12. To Beyond: It's not the end.

15. ledna 2017 v 21:31 | Kayleigh |  So soon To Beyond
Dobrý večer, moje vlněné svetry,
mám tady jeden růžovoučký. Vlastně není můj, ale já ho nosím. ...Můžete mi říct, co mají holky s tím, že nosí oblečení kluků, ať už svých boyfriendů nebo jenom kamarádů? Bude v tom asi něco genetického, jako, hodně, hodně starého. Je to trochu creepy, když se nad tím zamyslíte. Nebo ne? Za beta děkuju Narci.




Motá se mu hlava a není si jistý, jestli se udrží na nohou, ale voda je studená a cigarety dokouřené, takže uzná, že je načase se pokusit vylézt z téhle ledárny. Trochu se sám sobě směje, protože se mu smekne ruka a on spadne zpátky do vany. Trochu se praští do hlavy, ale jenom opravdu trochu, ani to nebolí. Spíš se mu ta hlava o to víc motá. Chichotá se tomu jako holka, nakonec však přece jenom stane na zemi koupelny, kterou nechal dekorovat Harryho. Růžový ručník, který má pod nohama, ho lechtá na chodidlech. Druhý růžový ručník, do kterého zabalí své studené a chvějící se tělo, má bílé okraje. Vypadá to princeznovsky. Louise napadne, jestli Harry někdy přemýšlel o dětech.

Bodne ho kdesi ve slabinách a Louis se hroutí na růžový ručík na zemi. Sleduje Oops tetování na své paži těsně před tím, než omdlí, usne, nebo upadne do komatu, neví, co z toho to bylo, a jeho poslední myšlenka je:

I couldn't get enough of you. I wanted you inside of me all the time, I needed you under my skin. But I couldn't. So I got you on my skin, at least.

Vzbudí ho hlas. Zamračí se a popotáhne, načež si přitáhne přikrývku blíž k tělu. Je mu zima.

"Lou, co to se sebou děláš, bejby," uslyší nad sebou, když ho někdo zvedne z postele a někam ho nese.

Louis zahuhlá z polospánku něco o vodce, ale odpovědi se mu nedostane. Možná to ani neřekl nahlas. Možná si to jenom myslel. Někdo ho položí do jiné postele. Tahle je měkká a příjemná. Louis se otočí na druhou stranu, trochu se protáhne a ospale zamžourá na toho, kdo jej vzbudil.

"Ni," zamumlá, když svého rušitele pozná. "Co je?"

"Našel jsem tě na zemi v koupelně. A ty drogy, co jsi měl u sebe, jsem vyhodil. Nevím, jestli mě vnímáš, takže nevím, jestli to stojí za to, nadávat a vyhrožovat ti teď."

"Jsem v pohodě, love. Chtěl jsem jenom usnout. O nic nejde, slibuju," Louisova slova škobrtají jedno o druhé, vpíjí se do sebe a jeho jazyk zapomíná, která písmena patří do kterého slova, ale Niall i přes to pochopí, co mu chce Leader sdělit.

"Spi," poradí příteli a posadí se na postel.

Upraví mu přikrývku, nahne se nad něj a políbí ho do vlasů. Voní po něčem sladkém a cigaretách. Je to příjemný mix, to musí Niall uznat.

"Musíme něco udělat s tím tvým zvykem kombinovat drogy a alkohol," zamumlá si spíš pro sebe než k polospícímu Louisovi.

"Mhm-hm," přitaká Louis. "Zůstaneš tu?"

Niall neměl v úmyslu opouštět přítelův dům. Sundá si kalhoty i svetr a lehne si vedle svého leadera, aby se Louis mohl schovat u jeho boku, tvář zabouřenou do jeho krku.

"Kde jsou ty časy, kdy jsem ochranitelsky objímal já tebe?" zeptá se Louis až příliš střízlivě.

"V naší minulosti, Lou," odpoví Niall a odhrne Louisovu ofinu z čela. "Když jsem tě potřebvoal, vždycky jsi tu byl. A když mě potřebuješ ty, jsem tu zase já pro tebe. Takhle fungují přátelství, víš?"

Louis přikývne, ačkoli mu význam ještě moc nedochází.

"I wish I could lose my past as well."

Niall se tiše uchechtne, ale není v tom nic zahořklého nebo ironického. Je to velmi Niallovský způsob, jak jemně opravit přítele. "Minulost je jako stín, Louisi. Ztratit ho znamená zemřít."

"Maybe I wish that as well."

Niallovy rty se přitisknou na Louisovu skráň a obě jeho ruce obemknout leaderovo tělo pevně, těsně a zarputile.

"Nemůžeš zemřít, Lou," ponoukne ho. "Dokud nesplníš, pro co jsi byl stvořen."

Louis mlčí dlouhé minuty, než se zeptá, zcela střízlivý: "Pro co jsem byl stvořen?"

Niall odpoví okamžitě. "Pro lásku přece."

"Tu už jsem splnil."

"Ne, Lou," usměje se Niall a sevře jeho rameno v dlani pevněji. "Tohle není konec."

Louis přikývne. Ví. Jenom potřebuje být smutný. Leží bez hnutí a ani nedutá. Niallův tep je jiný než Zaynův. I jeho objetí je jiné. Jeho ruce jsou jistější, a přitom ne tak silné. Jeho tělo je mohutnější a menší a s jeho vlastním zkušené jinak, než je s tím Zaynovým. "Vím že ne. Ale chci, aby byl."

"Na to asi máš právo," uzná mladší z dvojice. "Ale to neznamená, že to vzdáš."

Louis neodpoví, protože oni se s Niallem nikdy nehádají. Niall zásadně uznává Louisovu pravdu jako zákon, a stojí na jeho straně, i když Louis pravdu nemá. Ale teď je to jiné. Lou to chápe.

"Víš," otevře Niall nové téma po několika minutách tichého hlazení Louise po zádech, "vždycky jsem se chtěl zeptat, kdy ses naposledy cítil skutečně šťastný."

"První rok chození s Harrym," odpoví Louis okamžitě.

Přemýšlel o tom hodně dlouho.

To na Nialla udělalo dojem. Pak ho napadne, jak dlouho mohlo kamarádovi trvat, než se k téhle myšlence dostal. Pak mu dojde, kdy se odehrál první rok jejich vztahu.

"To je čtyři roky zpátky, Lou."

"Hm."

Niall nikdy nechtěl Louise obejmout pevně a už nikdy nepustit, jako právě teď. Kdyby mohl, schoval by ho někam, kde by k němu nikdo nemohl, a občas, pomyslí si mírně žárlivě, si přeje, aby za ním nesměl ani Zayn. Jejich vztah byl záhadou dokonce i pro Harryho. Avšak ho vždy plně respektoval. Niall však nemohl přehlédnout, jak žárlivě občas Harry na mladého Pákistánce zahlížel - a upřímně mu to neměl za zlé.

"Nemyslíš, že je čas… myslet na to, že máš život před sebou? A pomalu… si zvykat na to, že další část života bude zase o něčem nebo o někom jiném?"

Louis se uchechtne, a v tomhle je cynismus patrný. "Tolik drog v sobě nemám, Ni."

Niall prohrábne Louisovy vlasy v zátylku. Jsou dlouhé. "Sluší ti to. Ty delší vlasy."

Louis nikdy neuměl reagovat na komplimenty. "Um… uh."

"Můžeš mi třeba poděkovat, Love, nebo se jenom hezky usmát," poradí mu něžně Niall.

"...kuju," zamumlá Louis do Niallovy krkavice, a kdyby to neřekl mezi údery Niallova srdce, mladý ir by jej neslyšel.
 


Komentáře

1 Nika | 16. ledna 2017 v 7:18 | Reagovat

Miluju tuhle povídku. Ať už je depresivní nebo ne, zahryzla se do kůže. Lou, Harry a všichni ostatní. Je to jen vrchol ledovce jenž pod hladinou skrÿvá mnohem víc.

2 Majka | Web | 16. ledna 2017 v 8:39 | Reagovat

Je fajn, moc pěkně napsáno!

3 Karin | 17. ledna 2017 v 21:39 | Reagovat

Louise je mi moc líto.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama