Kapitola 18.: Hodný chlapeček.

23. prosince 2016 v 22:34 | Kayleigh |  Velmi neortodoxní hry
Zdravím vás, moje rýžová pole,
kromě toho, že se tady dobře archeoloží, bych se s vámi chtěla podělit o jednu historku o tom, jak nesnáším všechny a všechno. Víte, teď je sedmého prosince. A z nějakého důvodu všichni předpokládají, že se na Vánoce vrátím. A já netuším, jak jim mám říct, že se nemám s _čím_ vrátit, protože mám napsané doslova asi čtyři díly povídek. Na piču toto. za beta děkuju Ai, Hifi, Aki a Nějakému Hovnu.



"Chybíš mi," protáhnu láskyplně. "Budu čekat ještě dlouho?"

"Klid, Harry, jsou to jenom státnice. Učil ses, zvládneš to," zavrní mi do ucha.

Otočím se v jeho posteli na bříško a spokojeně zavrním. Není sám. Bude se předvádět, jak je zodpovědný sourozenec. "Ležím nahý ve tvém černém saténovém povlečení a je mi zima. Vážně mě necháš čekat…?"

"A co kdyby ses na ten zítřek zkusil vyspat…?"

"Nenech se prosit," zamručím rozespale.

"Dobrá, budu u tebe za dvacet minut. Ani se nehni."

Hm, to zní dobře. Odložím mobil a přikryju se jenom tak, aby nebyl vidět můj penis, ale aby to působilo svůdně. Nechci od něj sex, toho se nedočkám, dokud nesplním svou část dohody, ale trocha zábavy by se z bratra snad vyždímat dala, ne?

Čtrnáct minut, dvacet devět vteřin. Slyším auto dole na příjezdové cestě, tichý hovor. Odpočítávám jeho kroky sídlem, než uslyším, jak vchází do své pracovny, prochází jí, otevře dveře do ložnice a zůstane v nich stát. Běžel. Je tu rychle. Jako by se musel ujistit, že tu opravdu ležím tak, jak jsem mu řekl.

"Co tu děláš," prskne.

"Čekám na tebe."

Znám svého milovaného bratra lépe než kdokoli. Je vzteklý, protože je vzrušený. Líbí se mu to. Miluje, jak mu vzdoruju. Vím, jak šíleně ho to baví.

"Celý večer?" ujistí se.

"Jako hodná ženuška," přitakám opatrně.

Svlékne sako, rozepne košili a svlékne ji z ramen, rozepne si opasek i kalhoty, svlékne je za chůze, a jenom ve spodním prádle přileze po čtyřech, s ladností jemu vlastní, až ke mně. Zaváhá jenom na moment, než se usadí na mém klíně. Bože. Nechal bych ho, aby si mě osedlal. Ani bych se nepohnul, jenom bych se díval, jak slastně zaklání hlavu, jak si určuje tempo, jak se udělá a postříká můj hrudník. Vlna rozkoše mi sjede od zátylku až do slabin - a bratr to zaznamená.

"Jsi můj hodný chlapeček," pochválí mě tím svým lenivým hlasem, co připomíná vrnící šelmu.

Jeho yorkshirský přízvuk je jako batsignál pro můj penis - zajímalo by mě, jestli to ví. Sehne se ke mně a přitiskne své čelo k mému, nos na nos. Cítím na tváři jeho dech - voní skotskou a já se chci přesvědčit, jestli i stejně chutná. Opilost našich polibků by se překlenula ve víc, než by bratr za střízliva chtěl.

"Vím, jak moc mě chceš," zašeptá.

"Chceš mě stejně jako já tebe," připomenu mu a opatrně položím ruce na jeho boky.

Jako bych mu mohl připomínat něco, co můj milovaný bratr považuje za slabost. Vím, že mi to vrátí - a nepletu se.

Zhoupne se, najde si boky můj vzdouvající se úd a tře se o něj svým zadkem. Bože, je to horší, než jsem si představoval; v představách jsem ho mohl otočit na bříško a vzít si ho, tvrdě, nekompromisně a absolutně, v realitě ale dokážu jenom polohlasně zasténat a bez hnutí čekat, co mi můj milovaný sourozenec nabídne.

Dovolím mu, cokoli si jenom přeje. Ať už to bude znamenat, že mě tu nechá chcípnout s modrýma koulema, stejně se ho ani nedotknu, pokud to on sám nebude chtít. Kurva. Má mě omotaného okolo prstu. Nebo spíš okolo penisu. Je návykový a ví to o sobě, soudě dle toho úšklebku.

"Byl jsi hodný chlapeček," zavrní mi do ucha a já se skoro udělám.

Ten jeho yorkshirský přízvuk…! Vzmůžu se sotva na slabé zasténání a jenom silou vůle zadržím svoje tělo na místě. Nevrhnu se na něj jenom z čirého respektu - ve fyzickém souboji bych vyhrál, sex nevyjímaje. Bratr si je své nevýhody vědom, to je jasné nám oběma. Ale já nemůžu popřít, jak neskutečně se bavím. Jako bych potřeboval ten roční odstup, nebo jak dlouho jsme se spolu se Zaynem nesetkávali a nekomunikovali, abych dokázal dospět a vyrovnat se mu v těchto soubojích mysli.

Bavím se tak, jako ještě nikdy. Nedokážu si sám představit, jak bych se cítil před dvěma lety. Jak jednoduché to teď je, jak snadno můžu se svým milovaným bratrem manipulovat, a zároveň vědět, jak šílenou a kurevsky děsivou nade mnou má moc. Jako bych jím dokázal manipulovat jenom proto, že mi to dovolí…? A manipuluju jím vůbec?! Hraju si s ním, nabízím se mu, respektuju ho, vycházím mu vstříc, ale… ale kurva. Kurva, kurva, kurva.

Já s ním hraju jenom hry, kterým Zayn rozumí, které při své společenské neschopnosti chápe. Nepředkládám mu nic, co by ve své podstatě nedokázal pochopit, čemu by nerozuměl a co by ho ve vztahu s jiným člověkem mohlo mást nebo děsit. Nabízím mu spolupráci v tom, co spolu budeme dělat, znám ho tak dobře, že veškeré své chování v jeho přítomnosti ovládám tak, abych ho ani náhodou nevyvedl z míry. Nedokázal bych mu byť omylem ublížit. Neohrozím ho. Ani jedinou ze svých her mu neubližuju.

Ale co hůř - on mně taky ne. Stará se o mě, obdivuje mě, vyhovuje mu, že jsem jakoby… pod ním. Naše dohoda zní tak, že on bude makat na mojem majetku, a veškeré zisky jdou fifty fifty, jakkoli já se podílet na firmě nebudu. Budu zapsaný jako majitel firmy, nebudu dělat nic, co by mě nebavilo, a Zayn za mě bude dělat veškerou práci. A co víc, on sám to navrhl. Považuje to za fakt, za svou povinnost, vydělávat, abych já mohl utrácet. Vyhovuje mi to tak nechutně moc, jako to lichotí Zaynovi. Dá se říct, že jsme se spolu naučili obchodovat neskutečným způsobem. Zvykli jsme si na sebe?

Nenávidím ho. A on mě. Kam jsme to společně dopracovali. Horoucí pekla na nás, na oba. Tohle mu nepřišiju.

Já ho respektuju a on se o mě stará. Pokud se nepletu, to je vyvážený partnerský vztah, protože si vzájemně poskytujeme to, po čem toužíme.

Vyžaduju jeho pozornost a jeho starost, zatímco on potřebuje moje pochopení a mou sociální zdatnost. Oba dva vzájemně potřebujeme svůj intelekt, ale také znalost sebe sama navzájem. Možná bychom mohli nebo měli zvážit své partnerství.

"Harry, co mi to děláš," zamumlá mi do ucha a kousne mě do lalůčku.

Nezdá se až tak opilý, ale nemůžu tušit. Určitě v něm něco alkoholu je. Měl bych toho využít? Bylo by to drzé? Shledal by to Zayn nepřístojným? Nemůžu si dovolit… nemůžu mu takhle ublížit. Chci mu ublížit, pokořit ho, ale ne takhle. Je to nevychované, nečestné, nevhodné.

Snažím se posbírat všechny zbylé síly, abych sám sebe přemluvil k logice. Hlavně své tělo k tomu, aby se mnou spolupracovalo. Nemůžu si dovolit chovat se stejně, jako jsem se chtěl chovat před pěti lety. Je to pod mou úroveň, i pod jeho. A to nedovolím. Už je mi to proti srsti, být primitivně vulgární. Přinutím své tělo, aby poslouchalo, pohladím Zayna po tváři a přiměju ho zvednout hlavu, aby se mi podíval do očí. Jeho zornice jsou rozšířené, tmavá pleť má nádech prokrvenosti.

"Jak ti je, miláčku?" zeptám se něžně.

"Jsem… jsem nadšený a opilý," potvrdí mou domněnku.

"Proč jsi nadšený?" zeptám se něžně.

"Vychází to."

Pozvednu obočí. Jeho plán je heroický, avšak nedokonalý a má velké, velké slabiny. "Mám jisté obavy, co se Tomlinsona týče."

Jeho pozornost se odvrátí od našich těl k našemu plánu. Tedy jeho plánu, moje záměry jsou dokonalejší, ale o to nebezpečnější.

"Harry, zvládneš to, bratříčku, věřím ti."

"Přestaň mě patronizovat," shodím ho na postel vedle sebe. "A ne, nemluvím o tom, co mám splnit já, mám však obavy, co se… co se bude dít pak? Co když se bude Tomlinson mstít? A co když ta tvoje čubička udělá nějakou blbost?"

Má to spoustu nedořešených možných alternativ. Lidi jsou nevyzpytatelní a hlavně nepředpokládatelní.

"Ujišťuju tě, že Eleanor je příliš tupá, než aby dokázala něco vymyslet. Co se Tomlinsona týče… věřím ti, bratře. Znám tě. Vím, co umíš."

Takže náhradní alternativu nemá. Celé se to hroutí. Neměl bych nechávat hry s lidmi svému sociálně neschopnému bratrovi. Asi je načase se do situace skutečně vložit. Zayn je skvělý, co se vedení firmy a znalostí okolo obchodu a práva týče. Ale ve zbytku je až žalostně neschopný. Ne že bych mu to hodlal říkat, přece jen… tohle je tak trochu moje parketa.

"Přemýšlel jsi nad tím, co uděláš s Victorem?" zavrním po chvíli ticha.

"Měl bych… něco dělat?"

Nemyslím, že jsem ho někdy slyšel žádat mě o radu. Znova se mi z toho postaví. Nedám to na sobě znát, jak moc mě vzrušuje, když se ke mně chová jako k partnerovi a ne jenom jako k mladšímu neschopnému bratrovi.
 


Komentáře

1 Nemessis | Web | 23. prosince 2016 v 22:42 | Reagovat

moc povedené

2 Biudyjoufnohcchimfkfdheffnsksnejw🍪? | E-mail | 23. prosince 2016 v 22:51 | Reagovat

Stefi

3 Hentai no Kame | 23. prosince 2016 v 23:32 | Reagovat

Jéj. ♥

4 Karin | 20. ledna 2017 v 21:17 | Reagovat

Perfektní. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama