Kapitola 14.: Sexbomby odvedle.

25. srpna 2016 v 14:27 | Kayleigh |  Velmi neortodoxní hry
Zdravím, moje rozvázané tkaničky,
možná si ještě pamatujete tento příběh...? Musím říct, že ho mám čím dál raději, skvěle se mi píše. A taky mám neuvěřitelnou slabost pro Zayna v tomto univerzu. Jedním slovem sexy, hm, hm. Za beta děkuju Narci.




Skoro si prozpěvuju, když konečně dorazím domů; mám všechno, co jsem potřeboval, a ještě mnohem víc. V tomhle jsem fakt génius. Pravda, ten sex se dvěma druhačkama taky pomohl. Ne tedy mému plánu, to ne.

V domě potkám Zaynovu matku. Kruci, to mi chybělo. "Dobré odpoledne, matko."

"Ahoj, drahoušku," usměje se Trisha zářivě. Má komplet nové šaty, boty i účes. Taky konečně změnila líčení, už nevypadá na šedesát. "Kdepak jsi byl?"

"Měli jsme studijní skupinu kvůli státnicím. Zítra máme se Zaynem velký den. Jak bylo na golfu?" zeptám se a galantně ji doprovodím do společenského salonu. "Slyšel jsem, že na čtvrté jamce mají krtka."

"A na patnácté nerovný povrch. Prohrála jsem, ale jenom o dva míčky, Jorge je galantní," cvrliká ta dobrá žena.

Jistěže je galantní, za ty prachy by měl. Chci se zeptat, na které jamce ji opíchal, ale je to nespolečenské. "Samozřejmě, matko. Mrzí mě, že tě tu musím zanechat, ale ještě se musím učit, a…"

"Ale samozřejmě, drahoušku. Pošlu ti večeři nahoru, jestli chceš? Chápu, že potřebuješ klid na poslední opakování a výživný spánek," pokyvuje hlavou jako plastový čokl na palubní desce tiráku vedle fotek sexbomb z devadesátých let. Kurva, moje zasraná představivost.

"Děkuji. Budeš tu ráno? Rád bych tě před státnicemi viděl," vím, jak si Zayn potrpí na rodině a na respektu a loajalitě vůči jejím členům.

"Ovšem, ovšem," trylkuje. "Nachystám ti lehkou snídani, i Zaynovi, samozřejmě. Můžu s vámi jet až na univerzitu, jestli chcete, cokoli pro mé miláčky…"

"Ne, máš zítra pilates, samozřejmě tě nechceme rušit. Snídaně by ale byla skvělá, děkuji. Budu v jídelně asi v osm."

Možná si stihnu přečíst alespoň diplomku, co za mě napsali šprti doktorandi. Přece se fakt nebudu učit. Jebat. Nakonec zvládnu diplomku celou a jenom omylem se podívám na dvě, tři přednášky z obchodního práva. Seru na to. Stejně budu excelovat, vím to. S lidma to prostě umím. Poflakuju se po svém pokoji a chodím od ničeho k ničemu. Nakonec si zavolám komornou, aby mi vykouřila, ale ani to nepomůže. Vím, co by mi pomohlo, vím to. Ten hlásek vzadu v hlavě mi říká jasně, co mám udělat. Ještě jednou překontroluju oblečení na zítřek i svou kopii diplomky. Nechám si ještě jednou přečistit boty a ujistím se, že u mé státnice bude přítomen jak Feldy, tak Cowell. Oba dva je potřebuju. Můj mozek i můj penis chtějí vidět Zayna. Pohlédnu na hodinky, mám ještě tři hodiny čas. No budiž.

Otevřu dubové dveře jeho pracovny bez vyzvání, nejspíš tu není. Přece jenom nahlédnu do jeho šatny, pak do koupelny - oh. Mám štěstí.

"Bratříčku," pousměju se a snažím se zastavit své nadšení. Proč ho doprdele rád vidím. Nenávidím ho.

"Harry, broučku, teď ne. Mám práci, zlatíčko," broukne něžně. Nějak v tom nedokážu vidět jeho obvyklý sarkasmus, který do těch sladkých slov vkládá.

"Kam se chystáš?" zeptám se, když si všimnu jeho skládaného obleku. "Oh, snad ne ke Calderovi."

"Musím tam, pozval mě osobně," protočí oči. "Tohle mě jednou zabije."

"Odejdi brzy, vymluv se na zítřejší státnice," pokrčím rameny.

Zarazí se - jako by ho to vůbec nenapadlo. Pak mi dojde, že nejspíš nenapadlo, protože můj milovaný bráška nesnáší trapné lži a výmluvy.

"Promiň," omluvím se rychle. "Máš zásady, vím. Ale taky vím, jak nenávidíš lidi."

Vím přesně, co se mu honí v hlavě. Vypadá jako reklama na Armaniho. Nejraději bych ty šaty roztrhal a vzal si ho teď hned a tady.

Neřekne nic, ale vím přesně, na co myslí. Chce, abych lhal za něj. A kdo jsem já, abych odmítl splnit bratrovu vůli…? Jsme přece rodina. Ale já mám vlastní plán a nevím, jak dlouho to zabere.

"Mimochodem…" vzpomenu si náhle, "úplným omylem jsem viděl… Feldyho poznámky ke tvé diplomce. Chceš je vidět?"

Zayn zvedne hlavu a svým ladně vyměřeným krokem dojde až ke mně. Čekám, nedotknu se ho, dokud si to nebude přát - načež se zděsím při té myšlence. Já si pamatuju všechno, co má a nemá rád, a naučil jsem se to zcela automaticky respektovat. Kruci. Tři jedna pro mého milovaného sourozence. Prohrávám.

"A ty sis je kvůli mně zapamatoval?" zavrní mi do ucha a obejme mě okolo krku.

"A-ano," zakoktám. Vyvádíš mě z míry, bratře. "Sepsal jsem ti to, pokud se chceš podívat."

"Jsi můj miláček," něžně mi prohrábne vlasy a políbí mě na krk. "Hodný kluk. Musím jít, za půl hodiny mě čekají. Ale kdybys byl tak laskav, prosím…"

Vím, co mám dělat, aniž by to doslova řekl. "Samozřejmě," splyne mi ze rtů, aniž bych to plánoval.

Jemně mě stiskne v náručí a já vím, že oceňuje, že ho neobjímám zpátky, ale jenom stojím a přijímám, co mi dává. Ježiši, znám ho tak dokonale, až mě to děsí a zároveň mi z toho skoro stojí. Měl bych zajít za terapeutkou.

"Příjemný večer, uvidíme se…"

"Dobře se bav," přeruším ho. "Vem si řidiče."

"Nepotřebuješ ho?" ujistí se starostlivě starší sourozenec.

"Ne," neplánuju pít. Respektive nemůžu. Mám plány. A musím zajistit bratrovo bezpečí. Mně na něm začíná snad kurva záležet?!

"Dobrá. Zatím."

Odejde ze své části sídla, slyším, jak pod oknem mluví s řidičem, počkám, až odjede. Tohle mi byl kurevský ďábel dlužen.
 


Komentáře

1 Sperm whale | E-mail | 25. srpna 2016 v 14:49 | Reagovat

HA HA HA! Asi někam _Ojet_, třeba domů. 8-)

2 Sperm whale | E-mail | 25. srpna 2016 v 14:52 | Reagovat

*_Ojedu_

3 Karin | 25. srpna 2016 v 20:49 | Reagovat

Copak vymyslel. [:tired:]  ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama