10. To Beyond: I won't mind.

1. ledna 2017 v 2:13 | Kayleigh |  So soon To Beyond
Dobrý večer, přátelé,
tento příběh si nejspíš nepamatuje už nikdo. Je to zdlouhavé a příliš osobní, abych byla zcela upřímná. A dodatečně, den po smrti Louisovy maminky Jay, si dovolím kondolovat. Za korekturu děkuji Narci.




Ve tmě příjemně prožitého večera si vybaví úplně poslední zprávu, kterou mu Harry poslal dva dny před tím, než se rozešli. I'm a mess. Louis tehdy zíral na zprávu, která ho probudila ve dvě ráno, poněkud nechápavě. A když už konečně zvládl myslet, jeho prsty byly rychlejší než mozek, ostatně jako vždycky. If you are a mess, god knows what the fuck does that make me. Nejhorší na tom bylo, že Harry nejenže neodepsal, ale nejspíš to bylo tou poslední pomyslnou kapkou.

"Lou?"

Chudák Zayn. Nevyspí se. Nemá klid. Měl si tenhle týden užívat s Perrie, bavit se, odpočinout si. Louisovy slzy ho musely studit na klíčních kostech. Vzbudilo ho to.

"Jsem v pohodě, Zee," ujistí ho rychle Louis. "Jenom… jenom potřebuju trochu času na to, abych mohl být smutný."

Míšenec přikývne. Chtěl by něco říct, ale nemá co. Harryho žádost o setkání s Niallem ho… rozrušila v podivně negativní konotaci. Nedokáže vysvětlit, co od schůzky očekává. Chce lítost? Soucit? S čím? Že zlomil Louise? Inu… nemůže být pokrytec, to není tak úplně pravda a výčitky si nemůže dovolit - ostatně, ani on si nevšiml, jak špatně na tom Lou je. Nemůže z toho vinit jenom Harryho. Ale uznává, že pokud o tomhle stavu věděl, muselo ho to taky ničit. Taky potřeboval ukočírovat vlastní život, ne jen… ne jen spravovat ten Louisův. Zayn mu nechce nic vyčítat. Ale ani se ho nehodlá zastávat.

"Chceš mluvit?"

Pravda byla poměrně jednoduchá; Louis nechtěl slyšet vůbec nic. Byl podivně klidný. Jako by se všechno mělo rychle zlepšit. A hlavně mu v hlavě zněla věta, kterou použil Zayn, Liam, Niall, Perrie, ale dokonce i Stan - Harry tě miloval, skutečně miloval - nesedí mi to k němu. Kdyby dokázal mít větší odstup, dokázal by říct, jestli mu to k Harrymu sedí nebo ne. Ale zná toho cukrouška od doby, co mu bylo šestnáct, a za celou tu dobu ho poznal jenom… no, jenom jako svého přítele a v podstatě dítě. Nepoznal ho jako samostatného dospělého člověka. A je rozdíl, když je někomu šestnáct a když je někomu jednadvacet. A tak zatímco si Louis nestíhal všímat věcí okolo něj, zapomněl i na to, jak je to těžké, když je vám mezi osmnáctým a dvacátým rokem a musíte se vyrovnávat nejenom s tím, jak se k vám chová okolí, ale i s tím, jak se mění váš pohled na okolí. A ano, šestnáctiletý Harry Louise miloval. Dokonce ještě i ten osmnáctiletý. Možná ještě i ten dvacetiletý. Ale nejspíš už ne. Možná to byl jenom zvyk. Možná si to jenom namlouval - možná chtěl být v tomhle vztahu a riskoval by pro to cokoli, a možná jenom nikoho jiného zatím neměl.

I think my biggest fear, in all of those times, were that you'll see me the way I see myself.

Pokud teď má Andyho, Louis chce věřit, že by ho Harry nepodvedl, dokud byli oficiálně spolu. Trochu ho to uklidní.

Maybe it's the truth, and you just wanted escape.

Přitulí se pevněji do Zaynovy náruče a mimoděčně políbí jeho hruď.

Maybe we both need it.

Zayn si povzdechne. Čeká ho rozhovor s Harrym. Nechce. Ale potřebuje slyšet i jeho verzi. Potřebuje vědět, že budou v pořádku. Potřebuje vědět, že se to nerozpadá. Potřebuje… nejspíš jenom dychtí po ujištění. Že i kdyby se to rozpadlo… Jenom potřebuje, aby byl jeho Louis v bezpečí.

Jeho Louis, napadne ho s mírným odstupem. Je to zvláštní myšlenka, přemýšlet o Louisovi jako o jeho. Vzpomene si na to, co mu řekla Louisova terapeutka, když se s ní poprvé setkal - obviňuje sám sebe z toho, že Louisovi nedokázal pomoct a uvažuje o něm jako o… no, o někom, za koho je svým způsobem zodpovědný. Není to špatná vlastnost, aspoň doufal. Nevěděl, co by měl dělat s vědomím, že nedokázal Louisovi pomoct. Nechtěl házet všechnu vinu na Harryho, ale věděl, že tenhle rozchod je něčím zvláštní. Něco je tu špatně. Něco je tu… něco je prostě divně. Nesedí to. Zayn by přísahal, že Harry svého přítele miluje víc, než je zdrávo, a rozhodně by nehádal, že jsou problémy mezi nimi. Ano, Louis je… dost handful a Harry má taky svoje mouchy, ale důvod, proč se ti dva tolik milovali, byl jednoduchý: byli soulmates. Byli tak zamilovaní po tak dlouhou dobu, že se ostatním zamilovaným dělalo špatně, kdykoli ty dva viděli. Zayn byl přesvědčený, že Perrie miluje, ale věděl, že to, co cítí Harry k Louisovi a obráceně, je mnohem silnější než to, co má on s Perrie. Bylo to částečně otravné a částečně roztomilé. Nejspíš proto si nedokázal představit, že by se spolu měli Harry a Louis rozejít. Protože pokud spolu nezůstanou na věky věků Louis a Harry, pak už nikdo.

Zayn si protáhl volnou ruku. Musí za Harrym, ale nechce o tom Louisovi říkat.

"Zvládneš to?" zeptá se Zayn.

Použil proto velmi zavádějící polopravdu - musí kvůli skupině odejít. Byla to pravda, ve své podstatě. S Harrym musejí vyřešit, co bude dál. Louis to teď nemusí vědět. Stačí, že bude podroben zkoušce, kterou mu připraví jeho matka o víkendu. Poslední dobou se dost vzdálili. Asi tak od toho, co mu pověděla, že je těhotná.

"Jo… jo. Já… jsem v pohodě."

Zní to smířeně, a Louis si smířený přijde. Ví, co tahle práce obnáší, a taky ví, že Zee by od něj neodešel, kdyby skutečně nemusel. Má ze sebe neuvěřitelně zvláštní pocit. Jako by se něco obrovského změnilo. Zlepšilo, zviditelnilo, zvýraznilo. Je mu dobře. Zvláštně dobře. Jako by poprvé v životě dokázal ustát všechny svoje myšlenkové pochody. Možná se jich jenom poprvé v životě neděsil.

"Určitě? Zruším to, pokud…"

Louis se něžně usměje, přetočí se na bříško a pohlédne do Zaynovy atraktivní tváře: "Proč jsem si nevybral tebe?"

Zayn vztáhne ruku a pohladí Louise po čelisti. Jeho oči na okamžik pohasnou, jako by si uvědomil pravou podstatu žití - a dost dobře možná ano.

Sometimes, friendship is something so strong you just wanna lean in close to them and kiss them gently on their lips just to say, hey, thanks for being here.

Zayn zvedne hlavu a jejich rty se opět setkají. Příliš krátce na to, aby si Louis dokázal polibek zapamatovat. Rukou, kterou měl položenou na Zaynově břiše, pohladí Zaynovy vytouplé lícní kosti.

"Protože se mnou si umíš představit budoucnost. Ale bez něj si ji představit nedokážeš," konstatuje mladý Pákistánec.

I can never lose you.

I don't think I could survive.

"I've got you," trvá si na svém Louis.

"I já tebe," přitaká mu Zayn lehce. "Right from the start."

Rozhostí se mezi nimi poklidné ticho. Zayn mapuje Louisovu tvář i jeho rty bříšky svých prstů, jako by se pokoušel zapamatovat si každičký detail. Jako by se pokoušel sestavit přesnou mapu Louisova obličeje. Louis se probírá Zaynovými vlasy a občas přeběhne prst po jeho strništi na krku i tváři. Když se bříško Zaynova palce dotkne Louisových rtů, Louis zašeptá:

"Would you mind…?"

Zayn se nadzvedne na lokti, usměje se, uchopí Louise za čelist a něžně si přisune jeho tvář k sobě. "I won't mind."
 


Komentáře

1 Sam | 2. ledna 2017 v 1:14 | Reagovat

Crying.

2 vladous | 8. ledna 2017 v 21:19 | Reagovat

Keigh.. :-)  Já jsem se těšila, že konečně ucítím alespoň nástin rozpoložení Harryho a ono nic :-D  Ach jo!

Děkuju za kapitolku. :-P

3 Karin | 17. ledna 2017 v 21:25 | Reagovat

Doufám že Louis je doopravdy aspoň trochu v pohodě. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama