Kapitola 15.: Zayn Malik.

26. srpna 2016 v 17:33 | Kayleigh |  Velmi neortodoxní hry
Kdyby mě, moje tajfuny, někdo hledal,
jsem pod stolem, a asi už nidky nevstanu. Za beta děkuju Narci.



Až v limuzíně se dokážu nadechnout. Můj milovaný bratr mi byl ještě před dvěma lety pro smích, a já jsem se nechal jeho prostopášnou excentričností ukolébat k falešnému pocitu nestoudného bezpečí. A přitom mi hoří koudel u prdele. Mému milovanému sourozenci by stačilo jen tak neskutečně málo k tomu, aby celý plán vyletěl do vzduchu jako černobylské dětičky v šestaosmdesátém.

Adresu jsem šoférovi spíš vykoktal než přikázal a na matku jsem byl téměř drzý. Má na mě tak obrovský vliv - a já jsem si to ani neuvědomil. Plní veškerá moje přání, aniž bych ho požádal o laskavost, je loajální a galantní, navíc absolutně a bezvýhradně respektuje všechny moje vrtochy. Dokonce jsem ho sám od sebe objal - a on přesto nechal ruce svěšené podél těla a ani se mě nedotkl. Můžu se mu naservírovat na stříbrném podnose, a on se mě ani nedotkne, dokud se právě na tomhle společně nedohodneme. Možná jsem se v něm pletl. Možná je zásadovější než já. Na rozdíl ode mne to umí s lidmi, v tom jsem já nahraný. Chápu obchod, argumentaci, chápu, jakým způsobem fungují společenské hodnoty, čeho si cení a o čem se veřejně nemluví, ale neumím s lidmi to, co můj sociopatický bratr. Nebo psychopatický. Co já vím, jaký je v tom rozdíl?

Mělo by mě znervózňovat, že nedokážu odhadnout, co plánuje? Momentálně mě to akorát vzrušuje. Doprdele práce.

"Dobrý večer, pane Maliku," přivítá mě komorný a ukáže mi cestu k hlavnímu sálu. Prý večeře pro pár přátel, jistě.

Calder dokonce vstane, když mě spatří. "Zayne, tak rád vás vidím, dobrý večer."

"Dobrý večer, pane, vděčím vám za pozvání," ujistím ho. Čekám, že si potřeseme rukou, ale on mi krátce stiskne rameno a napůl v objetí mě vede ke stolu.

Ještě chvíli a začnu se modlit k bohům, aby na zem seslali nějakou katastrofu. Nechutné. Nahodím profesionální úsměv a nechám se představit všem přítomným. Je tu tak dvacet lidí, včetně mladého Tomlinsona. Doprdele sakra práce. Ale moment. To by mi mohlo hrát do karet. Nesmí mít nejmenší podezření, ale bylo by zvláštní, kdyby mě ani jednou nepotkal.

"Zayne, tohle je Louis Tomlinson, snoubenec mé dcery," pokračuje William bodře. "Doufám, že budete dobří přátelé, přece jen, Louis se stane velmi brzy mým nástupcem."

Přikývnu a za Williamova dalšího brebentění podám Louisovi ruku. Stiskne mi ji, ale vidím, jak sveřepě se na mne dívá. To jistě můj atraktivní vzhled a aura, kterou vyzařuji. Je to mé prokletí a dar zároveň.

"Dobrý večer, pane Maliku," pozdraví.

Vyká mi. Budiž mu to k dobru, hned je mi sympatičtější. "Dobrý večer, těší mne, mladý pane Tomlinsone."

"Však vy se jistě dobře zabavíte, mě volají hostitelské povinnosti, to víte…" Calder odběhne a já s… Tomlinsonem na této straně osamím.

"Eleanor mi o vás mnohé vyprávěla," pokusím se začít hovor. V tomhle nejsem moc dobrý. Nemůžeme mluvit obchodně?

"Jo, o vás mluví v jednom kuse," procedí skrz zaťaté zuby.

Ah, tak proto ta nebývalá nedůvěra. Nejspíš se bojí o lůno své snoubenky. Dovolím si tiché uchechtnutí, je mladý, mohl by to pochopit.

"Přijde vám to směšné, pane?" pozvedne obočí bojovně.

Nakloním hlavu na stranu. Je rozkošný. Bratr má štěstí. "Abych vám odpověděl zcela upřímně, slečna Calderová není můj… typ."

Louis pozvedne obočí, jeho bojovnost trochu ustoupila, ale přesto zůstane ostražitý. Skutečně rozkošný. Atraktivní a přesto nějakým způsobem roztomilý. Je malý, drobný a trochu roztržitý. Škoda, že musí, citovat Keseyho, z kola ven. Byla by to taková zábava, nechat si ho na hraní. Kdyby nebylo zapotřebí vypočítavosti a klidu, což můj milovaný sourozenec neovládá, prohodil bych si s ním role, jenom abych ho mohl strčit do pusinky tomuhle kloučkovi. Bohužel, karty jsou rozdány a pokerface mi jackpot nevyhraje. Do boje, veslaři!, než dojde kuráž a rum.

Trocha alkoholu by se ale hodila, buďme upřímní.

"Slyšel jste někdy pojem asexuál, Louisi?" protáhnu hebce a jenom napůl úst.

"J-jistě," přikývne. "Oh."

Pohlédnu mu do zčervenalé tváře a trochu shovívavě se pousměju. "Není to tak, že by se mi mladá slečna Calderová nelíbila - nebo potažmo vy-, jen… nemám nejmenší touhu po fyzickém vztahu, vysvětleme to takto."

"Pr-promiňte, nechtěl… nechtěl jsem se vás dotknout, ani jsem… promiňte-pro-promiňte, neměl jsem… usuzovat..."

Rozkošný. Jedním slovem naprosto rozkošný. Ach, můj bláhový bratře, skoro na tebe žárlím. "To je v pořádku. Hovoří-li vaše nastávající o jiném muži, je pravděpodobné, že vás napadne, vidět v něm soka. Avšak, z čiré kolegiality vám povím jednom dávné moudro: nestrachujte se, pakliže vám žena mluví o jiném muži, neboť je to vztah nevinný. Střeste se, když vám žena muže, se kterými se stýká, zamlčuje."

Prohlédne si mě skoro zasmušile. Mám neutuchající touhu se k němu sehnout a políbit ho na nos, možná trochu pomazlit. Vzhledem k tomu, že nenávidím lidi, je toto zjištění poněkud nečekané.

"Já… ano, nejspíš máte pravdu. omlouvám se, nechtěl jsem být… hrubý nebo, eh," odmlčí se, načež se naprosto kouzelně usměje. "Nejspíš si teď o mně nemyslíte nic moc dobrého, viďte."

Nejsem dobrý v názorech, ale obchodu rozumím. Někdy je to totéž, chcete prodat to, co není až tak výhodné, tak výhodně, jak to je jenom možné, aniž byste přitom porušili morální zásady. Lež se mi příčí stejně jako výmluvy nebo nedodržený slib.

"Jste si vědom, že svého štěstí jsme si sami strůjci, a hlídáte si svou paní jako oko v hlavě. To oceňuji. Mluvil jsem s vaším nastávajícím tchánem; pokud k tomu dojde a naše firmy se spojí, svým způsobem to z nás udělá rodinu. A pokud půjde všechno tak, jak naši otcové plánovali, z nás dvou se stanou společníci - a doufám, že i velmi dobří přátelé."

Mladý Tomlinson roztržitě přikývne. Je jako štěně, nebo něco podobně odporného, co mám potřebu nakopnout do hlavy jenom proto, že to žije.

"William o vás mluví až nezvykle hezky," poznamená po chvíli můj mladý společník. "Je to u něj nezvyk. Dokonce i o profesoru Cowellovi občas vypráví pěkně zlé věci."

Oxymórony nebudou chloubou jeho pestrého slovníku, a proto se několika poznámek o Willovi zdržím. Škoda plýtvat znalostmi. "To jen proto, že mě ještě nijak dobře nezná."

"Jste příliš skromný, pane," pousměje se. "Svěřil vám do péče Eleanor. Mně trvalo rok, než se mi podařilo Williama přesvědčit, aby mě s ní pustil na rande."

"Omlouvám se, bude to znít snobsky, ale to proto, že nejste z rodiny jako já. Navíc, s mým otcem se William zná roky, a se mnou už pár měsíců osobně taky. Ostatně, nemůžeme se mu divit, že si jedinou dceru hlídá jako ostříž, nemyslíte…? Kromě toho, že je to nádherná mladá žena, je to i výborná partie, na to žel nesmíme zapomínat."

Mladý Tomlinson mi gestem dá zapravdu, což považuji za ukončení našeho hovoru. Musím se začít zase motat okolo Caldera. Nenávidím tohle podbízení se, ale bohužel, jinak to v mé situaci nejde.

"A teď, pokud mě omluvíte, půjdu najít nějaký alkohol, z šampaňského mě bolí hlava."

Vlastně mě bolí hlava spíš z chudých blbců, ale to říkat nahlas by nebylo moudré.
 


Komentáře

1 Karin | 26. srpna 2016 v 20:46 | Reagovat

Tak to jsem zvědavá jak to dopadne. :D

2 Viki | Web | 27. srpna 2016 v 13:09 | Reagovat

Přesně tak, je to parádní!!!!

3 Hentai no Kame | 27. srpna 2016 v 19:52 | Reagovat

A môžeme začať pracovať, čo, mami?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama