Given a chance 134., Vždycky, Kaha.

20. září 2016 v 11:09 | Kayleigh |  Given a chance

Nikdo na mě nemluvte
a nikdo se nepokoušejte připomínat, že given měla být jednorázovka. Všechny vás nenávidím a dávám se na K-pop. Kdyby mě někdo hledal, schovávám se v knihovně svého milovaného docenta (který by nejspíš neměl vědět, že ještě nemám ani _slovo_ diplomky). Pššš. Za beta děkuju Nevím, asi mi.




Michaelovi se konečně podařilo najít čisté boxerky (nebyly v příborníku, ale dneska je tam ani nehledal), a zvládl si dokonce uklidit v pokoji (prostě narval všechno do skříně a rychle zavřel), a teď šel prozkoumat zbytek domu. V ložnici rodičů nikdo není, samozřejmě. V obýváku taky ne, v kuchyni taky ne. Hm. Otevře ledničku, vytáhne z ní šest neslučitelných věcí (kyselou okurku, jogurt, šunku, mléko, kus čokolády a měkký sýr) a tak nějak je do sebe nahází, načež si všimne, že na kuchyňském stole jsou peníze a vzkaz otcovým písmem: "Na pizzu. Prosím, nepokoušej se vařit, právě jsme dostavěli kuchyň. PS: mamka ti nachytala snídani, abys zase nejedl, co ti přijde pod ruku, je na talíři v ledničce. PPS: Mám tě rád. PPPS: Dobře se bav. PPPPS: Přijdeme oba pozdě, nečekej a běž spinkat. D."

Michael miluje otcovy vzkazy. Mamčiny jsou nudné, dávají smysl a postrádají intimitu, jsou jako… no, jako strojové. I její písmo je. Ale Darylovo písmo skáče na řádcích, občas je psací, občas tiskací, většinou tam jsou škrtance, je to nepřehledné a nesystematické. Všimne si, že "miluju tě" je přeškrtané a místo toho napsané jenom "mám tě rád". Michael se tomu zasměje, protože si představí, jak se taťka zarazil, vzpomněl si, že Michael je nejspíš zamilovaný, když s někým chodí, a tak raději napsal jenom "mám tě rád".

Daryl, když vzkaz psal, se nedokázal ubránit myšlence na svého syna, kterak se líbá s jemu prozatím neznámým chlapcem. Nedokázal určit, jaké z toho má pocity - jistě, nejspíš je šťastný, že si Mikey konečně stačil někoho najít a že se už jenom neschovává ve svém pokoji - ale přece jenom, je to… no. Je to jeho malý Michael. Možná na to Daryl ještě nebyl připravený. Nejspíš čekal rozhovor o kytičkách a včeličkách a potom, jak se dali dohromady s maminkou no a tak. Ale… ale tohle je celé rychlé. Michael si našel přítele, aniž by k tomu Daryla potřeboval. Ne, otec nechtěl být ublížený, ani nechtěl… synovi cokoli vyčítat, prostě jen… ah. Prostě jen… prostě u toho jen chtěl být. Chtěl slyšet, jak o svém vysněném Michael špitá celou noc, jak se bojí ho oslovit, to nadšení, když se nakonec odhodlá a druhá strana má zájem, to červenání a zakoktávání se, když neví tak docela, co by měl říct. Chtěl mu pomoci vybrat perfektní místo na první rande a možná mu dát pár rad a ujistit ho, že mu to moc sluší, než odejde. Chtěl mu pocuchat vlásky a políbit ho na tvář a pak čtyři hodiny poskakovat doma na jednom místě a netrpělivě čekat, až se jeho maličký Mike vrátí, aby ho mohl vyzpovídat. Ne že by se to synovi chystal říct. Byl za něj rád, to samozřejmě. Těšil se, až toho chlapce pozná.

Michael v přítomném čase poskládá lístek do tvaru vlaštovky a obloukem ji pošle do kuchyňského dřezu. Kupodivu nemine. Inu, praxe dělá mistry. Zkontroluje hodiny, ale není ani půl desáté, má ještě přes půl hodiny, než Luke dorazí. Možná by mu měl napsat? Jestli třeba nedorazí autobusem, aby ho vyzvedl? Ale to by mohlo být rude, Luke by si mohl připadat, jako že ho Michael považuje za neschopného. To by bylo velmi drzé. Navíc, Michael je stokrát neschopnější než Luke, o tom žádná. Načež mu dojde, že na něco zapomněl. Doprdele práce, kurva, sakra.

Vyběhne zpátky do patra, znovu si přečistí zuby, vezme do ruky mobil a rozklikne smsku od Cal. Uvidím tě dneska? Michael upřímně neví. Jistě, s Geordie se má sejít už ve tři a pochybuje, že na něj bude chtít plýtvat celým nedělním odpolednem, takže čistě teoreticky by možná mohl vidět Cal někdy hodně večer, ale taky by se mohlo stát, že si domluví schůzku s Cal a pak by kvůli ní musel přerušit tu s Gee, což by bylo velice, velice neslušné. Jenže zase... Caluma vidět chce.

Dřív, než se mu z toho všeho stačí rozeskočit hlava, rozvibruje se mu mobil v ruce.

"Cal," vydechne do sluchátka uvolněně.

"Mikey? Ahoj, babe, jak se máš? Všechno v pohodě? Neodepsal jsi mi, a já vím, že má Luke přijít na deset, takže doufám, že nejančíš…?" zeptá se mladší z chlapců opatrně.

"Trochu," uzná Mikey, aniž by si uvědomil, co dělá - nikdy nebyl schopný Calumovi lhát.

"Aw, můj, to bude v pohodě, neboj, uvidíš, že-"

"Ale ne, ne," přeruší ho Michael rychle, než si Calum stihne začít dělat ještě větší starosti. Sakra, taky dokoní, co může, fakt. "Ne, Luke je v pohodě, ježiši, dobrý, těším se na něj. Promiň, promiň, nechtěl jsem tě vylekat, nechtěl jsem - promiň. Promiň, Cali."

Calum cítí, jak mu z oné přezdívky a z jemného tónu, jakým ji Michael vyslovil, seběhne mrazík po zádech. Ale ujistit se, že je Mikey v bezpečí, je přednější.

"To nic, nic se neděje, můj, to je moc fajn, že se na Luka těšíš. Určitě ho za mě pozdravuj." Na chvilku se odmlčí, protože se potřebuje zeptat, ale není si jistý, jak otázku položit tak, aby byla co nejtaktnější. "Něco tě ale rozrušilo…? Nebo jsi jenom nadšený?"

Ví moc dobře, že to není nadšení. To by v jeho hlase poznal.

"No, ne. Tedy, ano. Jako, no, uvidím se dneska s Geordie, jasně, že jsem nadšený - to by bylo docela blbé, kdybych nebyl nadšený, ne? Hm, myslíš, že bych jí měl dát vědět, že jsem nadšený? Jako, ne nějak blbě, ježiši, jen, že ji rád vidím? Jako, nemluvím o svém penisu, ježiši, i když, ten musím přinést, ten si vyžádala. Ale třeba ještě, já nevím, neměl bych jí koupit květiny? Možná bych měl, já nevím, můžu jí napsat báseň? Ježiši to je blbé. To je fakt blbé. Ne já nikam nejdu. Zůstanu doma a nikam nepůjdu."

"Mikey," přeruší ho Calum něžně. "Mikey, přestaň plácat."

"Já neplácám, normálně jdu."

"...To je z jiného filmu, bejby," ponoukne ho něžně Maori.

Michael zmlkne, ale nafoukne tváře, aby Cal věděl, že je naštvaný. Ne že by to Calum viděl, ale to je tak trochu účel.

"Jsi roztomilý, když nafukuješ tvářičky," poznamená Calum po dvou vteřinách ticha.

Michael tiše zaúpí, ale následně se zachichotá: "Myslíš, že jsem roztomilý?"

"Vždycky, Kaha."

Michaelovi se po tvářích rozlije úsměv, ani neví jak, a jeho výraz zjemní natolik, že nastavit mu zrcadlo, shledal by sám sebe zamilovaným už teď. Nyní ale jenom zčervená, spokojeně přivře oči, uklidní se, schoulí dlaň do pěstičky a přitiskne si ji k hrudi, přesně k srdci, aniž by si své gesto uvědomil.

"Ai."
 


Komentáře

1 Sperm whale | E-mail | 20. září 2016 v 18:37 | Reagovat

Obě jste roztomilé^

2 Karin | 20. září 2016 v 21:40 | Reagovat

:-D  :-)

3 Annie | 20. září 2016 v 21:48 | Reagovat

Přesně odměřená dávka romantiky a ňuňání jakou jsem po dnešku potřebovala. Já je všechny miluju, i když mi Ash trošku chybí.
Díky moc za zo,že můj svět děláš hezčí ;)

4 Zoe | 2. října 2016 v 23:04 | Reagovat

Ech, to dá práce se sem dostat. Mama, ty se zlobíš? :(

5 Marsy | 27. října 2016 v 13:37 | Reagovat

Můžu se zeptat co se děje? :-(  :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama