Kapitola 19.: Zayn Malik.

8. ledna 2017 v 3:42 | Kayleigh |  Velmi neortodoxní hry
Dobré poledne, moje sněhové pusinky,
napsala jsem další díl neortodoxních her. Napadlo mě, že to bude taková humorná tečka za letošním rokem (je třiadvacátého prosince), ale říkám si, však do konce roku času ještě dost. Ne? Za beta děkuju Narci.




Bratr mě nepřestává překvapovat. Dal bych se mu. Nejspíš bych ho nechal, aby si mě otočil na břicho a dělal si se mnou, co chce. Nejspíš bych ho ještě sám pobízel. Ale on sám si uvědomil, že jsem mírně opilý a jednoduše ovlivnitelný. Je to tak příšerně neortodoxní, a zároveň mě to vzrušuje. Skoro si ho chci osedlat, teď, když leží na zádech s rukou za hlavou. Mlčí a na mou otázku zatím nereaguje. Vidím, jak bolestivě mu stojí. Skoro mu chci nabídnout pomocnou ruku. Vím, jak moc si váží mého uznání. Jak moc chce, abych si z něj udělal partnera. Vidím mu to na očích, ačkoli v lidech moc číst neumím. Jenže teď, když jsem si uvědomil, jak je Harry nebezpečný, mám docela dost pocit, že se karta obrací. Tohle může mít jenom dva možné konce. Já a Harry se vzájemně zabijeme, nebo zvládneme ukočírovat naše pudy a na konci naší poslední hry se rozloučíme jako staří přátelé. Bez nenávisti, bez lásky, bez citu. Podáme si ruce a už se nikdy neuvidíme. To je podle nás obou ideální konec.

"Bylo by nápadné, kdyby ses moc motal kolem Eleanor. Věnuj se Victorovi. Zůstávej s ním. Kašli na Eleanor. Ona už ti věří, ne? A William taky."

"Proč…? Vždyť-!"

"Věříš mi?" přeruší mě.

Na tváři se mi mihne nepokoj, avšak nad jeho drzostí, ne nad otázkou. "Ano."

Ani nemám dostatek mravnosti na to, abych se zarazil nebo zastyděl. Nevím, jestli mě toto přiznání bude stát hlavu nebo zadek. Pokud obojí, vejdu do dějin po boku Nerona nebo Marie Antoinetty. Obojí je zvláštně lákavé. Mrazík, který mi přejede po zádech, je zvláštně sugestivní. Měl bych ho zastavit. Ujistit ho, že nikoli. Zakomponovat do svého projevu dostatek ničivého nadhledu, připomenout mu, kdo z nás dvou je lepší. Ale neudělám to.

"Drž se od Eleanor dál. Soustřeď se na Victora. A až se tě zeptají na dary univerzitě, netvař se překvapeně a řekni, že už jsi to schválil. A až se setkáš s Cowellem, tvař se, že o všem, o čem bude mluvit, víš."

Naléhavost v jeho hlase je mi cizí, nemyslím, že jsem to u něj někdy slyšel. A nemyslím, že by se mi chtělo s ním nesouhlasit. Vím, že má Harry svůj vlastní plán. Jen nevím, jestli se mnou počítá jako se spojencem nebo jako s poraženým.

Očividně v této hře jinou roli hrát nemohu. Ukousl jsem si příliš velké sousto, a teď musím spoléhat na svého neschopného bratra.

Harry se posadí, pohladí mě po levé půlce zadku a opustí postel. Je nahý, a když se ke mně otočí z profilu, zjistím, že i měkký. Z nějakého důvodu mě to zarazí a možná dokonce zklame. Myslel jsem, že i v této oblasti nad ním mám navrch, ale zatímco já bojuju s vlastní erekcí, on si klidně nabídne z mé krabičky doutníků a sáhne na můj pracovní stůl, aby odtamtud vzal nějaké papíry.

"Feldyho poznámky k tvé práci," položí papíry zpátky na stůl. "Dobrou noc, drahý, uvidíme se u snídaně."

"Dobrou… noc."

Poprvé v životě mám pocit, že jsem sexuálně frustrovaný. Načež mě napadne poněkud zcestnější myšlenka: manipuluje mnou můj milovaný bratříček? A pokud ano, co stojí na konci této hry?

Je to jako šachy, a mat vychází na můj poslední tah - avšak já už mám k dispozici pouze věž, krále a střelce, zatímco Harry, zdá se, ještě ani neprovedl velkou šarádu…

Zní mi to cize, ale musím si to přiznat - Harry nade mnou začíná mít navrch. Jako by se dělo něco za mými zády, za vším, co jsem pečlivě připravoval. Možná je to ten alkohol a možná jsem jenom poprvé v životě ochoten přiznat, že mě někdo porazil. Nejspíš už nemám právo si svého milovaného bratříčka dobírat tak, jako jsem mohl celých pět let. Vstanu z postele a rozhodnu se pohroužit do práce, moje plná erekce mě však rozptyluje dlouhých dvacet minut, a úplně nezmizí ani dvě hodiny po tom, co můj milovaný nevlastní sourozenec opustil mou část domu. Jsem… frustrovaný. Dokonce tak moc, až zvažuju, zda si po vzoru svého bratra nepozvu na speciální domácí práce jednu ze služek, které má za normálních okolností k dispozici ve dne matka a v noci nevlastní otec. Avšak pouze při zmínce otcova jména se mi udělá dostatečně nevolno na to, abych si s klidem mi vlastním dopodrobna nastudoval zbývající tři okruhy ke státnicím.
 


Komentáře

1 ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 8. ledna 2017 v 20:10 | Reagovat

nádherné

2 Karin | 20. ledna 2017 v 21:24 | Reagovat

Moc se mi to líbí. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama