Kapitola 20.: Neortodoxní hra první (1/2)

14. ledna 2017 v 13:52 | Kayleigh |  Velmi neortodoxní hry

Zdravím vás, moje péra za kloboukem,
jak jste si užili Silvestra a oslavy Nového roku? Pochlubte se mamince... nebo raději ne, vzheldem ktomu, že většinu z vás dobře znám... a většina z vás dobře zná mě... navíc se na facebooku vyskytly jisté fotografie... inu. Za beta děkuju Hifi.




Jsem nervózní jako pes. Potřeboval bych vzpruhu, ale služka mi vykouřila už dvakrát a potřetí odmítla. Asi má strach, abych ji neoplodnil. Nemůžu vynechat snídani, to by bylo vůči matce drzé, takže si dám záležet, abych byl elegantní a galantní, ačkoli bych někoho nejraději zadusil svými Yves Saint-Laurent rukavicemi. Mám na sobě svůj nejlepší oblek od Huga Bosse a skoro uvažuju, že se začnu modlit. Dneškem se rozjíždí můj plán, a bohužel to na poslední chvíli zahrnuje nejenom veškeré moje umění manipulace, ale i moje znalosti. Tedy, znalosti.

Doufám, že všechno vyjde podle mých představ. Pokud ne, jsem slušně řečeno v prdeli.

"Dobré ráno, miláčku," pozdraví mě chladně náš ledový princ, když se sejdeme u snídaně.

"Dobré ráno, drahý," vrátím mu stejně chladně.

"Jste moji slaďoušci," rozplývá se matka, která nejspíš naši vzájemnou nevraživost odmítá chápat.

Matčino cukrování ve mně vyvolá náhlou touhu zvracet, takže se od snídaně zvednu jako první. Bratr mne rychle napodobí.

"Omlouvám se, mami, snídaně byla výborná, děkujeme, ale musíme jít," promluví bratr, já mu jenom přikývnu.

Když nastupujeme do limuzíny, bratr mi podrží dveře. Nepamatuju, kdy jsme naposledy jeli v jedné limuzíně. Jsme sami, můžu si dovolit otestovat vody.

"Připraven k akci, miláčku?" zeptám se.

Pohlédne mi do očí a na okamžik se zdá, že v nich vidím stejnou nenávist a pohrdání, jako před oněmi pěti lety. Nevím, jestli to hraje nebo ne. Něco předstírá, ale nedokážu uhodnout, co to je.

"Jakou lží sis pojistil, že státnice uděláš?"

To skoro zabolelo. "Inu, jako obvykle."

Nejspíš ho to uspokojí, protože se mnou už nepromluví. Před místností, v níž probíhá obhajoba diplomové práce a následná inženýrská zkouška, mi formálně popřeje mnoho štěstí a podá mi ruku. Přijmu ji a mnoho štěstí popřeju i já jemu. Pohlédneme si do očí - nenávist, která se zračí v těch jeho, se během vteřiny odráží i v těch mých. Nenávidím ho a chci ho zničit stejně, jako chce on zesměšnit mě.

Jak rychle se role obrátily. Uzavřít se do sebe je Zaynova jediná obrana. Porměrně nudné. Předvídatelné a- moment. Nazval jsem právě svého milovaného sourozenece nudným...? Oh. Pousměju se a zahledím se z okna, aby si drahý nevšiml. Nejspíš by to považoval za drzé. Zdá se mi předvídatelný. To může mít taky ještě zajímavé alterativy, jeho část tohoto příběhu. Pokud mě neposlechne... no. Pokud mě neposlechne, může to zabalit. A já potažmo taky. Hm. Zayn se v této hře stává přítěží. Příjemné.

Tak jako jsem ho chtěl ještě před pár hodinami šukat, teď ho chci vyhodit z okna chodby. Moje nervy jsou náhle zcela klidné. Mám nad Zaynem navrch - a to je teď to nejdůležitější.

Ke státnicím jdu první, ale vymluvím se na toaletu. Velmi rychle, aby mě nikdo neviděl. Mám štěstí, že Cowellova pracovna není zamčená. Kde by v tom pak byl ten humor. Moje komise čítá Cowella, Feldyho a mladé doktory Gaskartha a Barakata. To je příjemná pozice. Dva z nich jsem šukal, jednomu kouřil a jednoho mám obtočeného okolo prstu.

Posadím se, urovnám si kravatu a nahodím profesionální úsměv: "Dobré ráno, pánové."

Cowell mi předloží mou práci, kterou jsem samozřejmě nenapsal. Přece se nebudu namáhat jenom kvůli vysoké. Ostatně, Gaskarth jako oponent práce byla výhoda už ve chvíli, kdy jsem skládal bakalářské zkoušky. Miláček. Nechal mě přečíst si celou oponenturu týden předem. A vůbec ho nenapadlo, že by tu práci někdo mohl napsat za mě. Koťátko.

Je to tak jednoduché. Znám jenom pár věcí, které jsem pochytil ve firmě. Mluvím hlavně o tom, o čem jsem slýchal za mých mladých let mluvit otce. Mluvím pětadvacet minut, pak mě vystřídá můj milovaný bratr. To je jiný level. Ale podle toho, jak se Feldy dvakrát zamračí, když se s ním Zee dohaduje o nějaké statistice nebo co, poznám, že neudělal moc dobrý dojem. Když se však do jejich hádky trochu zaposlouchám, uznám, že má Zee pravdu. On mluví ze zkušenosti, ne z učebnic. To učitele znervózňuje, že skutečnost není taková, jakou ji znají ze skript. Haha. Zee dostane dvojku. Já si odnesu červený diplom. A to jsem letos nebyl na jediné přednášce. Vlastně ano, byl! Na biofyzice, líbila se mi tam jedna doktorandka. Hm, olíznu se. Dal bych si.
 


Komentáře

1 Monnie | 14. ledna 2017 v 17:57 | Reagovat

*chcela napísať nejaký zmysluplný komentár* Hueeeeeee!!

2 Kamila | Web | 15. ledna 2017 v 14:41 | Reagovat

Bezva a super!

3 Karin | 20. ledna 2017 v 21:30 | Reagovat

Dobře se bavím. [:tired:]  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama