Kapitola 17.: Zayn Malik. (1/2)

30. srpna 2016 v 14:33 | Kayleigh |  Velmi neortodoxní hry
Dnešní díl je rozdělený na dvě části, přátelé,
nějak jsem se rozepsala, prosím, nemějte mi to za zlé. Za beta děkuju Narci.




Zajdu si k baru a poručím si skotskou se třemi ledy. Potřebuju zchladnout. Není mi dopřáno klidu, vedle mě se posadí jeden z otcových firemních partnerů a já jsem nucen vést rozhovor z části osobní a z části obchodní. Nepotrpím si na mnoho slov, ale muž okolo padesáti si vystačí většinou sám. Pak se připojí ještě dva další, načež jsem proti své vůli středem kroužku asi dvanácti mužů. Bohužel se zdá, že mě považují nejen za sobě rovného, ale i za nesmírně zábavného, takže mne svou přítomností oblažují dlouhé desítky minut. Nejspíš mi exploduje mozek. Mám největší chuť přivést si doprostřed této společnosti mladou Calderovou i s jejím snoubencem a oba dva ošukat na tomhle baru.

Proč vždycky já. Trpím jako zvíře, a navíc zcela dobrovolně.

"Zayne," osloví mě najednou překvapeně Calder, když si k baru přijde pro další bourbon. "Tak to vy mi kradete nejvlivnější lidi ve městě?"

Hm? Nevím, nikoho z nich neznám, jenom od vidění, ale jména mi splývají. Může to být tou whisky. Než se stačím omluvit, všichni muži okolo se začnou pochechtávat a dobromyslně poznamenávat, že jsem schopný společník a že se firma konečně dostane do dobrých rukou a kdesi cosi. Jsem si napůl jistý, že všechny postřílím, a napůl, že je všechny pozvracím. Nenávidím společnost lidí. Doopravdy nenávidím.

"Bude z něj skvělý společník, Williame," poznamená muž nalevo ode mne. "Ne, že bych tvému úsudku nevěřil."

"Zayne, to je můj bratr, Victor Calder," představí nás okamžitě William.

A kruci. Starší z bratrů, právoplatný majitel. Kdybych to věděl, rozhodně bych se snažil víc. Podám mu ruku a snažím se vypadat sebevědomě, ačkoli po páté sklence whisky si nejsem jistý, jestli to ještě jde. "Moc mě těší, pane."

"I mě těší, Zayne. Rád vidím, že lidé jako vy ještě existují. Určitě s vaší firmou navážeme silnější pouto. A s Eleanor už se znají?" poslední otázku směřuje na mladšího bratra.

"Uhm, ano, jsou přátelé, znají se ze školy."

"Chodil jsem na přednášky ze světové literatury, poznali jsme se tam poměrně náhodou, pane," vysvětlím. S mladým panem Tomlinsonem jsem se setkal před chvílí."

"Ah, jistě. Mladý pan Tomlinson. Je tu taky…?" Victor se rozhlédne, ale v jeho pohledu je něco… nevím. Neumím to asi popsat, v tomhle se nevyznám.

"Ano, je-!" William chtěl asi odpovědět, ale jeho bratr mávl rukou a stočil pohled na mě.

"Kouříte, Zayne? Ocenil bych společnost," zvedne se od stolu a jde přes terasu ven.

Podívám se Williamovi do očí, ten kývne, že mám jeho staršího bratra následovat. A tak jdu. Snažím se vypadat elegantně a nezaujatě jako vždy, ale alkohol ve mně má jiný názor na věc. Když scházím ze schodů, přidržuji se zábradlí.

"Můj bratr je bláhový, jestli si myslí, že ten jeho Louis... " Victor se zarazí a zasune si cigaretu mezi rty.

Tak odtud vítr vane. Victorovi se Louis nelíbí. Toho by se dalo využít…? Možná bych mu měl oponovat. Lidé jeho kalibru ocení opozici a kritiku lépe než pochlebování, na které jsou zvyklí. Musím přiznat, jsem vyveden z míry. Nečekal jsem, že právoplatného šéfa potkám tak brzy. A už vůbec jsem netušil, že bych mu tolik padl do oka.

"Máte zájem o Eleanor?" zeptá se přímo.

Victor musí být zoufalý.

"Definujte… zájem, pane," rozhodnu se hrát o čas, než zaujmu stranu.

To dělám jenom velmi nerad a jenom v extrémních případech.

"Zájem, Zayne," prskne trochu vztekle.

Odvážím se tvrdit, že není ani tak naštvaný na mou hranou blbost jako na svého bratra. "Já a Eleanor jsme přátelé, jistě že o ni mám zájem. Jestli však myslíte milostný, obávám se, že nikoli."

Zvedne hlavu a prohlédne si mě. "Takže nelezete do zadku Williamovi, aby si toho Louise rozmyslel a dal Eleanor vám?"

"Obávám se, že nikoli, pane. Po úspěšně složených státnicích se stanu majitelem firmy svého otce, jde mi pouze o dobré vztahy mezi našimi firmami, pane. Proto jsem dnes přišel, abych se seznámil s mladým panem Tomlinsonem a poznal lidi okolo vaší společnosti, pane. Eleanor se do tohoto vztahu dostala náhodou, když jsme se seznámili na univerzitě. Mrzí mě, pokud jsem ve vás vzbudil pocit, že se snažím panu Calderovi či vám podlézat, pane, mohu nabídnou veřejnou omluvu a svůj odchod?"

"Ale ne, to není… nutné," v zapadajícím slunci poznám, že se červená. "Moje chyba. Omlouvám se, jsem… celá ta věc s tou jejich svatbou je blbý nápad. Jenže William vidí to svoje a hlavně aby byla El šťastná a firma, no co. Já nevím, ten kluk studoval literaturu, teď rok právo, rok mezinárodní vztahy, a dělá státnice z obchodního práva. Ale vůbec tomu nerozumí, nemá to v krvi, mám pocit… ah, že to celé špatně dopadne."

Mlčím. To, co teď řekl, je spousta emocionálních sraček, které mě nezajímají.

"A taky alkohol. Omlouvám se, pane Maliku, nechtěl jsem vás urazit. Možná jsem trochu víc vypil. A dožralo mě, když jsem vás teď půl hodiny slyšel tak dobře mluvit, chytře a znale. A nasralo mě, že… no. Že jste mnohem lepší než kdokoli z té vaší generace, koho jsem kdy potkal. Rozumíte tomu, co děláte. A navíc máte páteř i zásady. To se… v téhle branži vidí málokde."

Lichotky mi vždycky vadily úplně stejně jako kritika. Rozhodnu se je ignorovat.
 


Komentáře

1 Karin | 30. srpna 2016 v 20:43 | Reagovat

Jsem zvědava jak to dopadne. ???

2 Hentai no Kame | Web | 1. září 2016 v 17:04 | Reagovat

Meh, take knife and make him scream ~

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama