Beyond
Dobrý večer, moje njjjdssjdjjnjnjnjnjnjjnjnnnnnnnnnnjnj,
ano, zdraví vás moje kočka. Já nevím, venku asi tak šest tisíc stupňů, a ona si mi stejně přijde lehnout na rozpálený laptop. ...Je tupá jak řiť. Za beta děkuju Narci.



Niall skloní hlavu a chvíli trvá, než najde správná slova. Zayn zpozorní, zamračí se, ale mlčí. Niall vyklopí, co chce říct - ale bude to chvíli trvat. "Psal mi Harry. A… a já nevím, co… mám dělat."

Zayn si úplně poprvé uvědomí, že Harry je vlastně s nimi ve skupině. Že rozchod mezi Louisem a Harrym není jenom tak jednoduchý, že se rozejdou a už se neuvidí. Úplně poprvé Zaynovi dojde, že One Direction musí fungovat bez jediné známky vnitřních problémů dál. Že o vztahu dvou členů veřejnost nevěděla. A že se tedy nemohou dozvědět ani o jejich rozchodu.

Pravda ho uhodí stejně tvrdě jako fakt, že pakliže jsou všichni na Louisově straně… kdo je na té Harryho? A měl by na ní někdo být?

"C-co…?"

Niall možná mluvil, ale Zayn se natolik ztratil v myšlenkách, že jednoduše nedokáže říct, zda Ir mluvil či nikoli.

"Že je zpátky v Londýně. A že potřebuje někde přespat a… a že si chce promluvit. Já… já nevím... nevím, co mám dělat, nechci… nechci… já vůbec nevím, co mu mám říct, protože…"

Zayn ví, co tím Niall myslí. Zatímco Louisovým nejlepším přítelem ve skupině je Zayn, z Harryho strany je to Niall. Jenže kdykoli mají Harry a Louis spor, Niall je vždycky na Louisově straně. Vždycky. A i to, pravda, Harryho nakonec přiměje se omluvit nebo spor ukončit. Louis je příliš tvrdohlavý - ale tentokrát je v právu. Harry ho opouštěl příliš často. A Louis nemůže pořád jenom čekat.

"Já se s ním sejít nechci, Zee," oznámí mu Ni. "Musel bych ho zabít."

Zayn se do tváře svého přítele zadívá pátravě. Zvláštní ochranitelská ruka, kterou držel Louis nad ním v prvních třech letech, se zcela nečekaně otočila. Ostatně, momentálně se toho najednou otočilo víc.

"Louis nás potřebuje," pokračuje Niall. "A já ho teď neopustím."

Pokud by někdo měl, pak Liam. Dokáže řešit spory nejlépe z nich. Ostatně, proč si nezvolil třeba Grimshawa? Mohl o tom, co se mezi ním a Louisem stalo, vědět? Mohl… mohl snad…

Myšlenka, která se Zaynovi mihla hlavou, byla v první tisícině vteřiny stejně logická, jako hned v té další naprosto nesmyslná. Babi mu vždycky pravěli, nikdy nezapomínej na první dojem. Možná měli pravdu. Ale pokud by Harry… nejspíš není bezpečné posílat Liama, který je v mnoha ohledech jednoduše málo taktní a řekněme si upřímně, ne až tak inteligentní. A zatímco Zayn nemá strach o inteligenci Nialla, jeho loajalita přece jen leží u nohou jejich leadera. Nehledě na okolnosti.

"S Harrym se sejdu já," rozhodne Zayn.

Šance jsou malé, ale pokud se za pět let života s Harrym něco naučil, jsou to dvě věci: při dostatečné odvaze a nedostatku prostředků lze cokoli použít jako dildo, a nikdy Curlyho nepodceňovat. Nejsou to věci, na které by byl pyšný. Tedy Zayn, ne tak Harry. Protože právě Zayn zapomíná nejčastěji, jak inteligentní Harry je.

"Jsi-" Niall se málem zalkne, "jsi si jistý?"

Pákistánec pokrčí rameny - vlastně to neví určitě. Ale pokud se něco děje, Zee tomu přijde na kloub dřív, než se poserou věci, o kterých si ani nepředstavoval, že by se mohly posrat. Niall je klidný až netečný, a lhostejnost jejich věci neprospěje. Zayn není násilnický, ale už pár dní se mu třese ruka.

Dům zůstane plný, i když ho Louis a Zayn opustí. Jenom nakoupit, protože od terapeutky přijde zpráva, že dnes nemůže. Zayn si je ale zcela jistý, že se s Louisem nesejde záměrně, aby mu poskytla den s nejbližšími přáteli. Aby si vzpomněl, že není sám. Izolace mu měla připomenout, kdo je. A teď nával přátel utiší jeho strachy, že se izoloval sám. Zayn chápe podstatu terapie, co nechápe, je, jak je možné, že toho o něm dívenka, která vypadá tak neuvěřitelně mladě, ví tolik. Zayn odmítá věřit, že je o tolik starší než Louis sám, aby toho mohla dokázat tolik, kolik Zaynova terapeutka tvrdí, a navíc stihla svou praxi i ukončit. Nebo zastavit. Částečně. Její metody jsou rozporuplné. Jak mohou někomu pomoci? Jak dokáže ničím rozkolísat nic do takového extrému, že to funguje? Zmatek urovná několik dobře mířených slov? A na úmyslu tedy nesejde? Nebo na společnosti?

A možná o to jde. Zmlknout a uvědomit si, kdo jsme, když jsme úplně sami. Měl by Zayn zvážit své dosavadní mínění? Či hůř, praktiky své terapeutky? A co je vlastně předmětem Louisovy terapie? Sebepřijetí? Sebepojetí? Rozpor mezi tím, co vidí on a tím, co vidí okolí? Je problémem okolí nebo Louisovo nitro?

A je vůbec něco problémem…?

Krista boha, tato kapitola vypadá už skoro jako další pokračování Prokurátora. Zaynovi cukne obočí, když mu dojde, že stejně jako sériového vraha a vyšetřovatelky, ani terapeutky v tomto příběhu nezná nikdo jméno. Možná by měl někdo autorce jebnout loktem do kotníku. Měli být viděni kdesi v centru, Zayn a Perrie, a Louis s Eleanor. Nebylo to tak náročné, jak si Zayn myslel, že pro něj bude. Ale Louis by se měl omluvit.

"Ahoj," pozdraví dívku a rovnou ji podá ruku, aby spolu propletli prsty.

Hned v další ulici mají čekat paps. "Ahoj."

"Chtěl jsem… um, se omluvit. Za minule," zamumlá Louis. Omluvy mu nikdy nešly. Harrymu to nikdy nevadilo. Ani mu nevadilo, omlouvat se jako první, ačkoli to celé byla Louisova vina.

"To nic."

Úsečná. Louis se jí nediví. Pokud ví, našla si přítele. Tohle divadlo pro ni nemůže být jednoduché. Možná jako Harry. Nejspíš jsou oba někde jinde.

Maybe you've alredy moved on. I can't stay in your way. I don't want to. But if there is someone else in your life, the truth is, I don't want to know.

Jejich rande je krátké, trapné a proběhne beze slova. Když se setká se Zaynem v obchodním domě, je mu na nic a Zayn nepřestává mluvit. Terapeutka mu dnes ráno řekla, že Louisův nejhorší nepřítel je on sám. Zrazují ho myšlenky, kdykoli je ponechán samotě nebo tichu. Louise napadne, že přítele nikdy tolik mluvit neslyšel. Plácá něco o umění, něco o hudbě, něco o rodině, pak komentuje, co bude vařit a co Perrie a tuhle a támhleto… Louisovy myšlenky jsou jako na vodě. Neslyší nic, nevidí nic, nevnímá nic… necítí nic.

What if…?

Bother.

Should I…?

Matter.

What if…?

Mess.

Útržky ničeho se slévají se Zaynovým monologem celou cestu a celý večer a celou noc. Neusne, ale leží v náručí Zaynovi a z druhé strany ho hřeje Liamovo tělo v posteli, na které tolikrát propadl přesvědčení, že žije a je milován, že je šťastný a že cítí.

Now I get it. What Kurt Cobain though by missing the comfort of being sad. Because now I feel like when I'm not sad, I don't feel anything at all.


Jenže o to přesně jde. Louisovi je dobře. Je si jistější sám sebou. A čím větší odstup má, tím víc mu to celé nedává smysl. Jako by chyběl jeden důležitý faktor. (Možná proto ho nevyhráli.) Jako by řádky byly správně, ale tužka psala na délku. Je to jako čára přes rozpočet, která by měla ležet nějak skrz, možná podél. Ale není tu.
 


Komentáře

1 Karin | 19. července 2016 v 20:28 | Reagovat

Jsem zvědavá na setkání Zayny z Harry. :-D

2 ang | 20. července 2016 v 0:08 | Reagovat

this... this story. feels personal. well, of course it does.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama