13. To Beyond: Castaway.

28. ledna 2017 v 1:05 | Kayleigh |  So soon To Beyond

Nevím, jestli je na tuhle povídku ještě prostor, moji jeleni,
přijde mi to hrozně dávno. Jako by se čas krátil. Jenom nevím jaký, když čas neexistuje. Za beta děkuju Hifi.




Musel usnout. Když se vzbudí, je sám. Tedy ne tak úplně, v křesle pro dva pod oknem sedí Stan.

"Ni musel na nějakou akci," oznámí mu ještě dřív, než Louis otevře druhé oko.

"A dneska mě hlídáš ty?"

Stan pokrčí rameny a s mírným rozběhem skočí do Louisovy postele, napůl přistane na svém příteli z dětství, který vyhekne a pleskne Stana přes rameno. Ten si z toho ale vůbec nic nedělá, jenom se zachichotá a svalí se vedle přítele na druhý polštář; na místo, které je Harryho.

"Nechtěl jsem tě budit, když odešel. Ale… hm, pohodlné," zavrtí se Stan vedle Louise a složí si ruce za hlavu. "Slyšel jsem, že sis v noci udělal mejdan a nepozval jsi mě."

"To víš, média toho nakecají…" mávne nad tím Louis rukou a protáhne se.

"Lou…"

"Nic," zarazí ho hned zpěvák, "neříkej. Hele, mixuju prášky na spaní a alkohol už roky, akorát jsem si nevšiml, že to byly drogy a ne prášky na spaní, jasně?"

Stan ví, že musí svá slova volit opatrně. Louis je jako srnečka, stačí jedno slovo, vyplaší se a uteče. Chce se na ty drogy zeptat, ale neudělá to. Nechce to vědět, protože by musel mít strach. Ale kdyby se zeptal, Louis by se zase uzavřel a už by ani slovo neřekl.

"Jo, nějaké další… tu někde jsou. Ale přísahám, že jsem… je nehledal. Fakt jsem mysel, že to jsou prášky na spaní."

"Pořád s tím máš problémy?" zeptá se něžně Stan. "Se spaním?"

Začalo to už na střední škole, pokud si Stan dobře pamatoval. Louis měl vždycky se spánkem problémy. Nikdy mu neřekl jejich pravou podstatu, ale občas… občas bylo zřejmé, že za to můžou noční můry. Zažil Louise, jak se budí ze spánku s třesavkou a zalykavým dýcháním, věděl, že Louis právě proto nechtěl u Stana přespávat. Zlepšilo se to kupodivu, když se přihlásil do X-Factoru. A pak… problémy se spánkem zmizely. Ve chvíli, kdy spolu začali Harry a Louis chodit, zcela vážně a vůbec, když se spolu sestěhovali, bylo to… bylo to skvělé. Stan byl za přítele šťastný, jakkoliv mu v Doncasteru chyběl. Louis byl šťastný, a to bylo pro Stana důležitější. S Harrym po boku mizely všechny Louisovy problémy. Ale potom začal Harry mizet, a Louisovy noční můry, problémy se spánkem a s psychikou se začaly vracet. A čím častěji Harry v jeho životě chyběl, tím byly vážnější. Toho si všimli všichni.

Louis pokrčí rameny.

If the wind is rising, adjust the sails.

Niall to vidí příliš jednoduše. Nebo se naučil plachtit moc brzy. Neměl to jednoduché. Ale kdo jo.

Musí odjet do Doncasteru. Nechce, ale musí. Slíbil to. A hra mu prospěje, stejně jako vidět děti. A Harry? Mohl tam být. Vedení mu to dovolilo, podpořit ho. Ale Harry nepřijede. Už nikdy nejspíš nepřijede, aby podpořil Louise.

Semkne rty a nechá splzy tiše dopadat na polšář. Povlečení je věrné.

"Mám se do Donnie vrátit s tebou?" nabídne Stan. "Nechci tě pouštět samotného."

"Pojede se mnou. Terapeutka. Ty tu máš práci. A přítelkyni," připomene mu Lou téměř neslyšně.

Stan ví, že Louis nikdy pomoc nepřijme. Zná ho.

Louis naproti tomu ví, že pomoc přijmout musí. Učila ho to. Zvládne to. Stan je jeho nejelpší přítel z dětství. Nebude ho soudit.

Can't live my life in yesterday.

"Asi... asi potřebuju obejmout," zamumlá Louis do polštáře.

Stan si na moment myslí, že se přeslechl. Opravdu si Louis řekl o pomoc?! Neváhá, i kdyby se přeslechl, raději bude riskovat to, než že by příteli v nouzi nepomohl. Otočí se na bok, čelem k němu, přitiskne si ho do náruče jednou rukou, tou druhou mu podloží hlavu. Louis se zakutá do Stanovy hrudi, který je podobná té Liamově, jenom větší a měkčí, ne tak vydefinovaná. Příjemnější k mazlení. Hebčí. Známější. Plná vzpomínek.

It's like remembering I've got a shadow as well.

"Ty mě neopustíš, že ne."

Není to otázka ve svém pravém slova smyslu. Je to až ubohé, jak slabý si teď Louis připadá. Zároveň je v téhle slabosti však něco silného, většího, než je on sám. Nedokáže to ještě přesně pojmenovat ani to zařadit. Ale ví, že příhoda s terapeutkou a se Zaynem v koupelně něco změnila. Něco hlubokého v něm, co tam bylo snad odjakživa a teď se to pohnulo. Je to jiné, než to bývalo. Louis ještě neví přesně, co to je, ale ví, že to v jeho životě něco změní.

Nebude to trvat ani pár dní. Pravda je taková, že následující víkend změní Louisovi život, ale to on teď ještě netuší.

"Nikdy tě neopustím," zaváže se mu Stan pevně.

Je to jako tehdy, když se Louis loučil a stěhoval se z Doncasteru. Stan nedokázal povědět, jak se ve skutečnosti cítí, ale věděl, že ho Louis potřebuje. A tak mlčel a čekal, jak bude Louis reagovat. Vlastně se nedočkal žádného zázraku. Tehdy se dočkal jenom krátkého objetí. Nemohl mu to vyčítat. Ale i on ví, že je to jiné.

Louis přikývne a schová hlavu do ohbí jeho krku. Je to bezpečné místo. Tulí se k sobě dlouho a tiše a Louis má najednou úplně prázdnou hlavu.

It's just like after a storm. I never thought I could reach the shore.

"Jaká je? Ta terapeutka?"


More like a castaway.
 


Komentáře

1 Karin | 28. ledna 2017 v 20:30 | Reagovat

Tuhle povídku milují doufám že se Louis z toho dostane. :-)  8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama