1.: Koa, kukupa. Koa.

11. února 2017 v 14:24 | Kayleigh |  Tváří v tvář
Dobrý večer, moje humorné humusy,
vítám vás u první kapitoly povídky, která vlastně vůbec neměla vzniknout. To jsem se tak jednou rozmýšlela, jestli začnu psát PR článek nebo další díl So soon to Beyond, a najednou, kde se vzala, tu se vzala... Maorština. No a tak jsem... to trochu.. zjebala. Pardon, pani, pardon. Za beta děkuju Narci a Hele.



Calum si hluboce povzdechl. Na tohle neměl. Potřeboval sám sebe přesvědčit o tom, že je mezi ním a všemi jeho nejlepšími přáteli v pořádku, nechtěl… no. To už je asi jedno. Luke a Michael se pohádali takovým způsobem, že se nedokázali krotit ani kvůli Ash, který má panickou hrůzu z křiku. Calum nedokázal sledovat své dva přátele, kterak si vyčítají věci, které by si neměli nikdy vzájemně říct, natož po sobě takto ječet. Michael měl v očích slzy vzteku a Luke vypadal dvakrát větší než obvykle. Calum nebyl na něco takového připraven. Čekal, že jejich dovolená v Malajsii bude klidnější a příjemnější než ta, která byla loni na Bali. Stalo se, bohužel, a Calum nedokázal vydržet v jednom domě se dvěma zavřenými ložnicemi a jedním roztřeseným drummerem, který přece jenom nakonec usnul. Calum však usnout nedokázal.

Bylo něco málo po desáté hodině ráno, když se vydal z jejich nádherné a možná až příliš strojené vily, kde trávili své tři týdny klidu, jak to před dvěma dny nazval Luke, ještě před tím, než se před pár hodinami s Michaelem pohádali jako koně, a vydal se po kamenných a slaměných cestičkách nahoru, kde tušili větší civilizaci, větší město.

Calum a Luke chtěli něco blíž městu, zatímco Michael a Ash toužili po klidu. Nakonec se dohodli na kompromisu, kterým bylo toto místo. Skrytá vila u pobřeží a do města to odtud bylo nějaké dva kilometry pomalou chůzí. Luke chvíli brblal, ale nakonec to byl on, kdo oceňoval toto soukromí nejvíc. Pláž, kterou měli patnáct metrů od vily, byla sice sotva pár metrů široká, zato ale skoro soukromá - z jedné strany je od civilizace dělil útes, z té druhé bujná vegetace, pod níž vedla jenom úzká cestička zpátky nahoru, kde se rozkládalo letovisko a město.

Calum se ohlédl, když vystoupal po úzkých schodech na útes. Výhled byl nádherný. To místo bylo nádherné. Kdyby se tu ocitl za jiných okolností, užil by si tuhle podívanou více. Nyní si jenom položí ruku na bříško a skloní hlavu, aby vyjádřil Bohům svůj obdiv nad jejich dílem, kterým byly okolní scenérie. Vítr mu cuchá vlasy a on přivírá oči, do nichž mu svítí ostré slunce. Je to nádhera. Ale Calum to nedokáže ocenit. Nebyli tu ani dva dny a Calum už se nemohl dočkat, až odtud zase odjedou - ale možná že to zpátky v LA bude ještě horší. Možná se přepočítal. Neměl nejspíš doufat, že se celá jejich situace odcizování vyřeší pouhou dovolenou. A to to začalo tak slibně.

Když jeho noha konečně stoupla na asfalt, který značil civilizaci, něco z něj spadlo, nějaká nepopsatelná a neuchopitelná tíha. Přítomnost dalších lidí, kteří byli k tomu, kdo byl a co představoval, zcela lhostejní, ho uklidňovala. Dodávalo mu to pocit nedotknutelnosti ne pro jeho výjimečnost, ale z naprosto opačného důvodu: v davu lidí byl jednoduše neviditelný. Nedůležitý. Nezaznamenatelný. Tišilo to jeho splašenou duši. Procházel se uličkami a ulicemi, které voněly mořem, rybami, pivem, sladkými parfémy, tropickým ovocem a horkým sluncem a užíval si toho pocitu, který by jedním slovem popsal jako svobodu. Byla to nevábná vůně durianu, jehož chuť pořád nemohl dostat z jazyka, která prozrazovala, že se nachází v Malajsii, mnohem víc než cokoli jiného. Dostal chuť na papáju s citrónovou šťávou, takže si ji hned u prvního stánku nechá položit do papíru. Hluk tržnice ho ochromí a on se nemůže nabažit pocitu tohoto místa, které je zvláštně kouzelné na to, že se nachází na Zemi.

Michaelovi by se tu líbilo, uvědomí si Cal, když míjí pouliční kapelu pokrytou tropickými květinami. Mumraj lidí má na něj pozitivní vliv, Mikey si připadá neviděn a zahalen anonymitou, která mu poskytuje úkryt před vlastními záchvaty úzkosti z pocitu, že je sledován a souzen. Luke by se ohlížel po barech a Ashton by chtěl prozkoumat i nejmenší detail celého města. Calum se v tomhle nejvíc ztotožňuje s Ash a Mikeym. Je něco uklidňujícího na tom, ztrácet se v davu a prozkoumávat zvláštnosti, na které v hektičnosti jejich života jednoduše není ani čas a ani prostor.

Vybočí tedy z hlavní ulice a vydá se do jedné z těch užších, vedlejších uliček, které by dívky neměly navštěvovat samy. Je tu jedna hospůdka, jedny lázně a jedno… no. Vypadá to jako věštírna? Nebo něco podobného? Možná by se mohl jít podívat dovnitř. Čistě pro tu srandu, kterou pak bude moct Ash vyprávět a Luke ho bude tahat, aby tam s ním zašel ještě jednou, a Michael bude málem čurat smíchy. Cal se při té myšlence pousměje, rozkouše poslední kousek manga, které si koupil u jednoho moc atraktivního mladíka o ulici vedle (samozřejmě ne proto, že by měl mladík nádherně vypracované tělo a krásný úsměv, ne, ani trochu) a vejde do posledních dveří na konci uličky.

Setká se s paravánem, který zatemňuje chodbičku. Je tu křesílko, dvě, tři. Jsou prázdná. Nejspíš slouží jako čekárna. Za paravánem se možná něco děje, tam Calum nevidí. Všechno je tu… asijské. Motivy, sošky, cingrlátka, různé šátky a přívěsky, všechno má tmavě rudou nebo půlnočně modrou barvu a Caluma udeří do nosu vůně cedrových tyčinek, která je až příliš silná. Přivře oči, snad jako by přivykal smysly tomuto prostředí, načež popošlápne na místě. Měl by o sobě dát vědět?

"Nau mai," zazní ženský hluboký a mírně nakřáplý hlas zpoza paravánu.

"Kia ora," zareaguje Calum okamžitě.

"Haere ofi ange," vyzve jej tentýž hlas. "Téná."

Calum přikývne a udělá krok k paravánu, druhý, třetí. Pak zjistí, že místnost za tmavě modrým závěsem pokračuje dál a on může paraván obejít, aby se dostal za něj. Udělá zrovna tak a stane v koutku, který je mnohem prosvětlenější. Svítí tu celkem tři lampy a jedna velká svíce na kraji malého taburetu, který nejspíš slouží jako stůl.

"Noho ki raro," ukáže mu žena na polštářek naproti sobě.

Calum udělá, jak žena žádá, posadí se do tureckého sedu a ruce složí mírně nervózně do klína. Až teď mu dojde, že na něj žena mluví celou dobu jazykem Maorů - a to už od chvíle, co stál za paravánem. Nemohla jej vidět. Nemohla… jak to věděla?! Calum si ji dobře prohlédne. Je zahalená ve zlato-červeném sárí a přes tvář má červenou krajkovou burku. Vidět jsou jí jenom nádherné zelené oči orámované tlustou perfektně pravidelnou černou linkou a zrzavé vlasy, které jí ve vlnách splývají až po lokty. Neodváží si jí tipnout věk.

"Pakari, wairua, ataahua, whánau…" žena se mu dívá do očí pohledem tak uhrančivým, až má Calum pocit, že mu hledí do duše, a dost dobře možná opravdu hledí, podle toho, že vyjmenovala vlastnosti, které ho definují.

Žena sklopí pohled na stůl, kde leží tři tarotové karty. Jedna je stříbrná, jedna červená a jedna zlatá. Žena obrátí zlatou kartu jako první.

"Kaha," okomentuje kartu, na níž je kluk na červeném pozadí.

Calumovi vyschne v ústech. Tohle přece nemůže vědět. Tohle nemůže nikdo vědět. Nikdo nemůže vědět, jak…?!?

Žena nedbá Calumových roztřesených rukou a otočí druhou kartu, tu stříbrnou. Je na ní kluk na červeném pozadí.

"Lewi," pojmenuje ji žena a Calum nemá daleko k buďto panickému záchvatu nebo hysterickému smíchu.

Tohle není možné. Nikdo nemůže vědět, jaké přezdívky pro sebe mají, neví to nikdo, neví to ani jejich rodiče, nemůže…?!?

Žena nevzhlédne od karet a Calum je rád. Jeho obličej musel zblednout o dobrých patnáct odstínů. Jenže ve chvíli, kdy si to pomyslí, žena vzhlédne a pohlédne mu do očí. Hledí na sebe půl minuty, možná minutu. Calum neví, co ta žena dělá, ale jeho nervozita je s každou vteřinou bolestivější. Chce pryč. Neměl sem chodit. Neví, co tímhle způsobil, a ani to nechce vědět. Je mu jasné, že si zahrává se silami, které nejspíš měl nechat spát. V hlavě se mu mihne nenávist a neporozumění, které trvá mezi jeho dvěma nejlepšími přáteli a na milisekundu ho napadne, že tyto síly možná dokážou problémy mezi nimi urovnat. Přesně v té chvíli žena natáhne ruku v gestu, které jednoznačně říká: dej mi dlaň. Calum se neodváží neuposlechnout a podá jí ruku. Žena vezme jeho dlaň do své a s pohledem zabodnutým do Calumových očí ji položí na červenou kartu - pak jeho dlaň pustí. Žena mírně kývne a Calum pochopí, že tuhle musí otočit on sám. Učiní tak, aniž by přetrhl oční kontakt se ženou. Žena shlédne na taburet mezi nimi."

"Hárau."

Calum její pohled následuje. Joker. Na kartě je červeno-stříbrno-zlato-černý joker. Žena se zamračí, vezme kartu do ruky a dobře si ji prohlédne. Pak ji položí zpátky na stůl, otočí ji hřbetem nahoru a sáhne vedle sebe po džbánu s nějakou tekutinou. Polije kartu, zavře oči a chvíli vypadá soustředěně. Calumovo srdce buší jako na poplach. Co to znamená? Proč tu pořád ještě je? Proč neutíká pryč? Co to má znamenat? Jak to ta žena mohla vědět?!

Žena znovu natáhne ruku ke Calumovi, Calum opět pochopí, že má kartu otočit on sám, a tak učiní. Když pohlédne na kartu, obrázek Jokera je pryč. Místo něj jsou na kartě tři kluci na červeném pozadí. Calum odmítá rozumět čemukoli. Žena se na něj podívá a přívětivě se usměje.

"Koa, kukupa. Koa," ujistí ho přívětivě a podá mu poslední kartu s červeným hřbetem, na níž byl Joker čtyř barev, a teď jsou na ní tři kluci na červeném pozadí.

Calum si kdovíproč kartu skutečně vezme a žena zopakuje: "Koa, kukupa. Koa."

Calum beze slova vyklopýtá z jejího doupěte, až téměř porazí paraván, vyběhne na uličku a bez jediného pohledu vpravo nebo vlevo uhání zpátky u útesu, zpátky tam, kde tuší své tři nejlepší přátele, zpátky do bezpečí, zpátky ke svému štěstí.

Koa, kukupa. Koa. Zní mu v hlavě celou cestu. Koa, kukupa. Koa.
 


Komentáře

1 Mrtvý slimejš | 11. února 2017 v 15:06 | Reagovat

82&3):€3!:8'€nediv€/€/&jjsjN€.€/8j€/828j€/jsjjaśhhpd)0.0769/&.@.€.€0::0).):626;&

2 Keigh | 11. února 2017 v 15:25 | Reagovat

[1]: me

3 Hifi | 12. února 2017 v 4:50 | Reagovat

Já bych ti ráda aspoň nadávala, ale jsem tak v prdeli, že nesvedu ani to. Tahle povídka mě učí, že vím piču o tom, co je to být emocionálně mrtvý.

4 Zdena | 12. února 2017 v 21:47 | Reagovat

A já jsem v řiti z té maorštiny. Překládá mi to Ne, holub, ne? To je jako správně? A co to jako znamená? 😥 Už zase jsem v pasti. 😥

5 Karin | 13. února 2017 v 21:08 | Reagovat

Rada bych věděla co mu říkala že byl z toho tak vedle. :-?  8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama